Trinidad má opravdu důvod k radosti!
KDYŽ slyšíš jméno Trinidad, co si v mysli vybavíš? Bubínkové orchestry? Melodie kalypsa? Ano, tento karibský ostrov je domovem obou. Je také domovem přátelského, pohostinného lidu, který se raduje ze života a z jednoho svátku. Jejich hlavní svátek — karneval konaný dva dny předtím, než začne Půst — přitahuje každoročně tisíce návštěvníků.
Trinidad je malý, krásný ostrov, poslední z řetězu tropických ostrovů táhnoucích se od Portorika až těsně k pobřeží Venezuely. Po mnoho let byla většina ostrovů známá jako Britská západní Indie. Naši venezuelští sousedé říkají Trinidadu La Isla Bella neboli „Krásný ostrov“, zatímco jiní jej nazývají „Země kolibříků“.
Jsou tu hory, údolí i roviny oděné bujnou zelení. V údolích se blyští potoky a jsou tam kakaové plantáže. Pláže na východní straně ostrova jsou posety kokosovými palmami a ústřední roviny pokrývají velké plantáže cukrové třtiny. Jsou zde také tropičtí ptáci: šarlatový ibis, volavky chocholaté, sojky americké, kolibříci, papoušci a mnoho jiných. Nežije tu mnoho divoké zvěře, ačkoli na třtinových plantážích lze vidět velká stáda domácích buvolů.
Na tomto ostrovu příjemných kontrastů žije obyvatelstvo, které je rozmanité podobně jako terén. Toto smíšené a mnohojazyčné obyvatelstvo dobře zrcadlí dějiny Trinidadu. Potom, co Kryštof Kolumbus ostrov objevil, ovládali nebo ovlivňovali ostrov Španělé, Francouzi a Angličané. Mnoho let převládalo otrokářství, a když bylo zrušeno, přivezli sem tisíce obyvatel Východní Indie, aby pracovali na třtinových plantážích místo osvobozených černochů. To jsou tedy dvě základní rasy na Trinidadu, ale zastoupena je i řada evropských národů a značný počet Číňanů. Míšení těchto rozmanitých skupin v manželství vedlo ke směsi hezkých a přátelských lidí. Kvete tu mnoho náboženství. Největší skupiny jsou římskokatolíci, anglikáni, hindové a moslimové.
Začátek radosti
„Jehova sám se stal králem . . . Ať se radují ty mnohé ostrovy.“ říká Žalm 97:1. A křesťanský apoštol Pavel vybízel spoluvěřící, aby se ‚radovali v Pánu‘. (Fil. 4:4) Duchovní radování začalo v mnoha částech Trinidadu a Tobaga právě v roce 1912. Tehdy vyslala Společnost Strážná věž Evandera J. Cowarda, aby na těchto ostrovech konal evangelizační práci.
Jeden letitý svědek Jehovův s východoindickým a hinduistickým zázemím vzpomíná: „Bratr Coward vypadal ve svém černém fraku na řečništi docela působivě. To byl totiž tehdejší oděv řečníků. Měl mužný hlas a používal značného důrazu a modulace. Měl zvyk pozvedat pravou ruku a luskat prsty, aby zdůraznil nějaký bod.“
Již od počátku, co bratr Coward přednášel v různých městech, se někteří radovali z podivuhodných pravd, které je osvobozovaly z babylónských pout. (Zjev. 18:2, 4) Náboženští odpůrci obviňovali Cowarda, že učí, že není peklo. On však ukazoval, že biblické peklo je společný hrob lidstva. (Job 14:13) Ti, kteří s oceněním přijímali dobré poselství, se také radovali z poučení, že Bůh Jehova, Ježíš Kristus a svatý duch netvoří trojici. Když pokračovali ve svém společenství a studovali společně Bibli, přinášely jim radost další biblické pravdy.
Zakrátko se na několika místech zorganizovaly studijní třídy. První se scházela v domě Gilberta L. Talmy v Port of Spain. Skupina však brzy přerostla domácnost a najala sál, který potom sloužil jako místo sborových shromáždění 62 let. V roce l919 bylo na Pánově večeři přítomno 214 osob. (1. Kor. 11:20–26) Řada těch, kteří přijali pravé křesťanství v době působení bratra Cowarda, se prokázala jako věrní až do smrti, která následovala o mnoho let později.
Odpor a další pomoc
Po 1. světové válce se odštěpila v malých skupinách opozice, která kritizovala práci Společnosti a pokoušela se jednat proti ní. Neměla však úspěch a dnes se již na její snahy stěží kdo pamatuje.
Když byl bratr Coward ještě na Trinidadu, připojil se k němu William R. Brown, který se stal horlivým zvěstovatelem dobrého poselství. Časem proslul v západní Africe jako „Biblický Brown“. Strávil také mnoho let plným časem ve službě na Trinidadu a vykonal mnoho pro to, aby pomohl lidem radovat se z pravdy. Vedle přednášek a svědectví předváděl bratr Brown velkým obecenstvům Fotodrama stvoření. Na Trinidadu a Tobagu dodnes vzpomínají na něho i na jeho manželku pro jejich práci při šíření biblické pravdy.
Ve dvacátých letech strávili na Trinidadu nějaký čas George Young a John C. Rainbow, kteří vykonali znamenité služby při upevňování Jehovova lidu a jeho práce tváří v tvář opoziční skupině, jež se zde objevila. V jedné zprávě Young píše: „Pravda se v Trinidadu šíří docela rychle. Bratři zde konají dobrou práci. V některých ohledech je pro šíření pravdy Trinidad tím nejlepším polem v Západní Indii.“ Během své poslední okružní cesty mluvil Young z velké tribuny v Queen’s Park Savannah. Mělo uplynout třicet osm let, než se tam opět svědkové Jehovovi sešli.
Služba pod zákazem
Na počátku třicátých let nebyl velký pokrok. Pak, bez varování, přišel 20. srpna 1936 zákaz publikací Společnosti, a dokonce i Bible. O rok později byl na ostrov povolen dovoz Bible a několika málo jiných našich publikací. Zákaz sám však trval devět let. Jestliže se zjistilo během té doby, že někdo vlastní jakoukoli literaturu ze seznamu zakázaných publikací, mohl být zatčen a uvězněn. Tak se stalo, že několik svědků bylo zatčeno a na nějaký čas posláno do vězení.
Jeden bratr, který strávil ve vězení dva měsíce, měl mnoho znamenitých příležitostí svědčit ostatním vězňům. Během sedmi nedělí, které prožil v žaláři, měl radostnou přednost mluvit k více než 200 vězňům. Naslouchali raději jemu, než aby se účastnili nějaké bohoslužby v kostele věznice.
Příchod misionářů
V březnu l946 byl na Trinidad poslán misionář svědků Alexander Tharp, aby spolupracoval v odbočce Společnosti Strážná věž se stárnoucím a churavým Gilbertem Talmou. Příjezd bratra Tharpa se časově shodoval s návštěvou N. H. Knorra a F. W. Franze z newyorského ústředí. To bylo poprvé, že Trinidad navštívil prezident nebo viceprezident Společnosti. S pomocí tří misionářů vyslaných na sousední ostrov Barbados, který byl pod dohledem odbočky v Trinidadu, byl uspořádán sjezd. Toto znamenité shromáždění se prokázalo jako významná událost, protože bylo pokřtěno 39 osob a veřejné přednášky bratra Knorra se účastnilo 1 611 osob.
Ještě toho roku dostalo své pověření na Trinidadu osm dalších misionářů. Byla koupena nová budova odbočky, která sloužila také jako domov misionářů. Zůstala ústředím odbočky po 26 let. Celkově pracovalo nakonec na Trinidadu v různých dobách třicet misionářů, kteří působili ze tří misionářských domovů. Časem se k nim připojila řada místních svědků, kteří byli vyškoleni v Biblické škole Strážné věže galád a kteří se pak vrátili na Trinidad. Někteří misionáři zde věrně sloužili až do smrti. Dnes tu zůstává původní misionář vyslaný na Trinidad spolu se šesti dalšími. Zakoušejí sice některé problémy přibývajícího věku, ale dosud nacházejí radost v tom, že přinášejí ovoce a slouží k slávě svého nebeského Otce. — Jan 15:8.
Růst v díle byl několik let rychlý. V květnu l946 bylo na Trinidadu a Tobagu 325 zvěstovatelů království, ale za deset let počet vzrostl na 1 447. Nebylo výjimkou, že misionář vedl 25 i více biblických studií týdně. Mnoho jednotlivců se sice časem nechalo odvléci, ale řada těch, kteří studovali již v roce l946, slouží dnes jako jmenovaní křesťanští starší.
Cestující dozorci podporují štěstí
Sbory z dřívějších let byly malé a většina jich neměla na svých shromaždištích elektřinu. Cestující dozorci bydleli ve skromných domovech místních svědků, jedli s nimi a těšili se z jejich společenství. Bylo snadné nalézt posluchače pro veřejnou přednášku. Několik let tedy bylo běžné pořádat dvě přednášky týdně — jednu v sále království a jinou při světle plynové svítilny venku pod přístřeškem nějakého obchodu.
Jednou viděl krajský dozorce, když mluvil pod přístřeškem, jak do světelného kruhu přilezl velký chlupatý pavouk (tarantule). Pavouk postupoval pomalu a uvážlivě, až překročil osvětlené místo a zmizel ve tmě. Nikdo neví, kam odlezl, ale krajskému dozorci dalo značnou práci soustředit se na zbytek přednášky.
Návštěvy krajských dozorců posilovaly sbory. Stále více lidí se radovalo, že se dozvídají pravdu, a duchovní pokrok byl patrný. Nyní slouží v krajské a oblastní práci místní svědkové.
Ti, kteří se radovali
Za ta léta našli radost v pravdě lidé všeho druhu. Například jeden mladý čínský invalida kladl mnoho inteligentních otázek a dělal velké pokroky v domácím biblickém studiu. Pak napsal Kolumbovým rytířům, adventistům sedmého dne a moslimské skupině o informace, které by srovnal s tím, čemu se učil. Nikdo z nich mu však nedokázal uspokojivě odpovědět na jeho otázky. Tento mladík se sice nemohl účastnit shromáždění, ale podílel se na nich písemně. Měl soukromý křest a zůstal ve spojení s pravdou, dokud nedávno nezemřel jako známý v celém národě.
Bylo navázáno spojení s mladou dívkou a zjistilo se, že umí předpovídat budoucnost. Projevovala však živý zájem o Bibli a bylo zahájeno studium. Časem pochopila Jehovův názor na spiritismus a zničila všechny své knihy a jiné věci související s okultismem. (Sk. 19:18–20) Po svém křtu tato mladá žena přesídlila do Spojených států, kde řadu let sloužila jako zvěstovatelka plným časem.
Někteří jinozemci poznali biblickou pravdu na Trinidadu. Před několika lety sem přišel mladý absolvent univerzity na svou první učitelskou smlouvu. On i jeho manželka měli radikální a ateistické sklony. Věděl sice něco málo o pravdě, ale měl mnoho otázek a zatelefonoval do odbočky. Dostali nějakou naši literaturu. Během následujícího týdne je navštívila dvojice svědků a zeptala se: „O jakých otázkách si přejete hovořit?“ Odpověď byla: „O žádných!“ Přečetli knihy a přesvědčili se, že evoluce je mylná a Bible má pravdu. Okamžitě začali chodit na shromáždění a měnit svůj styl oblékání a vzhled. Brzy se podíleli na kazatelské službě. Když strávili na Trinidadu rok, vrátili se do Anglie a podařilo se jim pomoci některým příbuzným, aby získali poznání biblické pravdy.
Mnoho mladých lidí zde překonalo špatné návyky a nyní ‚slouží Jehovovi s radováním‘. (Žalm 100:2) Například jeden obchodník s drogami vydělával denně asi 200 dolarů v trinidadské měně. Několikrát byl zatčen a zdálo se, že je v beznadějné situaci. Potom ho jednou navštívil bývalý přítel a uživatel drog, který se po očištění svého života stal svědkem Jehovovým. Bylo zahájeno biblické studium a bývalý obchodník s drogami říká: „Během dvou týdnů jsem se začal měnit. Začal jsem se holit a chodit na shromáždění. Nechal jsem se ostříhat a začal jsem se oblékat jako bratři. Zakrátko jsem nechal obchodu s drogami. Asi po 11 měsících jsem se stal pravidelným zvěstovatelem. Nyní, když vidím policistu, už necítím žádný neklid.“
Důvod k radování trvá
V roce 1972 byl získán větší dům pro odbočku a kancelářská zařízení. Později byl připojen další přístavek. Tento rozvoj vyplynul z Jehovova požehnání našemu dílu na Trinidadu a Tobagu. Zvláště se radujeme z našeho postupujícího poznání Boha a jeho Syna a hluboce si vážíme přednosti sloužit Jehovovi. Dál žehná našemu dílu shromažďování těch, kdo ho milují. V roce 1982 jsme dosáhli vrchol 3 444 zvěstovatelů království a přítomných na Památné slavnosti bylo 9 100.
Rozhodně máme důvod radovat se v Božím uctívání a službě. A upřímně se modlíme, abychom spolu s našimi spoluvěřícími po celé zemi dál nesli mnoho ovoce k slávě našeho Otce, Jehovy.