,Rybáři lidí‘ působí v Belize
BELIZE je malá subtropická země ležící mezi Mexikem a Guatemalou. Kolem jejího pobřeží jsou v tyrkysově modrém Karibském moři rozsety korálové ostrovy a útesy, které tvoří nejdelší bariérový rif na západní polokouli. Pevnina podél pobřeží je většinou suchá a plochá. Ale ve vnitrozemí směrem k jihu je pohoří Maya, které dosahuje výšky 1 120 metrů. Toto pohoří bylo kdysi hustě zalesněné a vyznačuje se stržemi, horskými bystřinami a nádhernými vodopády.
Zemi původně obývali Mayové, o čemž svědčí mnoho zřícenin a vytvořených předmětů. V sedmnáctém století začala být osídlována bývalými bukanýry, kteří se pustili do porážení kampeškových a mahagonových stromů. Později se země stala kolonií nazvanou Britský Honduras. Nezávislost byla vyhlášena v roce 1981, kdy také došlo k uznání národa.
Dnes má Belize asi 175 000 obyvatel. Je to skutečně smíšená společnost, skládající se z Afro–Belizeanů (kreolů), mesticů, Mayů, Garinagů (Karibů), Asijců, Evropanů a lidí jiných národností. V dějinách Belize měla významnou úlohu Británie, a proto je úředním jazykem angličtina a druhým velmi rozšířeným jazykem je španělština. Rozšířená je také kreolština, mayština, garifuna a jiné jazyky.
Bariérový rif dlouhý 280 kilometrů s jasně barevnými korálovými útesy, v nichž jsou jeskyně i útvary podobné hradním věžím, poskytuje útočiště nejrozmanitějším mořským tvorům, kteří jsou krásní na pohled i chutní k jídlu. Tato pobřežní loviště ryb patří k největšímu přírodnímu bohatství země. A Belize se svým velice rozmanitým obyvatelstvem a rozmanitou kulturou je také produktivním ‚lovištěm ryb‘ pro ty, kteří přijímají Ježíšovo pozvání: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ — Matouš 4:19.
‚Rybolov‘ začíná
V roce 1923 se odstěhoval do Belize James Gordon, svědek, který byl pokřtěn na Jamajce. Začal obrazně spouštět svou síť mezi svými sousedy v okolí vesnice Bomba v distriktu Belize. Mezi svými ‚rybářskými potřebami‘ měl velkou mahagonovou skříňku s knihami, kterou nosil v jedné ruce, a gramofon, který nosil ve druhé.
Asi v roce 1931 přišla do Belize Freida Johnsonová, která pocházela z Texasu a konala kazatelskou službu plným časem. Přišla v rámci výpravy, při níž mělo být dobré poselství rozšířeno ve středoamerických zemích. Během svého šestiměsíčního pobytu navázala spojení s jedním pekařem, který se jmenoval Thaddius Hodgeson, a ten pak řekl o pravdě jinému pekaři, Arthurovi Randallovi. Bratr Hodgeson vykonával dílo dál, dokud v roce 1945 nepřišli první misionáři vyškolení ve škole Gilead, totiž Charles Heyen a Elmer Ihring.
V následujícím roce zde byla při návštěvě tehdejšího prezidenta N. H. Knorra a viceprezidenta F. W. Franze založena odbočka. Od té doby se „síť“ rozhazuje v Belize všude a dílo stále roste. Těch, kteří se účastní práce jako „rybáři lidí“, byl v roce 1989 vrcholný počet 844.
‚Rozhazujeme sítě‘ v odlehlých místech
Kazatelé dobrého poselství dnes pravidelně propracovávají město Belize i jiná města. Ale mnohé odlehlé vesnice a korálové ostrůvky pravidelně propracovávány nejsou. Donedávna k nim patřilo San Pedro na ostrůvku Ambergris.
Obyvatelé San Pedra měli po celou řadu let jedinou příležitost poznat pravdu při krátkých návštěvách svědků z pevniny. Později přišla do Belize jedna čtyřčlenná rodina, která chtěla sloužit v místech, kde je to potřebnější. Dobrovolně se přistěhovali na ostrov, i když museli nějaký čas žít v rekreačním vozidle, dokud si nepostavili dům. „Rybolov“ však byl dobrý. Zavedli mnoho biblických studií a dnes je na ostrově více než 20 „rybářů lidí“. V září 1986 si s pomocí svědků z celé země vybudovali za jediný víkend vlastní sál království.
K odbočce také patří několik odlehlých mayských vesnic v jižní části distriktu Toledo, kde se mluví jazykem kekči a mayským jazykem mopan. Jednou ročně v období sucha, kdy je možné překročit hory a řeky, navštěvovala tyto vesnice skupina svědků. Všechno, co potřebovali, si nosili na zádech, chodili pěšky do vesnic, vydávali obyvatelům svědectví a pak vykonávali dodatečné návštěvy u těch, kteří projevili zájem.
V roce 1968 navštívili bratři při jedné takové každoroční ‚cestě do buše‘ vesnici Crique Sarco. Jakási mladá dívka našla knihu Pravda, která vede k věčnému životu, kterou nevědomky ztratil jeden z bratrů. Vypráví, co se potom stalo:
„Ta kniha měla pro mne velkou cenu, ale prohlédla jsem si jen několik obrázků a nikdy jsem ji nečetla. Bratři každoročně navštěvovali mého otce a přitom jsem si zapamatovala jméno Jehova a poznala jsem, že má organizaci. Když jsem začala chodit na střední školu v městě Punta Gorda, padla jednou ve třídě otázka: Jaké je Boží jméno? Když jsem odpověděla ‚Jehova‘, dostala jsem automaticky pět důtek a práci za trest, například čištění záchodů. Pak si mě kněz zavolal a řekl mi, že už nesmím nikdy tohoto jména použít, nebo že budu vyloučena ze školy. Odešla jsem pak ze školy dobrovolně a nikdy jsem se tam už nevrátila.
Po mnoha letech jsem se znovu setkala s pravdou, když jsem už byla vdaná a žila jsem na severu ve městě Corozal. Viděla jsem, jak ve větru poletuje kus papíru. Sebrala jsem ho a zjistila jsem, že to je obálka z brožury Svědkové Jehovovi a otázka krve. Jedné přítelkyni jsem se zmínila o tom, že to je jedna nauka svědků Jehovových, se kterou nemohu souhlasit. Řekla, že s nimi jednou možná budu souhlasit. Druhý den mě navštívil jeden bratr a řekl, že slyšel, že se zajímám o studium Bible se svědky Jehovovými. I když jsem mu řekla, že nemám zájem, vysvětlil mi, že to nezabere příliš času, a tak jsem souhlasila. Knihu Pravda jsem měla už osm let, a konečně jsem ji začala využívat!
Zanedlouho začali příbuzní naléhat na mého manžela, aby mi studium zakázal. Pak jsme se odstěhovali do odlehlé vesnice a ztratila jsem se svědky spojení. Nakonec mě navštívila jedna sestra při službě dům od domu, a začala jsem znovu studovat. Manžel mi chtěl rozhodně studium překazit. Opíjel se, dělal rámus, vyháněl mě z domu a vyhrožoval, že si najde jinou ženu. Zůstávala jsem však pevná a v modlitbách jsem se velmi spoléhala na Jehovu. Před dvěma lety Jehova vyslyšel mé modlitby způsobem, jaký jsem nečekala.
Jednoho dne přišel manžel domů s úplně potlučeným obličejem a šel si hned lehnout. Později v ten den řekl: ‚Chci také studovat Bibli!‘ Ta změna mi způsobila velkou radost, ale vyvolala také hněv jeho rodiny. ‚Změnit náboženství je totéž jako změnit rodiče,‘ řekli mu‚ a tak už nejsi náš syn!‘ Nyní jsme byli s manželem zajedno a dělali jsme rychle pokroky. 5. prosince 1987 jsme byli pokřtěni na našem prvním zvláštním sjezdovém dnu.“
„Ryby“ se tedy v Belize loví i v odlehlých místech. V naději, že bude možné pomoci ještě mnoha dalším lidem v těchto vesnicích, byla do jazyka kekči přeložena brožura Věčně se raduj ze života na zemi! (angl.). Ti, kteří byli zachráněni ze znečištěných vod satanova systému věcí, mají radost z křišťálově čistých vod pravdy v Jehovově duchovním ráji.
Například jeden mladý muž ve městě Belize poznal z Bible Jehovova čistá měřítka. Vzdal se závislosti na marihuaně a na jiných drogách a byl pokřtěn. Zanedlouho se stal „rybářem lidí“ a pracuje plným časem. Má také přednost, že může být ve svém sboru služebním pomocníkem. Stovkám jiných lidí byla poskytnuta pomoc, aby mohli očistit svůj život tím, že si dají uzákonit manželství a zapsat je na úřadech. Mnozí jiní se naučili číst a psát, aby si mohli studovat Boží slovo. A tak výchovné dílo svědků Jehovových v Belize nejen uspokojuje duchovní potřeby lidí, ale přináší obci také mnohé jiné užitečné výsledky.
Síť se vytahuje
Učedníci jednou podle Ježíšových pokynů rozhodili síť na druhou stranu od svého člunu. Výsledek byl takový, že „pro množství ryb už ji nemohli vytáhnout“. (Jan 21:6) Podobná situace je i v Belize. Dobré poselství tam přijímá tolik lidí, že péče o všechny, kteří přicházejí do organizace, je pro svědky náročným úkolem.
Velmi je tam třeba zralých bratrů, kteří by se ujali vedení sborů. Průměrně je v každém sboru jen jeden nebo dva starší. Dalším náročným úkolem je přicházet s dobrým poselstvím do všech částí země pravidelně. Na mnohá místa je sice možné dostat se po silnicích, ale protože tam není veřejná doprava, mohou svědkové jen s obtížemi podporovat zájem lidí, které našli, a zájemci mohou těžko chodit pravidelně na shromáždění. Jediný praktický způsob, jak se dostat na některá odlehlá místa, je stále ještě chůze nebo plavba na vydlabané kánoi.
Svědkové v Belize také obtížně nacházejí vhodné prostory pro svá každotýdenní sborová shromáždění a pro každoroční sjezdy. V roce 1987 byla celková účast na oblastních sjezdech „Důvěřuj v Jehovu“ přes 2 200 osob, trojnásobně více, než kolik je zvěstovatelů v zemi. Pro tyto sjezdy vybudovali bratři improvizovanou stavbu na jednom pozemku blízko Ladyville. Nyní se zabývají možností vybudovat na tom pozemku trvalý sjezdový sál.
Úkoly jsou náročné a svědkové je nadšeně přijímají. Projevili to tím, že zvýšili svůj podíl na kazatelské službě. V roce 1979 strávili zvěstovatelé v kazatelském díle každý měsíc průměrně 8,3 hodiny. Nyní věnují službě měsíčně 11,3 hodiny. Znamenitý byl také vzrůst v řadách průkopníků. V roce 1979 zde bylo měsíčně průměrně 10 pomocných a 12 pravidelných průkopníků. Nyní je zde každý měsíc 51 pomocných průkopníků a 42 pravidelných průkopníků ve věku od 14 do 74 let.
Usuzujeme-li podle vynikající účasti při slavnosti na památku Kristovy smrti, jež se konala 22. března 1989, jsou vyhlídky na růst velké. Bratři pilně pracují a zvou lidi, kteří mají zájem. K čemu to vede? Celkem se účastnilo 3 834 osob, více než čtyřnásobek vrcholného počtu zvěstovatelů. Bylo vzrušující vidět mnoho etnických skupin — kreoly, mestice, Maye, Evropany, Číňany, Libanonce a jiné —, kteří zde byli takto pohromadě.
844 zvěstovatelů v této zemi vede kromě toho přes tisíc domácích biblických studií. Budou vzhlížet k Ježíši Kristu, hlavě sboru, a řídit se jeho vedením, a jistě proto v Belize přijme pozvání ještě mnoho obyvatel a stanou se „rybáři lidí“.
[Mapy na straně 22]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
GULF OF MEXICO
MEXICO
BELIZE
Belize City
Punta Gorda
GUATEMALA
GULF OF HONDURAS
[Obrázky na straně 24 a 25]
Stavba sálu království v San Pedro, Ambergris Cay