Shromažďujeme se s lidem milujícím svobodu, kterou mu dal Bůh
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI jsou jedineční v mnoha ohledech. Jedině oni mluví „čistým jazykem“. (Sefanjáš 3:9) Jedině oni jsou sjednocení a jejich charakteristickým rysem je láska, jak to popsal Ježíš Kristus. (Jan 13:35) A jedině oni se těší ze svobody, o které Ježíš Kristus řekl, že ji přinese pravda, jak je to zaznamenáno v Janovi 8:32: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
Tato slova, která řekl Ježíš Kristus, Syn Boží, svým učedníkům, se prokázala jako pravdivá. A všichni svědkové Jehovovi, kteří se shromáždili na oblastních sjezdech „Lid milující svobodu“, si jich nyní váží více než kdy dříve. Sjezdový program jim ukázal rozmanitá hlediska jejich svobody, vysvětlil, jak jí mají používat, jaká odpovědnost je spojena s jejich svobodou a jaké požehnání jim přináší to, že jsou svobodným lidem.
Tyto sjezdy s aktuálním a praktickým námětem začaly na severní polokouli 7. června 1991 v Los Angeles v Kalifornii v USA. Program byl zahájen v 10.20 dopoledne úvodní hudbou, po níž následovala píseň a modlitba. Důrazný úvodní proslov byl založen na slovech z Jakuba 1:25. Podle Jeruzalémské bible tento verš zní: „Ten muž, který se upřeně dívá do dokonalého zákona svobody a činí to svým zvykem — ne že by naslouchal a pak zapomínal, ale aktivně to používá — bude šťastný ve všem, co dělá.“ Jako se díváme do zrcadla, abychom viděli, kde máme něco zlepšit ve svém vzhledu, tak musíme stále upřeně hledět do Božího dokonalého zákona, který patří ke svobodě, abychom poznali, kde máme učinit změny ve své osobnosti. A měli bychom se do tohoto zrcadla dívat vytrvale.
Pak následoval proslov předsedajícího, „Buďte vítáni všichni, kteří milujete svobodu“. Svědkové Jehovovi milují svobodu a chtějí zůstat svobodní. Řečník citoval autoritativní právnické výroky ukazující, že svoboda nemůže existovat bez zákona. Ano, křesťané si nemohou dělat, co by chtěli, ale mají svobodu činit Boží vůli. Přejí si plně své svobody využívat, ale ne jí zneužívat. Zejména od roku 1919 se svědkové Jehovovi těší ze vzrůstající svobody. Řečník poukazoval na to, jak je ve sjezdových námětech a v křesťanských publikacích zdůrazňován námět svobody. Všichni účastníci sjezdu se mají dovědět více o svobodě, kterou nám Bůh dal, a o tom, jak jí máme správně využívat.
Po těchto aktuálních myšlenkách bylo provedeno interview s některými milovníky svobody, kteří mají velkou radost, že se mohou účastnit tohoto sjezdu. Takové sjezdy jsou vždy obdobím radosti, stejně jako se vyznačovaly velkou radostí tři výroční svátky ve starověkém Izraeli. Z celé řady interview bylo patrné, že jsou sjezdy duchovně budující dobou radosti.
Potom přišel hlavní proslov, „Účel svobody, kterou nám dal Bůh, a její správné využití“. Z tohoto proslovu se účastníci sjezdu dověděli, že jedině Jehova sám má absolutní svobodu, protože je svrchovanou autoritou a je Všemohoucí. Pro své jméno a pro dobro svých tvorů však někdy omezuje svou svobodu tím, že je pomalý k hněvu a projevuje sebeovládání. Všichni jeho inteligentní tvorové mají relativní svobodu, protože jsou podřízeni Jehovovi, a hranicí pro ně jsou jeho přírodní a morální zákony. Jehova jim dal svobodu nejen pro jejich potěšení, ale především proto, aby mu mohli působit čest a radost tím, že ho budou uctívat. Svědkové Jehovovi dobře využívají své svobody, a proto jsou po celém světě známí svým dobrým chováním a nadšením ve službě.
Pátek odpoledne
„Být zaměstnáni — mrtvými skutky, nebo službou pro Jehovu?“ — to byl podnětný název proslovu, jímž byl zahájen páteční odpolední program. K mrtvým skutkům patří nejen skutky těla, ale také jiné skutky, které jsou duchovně mrtvé, marné a neplodné — například plány na hromadění majetku. V tomto směru je velmi důležité sebezkoumání, abychom zjistili, zda vyhrazujeme Království první místo ve svém životě.
Velmi podobný cíl sledoval další proslov, „Plnit své pověření jako Boží služebníci“. Řečník ukázal, že by se křesťané neměli spokojovat s pouhou symbolickou službou nebo s tím, že pouze plní kvótu v hodinách. Měli by usilovat o účinnost ve všech odvětvích své křesťanské služby. Tyto myšlenky byly působivě vštípeny do mysli posluchačů pomocí demonstrací a interview. Všichni byli povzbuzeni, aby se své službě věnovali co nejplnější měrou.
V proslovu „Lidé svobodní, ale odpovědní“ řečník zdůraznil, že Jehovův lid sice s radostí pěstuje svobodu, kterou mu přinesla pravda, ale že by všichni měli pamatovat na to, že s ní jde ruku v ruce odpovědnost. Měli by využívat své svobody ne jako omluvy pro špatné chování, ale ke chvále Jehovy. Jako křesťané jsou odpovědní „nadřazeným autoritám“ a měli by také spolupracovat se sborovými staršími. (Římanům 13:1) Jsou také odpovědní za to, jak se oblékají, jaký nosí účes a jak se chovají. Nikdy by neměli zapomínat na to, že „každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe“. — Římanům 14:12; 1. Petra 2:16.
Pak následovala rozprava o tom, že všichni křesťané musí být „Nebojácní, když se tento svět blíží ke svému konci“. Lidstvo má sice obavy, co by mohla přinést budoucnost, ale křesťané musí být nebojácní, aby mohli plnit svou službu. Nebojácnost vyplývá z důvěry v Jehovu, protože čím více se křesťan bojí, aby se neznelíbil Bohu, tím méně se bojí tvorů. Známe-li nazpaměť povzbuzující biblické texty, může nás to posílit, abychom byli nebojácní. Mají-li být Boží služebníci duchovně silní a nebojácní, musí také dobře využívat všech příležitostí, aby pěstovali společenství se spoluvěřícími. Každý má rovněž pamatovat na to, jakou úlohu v otázce nebojácnosti hraje modlitba. Zůstanou-li křesťané nebojácní, zachovají si znamenitý vztah k Jehovovi Bohu.
Program prvního dne byl uzavřen velmi poučnou dramatizací Osvobozeni, aby podpořili pravé uctívání. Bylo v ní ukázáno, jaké poučení vyvodila jedna dnešní rodina z toho, že Ezra a sedm tisíc jeho společníků se něčeho vzdali, aby se mohli vrátit do Jeruzaléma. Každý účastník sjezdu tak mohl prozkoumat, čemu dává v životě přednost, a uvážit, jak by mohl zvětšit své služební přednosti. Tato dramatizace přinesla poučení všem, starým stejně jako mladým.
Sobota dopoledne
Po hudebním programu, písni a modlitbě a rozpravě o biblickém denním textu se v sobotu dopoledne konalo sympozium nazvané „Svoboda spojená s odpovědností v rodinném kruhu“. V jeho první části, „Jak mohou otcové napodobovat Jehovu“, dostali otcové rady k tomu, jak mohou v různých směrech napodobovat našeho nebeského Otce. První Timoteovi 5:8 vyžaduje, aby se starali o rodinu nejen hmotně, ale také duchovně. Napodobují Jehovu, jestliže jsou znamenitými učiteli svých rodin a podle potřeby udílejí láskyplné ukázňování. Tyto myšlenky byly objasněny v několika interview.
„Úloha manželky jako opory“ — to byla další část tohoto sympozia. Nejprve bylo zdůrazněno, že manželka zaujímá v křesťanské rodině důstojné postavení, protože slouží jako opora. Co to od ní vyžaduje? Aby byla správným způsobem podřízena a nikdy nenaléhala na svého manžela, aby dělal to, co by si přála jen ona. Je nutné, aby dobře dbala na své povinnosti vůči manželovi a dětem, a může mít skutečné uspokojení z toho, že udržuje domácnost čistou a upravenou. A jako křesťanská služebnice snad má mnoho příležitostí zapojit se v kazatelské službě. V interview s jednou rodinou bylo zdůrazněno, jak je taková biblická rada moudrá.
Mladým lidem byla věnována pozornost v části nazvané „Děti, které naslouchají a učí se“. Tím, že rodiče školí své děti, aby naslouchaly a učily se, přinášejí čest Jehovovi a projevují lásku svým duchovním bratrům i svým potomkům. Mezi rodiči a dětmi bude pevné pouto, jestliže spolu budou hodnotně trávit čas. A rodiče musí být připraveni na to, aby uměli odpovídat na otázky svých dětí a aby podněcovali jejich touhu po poznání. Pomocí interview bylo opět ukázáno, jak to můžeme dělat.
Pak následovala znamenitá rada „Zůstaňte svobodní pro službu Jehovovi“. Jak toho lze dosáhnout? Tím, že zůstaneme oproštění od úsilí po světské kariéře a že se nevěnujeme časově náročným koníčkům ani hmotařským cílům. Ježíš a apoštol Pavel nám dali znamenité příklady obětavosti. Ti, kteří patří k Jehovovu lidu, si musí zachovávat prosté oko, zaměřené na zájmy Království. Pokud jde o opatřování hmotných věcí, je moudřejší nyní šetřit, a kupovat později, než kupovat nyní, a platit později. Mladí musí dávat pozor, aby se ve svých představách nezabývali sexuálními rozkošemi a neuvažovali o světské kariéře. V interview s jedním neženatým průkopníkem bylo ukázáno, jaká požehnání je možné prožívat, zůstane-li člověk svobodný, aby sloužil Jehovovi.
Sobotní dopolední program končil proslovem „Vstoupit do svobody oddaností a křtem“. Uchazečům o křest bylo připomenuto, že sice Adamovou vzpourou upadlo tvorstvo do otroctví, ale silný Osvoboditel, Ježíš Kristus, otevřel cestu ke svobodě svou obětí. Řečník ukázal, co to znamená osvobodit se, abychom činili Boží vůli, a zdůraznil, jaké povinnosti a jaká požehnání budou údělem těch, kteří jsou křtěni.
Sobota odpoledne
Sobotní odpolední program byl zahájen zkoumavou otázkou „Čí výhodu hledáš?“ Ve světě se zrcadlí sobecký duch Ďáblův. Křesťané však mají napodobovat obětavého ducha Ježíše Krista. Jaký jim dal příklad! Opustil nebeskou slávu a pak obětoval svůj lidský život v náš prospěch. Naléhavá otázka, čí výhodu hledáme, se vynoří, když vzniknou mezi křesťany nějaká nedorozumění v obchodních nebo finančních záležitostech, když dojde k nějakým střetům osobností nebo k podobným situacím. Takové věci jsou zkouškou křesťanské lásky. Ale kdo hledá výhodu druhých, jistě pozná, že dávání je větším požehnáním, a získá Jehovovo schválení.
Pak následoval námět, který s tím úzce souvisel, „Rozpoznat a překonat duchovní slabost“. Tento proslov zdůraznil, jak je nutné rozeznat příznaky duchovní slabosti a pak rozhodným způsobem bojovat, abychom překonali Satana a jeho léčky. Jehovovi služebníci musí pěstovat hlubokou lásku k Jehovovi a nenávist k tomu, co je špatné. To vyžaduje, abychom pravidelným a cílevědomým osobním a rodinným studiem Bible poznávali Jehovu. Musíme se vyhýbat všem druhům zábavy, které oslavují násilí a sexuální nemravnost. (Efezanům 5:3–5) Pravidelná modlitba a účast na shromážděních jsou také nezbytně důležité k tomu, abychom úspěšně překonávali duchovní slabosti.
Ze všech sjezdových proslovů snad největší odezvu vyvolal proslov nazvaný „Je manželství klíčem ke štěstí?“ Tolik mladých lidí si to myslí! Řečník však jasně ukázal, že je bezpočet věrných duchovních tvorů, kteří jsou šťastní, ačkoli nejsou v manželství, stejně jako jsou velmi šťastní mnozí Bohu oddaní křesťané, kteří nejsou spojeni manželským poutem. A naproti tomu mnohé manželské dvojice nejsou šťastné, což je patrné z vysoké rozvodovosti. Stačí jen uvažovat o těch mnohých požehnáních, z nichž se těší všichni Bohu oddaní křesťané, abychom si uvědomili, že manželství sice může být požehnáním, ale není klíčem ke štěstí.
Následovalo sympozium nazvané „Křesťanská svoboda v našich dnech“. První řečník rozebíral námět „Ohodnotit různé stránky naší křesťanské svobody“. K těm patří svoboda od falešných náboženských nauk, jako je například trojice, nesmrtelnost lidské duše a věčné trápení. Pak je to svoboda od otrockého pouta hříchu. Ačkoli jsou křesťané nedokonalí, jsou osvobozeni od takových špatných zvyků, jako je kouření, hazardní hraní, opilství a sexuální promiskuita. Jsou také osvobozeni od beznaděje, protože mají naději na ráj, která je podněcuje, aby o ní mluvili s druhými.
Další řečník položil otázku „Opatruješ osobně tuto svobodu?“ Opatrovat něco znamená považovat to za drahé a pečlivě se o to starat. Aby to křesťan činil, musí dávat pozor, aby nepodlehl pokušení a nešel za hranice křesťanské svobody. Světská svoboda je podvodná lež, protože vede k otroctví hříchu a zkaženosti.
Poslední řečník tohoto sympozia mluvil na námět „Lid milující svobodu stojí pevně“. Mají-li křesťané stát pevně, musí pevně lnout ke svým nebeským rodičům, k Jehovovi a k jeho organizaci, která je jako jeho manželka. Jehovův lid si nemůže dovolit nechat se odvést stranou odpadlickou propagandou; musí odmítnout ty, kteří přicházejí s nemravnými návrhy. Mají-li křesťané pevně stát ve zbožné svobodě, musí ‚žít duchem‘. — Galaťanům 5:25.
Závěrečný proslov tohoto dne vyvolal skutečně velkou radost. Byl nazván „Největší muž, jaký kdy žil“. Ježíš Kristus byl ten největší muž, protože zapůsobil na život lidí silněji než všechna vojska, loďstva, parlamenty a králové společně. Byl to Boží Syn, který existoval v nebi, dříve než přišel na zem. Ježíš dobře napodoboval svého nebeského Otce ve všem, co mluvil a učil, a v tom, jak žil, a proto mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Jak dobře Ježíš ukázal, že „Bůh je láska“! (1. Jana 4:8) Řečník se podrobně zabýval Ježíšovými vlastnostmi a pak poukázal na to, že od dubna 1985 vycházel ve Strážné věži seriál článků „Život a služba Ježíše“. Společnost vyhověla mnoha žádostem a vydává nyní novou knihu Největší muž, jaký kdy žil. Má 133 kapitol a barevné ilustrace. Látka ze série článků byla upravena a celá sestavena do knihy, která má 448 stran. Tento sjezdový den skutečně končil mimořádně radostně!
Neděle dopoledne
Na začátku nedělního dopoledního programu proběhlo sympozium „Sloužit jako rybáři lidí“. Proslov nazvaný „Rybolov — doslovný a symbolický“ položil základ pro proslovy, které následovaly. Řečník ukázal, že Ježíš způsobil zázračný úlovek ryb a pak vyzval rybáře, kteří se toho účastnili, aby se stali rybáři lidí. Nějaký čas Ježíš své učedníky školil, aby se stali rybáři lidí, a oni pak od letnic roku 33 n. l. úspěšně pomáhali množství mužů a žen, aby se stali učedníky.
Další řečník rozebíral podobenství o vlečné síti, jež je zaznamenáno v Matoušovi 13:47–50. Vysvětlil, že k symbolické vlečné síti patří jak pomazaní křesťané, tak i křesťanstvo. Křesťanstvo k ní patří proto, že vykonalo práci při překládání, vydávání a rozšiřování Bible, i když bylo tímto úsilím shromážděno velké množství nevhodných ryb. Zejména od roku 1919 probíhá dílo dělení, při němž jsou nevhodné ryby vyhazovány, zatímco vhodné jsou shromažďovány do sborů, které se podobají nádobám a pomáhají chránit a uchovávat pravé křesťany pro božskou službu.
Třetí proslov, „Rybáři lidí v celosvětových vodách“, zdůraznil povinnost všech Bohu oddaných křesťanů, aby se podíleli na celosvětovém rybolovu. V dnešní době se na něm podílí více než 4 milióny účastníků ve více než 200 zemích a v posledních letech jich je ročně křtěno více než 230 000. Všichni členové Jehovova lidu byli vybídnuti, aby zlepšovali své rybářské schopnosti, a byl proveden interview s několika „rybáři“, kteří jsou mimořádně úspěšní.
V následujícím proslovu nazvaném „Zůstat bdělí v ‚čase konce‘ “ vyjmenoval řečník sedm způsobů, které pomáhají Božímu lidu, aby zůstal bdělý: bojovat proti rozptylování pozornosti, modlit se, ohlašovat výstrahu o konci tohoto systému věcí, držet se Jehovovy organizace, zkoumat sám sebe, uvažovat o tom, jak se splňují proroctví, a mít na paměti, že naše záchrana je blíže, než když jsme uvěřili.
Dopolední program byl uzavřen rozpravou „Kdo unikne v ‚čase tísně‘?“ Řečník ukázal, jak se Joelovo proroctví do jisté míry splnilo v apoštolských dobách, jak se splňuje v dnešní době a jak se úplně splní v blízké budoucnosti.
Nedělní odpoledne
Odpolední program byl zahájen veřejnou přednáškou „Vítáme Boží nový svět svobody!“ Touto přednáškou pokračoval sjezdový námět o svobodě. Bylo v ní poukázáno na to, že Boží slovo předpovídá nový svět, v němž budou lidé osvobozeni od útlaku jak ze strany falešného náboženství, tak i od útlaku politického, hospodářského a rasového. Dojde také k osvobození od hříchu a smrti. Bude obnoveno dokonalé zdraví, takže lidé budou moci žít věčně a štastně na rajské zemi. Lid, který miluje svobodu, má tedy všechny důvody, aby chválil tvůrce nového světa zvoláním: „Děkujeme ti, Jehovo, že konečně přichází pravá svoboda!“
Po veřejné přednášce následovalo něco, co je na oblastních sjezdech nové — shrnutí týdenního studia Strážné věže. Pak byl sjezd ukončen vzrušujícím proslovem a povzbuzením „Lid milující svobodu postupuje dál“. Řečník se krátce zmínil o nejvýznačnějších myšlenkách námětu sjezdu, jímž byla svoboda. Zdůraznil, jak je Jehovův lid šťastný, protože je svobodný. Uvedl, ve kterých směrech učinili křesťané pokroky, a vybídl je, aby dále postupovali jednotně a mohli proto dále sklízet požehnání. Na závěr řekl: „Jednejme tak — a kéž přitom Jehova dále žehná každému z nás —, abychom mohli dále pokračovat jako lid milující svobodu.“
„Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušenosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ — Římanům 8:20, 21.
[Obrázky na straně 25]
Mladý delegát na sjezdu v Praze, v Československu
[Obrázky na straně 26]
1. Kandidáti se ubírají k místu křtu v Praze, v Československu
2. Podstupuje křest jako jeden ze svědků Jehovových v Tallinu, v Estonsku
3. Nové publikace přinesly radost účastníkům sjezdu v městě Usoľje-Sibirskoje na Sibiři
4. Vydání „Překladu nového světa Svatých písem“ v češtině a slovenštině na sjezdu v Praze