Pamatuj na křesťanské zásady

KDYŽ začne dítě chodit do školy, mezi prvními věcmi se učí číst a psát. Tyto nezbytné znalosti je připravují na pokročilejší látku, například společenské vědy, přírodní vědy a jazyky. Jestliže si dítě dobře neosvojí čtení a psaní, má to nepříznivý vliv na celé jeho další vzdělávání.

Učit se uctívat Boha je poněkud podobné. Když studujeme Bibli, zjišťujeme, že musíme zvládnout četné základní pravdy neboli zásady. Jakmile je pochopíme, můžeme postoupit k hlubším věcem. Jestliže však důkladně neporozumíme těm prvním zásadním věcem a neuvěříme jim, naše uctívání bude narušené. Nebudeme schopni činit správné rozhodnutí a naše víra bude snadno otřesena.

Základním biblickým zásadám není těžké porozumět. (Viz tabulku.) Nejsou to však pouhé otřelé fráze ani věci nějakého intelektuálního zájmu. Jsou to živé a životně důležité pravdy a moudří křesťané se je učí milovat. Jehova říká: „Věnuj přece pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem: Ať ti nesejdou z očí. Uchovávej je uprostřed svého srdce. Jsou totiž životem pro ty, kteří je nalézají, a zdravím pro celé jejich tělo.“ — Přísl. 4:20–22; Ezek. 18:19, 20, 23.

A přece, ačkoli jsou tyto zásady tak důležité, upozorňoval Ježíš, že jen málo lidí je pochopí a bude žít podle nich. Řekl: „Těsná je brána a úzká je cesta vedoucí do života, a málo je těch, kteří ji nalézají.“ — Mat. 7:14. Ne protože by byly zásady nějak utajené. Jehova chce, aby muži i ženy podle nich žili, a tak zdědili život. (2. Petra 3:9) Dal zaznamenat moudrost, poznání a rozlišovací schopnost do Bible, která je všeobecně dostupná. A jeho svědkové povzbuzují své bližní, aby hledali tyto životodárné informace. Tak doslova „pravá moudrost stále hlasitě volá přímo na ulici.“ (Přísl. 1:20; 2:1–9) Působí tu však i jiné síly.

Satan zaslepil oči většiny lidí vůči pravým zásadám. (2. Kor. 4:4) Navíc vede duch nezávislosti člověka k tomu, aby šel raději svou vlastní cestou, než aby hledal vedení u Vyšší moci. Za časů apoštola Pavla ztratili ze zřetele základní zásady i někteří, kteří se jim již naučili. Proto napsal: „Opět potřebujete, aby vás někdo učil od počátku základní věci Božích svatých prohlášení.“ — Hebr. 5:12.

A Ježíš navíc varoval: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ (Mat. 7:22, 23) Proč lidé, kteří si myslí, že slouží Ježíšovi, zjišťují, že jsou zavrženi? Protože jejich „mocné skutky“ nejsou založeny na biblických zásadách. Je to, jako by se pokoušeli studovat historii nebo přírodní vědy a nenaučili se nejprve číst. Jejich skutky jsou narušené, nejsou zakotveny v pravdě. Proto jsou „činiteli bezzákonnosti.“

Je tvé uctívání přijatelné

Můžeme si být jisti, že nám Ježíš jednoho dne neřekne: ‚Odstup ode mne, činiteli bezzákonnosti‘? Jestliže je naše uctívání důkladně zakotveno v biblických zásadách, pak ano. A toho můžeme dosáhnout, jestliže bedlivě zkoumáme Bibli, zejména Ježíšova slova. Ježíš opravdu šel těsnou, úzkou cestou k životu — vlastně byl „cestou a pravdou a životem“. (Jan 14:6) Jestliže uplatňujeme jeho výroky a věrně následujeme jeho šlépěje, budeme na téže cestě. — Jan 6:68; 1. Petra 2:21.

Ježíšovi bezprostřední následovníci šli také touto těsnou, úzkou cestou k životu. Proto jim Ježíš, když umíral, svěřil do rukou úkol vyučovat jiné, aby uctívali Boha. Upozornil také, že se vrátí a bude od nich vyžadovat počet za to, jak se chovali během jeho nepřítomnosti. — Mat. 24:46; 25:14–23; 28:19, 20.

Během doby se počet těch, kteří tvrdí, že následují Krista, rozrostl na stamilióny. Uctívání těchto obrovských davů však většinou nebylo založeno na biblických zásadách. Co tedy Ježíš zjistil, když byl v roce 1914 dosazen jako nebeský král a pak ‚přišel‘ aby účtoval s těmi, kdo se k němu hlásili? Milióny vyznavačů křesťanství se právě střetly v nejstrašnější válce v dějinách lidstva.

Ano, obrovská většina „křesťanů“ jednala zcela proti základním biblickým zásadám. Byla tu však skupina skutečných křesťanů, kteří se usilovně snažili řídit se božskými zásadami a také o nich poučovat každého, kdo byl ve světě válečného šílenství ochoten naslouchat. Shromáždili se a po čase se k nim připojil velký zástup lidí stejného smýšlení. (Mat. 24:31; Zjev. 7:4, 9, 10) Stále se řídí životodárnými zásadami, vyprávějí jiným o Božích velkých předsevzetích, shromažďují se jako jedno stádo a usilovně se snaží odpovídat „dokonalé Boží vůli“. — Řím. 12:2.

Životně důležitá biblická zásada

Není to snadné. Jednak musí tito praví křesťané bojovat s vlastní nedokonalou hříšnou přirozeností, jednak musí žít ve světě, který je v naprostém odporu k hodnotám a zásadám, podle nichž se snaží žít. Vždyť apoštol Jan řekl: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Proto dnes musí praví Boží ctitelé pevně chovat v mysli životně důležitou zásadu, kterou vysvětlil Ježíš: „[Křesťané] nejsou částí světa.“ — Jan 17:16.

Jehova nikoho nenutí, aby mu sloužil, ale ti, kteří se pro to rozhodnou, musí učinit některá střízlivá rozhodnutí. Musí se například smířit s tím, že v tomto světě nikdy nemohou být populární. (Mat. 24:9) Učedník Jakub varoval: „Kdokoli chce. . . být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ (Jak. 4:4) Apoštol Pavel řekl: „Co má společného spravedlnost a bezzákonnost?“ a „Jaký díl má věřící s nevěřícím?“ Pak citoval Jehovova vlastní slova: „Vyjděte. . . z jejich středu a oddělte se. . . a přestaňte se dotýkat nečistého.“ — 2. Kor. 6:14–17; Ef. 5:11.

Jak se můžeme ‚oddělit‘? Samozřejmě ne tak, že bychom tělesně opustili svět. Nemusíme se však nechat „nerovně spojit jhem s nevěřícími“. Můžeme se vyhnout ‚špatným společenstvím, která kazí užitečné zvyky‘. (1. Kor. 15:33) A můžeme se oddělit od ducha světa, ducha sobectví, nepoctivosti, hmotařství a zběsilé honby za požitky. (2. Tim. 3:1–5) Ti, kdo se takto oddělují od žádostí tohoto světa, dostávají hřejivé ujištění: „Ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — 1. Jana 2:15–17.

Ti, kdo se řídí podle základních zásad

Je dnes možné řídit se biblickými zásadami a jít úzkou cestou, která vede k životu? Ano, dokážou to i děti. Například dvě malé děti v Brazílii se chovaly ve škole tak dobře, že učitelka pozvala jejich matku, aby se s ní o tom přišla pohovořit. Matka jí vysvětlila, proč to tak je: děti se řídí biblickými zásadami úcty k rodičům a jiným autoritám. (Ef. 6:1–3) Na konci školního roku dostaly děti příležitost vyložit celé třídě, jak prospěšná je taková zbožná dráha.

Ježíš stanovil zásadu: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní.“ (Luk. 12:15) To poznal jeden úspěšný lékař v Japonsku a k ohromení svých kolegů to uplatnil v praxi. Opustil své výnosné místo a odešel do malého městečka, kde mohl být obyvatelům duchovní pomocí. Oběť hmotného prospěchu ho nepřipravila o štěstí. Naopak teď oba s manželkou nalézají větší radost, když jiným přinášejí slovo života.

Bible říká: „Opilec a nenasyta zchudnou.“ (Přísl. 23:21) Je to jasná výstraha před závislostí na jídle a pití. Jsme také varováni před zneužíváním drog; „Skutky těla jsou. . . modlářství, provádění spiritismu [v původní řečtině farmakía, „omamování drogami“].

(Gal. 5:19, 20) Navíc vybízí apoštol Pavel: „Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha.“ — 2. Kor. 7:1.

Kouření tabáku a užívání jiných návykových drog jde jasně proti těmto biblickým zásadám, a proto je to „bezzákonnost“. (Mat. 7:23) Každý Boží služebník, který se něčím takovým znečistí, shledá, že jeho uctívání není Bohu přijatelné. Proto mnoho set tisíc lidí přestalo tyto drogy užívat a mělo z toho duchovní i tělesný prospěch. Není ovšem vždy snadné se těchto nečistých návyků zbavit.

Jeden mladý muž v Michiganu ve Spojených státech se od služebníků, kteří zazvonili u jeho dveří, dověděl o Bohu a jeho zásadách. To, co slyšel, se mu líbilo, ale uvědomil si, že jeho návyk kouřit marihuanu a tabák není slučitelný s uctíváním Jehovy. Říká: „Zříci se drog, které mi chutnaly, pro mne nebyl žádný problém. Ale trvalo mi nejméně půl roku, než jsem přestal kouřit cigarety.“ Pomohli mu spolukřesťané a modlitba. Teď vede čistý život podle biblických zásad, těší se z čistého svědomí, ze vztahu k Bohu a z křesťanského společenství. Říká, že vlastně vůbec nevěděl, co je to přítel, dokud se nestal křesťanem.

Řídit se spravedlivými zásadami je skutečně moudré. A moudrost je dokonce hodnotnější než ryzí zlato. Dej se také touto dráhou; přinese to chválu Jehovovi a bude to působit pro tvé vlastní věčné požehnání. — Žalm 19:7, 10; 19:8, 11; „KB“; Přísl. 16:16.

[Rámeček na straně 28]

Zásady jsou základní pravdy nebo základní zákony, z nichž se dají odvodit další pravdy nebo zákony. Následují některé příklady:

□ „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ — Mat. 22:37.

□ „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte také činit jim.“ — Mat. 7:12.

□ „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.“ — Jak. 4:4.

□ „Ať tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě.“ — 1. Kor. 10:31.

□ „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní, a ne se líbit sami sobě.“ — Řím. 15:1.

□ „Předkládejme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ — Hebr. 13:15.

□ „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům a neopouštějme své shromažďování.“ — Hebr. 10:24, 25.

□ „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází Jehovovými ústy.“ — Mat. 4:4.