Jak pohlížíš na hřích?

„PROČ v modlitbě stále prosí o odpuštění našich hříchů?“ stěžovala si paní domu, s níž studovala Bibli jedna svědkyně Jehovova. „Zní to, jako bych byla nějaký zločinec.“ Stejně jako tato žena, mnozí lidé, pokud nespáchají nějaký zločin, si dnes svých hříchů nejsou vědomi.

To platí především pro Orient, kde lidé tradičně neznají pojem dědičného hříchu, jak o něm učí židovsko–křesťanská náboženství. (1. Mojžíšova 3:1–5, 16–19; Římanům 5:12) Šintoisté například považují hřích za nečistotu, která se dá snadno odstranit mávnutím knězovy hůlky, na jejímž konci je připevněn papír nebo lněná vlákna. Při tomto procesu se nevyžaduje žádné pokání za spáchaný hřích. Proč? „Označení tsumi [hřích] dostaly nejen zlé skutky, ale také neovladatelné katastrofy,“ vysvětluje Kodansha Encyclopedia of Japan. Přírodní katastrofy, tsumi, za které lidé nemohou, se považovaly za hříchy, které díky očišťovacím obřadům přestanou existovat.

To vedlo k názoru, že jakékoli hříchy, i úmyslně spáchané zlé skutky (kromě zločinů trestaných zákonem), se dají smazat očišťovacími rituály. Noviny The New York Times na tento způsob myšlení poukazovaly v článku nazvaném „Rituál politického očišťování v Japonsku“. Napsaly, že japonští politikové, kteří se zapletli do nějakých skandálů, se cítí být „očištěni“, když je voliči znovu zvolí. A tak nedochází k žádné skutečné nápravě a podobné skandály se mohou opakovat.

Buddhisté, kteří věří v samsáru, neboli nové zrození, a v karman, se na to dívají jinak. „Podle učení o karmanu,“ říká The New Encyclopædia Britannica, „dobré chování přináší příjemný a radostný výsledek a dává vzniknout sklonu k podobným dobrým skutkům, kdežto špatné chování přináší zlo a vytváří sklon k opakovaným zlým činům.“ Jinými slovy, hříšné chování přináší špatné ovoce. Nauka o karmanu je úzce svázána s učením o novém zrození, neboť některé karmany prý nesou své ovoce v budoucích životech, které jsou daleko vzdáleny od života, ve kterém byl skutek spáchán.

Jak toto učení ovlivňuje lidi, kteří mu věří? Jedna buddhistka, která upřímně věřila v karman, řekla: „Říkala jsem si, že to nedává smysl, abych musela trpět za něco, s čím jsem se narodila, ale o čem přitom nic nevím. Musela jsem to přijmout jako svůj osud. To, že jsem odříkávala sútry a usilovně jsem se snažila žít dobrým životem, mé problémy neřešilo. Začala jsem být rozladěná a nespokojená, stále jsem si stěžovala.“ Buddhistické učení o výsledcích špatného chování v ní zanechalo pocit marnosti.

Konfuciánství, další východní náboženství, vyučovalo jinému způsobu, jak se vypořádat s lidským zlem. Podle Sun-cʹ, jednoho ze tří velkých konfuciánských filozofů, je lidská povaha zlá a má sklon k sobeckosti. Zdůrazňoval, že k udržení společenského řádu mezi lidmi s hříšnými sklony je důležité li, což znamená slušnost, zdvořilost a řád věcí. Meng-cʹ, jiný konfuciánský filozof, sice vyjádřil opačný názor na lidskou povahu, ale uznával, že existuje společenské zlo. Věřil totiž, že lidská povaha je dobrá, a řešení proto viděl v sebevýchově. Tak či onak, konfuciánští filozofové učili, že k vítězství nad hříchem ve světě je důležité vzdělávání a výchova. Ačkoli se jejich učení shodují na nutnosti li, jejich pojem hříchu a zla je velmi mlhavý. — Srovnej Žalm 14:3; 51:5.

Pojem hříchu se na Západě vytrácí

Na Západě byly názory na hřích tradičně vyhraněné a většina lidí souhlasila s tím, že hřích existuje a že by se mu člověk měl vyhýbat. Ale přístup Západu k hříchu se mění. Mnozí odmítají jakékoli vědomí hříchu a hlas svědomí označují jako „sebetrýznění“, tedy jako něco nežádoucího. Před více než čtyřiceti lety papež Pius XII. bědoval: „Hříchem tohoto století je ztráta jakéhokoli vědomí hříchu.“ Podle průzkumu publikovaného v katolickém týdeníku Le Pèlerin již nevěří na hřích ohromujících devadesát procent obyvatel Francie, kde se většina lidí hlásí k římskokatolické církvi.

Ano, zdá se, že na Východě i na Západě se většina lidí oddává příjemnému sebeuspokojení, aniž je trápí vědomí hříchu. Znamená to však, že hřích neexistuje? Můžeme jej klidně nebrat na vědomí? Zmizí hřích vůbec někdy?