V Čadu ‚stojí pevně jako jedno stádo‘
Svědkové Jehovovi v Čadu, stejně jako jejich spolukřesťané po celém světě, si velmi váží každoročních sjezdů, které se konají k jejich duchovnímu budování. Uvádíme zde zprávu o cestě na sérii zvláštních sjezdových dnů, které se konaly v jižní části této středoafrické země uvnitř kontinentu.
Vzhledem k vzdálenostem a obtížnému cestování se sjezdy obvykle konají v malých skupinách a jsou načasovány podle počasí. V období dešťů, které trvá od června do září, je cestování obtížné a v některých oblastech vůbec není možné. Když prudké deště pominou, konají se zvláštní sjezdové dny. Volné dny na konci roku jsou vhodné pro větší oblastní sjezdy. A dvoudenní krajské sjezdy se konají v červnu, než zase nastanou deště.
BYLO horké a dusné nedělní odpoledne. Sál království ve Ndžameně, hlavním městě Čadu, naplnilo 184 osob. Ačkoli bylo vedro, sledovali s napjatou pozorností hlavní přednášku, „Stůjme pevně jako jedno stádo“. S radostí byli toho rána svědky křtu ve vodě, jímž tři osoby symbolizovaly svou oddanost Jehovovi Bohu. Byl to první ze šesti zvláštních sjezdových dnů, při kterých jsme měli přednost sloužit, místní cestující dozorce a já.
Tato série sjezdů měla námět „Stůjme pevně jako jedno stádo“, a svědkové Jehovovi v Čadu, jichž je zde 267, jej velice ocenili. Žijí daleko od spolukřesťanů v jiných zemích. Dostávají však stejný duchovní pokrm a dostává se jim stejná péče, a to je povzbuzuje, aby pokračovali v práci, v jednotě se svými bratry po celém světě. Praktické rady z tohoto programu je také posílily, aby stáli pevně proti rafinovaným vlivům satanova světa a proti náporům pronásledování a odporu.
V Ndžameně
První sbor svědků Jehovových v Čadu se vytvořil v roce 1964. Nyní má přes 90 zvěstovatelů dobrého poselství o Království. Bylo radostné dívat se na posluchačstvo a vidět mnohé, kteří slouží věrně od počátku díla v Čadu. Jeden bratr měl v době, kdy poprvé slyšel o biblické pravdě, tři manželky. Zanedlouho pochopil, že musí přizpůsobit svůj život biblickým měřítkům. Uzavřel zákonný sňatek se svou první manželkou a od ostatních se odloučil, ale starostlivě se o ně postaral. V roce 1973 byl pokřtěn a od té doby je stále činný ve službě.
Jeden starší, který se podílel na programu, podstoupil v minulosti těžkou zkoušku víry. V roce 1975 si tehdejší vláda vynucovala účast na určitých zvycích, které byly založeny na uctívání mrtvých; každý, kdo se nepřizpůsobil, mohl být usmrcen. Když bratr zůstal pevný a nedopustil se kompromisu ve své víře, začaly po něm úřady pátrat. Byl tehdy ušetřen jedině proto, že v rozhodné chvíli došlo ke změně vlády.
Na cestě do Paly
Ze Ndžameny jsme se vydali na cestu na jih, abychom tam sloužili na pěti zbývajících sjezdech. Předtím jsme tou trasou jezdili často, ale jedině v období sucha. Nyní koncem září, na konci období dešťů, byla všude bujná zeleň. Příjemně se tehdy cestovalo. Stále jsme míjeli pole prosa. Klásky na dlouhých stéblech podél silnice právě zrály. Zanedlouho se budou sklízet, sušit a ukládat v kuželovitých obilnicích z hlíny, které jsou v tom kraji na mnoha místech. Proso je pro většinu obyvatel Čadu hlavní potravinou. Drtí se ve velkém dřevěném hmoždíři palicí, která je často delší než ten, kdo ji používá. Mouka se pak smísí s vařící vodou, vytvoří se kulatý knedlík a ten se jí s omáčkou, jejímž základem je okra nebo arašídy.
Čím dále jsme cestovali na jih, tím více jsme viděli polí bavlníku. V této části země je terén plochý, takže se zdálo, jako by kvetoucí pole sahala až k obzoru. Zanedlouho budou celé rodiny venku na polích a budou ručně sklízet bavlnu. V Čadu je bavlna nejdůležitější vývozní plodinou a v roce 1988 jí bylo sklizeno 133 000 tun. Pozdě odpoledne jsme projížděli kolem jezera Léré. Je zde pahorkatina, a krajina je zejména v této roční době velice malebná. Byli jsme tu v pravý čas, takže jsme si mohli koupit čerstvě chyceného kapra, kterého smažili přímo podél silnice. Takové jídlo by mohl hrdě předložit každý hostitel.
Cestování je v tomto období obtížnější mimo jiné proto, že když se chystá k dešti, kladou se přes silnici závory, aby se zastavila doprava. Proč? Aby se chránily silnice. A tak jsme se ulekli, když jsme viděli, jak obloha před námi náhle zčernala jako inkoust. Rozhodně jsme neměli chuť se v dešti utábořit u silnice. Důležitější však bylo, že bychom přijeli pozdě na následující zvláštní sjezdový den. Naštěstí nejprudší příval tohoto opožděného deště silnici minul. Ačkoli jsme museli chvíli čekat u několika závor, dorazili jsme pozdě té noci do města Paly, kde žije asi 32 000 obyvatel. Zažili jsme však něco nádherného. V bezměsíčné noci jsme mohli po dešti pozorovat hvězdy a Mléčnou dráhu. Byl to úchvatný pohled, jaký obyvatelé velkých měst většinou nikdy neuvidí. Připomněli jsme si tak, proč máme zůstat pevní — abychom ctili vznešeného stvořitele nádherného vesmíru.
V Pale se sešly dva malé sbory a jedna skupina z odlehlého místa. Tři mladí bratři přišli na tento sjezd pěšky přes sto kilometrů. Sjezdy na jihu jsou malé a je tam málo starších, a proto byl na sjezdu ve Ndžameně z některých částí programu pořízen zvukový záznam a zde byl reprodukován. Tak je zajištěn velice kvalitní program i při malém počtu přítomných. Radovali jsme se, že byl přítomen jeden uchazeč o křest.
Nadšená skupina v Kélo
Dále byla na řadě krátká cesta do Kélo, kde se nedělního programu účastnilo 194 osob. Mnohé rodiny šly i s malými dětmi pěšky přes 30 kilometrů, aby se mohly účastnit. Měly být pokřtěny dvě osoby, které se nově oddaly Bohu. Pokud se sjezd nekoná blízko řeky, bývá v období sucha často obtížné provést křest; proto bylo nutné pokřtít mnoho osob v sudu. My jsme tam však byli na konci období dešťů, takže bylo všechno snadnější. Na vhodné místo jsme však museli jet přes 20 kilometrů daleko.
Mezi uchazeči o křest byla jedna mladá dívka, která předtím prošla těžkou zkouškou víry. Její rodina ji zasnoubila s mužem, který se nezajímal o studium Bible. Navíc si nepřál zákonný sňatek, ale dával přednost sňatku na základě kmenových zvyků. Byl ochoten zaplatit za nevěstu vysokou cenu, a proto na ni její rodina velmi naléhala. Musela se dokonce na nějaký čas odstěhovat jinam, aby nedošlo k nebiblickému spojení, které si její rodina přála. Zůstala v tom všem pevná a velmi dobře pokračovala. Když se dala pokřtít, rodina jí přestala odporovat. Děkujeme Jehovovi za to, že máme mezi sebou takové věrné lidi.
Zdejší bratři mají ještě jiné důvody k vděčnosti Jehovovi. V Čadu probíhala rozhořčená občanská válka a pak v roce 1984 tam nastal krutý hlad. Jeden místní starší si vzpomíná, že se jednou v době hladu rozhlédl po sále království a napadlo ho, kolik z přítomných bude asi ještě za několik měsíců naživu. Jehovova organizace však poskytla pomoc v podobě potravin, takže jim v jejich vážné situaci ulevila. Velice si toho vážili a své ocenění nyní projevují horlivou službou. V Kélo je silný průkopnický duch. Během října 1989 si více než třetina zvěstovatelů Království zařídila své věci tak, aby se mohli podílet na kazatelské službě plným časem.
Zkušenost, kterou získali v době hladu, jim poskytla poučení, že musí být i oni sami štědří. Jeden starší ve sboru minulý rok náhle onemocněl a zemřel. Zůstala po něm rodina s devíti dětmi, z nichž nejmladšímu bylo teprve několik měsíců. Rodina naléhala na jeho manželku, aby se účastnila smutečních obřadů, k nimž patří i uctívání mrtvých. Bratři jí poskytli potřebnou podporu, takže mohla tomuto silnému nátlaku odolat. Pak sbor společně postavil pro ni a pro její mladší děti dům, a kromě toho jí různým způsobem hmotně pomáhali. Ve městě tím bylo vydáno znamenité svědectví a ukázalo se tak, jaké radostné výsledky přináší činné křesťanství. — Skutky 20:35.
Koumra, Doba a Bongor
Další zastávkou byla Koumra. Silnice byly vysypané štěrkem, takže byla 300 kilometrů dlouhá cesta mnohem snadnější. Cestou jsme projížděli kolem města Moundou, což je průmyslové středisko s více než sto tisíci obyvateli. V Koumře se účastnilo jedenasedmdesát osob. Z pódia tam mluvil jeden mladý bratr, který předtím neměl nikdy žádné formální vzdělán. Vysvětlil, jak mu pomohl program, při němž se v sále království vyučuje čtení a psaní, a jak tím získal potřebnou jistotu. Nyní studuje Bibli se čtyřmi dalšími osobami.
Po zvláštním sjezdovém dnu v Koumře jsme se vydali zpět směrem ke Ndžameně a další zastávku jsme měli v Době, kde se konal pátý sjezd z naší série. Některé z účastníků zastihl opožděný déšť a museli strávit noc při silnici. Na začátek programu v Době však přesto přišel každý včas. Účastnilo se tam jedenapadesát osob a jedna osoba se ucházela o křest.
Poslední zastávka byla v Bongoru. Je to oblast, kde se pěstuje rýže, a podivovali jsme se, jak plochý je to terén. Včetně účastníků v Bongoru bylo na programu v Čadu přítomno celkem 630 osob. Pokřtěni zde byli další dva, takže bylo celkem pokřtěno devět osob.
Vrátili jsme se do Ndžameny, a tím skončila naše cesta dlouhá téměř 2 000 kilometrů. Měli jsme velkou radost, že jsme mohli být ve společnosti Božích služebníků, kteří stojí pevně již mnoho let, a že jsme se také mohli seznámit s mnoha novými, kteří činí nádherné pokroky. Povzbuzující bylo zejména jejich nadšení pro kazatelskou službu. V říjnu 1989 byl v Čadu vrcholný počet 267 zvěstovatelů, což je dvacetiprocentní vzrůst ve srovnání s předcházejícím rokem.
Vzdálení, a přece jednotní
Když jsme projížděli krajinou, uvědomili jsme si, jak náročným úkolem je rozšiřovat dobré poselství v zemi, kde se mluví dvěma sty různých jazyků. Úředními jazyky v Čadu jsou sice francouzština a arabština, ale při každém ze zvláštních sjezdových dnů musel být program tlumočen z francouzštiny do nějakého jiného jazyka. A mnozí, kteří přišli na místo sjezdu, stejně nemluvili tamějším jazykem, takže byl problém, jak jim pomoci, aby rozuměli programu.
Všude, kam jsme přišli, nás bratři přijímali pohostinně. K jídlu byl obvykle kulatý knedlík z prosné nebo rýžové mouky a kořeněná omáčka, o které zde již byla zmínka. Někdy přinesla některá mladá dívka jídlo na podnosu pokrytém pestrobarevnou látkou. Podnos nesla elegantně na hlavě, přičemž udržovala rovnováhu, a bylo možné jedině obdivovat její půvab.
Obyvatelé severního Čadu jsou převážně muslimové, zatímco na jihu jsou hlavně katolíci, protestanté nebo animisté. Vláda zastává zásadu svobody náboženství, a my jsme šťastní, že se můžeme scházet svobodně.
Program zvláštního sjezdového dne pomohl malé skupině svědků v Čadu, aby si vděčně uvědomili, že ačkoli jsou po zeměpisné stránce od svých bratrů v jiných částech světa velmi vzdálení, jsou s nimi opravdu sjednoceni v jedno stádo. Tento program jim pomohl, aby ‚stáli pevně v jednom duchu‘, navzdory nátlaku a odporu, s nímž se setkávají. — Filipanům 1:27.