Pěstovat křesťanskou skromnost

1. Které výroky ukazují, že si někteří světští lidé uvědomují cenu skromnosti?

SKROMNOST je ctnost, kterou kdysi moudří muži tohoto světa oceňovali. Jeden z nich například řekl: „Jen zřídka se stane, že skromný člověk nezíská dobrou vůli těch, s nimiž mluví, protože nikdo nezávidí člověku, který se nezdá samolibý.“ A jiný výrok říká: „Skromnost je zářící světlo; připravuje mysl k přijetí poznání a srdce pro pravdu.“ Neskromný člověk nebude pravděpodobně mít otevřenou mysl.

2. Jak projevovali skromnost někteří významní muži?

² Skromnost projevovali i někteří muži, kteří se proslavili svými objevy. Například Albert Einstein jednou prohlásil, že „v zákonech vesmíru se projevuje duch — duch nesmírně převyšující ducha lidského, takový, před nímž se musíme my se svými skromnými schopnostmi cítit pokorní“. A sir Isaac Newton, jehož mnozí považují za nejvýznamnějšího vědce všech dob, kdysi poznamenal: „Jestliže jsem viděl dále než jiní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou obrů.“ Podobný myšlenkový postoj mají zřejmě někteří chirurgové, kteří operovali svědky Jehovovy. Když úspěšně provedli velmi obtížné operace bez krevní transfúze, řekli svým pacientům, svědkům, že zásluha patří Bohu, a ne samotným chirurgům.

PŘÍKLADY SKROMNOSTI

3. a) Co nám pomůže pěstovat skromnost? b) Co lze říci o Mojžíšovi a skromnosti?

³ Co nám pomůže pěstovat tuto velmi žádoucí, ano velice nutnou vlastnost skromnosti? Uplatňování všeho, co již bylo řečeno v obou předcházejících článcích o opovážlivosti a skromnosti, nám zřejmě pomůže pěstovat skromnost. Další pomocí při pěstování skromnosti je úvaha o tom, jak vynikajícím způsobem používal Jehova svých skromných služebníků. Jak by mohl Bůh používat lidí, kteří hledají chválu pro sebe a obracejí pozornost sami na sebe místo na svého tvůrce! Jen jednou to učinil Mojžíš — pravda, když byl vystaven velkému tlaku a pobouření. Ale Mojžíšovu skutečnou skromnost můžeme vidět v tom, jak se původně ostýchal jít k faraónovi. A Písmo také říká, že „Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu půdy“. — 4. Mojž. 12:3; 2. Mojž. 4:10–17.

4. Jak projevili patřičnou skromnost Elihu a Josef?

⁴ Jiným znamenitým příkladem skromnosti byl mladý Elihu. Trpělivě čekal, dokud nedomluvili starší, Job a jeho tři druhové, a teprve pak promluvil. Elihu nevyvolával dojem nadřazenosti, ale všechnu chválu zaměřoval na svého tvůrce. (Job 32:4–11, 21, 22; 36:9) Josef, syn patriarchy Jákoba, projevil také náležitou skromnost, když byl předveden před mocného faraona a dostal otázku, zda může vysvětlit sen tohoto vladaře. Josef vyjádřil, že zásluhu za výklad snů má Jehova. — 1. Mojž. 40:8; srovnej s Danielem 2:26–30.

5. Proč byla Gedeonova skromnost důležitá pro Jehovu Boha?

⁵ Uvažuj také o případu Gedeona. Když dostal pověření, skromně prohlásil, že jeho rod je ten poslední v Manassesovi a že on sám je ten nejmenší v domě svého otce. Jehova tedy použil právě Gedeona ke zdolání Madianitů, protože zásluha za vítězství měla připadnout Bohu. V této situaci mohl správně sloužit opravdu jen skromný muž. — Soudců 6:14–16; 7:2–7.

6. a) Proč se Jehovovi líbila žádost mladého krále Šalomouna? b) Který jiný mladý Jehovův služebník projevil vhodnou skromnost a v jakém ohledu? c) Jak může postoj mladého Elihu, Šalomouna a Jeremiáše zapůsobit na poměrně mladé nebo méně zkušené svědky Jehovovy?

⁶ Když byl mladý Šalomoun učiněn králem, projevil také skromnost. Když se jej Bůh ve snu ptal, co by si přál, odpověděl Šalomoun skromně: „Jsem jen malý chlapec . . . Ty dáš svému sluhovi poslušné srdce, aby soudil tvůj lid, aby rozlišoval mezi dobrým a špatným; vždyť kdo je schopen soudit tento tvůj obtížný lid?“ Jehovovi se Šalomounova skromnost tak líbila, ze mu dal nejen moudrost, ale také velké bohatství a slávu. (1. Král. 3:4–14) Jehova učinil Šalomouna pro jeho skromnost nejmoudřejším ze všech lidských vládců. Podobnou skromnost vzhledem ke svému mládí projevil Jeremiáš, když byl povolán, aby se stal Jehovovým prorokem. (Jer. 1:6–8) Jsi poměrně mladým nebo nezkušeným svědkem Jehovovým? Jestliže ano, jistě prokážeš, že jsi moudrý, jestliže budeš projevovat podobnou skromnost jako mladý Elihu, Šalomoun a Jeremiáš.

7. Jak poskytují Pavlova slova v 1. Korinťanům 2:1–5 zvěstovatelům království znamenitý příklad skromnosti?

⁷ Pozoruhodná je také skromnost apoštola Pavla. Ačkoli byl kdysi velice vzdělaným farizeem a později jej Jehova Bůh používal ve velké míře, Pavel se svými výsadami nechlubil. Sám řekl: „A tak když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat svatou tajnou Boží věc s výstřední řečí nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista, a to toho přibitého na kůl. A přišel jsem k vám ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním; a moje řeč, a co jsem kázal, nebylo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevu ducha a moci, aby vaše víra nespočívala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1. Kor. 2:1–5) Někteří svědkové Jehovovi pocházejí z vysoce vzdělaných kruhů. Ale projevují při ohlašování dobrého poselství skromnost stejně jako Pavel, přičemž se moudře řídí znamenitým příkladem tohoto apoštola.

8. Jak poskytl Ježíš nejznamenitější a největší příklad skromnosti?

⁸ Ovšem největším a nejznamenitějším příkladem skromnosti není nikdo jiný než Ježíš Kristus. Jaký rozdíl je však mezi tímto Božím Synem a mezi tím, který se stal satanem ďáblem! Ježíš se nikdy nesnažil neskromně dosáhnout rovnosti s Jehovou Bohem. (Mat. 4:8–10; Fil. 2:5 až 8) Ježíš je naopak naprosto spokojen s tím, že je pomocníkem a mluvčím svého Otce. (Přísl. 8:30; Jan 1:1) Když byl Ježíš na zemi, několikrát mluvil o tom, že je podřízen Bohu. (Jan 5:19, 30; 7:28; 8:28, 42) Nechtěl mít žádnou osobní zásluhu a obracel pozornost na Jehovu. (Mar. 10:18) A v době své největší zkoušky zaujal Ježíš svůj postoj slovy: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať mne mine tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mat. 26:39) Ježíš nám dal bezpochyby znamenitý příklad skromnosti. Všichni Boží duchovní tvorové i všichni lidé by proto rozhodně měli být skromní.

SKROMNOST JE ROZUMNÝ POSTOJ

9. Proč je podle 1. Korinťanům 4:6, 7 rozumné, projevují-li Boží služebníci skromnost?

⁹ Je logické, abychom byli skromní; je to rozumné. V první řadě, nejsme všichni nedokonalí? Kdo by to mohl popřít! (1. Král. 8:46) Všichni děláme chyby. Máme omezené zkušenosti a naše poznání rozhodně není nekonečné. Kromě toho všechno, co máme, jsme dostali. Apoštol Pavel tedy vybízel spoluvěřící, aby nešli nad to, co je psáno, aby, jak to řekl, „nebyli nadutí ve prospěch jednoho proti druhému. Vždyť kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako kdybys to nepřijal?“ (1. Kor. 4:6, 7) To, čím jsme, tedy zřejmě z velké míry závisí na tom, co jsme geneticky zdědili, na našem životním prostředí a zvláště na Boží prozřetelnosti.

10. Na čem závisí úspěch ve svaté službě? Jak na nás zapůsobí, budeme-li si toho vědomi?

¹⁰ A není snad navíc pravda, že bez ohledu na to, jaký snad máme úspěch ve své svaté službě, všechno závisí na Jehovově požehnání? Znázorněme si to: Ať zemědělec pracuje jakkoli pilně, pro růst obilí je velmi důležitým činitelem počasí. A žalmista vhodně poznamenal: „Nestaví-li sám Jehova dům, pak na něm stavitelé nadarmo tvrdě pracovali. Nestřeží-li sám Jehova město, pak stráž nadarmo zůstala bdělá.“ Apoštol Pavel poukazoval na stejnou myšlenku ohledně díla křesťanských služebníků. Napsal: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ (Žalm 127:1; 1. Kor. 3:6, 7) Ano, uvažujeme-li o této věci, musíme souhlasit s tím, že skromnost je vhodná pro nás všechny, bez ohledu na to, jaké máme schopnosti, vzdělání nebo majetek.

POMOC PŘI PĚSTOVÁNÍ SKROMNOSTI

11. Jak nám pomůže ke skromnosti láska k Jehovovi Bohu?

¹¹ Mezi vlastnostmi, které nám pomohou být skromnými, je láska, nesobecká láska. Oceňujeme-li všechno, co pro nás Jehova Bůh vykonal, koná a ještě vykoná, budeme ho opravdu milovat celým svým srdcem, celou duší, myslí a silou. (Mar. 12:30) Potom se nebudeme sami sebou chlubit. Ostatně vychloubačnost je opakem skromnosti. Budeme naopak vždy mluvit a jednat s patřičnou skromností, abychom neobraceli pozornost sami na sebe, ale na Jehovu Boha, a abychom jemu vzdávali všechnu slávu a čest. Pak budeme jednat podle rady: „Ať se moudrý člověk nechlubí svou moudrostí ani ať se statečný nechlubí svou statečností; ať se bohatý muž nechlubí svým bohatstvím; ale jestliže se někdo chlubí, ať se chlubí tím, že rozumí a že mne zná. Vždyť já jsem [Jehova], já projevuji neselhávající lásku, činím na zemi spravedlnost a právo, protože na ty jsem zaměřil své srdce. To je pravé slovo [Jehovy].“ — Jer. 9:23, 24, „Nová anglická bible“.

12. Jak nám může ke skromnosti pomoci dobrý vztah k Bohu?

¹² Budeme-li pěstovat blízký vztah k Jehovovi, bude nám to také pomáhat, abychom byli stále skromní. Očekává se od nás, že budeme skromní, když chodíme se svým Bohem. (Mich. 6:8) Do jaké míry je pro nás stvořitel skutečný, s celou svou velikostí, svým majestátem a svými vlastnostmi, do té míry se budeme my sami chovat s patřičnou skromností. Chceme zastávat stejný myšlenkový postoj, jaký měl Mojžíš, který „zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný“. (Žid. 11:27) Je to, jako bychom byli malými dětmi a drželi se svého nebeského Otce za ruku. Jestliže se pravidelně živíme Jehovovým slovem a ‚vytrváváme v modlitbě‘, ano ‚ustavičně se modlíme‘, pomůže nám to, abychom měli tento znamenitý důvěrný vztah k Bohu. — Řím. 12:12; 1. Tes. 5:17.

13. Jak nám může ke skromnosti pomoci naše touha napodobovat Ježíše Krista?

¹³ Ke skromnosti nám také pomůže láska a ocenění všeho, co pro nás učinil náš Mistr, Ježíš Kristus, a poznání, co to znamená těsně následovat jeho kroky. Jaký znamenitý, vznešený, nesobecký a dokonalý příklad nám dal Ježíš! Pomoc, abychom byli skromní, získáme tou měrou, jak dalece bereme vážně svou povinnost, že máme jít přesně v jeho šlépějích. Jak to? Protože si budeme uvědomovat, jak jsme neschopni jej v plné míře napodobovat. Můžeme snad cítit určitou samolibost, když srovnáváme sami sebe s jinými. Ale máme snad nějaký důvod k samolibosti ve srovnání s Ježíšem Kristem? Naopak, měli bychom cítit totéž, co cítil apoštol Pavel — měli bychom si být bolestně vědomi toho, že nekonáme to, co vlastně chceme, a že tak často děláme to, co ve skutečnosti nechceme. Žádný křesťan, který si je jasně vědom toho, jak se mu nedaří být napodobitelem Ježíše Krista, nebude mít chuť se chlubit sám sebou. — Řím. 7:15–25.

14. Proč nám může ke skromnosti pomáhat bratrská láska?

¹⁴ Také láska k těm, kteří jsou společně s námi svědky Jehovovými, nám pomůže ke skromnosti. Jak to říká jedna píseň království: „Láska má oči, jimiž vidí dobro. Láska buduje bratrství.“ Ano, láska nás přiměje k tomu, abychom si vážili dobrých vlastností u druhých. Ale jak nám to může pomoci ke skromnosti? Nedostatek skromnosti totiž druhé uráží, působí, že se necítí dobře. Nechceme urážet ty, které milujeme, a proto nás pravá bratrská láska učiní skromnými. Neskromnost vyvolává soutěživost, soupeření nebo působí, že se druzí cítí ve srovnání s námi méněcenní. Ale láska ‚se nevychloubá, nenadýmá se‘. Je naopak skromná. — 1. Kor. 13:4.

15. Jak nám může ke skromnosti pomáhat sebeovládání?

¹⁵ Sebeovládání, jedno z ovoce Božího svatého ducha, nám také pomáhá při pěstování skromnosti. (Gal. 5:22, 23) Je mezi těmito dvěma vlastnostmi opravdu nějaký vztah? Skutečně je. Někdo má často sklon říci nebo učinit něco, čím by sloužil nebo lichotil sám sobě, a někdy při tom jedná pouze na základě okamžitého podnětu. Jakmile to člověk řekl nebo udělal, snad si hned uvědomí, jaké se dopustil chyby. To je proto, že lidské srdce je chybující, úskočné a klamné. (Jer. 17:9, „EP“) Jestliže však budeme projevovat sebeovládání, pozastavíme se, zamyslíme se a uvážíme, jak naše slova nebo skutky zapůsobí na druhé, pomůže nám to projevovat patřičnou skromnost. Jestliže dost neuvažujeme, máme snad například sklon vzít si nejlepší nebo největší kousek masa, pečiva nebo ovoce, když jsme obsluhováni nebo je nám při večeři podáváno jídlo. Ale sebeovládání a ohleduplnost nám pomůže odolat takovému podnětu. Totéž platí, když jde o to, neskromně zaujmout nejlepší místo při nějaké hostině. Jak to ukázal Ježíš, mohli bychom být požádáni, abychom přešli na méně významné místo. Ale trochu přemýšlení a skromnosti nám pomůže, abychom v tomto směru neučinili chybu, která by vyvolala rozpaky. — Luk. 14:8–11.

16. Proč nám může ke skromnosti pomáhat víra v Jehovu?

¹⁶ Jiné ovoce ducha, jež nám pomůže pěstovat skromnost, je víra v Jehovu, jež vyplývá z dobrého vztahu k němu. Padlá lidská povaha má sklon ke strachu, že přijde o dobré věci života, ať již hmotné, intelektuální, citové nebo duchovní. Ale víra v Jehovu nám zabrání, abychom se opovážlivě nebo neskromně prodírali kupředu. Raději ponecháme věci v Jehovových rukou. Jsme-li skromní, budeme schopni čekat, dokud Bůh věci nenapraví nebo se nepostará o to, abychom získali uznání nebo lepší postavení. Než se David stal králem, projevoval tuto skromnost. Mohl vzít věc do svých vlastních rukou, protože byl již předtím pomazán za krále. David se mohl stát izraelským panovníkem okamžitě, kdyby zabil krále Saula, ale David jednal jinak. Skromně čekal, až mu Jehova dá královské postavení, a Jehova to učinil ve svém pravém čase. — 1. Sam. 24:2–6; 26:10, 11.

17. V jakých směrech nám může ke skromnosti pomáhat schopnost vžívat se do situace druhých?

¹⁷ Jinou pomocí ke skromnosti je schopnost vžít se do situace druhých, cítit se jakoby v jejich kůži. Nedostatek skromnosti například může vést k tomu, že sborový starší stále překračuje čas ve svých úkolech při služebním shromáždění. Má-li však schopnost vžít se do situace druhých, bude schopen vcítit se do situace ostatních starších, kteří potřebují také dost času pro svou část programu. Skromný starší bude také myslet na své duchovní bratry a sestry, kteří nebudou rádi, když bude shromáždění bez vážného důvodu trvat déle. Schopnost vžívat se do situace druhých opravdu člověku pomůže ke skromnosti ve všech vztazích, nejen v křesťanském sboru. Tato schopnost způsobila, že se apoštol Pavel stal ‚Židům . . . jako Žid, těm pod zákonem . . . se stal jako pod zákonem, slabým . . . se stal slabým‘, a tak dále — to vše v zájmu dobrého poselství. To znamenalo, že musel být skromný a dávat svým posluchačům najevo, že nepovažuje sám sebe za lepšího, než jsou oni. — 1. Kor. 9:19–23.

18. Co je možné říci o křesťanské skromnosti?

¹⁸ Křesťanská skromnost je opravdu doporučována v mnoha směrech. Jaká spoušť nastala během dějin následkem neskromnosti! Je skutečně moudré, jestliže křesťané projevují skromnost. Vede k dobrým vztahům s Bohem, s našimi spolusvědky, s našimi rodinami i s ostatními lidmi. Skromnost pomůže dokonce nám osobně, protože nás učiní spokojenými a bude nás chránit před pocity marnosti. Boží slovo nám moudře a velkou měrou pomáhá, abychom byli skromní. Dokazujme tedy skutečnou moudrost tím, že budeme pěstovat a projevovat křesťanskou skromnost.

Jak bys odpověděl?

• Jak projevovali podle biblického záznamu někteří mladí lidé skromnost?

• Jak poskytl Ježíš Kristus největší a nejznamenitější příklad skromnosti?

• Jak nám může pomoci v pěstování skromnosti láska k Jehovovi a dobrý vztah k němu?

• Jak nám může k projevování skromnosti pomoci naše touha napodobovat Ježíše Krista?

• Jak nám může bratrská láska pomoci, abychom byli jako Jehovovi ctitelé skromní?