Radujte se z naděje na Království!

„Radujte se v naději. Snášejte soužení.“ — ŘÍMANŮM 12:12.

1. Proč můžeme najít radost, když jsme spojeni s Jehovou, a k čemu nabádal apoštol Pavel křesťany?

‚ŠŤASTNÝ Bůh.‘ (1. Timoteovi 1:11) Jak výstižný popis Jehovy! Jak to? Protože mu všechna jeho díla přinášejí velké štěstí. Jehova je zdrojem všech dobrých a obšťastňujících věcí, a proto mohou všichni jeho inteligentní tvorové najít štěstí, když jsou s ním spojeni. Bylo vhodné, že apoštol Pavel kladl křesťanům na srdce, aby si vážili radostné přednosti, že znají Jehovu Boha, aby byli vděční za všechny jeho pozoruhodné dary v podobě stvoření a aby se radovali z milující laskavosti, kterou jim prokazuje. Pavel napsal: „Vždy se radujte v Pánu. Chci ještě jednou říci: Radujte se!“ — Filipanům 4:4; Žalm 104:31.

2. Která naděje přináší velkou radost a k jakému jednání jsou křesťané vybízeni, pokud jde o tuto naději?

² Dbají křesťané tohoto Pavlova vybídnutí? Rozhodně ano. Duchovní bratři Ježíše Krista se radují z nádherné naděje, kterou jim Bůh poskytl. (Římanům 8:19–21; Filipanům 3:20, 21) Vědí, že lidé, a to živí i mrtví, mají skvělou naději do budoucnosti a že se budou podílet na jejím splňování, když budou sloužit s Kristem ve vládě jeho nebeského království. Představme si, jak se budou radovat ze svých předností, až budou jako spoludědicové sloužit v postavení králů a kněží! (Zjevení 20:6) Jaké štěstí budou prožívat, až budou pomáhat věrnému lidstvu k dokonalosti a napomáhat k tomu, aby byl na naší zemi obnoven ráj! Ano, všichni Boží služebníci mají ‚základ pro naději na věčný život, jejž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát‘. (Titovi 1:2) To je velkolepá naděje, a proto apoštol Pavel povzbuzuje všechny křesťany: „Radujte se v naději.“ — Římanům 12:12.a

Pravá radost — vlastnost srdce

3, 4. a) Co znamená výraz „radovat se“ a jak často by se měli křesťané radovat? b) Co je pravá radost a na čem je závislá?

³ „Radovat se“ znamená pociťovat a vyjadřovat radost; to neznamená být stále v povznesené nebo rozjásané náladě. Slovesa odpovídající hebrejským a řeckým slovům, jichž se v Bibli používá pro „radost“, „jásání“ a „radování“, vyjadřují jak vnitřní pocit, tak i vnější projev radosti. Křesťané jsou povzbuzováni, aby ‚se dále radovali‘, aby se ‚vždy radovali‘. — 2. Korinťanům 13:11; 1. Tesaloničanům 5:16.

⁴ Ale jak se může člověk vždy radovat? Je to možné proto, že pravá radost je vlastnost srdce, hluboká vnitřní, duchovní vlastnost. (5. Mojžíšova 28:47; Přísloví 15:13; 17:22) Je to ovoce Božího ducha, které Pavel uvádí ihned za láskou. (Galaťanům 5:22) Je to vlastnost našeho nitra, a proto nezávisí na vnějších věcech, dokonce ani na našich bratrech. Závisí však na Božím svatém duchu. A vyplývá z hluboké vnitřní spokojenosti související s vědomím, že to, co máme, je pravda, že máme naději na Království a že děláme to, co se líbí Jehovovi. Radost tedy není pouhý povahový rys, s nímž jsme se narodili. Je to součást „nové osobnosti“, souboru vlastností, jimiž se vyznačoval Ježíš Kristus. — Efezanům 4:24; Kolosanům 3:10.

5. Kdy a jak může docházet k vnějším projevům radosti?

⁵ Radost je sice vlastnost našeho obrazného srdce, ale může se podle okolností projevit i viditelně. Jaké jsou tyto příležitostné vnější projevy radosti? Mohou sahat od klidného výrazu obličeje až po doslovné poskakování radostí. (1. Královská 1:40; Lukáš 1:44; Skutky 3:8; 6:15) Znamená to tedy, že lidé, kteří nejsou povídaví nebo kteří se stále neusmívají, jsou bez radosti? To rozhodně ne. Pravá radost se neprojevuje stálým povídáním, smíchem, úsměvnými pohledy ani širokým úsměvem. Radost se projevuje za různých okolností různě. K příjemnému jednání v sále království nás nevede jen radost, ale spíše naše bratrská náklonnost a láska.

6. Proč se mohou křesťané vždy radovat, i když jsou v nepříjemné situaci?

⁶ Neměnnou stránkou radosti je její niterná trvalost, což je hluboký charakteristický rys křesťanovy nové osobnosti. Právě proto je možné vždy se radovat. Někdy nás samozřejmě něco zneklidní nebo se ocitneme v nepříjemné situaci. V srdci však přesto můžeme mít radost. Někteří první křesťané byli otroky a měli pány, kterým bylo těžké se zalíbit. Mohli se takoví křesťané stále radovat? Ano, protože měli naději na Království a v srdci měli radost. — Jan 15:11; 16:24; 17:13.

7. a) Co řekl Ježíš o radosti v soužení? b) Co nám pomáhá vytrvat v soužení a kdo dal v tom ohledu nejznamenitější příklad?

⁷ Když apoštol Pavel řekl: „Radujte se v naději“, dodal: „Snášejte soužení.“ (Římanům 12:12) Ježíš také mluvil o radosti v soužení, když v Matoušovi 5:11, 12 řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás. . . Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ Radování a poskakování radostí zde nemusí být doslovným vnějším projevem. Je to především ono hluboké vnitřní uspokojení z toho, že se líbíme Jehovovi a Ježíši Kristu, když pevně vytrváváme ve zkoušce. (Skutky 5:41) A k tomu, abychom vytrvali v soužení, nám vlastně taková radost pomáhá. (1. Tesaloničanům 1:6) Ježíš dal v tomto ohledu ten nejznamenitější příklad. Písma nám říkají: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl.“ — Hebrejcům 12:2.

Radujme se z naděje navzdory problémům

8. S jakými problémy se mohou křesťané setkat, ale proč problémy nezbavují křesťana radosti?

⁸ Jsme Jehovovými služebníky, ale to nás nezbavuje problémů. Mohou nastat rodinné problémy, hospodářské těžkosti, může dojít ke zdravotním potížím nebo ke smrti někoho, koho jsme milovali. Takové věci sice mohou vyvolat zármutek, ale neodnímají nám důvod pro to, abychom se radovali z naděje na Království, důvod pro vnitřní radost, kterou máme ve svém srdci. — 1. Tesaloničanům 4:13.

9. Které problémy měl Abraham a jak víme, že měl v srdci radost?

⁹ Uvažujme například o Abrahamovi. Neměl vždy příjemný život. Měl rodinné problémy. Jeho souložnice Hagara a jeho manželka Sára spolu nevycházely dobře. Hašteřily se. (1. Mojžíšova 16:4, 5) Išmael si tropil žerty z Izáka a pronásledoval ho. (1. Mojžíšova 21:8, 9; Galaťanům 4:29) Nakonec jeho milovaná manželka Sára zemřela. (1. Mojžíšova 23:2) Přes tyto problémy se Abraham radoval z naděje na semeno Království, semeno Abrahamovo, jehož prostřednictvím si budou žehnat všechny rodiny země. (1. Mojžíšova 22:15–18) S radostí v srdci vytrvával v Jehovově službě sto let po svém odchodu ze svého rodného města Uru. Proto je o něm napsáno: „Očekával totiž město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh.“ Abraham věřil v příchod mesiášského Království, a proto mohl Pán Ježíš, když už byl Bohem ustanoven za Krále, říci: „Abraham. . . se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den, a viděl jej a radoval se.“ — Hebrejcům 11:10; Jan 8:56.

10, 11. a) S čím jako křesťané zápolíme a jak jsme vyproštěni? b) Jak je odčiněno to, že nejsme schopni dokonale bojovat proti svému hříšnému tělu?

¹⁰ Jako nedokonalí lidé musíme také zápolit se svým hříšným tělem, a zápas o to, abychom dělali, co je správné, může být velmi skličující. Jestliže však bojujeme proti svým slabostem, neznamená to, že nemáme žádnou naději. Pavel se kvůli tomuto rozporu cítil velmi ubohý a řekl: „Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt? Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:24, 25) Jsme vyproštěni prostřednictvím Ježíše Krista a výkupného, které opatřil. — Římanům 5:19–21.

¹¹ Kristova výkupní oběť slouží k odčinění toho, že nejsme schopni vést tento boj dokonale. Můžeme se radovat z tohoto výkupného, protože nám umožňuje získat očištěné svědomí a odpuštění hříchů. V Hebrejcům 9:14 mluví Pavel o ‚krvi Krista‘, která má moc ‚očistit naše svědomí od mrtvých skutků‘. Křesťané tedy nemusí mít svědomí zatížené pocitem odsouzení a provinění. Společně s nadějí, kterou máme, nám to dává velkou sílu, která nám pomáhá k radosti a ke štěstí. (Žalm 103:8–14; Římanům 8:1, 2, 32) Budeme-li uvažovat o své naději, všechny nás to povzbudí, abychom bojovali úspěšně.

Nikdy nepouštějme ze zřetele svou naději

12. O jaké naději mohou uvažovat pomazaní křesťané?

¹² Je důležité, aby svou „naději na záchranu“ měl stále na zřeteli jak duchem pomazaný ostatek, tak i jiné ovce, aby ji nosili jako ochrannou přilbu. (1. Tesaloničanům 5:8) Pomazaní křesťané mohou uvažovat o tom, jak podivuhodnou předností je získat nesmrtelnost v nebi, mít přístup k Jehovovi Bohu a těšit se z osobního společenství s oslaveným Ježíšem Kristem, apoštoly a se všemi ostatními ze 144 000, kteří během staletí zachovali svou ryzost. Jak nepopsatelně bohaté společenství!

13. Jak smýšlejí o své naději pomazaní křesťané, kteří jsou dosud na zemi?

¹³ Jak smýšlí ten nevelký počet pomazaných, kteří jsou dosud na zemi, o své naději na Království? Mohou to shrnout slova jednoho z nich, který byl pokřtěn v roce 1913: „Naše naděje je jistá věc, a naprosto každému ze 144 000 členů malého stáda se splní měrou, která daleko předčí všechny naše představy. My z ostatku, kteří jsme zde byli v roce 1914, kdy jsme čekali, že všichni půjdeme do nebe, jsme si nepřestali uvědomovat, jakou hodnotu má tato naděje. Ale zastáváme ji stejně pevně jako kdykoli v minulosti a oceňujeme ji tím více, čím déle na ni musíme čekat. Je to něco, co stojí za čekání, i kdyby se mělo čekat milión let. Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve a nikdy si jí nechci přestat vážit. Naděje malého stáda také poskytuje jistotu, že se naprosto nepochybně splní i očekávání velkého zástupu jiných ovcí a že to předčí naše nejsmělejší představy. Proto pevně vytrváváme až do této hodiny, a vytrváme až do chvíle, kdy Bůh skutečně dokáže, jak věrně plní své ‚drahocenné a velmi velkolepé sliby‘.“ — 2. Petra 1:4; 4. Mojžíšova 23:19; Římanům 5:5.

Nyní se radujme z naděje na ráj

14. Jakou naději musí mít na zřeteli velký zástup?

¹⁴ Takový projev rozjásané víry dává těm, kteří patří k velkému zástupu jiných ovcí, velkolepé důvody k tomu, aby se radovali. (Zjevení 7:15, 16) Tito lidé musí mít stále na zřeteli naději, že přežijí Armagedon. Ano, těš se na to, že uvidíš, jak Boží království ospravedlní univerzální svrchovanost Jehovy Boha. Posvětí jeho slavné jméno, když způsobí velké soužení, které očistí zemi od ničemných, jejichž bohem je Ďábel. Jaká radost bude přežít toto velké soužení! — Daniel 2:44; Zjevení 7:14.

15. a) Jaké dílo uzdravování vykonával Ježíš, když byl na zemi, a proč? b) Co budou potřebovat ti, kteří přežijí Armagedon, pokud jde o zdraví, a proč se jejich potřeby liší od potřeb, které budou mít vzkříšení?

¹⁵ O velkém zástupu říká Zjevení 7:17: „Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.“ Ačkoli k duchovnímu splňování tohoto proroctví dochází nyní, dočkají se ti, kteří přežijí Armagedon, jeho doslovného splnění. Jak to? Nuže, co vlastně dělal Ježíš, když byl na zemi? Uzdravoval zmrzačené, působil, aby chromí chodili, otevíral uši hluchým a oči slepým a léčil malomocenství, ochrnutí a „kdejakou chorobu a kdejaký neduh“. (Matouš 9:35; 15:30, 31) Nepotřebují dnes křesťané právě to? Velký zástup si přenese ze starého do nového světa své tělesné vady a neduhy. Co očekáváme, že v té věci udělá Beránek? Ti, kteří přežijí Armagedon, budou potřebovat něco docela jiného než ti, kteří budou vzkříšeni. Vzkříšní budou pravděpodobně znovu stvořeni s úplným, zdravým tělem, i když ještě nebudou mít lidskou dokonalost. Jejich vzkříšení bude zázrakem, a proto již pak zřejmě nebude nutné, aby jim byly zázračným uzdravením napraveny nějaké dřívější tělesné vady. Pro velký zástup bude naproti tomu velkým zážitkem přežití Armagedonu, a právě proto bude nutné, aby mnohým z nich byly zázračně odstraněny tělesné vady, a to se také stane. Jedním ze závažných důvodů, proč Ježíš uzdravoval, zřejmě bylo, aby pro povzbuzení velkého zástupu znázornil radostnou vyhlídku, že nejen přežijí, ale budou pak uzdraveni.

16. a) Kdy asi dojde k zázračnému uzdravení těch, kteří přežijí Armagedon, a k čemu to povede? b) Z jaké naděje se budeme dále radovat během milénia?

¹⁶ Je logické, že k takovému zázračnému uzdravení těch, kteří přežijí Armagedon, dojde poměrně zanedlouho po Armagedonu a daleko dříve, než začne vzkříšení. (Izajáš 33:24; 35:5, 6; Zjevení 21:4; srovnej Marka 5:25–29.) Potom lidé odhodí brýle, hole, berle, vozíky pro invalidy, zubní protézy, přístroje pro nedoslýchavé a podobné věci. Budou opravdu mít proč se radovat! Ti, kteří přežijí Armagedon, budou základem nové země, a uzdravování, které Ježíš kdysi prováděl, tomu velmi dobře odpovídá. Choroby, které podlamují zdatnost, budou odstraněny, aby tito přežijící mohli s chutí postupovat kupředu a aby se mohli těšit na nádhernou činnost v nadcházejícím miléniu a nebyli vyčerpáni tím, čím snad byli postiženi ve starém světě. Ano, i po Armagedonu se bude velký zástup dále radovat z této podivuhodné naděje, že na konci tisíciletí získají dokonalý lidský život. Po celé milénium se budou radovat z naděje, že dosáhnou tohoto vynikajícího cíle.

17. Z čeho se budou lidé radovat při obnovování ráje?

¹⁷ Pokud máš tuto naději, uvažuj také o tom, jak radostné bude účastnit se obnovování rajské země. (Lukáš 23:42, 43) Ti, kteří přežijí Armagedon, budou bezpochyby pomáhat očišťovat zemi a starat se o to, aby zde byla příjemná místa, kam budou vzkříšeni mrtví. Místo pohřbů se možná budou pořádat setkání na uvítanou pro ty, kteří budou vzkříšeni, a to i pro naše drahé, které postihla smrt. A představ si, jak obohacující bude společenství s věrnými muži a ženami z minulých století. S kým bys především chtěl mluvit? Snad s Abelem, Enochem, Noemem, Jobem, Abrahamem, Sárou, Izákem, Jákobem, Josefem, Mojžíšem, Jozuem, s Raab, Deborou, Samsonem, Davidem, Elijášem, Elišou, Jeremjášem, Ezekielem, Danielem nebo s Janem Křtitelem? Nuže, k tvé naději tedy patří i tato příjemná vyhlídka. Budeš s nimi moci s nimi rozprávět, budeš se moci od nich učit a pracovat společně s nimi na vytváření ráje po celé zemi.

18. O jakých dalších radostech můžeme uvažovat?

¹⁸ Představ si také, jak zdravá bude potrava, jak čistá bude voda a vzduch a že bude na zemi obnovena taková ekologická rovnováha, s jakou ji Jehova stvořil. Život pak nebude pouhým pasivním potěšením z dokonalosti, ale činnou a smysluplnou účastí na různých druzích radostné činnosti. Uvažuj o celosvětové lidské společnosti, v níž nebude zločinnost, sobectví, žárlivost, hádky — o společenství bratrů, v němž budou všichni pěstovat a přinášet ovoce ducha. To bude skutečně úžasné! — Galaťanům 5:22, 23.

Naděje, pro kterou stojí za to žít

19. a) Kdy se má prožívat radování, o němž se mluví v Římanům 12:12? b) Proč bychom se měli rozhodnout, že nepřipustíme, aby byla naše naděje odsunuta stranou životními břemeny?

¹⁹ Očekávání, které se splní, již není nadějí, a proto radování, k němuž vybízí Pavel v Římanům 12:12, máme prožívat nyní. (Římanům 8:24) Již pouhé pomyšlení na to, jaké požehnání přinese Boží království, je důvodem, abychom se z této naděje radovali právě nyní. Proto se rozhodni, že nepřipustíš, aby břemena života ve zkaženém světě odsunula stranou tvou nádhernou naději. Nezeslábni a neochabni, neztrácej ze zřetele svou naději do budoucnosti. (Hebrejcům 12:3) Jestliže opustíš křesťanskou životní dráhu, tvé problémy se tím nevyřeší. Uvědom si, jestliže někdo přestane kvůli všem těm břemenům dnešního života sloužit Jehovovi, ta břemena mu zůstanou, ale přichází o naději, a tím přichází o možnost radovat se z nádherných vyhlídek na to, co je před námi.

20. Jak naděje na Království působí na ty, kteří ji přijímají, a proč?

²⁰ Jehovův lid má všechny důvody ke šťastnému životu. Má skvělou, inspirující naději, pro kterou stojí za to žít. A tuto radostnou naději si nenechává pro sebe. Dychtivě se o ni dělí s druhými. (2. Korinťanům 3:12) Je to tedy tak, že ti, kteří přijímají naději na Království, žijí s pevným přesvědčením a snaží se povzbuzovat jiné tím, že jim vyprávějí dobré poselství od Boha. Tak se život těch, kteří toto poselství přijmou, naplní tou nejnádhernější nadějí, jaká kdy byla dána lidstvu všeobecně — nadějí na Království, které na zemi obnoví ráj. Jestliže ji lidé nepřijímají, my se radujeme dále, protože tuto naději máme. Škodu utrpí ti, kteří nechtějí naslouchat, a ne my. — 2. Korinťanům 4:3, 4.

21. Co je velmi blízko a jak bychom měli hodnotit naši naději?

²¹ Boží slib zní: „Pohleď, činím všechny věci nové.“ (Zjevení 21:5) Nový svět se vším tím uchvacujícím a nekonečným požehnáním je blízko. Naše naděje — na život v nebi, nebo na rajské zemi — je drahocenná; pevně se jí drž. V těchto kritických posledních dnech ji více než kdy dříve považuj za „kotvu pro duši, jistou a pevnou“. Máme naději zakotvenou v Jehovovi, který je „věčná skála — Skála věků“, a proto jistě máme pádný a rozradostňující důvod, abychom se právě nyní ‚radovali v naději‘, která nám byla předložena. — Hebrejcům 6:19; Izajáš 26:4, The Amplified Bible.

[Poznámka pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Co je velkou nadějí lidstva?

◻ Co je pravá radost?

◻ Kdy asi dojde k zázračnému uzdravení těch, kteří přežijí Armagedon?

◻ Proč bychom neměli připustit, aby životní břemena odsunula stranou naši naději?

◻ Na které radosti v novém světě se těšíš?

[Obrázek na straně 9]

Nepřekypovalo by tvé srdce radostí, kdybys byl svědkem uzdravování, které vykonával Ježíš?

[Obrázek na straně 10]

Ti, kteří se radují z Království, povzbuzují druhé, aby sdíleli jejich naději