Proč je na Réunionu tolik sálů království

ASI 640 kilometrů východně od Madagaskaru se ze širého Indického oceánu náhle prudce zvedá malý ostrov Réunion. Tento ostrov je sice jen asi 60 kilometrů dlouhý a asi 50 kilometrů široký, ale je známý svými vulkanickými dómy a pravidelně se opakující ohnivou podívanou. Nejvyšší vrchol, který se tyčí do výše 3 O69 metrů nad mořem, je vyhaslá sopka Piton des Neiges (Sněžný štít). V jihovýchodní části ostrova je 2 625 metrů vysoká činná sopka Piton de la Fournaise (Výhňový štít). Když dojde k nočnímu výbuchu, je to opravdu úžasná podívaná. Nahoru a dolů se po příkrém svahu klikatí mnoho silnic, z nichž jsou úchvatné pohledy na to, čemu se říká děsivá krása Réunionu.

Proč tolik sálů království?

Skutečná krása Réunionu však tkví v tom, že mnozí obyvatelé reagují na „dobré poselství o království“, jež oznamují svědkové Jehovovi. (Matouš 24:14) Začali se svou kazatelskou činností v roce 1960, kdy přišli z Francie dva kazatelé plným časem. Nyní, po 30 letech, zde 1 665 svědků pilně rozšiřuje poselství o království mezi asi 582 000 obyvateli — takže na ostrově připadá 1 svědek na každých 350 obyvatel.

Při takovém růstu je nutné stavět vhodná místa pro shromáždění, aby se zde mohli svědkové Jehovovi věnovat svému uctívání a duchovnímu vzdělávání. (Hebrejcům 10:24, 25) Vlastní sály království si již postavilo třináct z devatenácti sborů na Réunionu. V této oblasti dochází často k prudkým větrným smrštím, a proto musí být sály pevné zděné stavby, k jejichž postavení je třeba mnoho času i peněz. Jak tedy bylo možné postavit takové sály, jestliže si většina svědků na tomto ostrově vydělá jen průměrnou mzdu a musí živit velké rodiny? Chceme-li odpovědět biblickými slovy, pak se ‚Jehovova ruka nezkrátila‘. — Izajáš 59:1.

Překonávají překážky

Povšimni si například, jak Jehova podnítil srdce lidí, aby pomohli se stavbou sálu království v malém městečku St.-Louis, které leží v jihozápadní části Réunionu. Jakmile byly plány schváleny, řekl jeden mladý svědek svému učiteli v zednickém kursu, že budou dobrovolníci stavět sál království. Učitel nejenže dobrovolně nabídl své služby, ale přivedl také na staveniště celou třídu, aby pomohli kopat základy. Později daroval ocel ke stavbě základů.

Když se jednou v den pracovního klidu sešlo přes sto dobrovolníků, aby lili beton na ploše asi 190 čtverečných metrů, překvapilo je zjištění, že byl v městě odkloněn přívod vody. Jak mohli vyrobit beton bez vody? Jeden z pracovníků, který znal vedoucího hasičského družstva, se rozhodl, že o té nepříjemné situaci řekne tomuto sympatickému muži. Zanedlouho se na staveništi objevil hasičský vůz. Voda, která v něm byla, stačila na celý projekt a hasičské družstvo dalo souhlas, aby tam vůz zůstal celý den. Je pochopitelné, že všichni dobrovolníci měli chuť vložit do práce celé své srdce.

Jehovova pomoc byla patrná i v tom, jak byly překonávány jiné překážky. Například v jedné fázi výstavby byl strop připraven pro namontování dvaadvaceti speciálních svítidel, která byla objednána před osmi měsíci. Firma však sdělila bratrům, že typ, který si přáli, se již nevyrábí. Co tedy dělat? Má se změnit celý projekt a celý strop se má předělat? Nebylo to nutné, protože se bratři právě včas dověděli o jednom místním podnikateli, a ten měl k dispozici podobné lampy k projektu, který se nikdy nerealizoval.

„Kolik jich máte,“ zeptali se ho.

„Asi pětadvacet,“ odpověděl.

Bez váhání byla svítidla zakoupena a instalována.

Výstavba pokračovala a ta pěkná stavba se velmi líbila jednomu muži, který právě začal studovat Bibli se svědky Jehovovými.

„Řekněte mi,“ zeptal se, „potřebujete ještě něco?“

„Ano,“ odpověděl jeden bratr. „Potřebujeme zvukové zařízení.“

Tento nový zájemce okamžitě vzal šekovou knížku a daroval obnos, který téměř vystačil na úplně novou zvukovou aparaturu. Takové příspěvky společně s velkorysou půjčkou z ústředí Společnosti Strážná věž ve Spojených státech pomohly sboru dokončit tento pěkný sál království.

Vyvrcholením toho všeho bylo, když mohl sbor v St.-Louis s potěšením pozvat bratra Careye W. Barbera, člena vedoucího sboru svědků Jehovových, aby v prosinci 1988 zasvětil tento sál království. Podle programu měl bratr Barber přijet z ústředí Společnosti v Brooklynu, New York, k zasvěcení nového zařízení odbočky na sousedním ostrovu Mauritiu. Když se o tom dověděli bratři v St.-Louis, během pouhých tří týdnů vybrali peníze na letenky pro něho a pro jednoho člena výboru odbočky na Mauritiu, aby přicestovali z Mauritia na Réunion. Do té doby došlo k takovému vzrůstu, že se musel sbor v St.-Louis rozdělit. Nyní se o nový sál království dělí dva sbory.

Zásluha patří Jehovovi

A co ostatní sbory na Réunionu? Dílo kázání o království se setkává se znamenitou odezvou, takže účast na shromážděních v sálech království činí 150 až 200 procent počtu svědků Jehovových na ostrově o 150 až 200 procent. Je tedy jasné, proč musí mít na Réunionu mnoho sálů království. Ano, od doby, kdy byl postaven sál v St.-Louis, byly postaveny ještě další tři, takže devatenáct sborů na ostrově má celkem třináct sálů království.

Zásluha za to všechno patří Jehovovi, který předpověděl: „Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ. Já, Jehova, to urychlím v patřičném čase.“ (Izajáš 60:22) Toto proroctví se splňuje na tomto nádherném ostrově stejně jako všude jinde na zemi.