V hmotné pomoci se zrcadlí křesťanská láska

„MĚJTE lásku k celému společenství bratrů,“ nabádal apoštol Petr své spolukřesťany. (1. Petra 2:17) Taková láska měla překlenout rasové, společenské a národní hranice a spojovat lidi pravým bratrstvím. Když mezi ranými křesťany vyvstaly hmotné potřeby, láska mnohé podnítila, aby dávali apoštolům příspěvky, které se rozdělovaly potřebným. Záznam říká, že „měli všechno společné“. — Skutky 2:41–45; 4:32.

Taková láska se projevila, když vedoucí sbor svědků Jehovových na sklonku roku 1991 vybídl několik odboček Společnosti Strážná věž v západní Evropě, aby poskytly potraviny a oblečení svým chudým bratrům ve východní Evropě, včetně částí někdejšího Sovětského svazu. Předkládáme zde řadu zpráv z některých odboček, jichž se to týkalo.

Švédsko

Dne 5. prosince 1991 byl všem 348 sborům ve Švédsku odeslán dopis s vysvětlením této potřebné záležitosti. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Během několika dnů již byl na cestě do Petrohradu (Rusko) první kamión naložený patnácti tunami mouky, pokrmového tuku, konzervovaného hovězího masa, sušeného mléka a podobných věcí. Místní svědkové Jehovovi nákladní vůz vyložili a rychle rozdělili 750 balíčků těm, kteří to potřebovali. Později přivezly potraviny do Ruska další dva kamióny. Celkem se ze Švédska vypravilo přes 51,5 tuny.

Veškeré očekávání překonala ochota darovat oblečení a obuv. V sálech Království se rychle hromadily balíky s ošacením. Mnozí křesťané darovali oblečení ze svých šatníků. Jiní zakoupili nové věci. Jeden bratr koupil pět obleků. Když se překvapený obchodník dozvěděl o účelu, daroval pět dalších obleků. Další bratr koupil krabici ponožek, rukavic a šál. Když vysvětlil účel koupě, majitel obchodu mu nabídl 30 nových obleků v ceně dvou. Jeden obchodník se sportovními potřebami daroval 100 párů nových polobotek a vysokých bot.

Všechny tyto potřebné věci se pak přesunuly do odbočky, kde se roztřídily, znovu zabalily a naložily. Oblečení — množství, na něž by bylo třeba 40 kamiónů — zaplnilo v odbočce velké prostory. Bratři a sestry je celé týdny třídili, zvlášť pro muže, ženy a děti, a balili je do kartónových krabic. Použilo se patnáct různých kamiónů, které oblečení bezpečně přepravily do Ruska, na Ukrajinu a do Estonska.

Bratr, který jel s jedním z nákladních vozů Společnosti do někdejšího Sovětského svazu osmkrát, se vyjádřil: „Způsob, jakým nás naši bratři na místech určení přijali, byl velkou odměnou. Objímali nás a líbali, a přes své skromné možnosti znamenitě poučili o křesťanské štědrosti oni nás.“

Finsko

Ve Finsku je těžký hospodářský pokles, značná nezaměstnanost a ekonomické problémy, a přesto asi 18 000 finských bratrů projevilo velkou ochotu pomoci svým bratrům v někdejším Sovětském svazu. Do Petrohradu, Estonska, Lotyšska, Litvy, a Kaliningradu poslali ve 4 850 krabicích přes 58 tun potravin. Prázdný prostor v nákladních vozech také zaplnili 12 krychlovými metry ošacení. K použití pro dílo Království rovněž darovali asi 25 použitých vozů a dodávkových aut.

Některé krabice s potravinami dostal jeden sbor čtrnácti zvěstovatelů ve Slanti v oblasti Petrohradu. Své velké ocenění vyjádřili v dopise. „Máme ve sboru deset starších sester. Mnozí z nás jsou vážně nemocní a nemohou stát celé hodiny ve frontách na jídlo. Náš nebeský Otec nám však v těchto obtížných dobách nedává důvod, abychom ztráceli odvahu, ale naplňuje naše srdce radostí. Vedeme 43 domácích biblických studií.“ Když jedna sestra v Petrohradu dostala balíček, byla tak dojatá, že plakala dvě hodiny, než jej otevřela.

Dánsko

Z této malé země ležící při vstupu do Baltského moře asi 16 000 svědků Jehovových společným úsilím poslalo na Ukrajinu 19 nákladních vozů obsahujících 64 tun potravin ve 4 200 krabicích, 4 600 krabic velmi kvalitních šatů a 2 269 párů nových bot. Jeden bratr z Německa umožnil odbočce použít pět nákladních vozů, které pak daroval bratrům na Ukrajině. Jeden z řidičů po návratu domů řekl: „Zjistili jsme, že jsme si zpět přivezli více, než jsme odvezli tam. Láska a duch obětavosti, jež projevují naši ukrajinští bratři, velmi posílily naši víru.“

Řidiči se na silnicích někdejšího Sovětského svazu museli mít na pozoru před lupiči. Několik dnů předtím, než touto trasou projížděl jeden z dánských nákladních vozů, zde došlo k loupežnému přepadení. Konvoj pěti nákladních vozů s potravinami od jiné organizace zabývající se pomocí zastavili lupiči a použili přitom helikoptéry a samopaly. Zabavili všech pět nákladních vozů a řidiče zanechali u cesty. I přes takové nebezpečí všechny zásoby z dánské odbočky dorazily k bratrům bezpečně. Bratři dali řidičovi při návratu domů následující vzkaz, který s velkými obtížemi napsali anglicky: „Drazí dánští bratři a sestry: Obdrželi jsme vaši pomoc. Jehova vás odmění.“

Nizozemsko

Nizozemská odbočka odeslala 52 tun potravin ve 2 600 balících. Na Ukrajinu byly přepraveny ve dvou konvojích. Pokaždé tam bylo zanecháno šest nákladních vozů, které bratři z Německa darovali pro dílo Království na Východě. Ukrajinští bratři odeslali většinu jídla do Moskvy, na Sibiř a do dalších míst, kde byla velká potřeba. Dánští bratři kromě toho darovali 736 krychlových metrů oblečení a obuvi. Do Lviva [dříve Lvov] na Ukrajině tyto věci převezl konvoj jedenácti nákladních vozů, které doprovázelo jedno osobní auto.

Po dlouhé jízdě Německem a Polskem konvoj hladce projel ukrajinskou celnicí a ve tři hodiny ráno dorazil do předměstí Lviva. Řidiči podávají zprávu: „Zakrátko bylo po ruce 140 bratrů, aby vozy vyložili. Před prací tito pokorní bratři dali najevo, jak se spoléhají na Jehovu, když přednesli společnou modlitbu. Jakmile byl úkol hotov, opět se shromáždili, aby v modlitbě poděkovali Jehovovi. Potěšili jsme se z pohostinnosti místních bratrů, kteří dávali hojně z toho mála, co mají, a pak nás doprovodili k hlavní silnici, kde se u okraje pomodlili, než nás propustili.

Během dlouhé jízdy domů jsme opravdu měli na co vzpomínat — na pohostinnost bratrů v Německu a v Polsku i na pohostinnost našich bratrů ve Lvivě; na jejich silnou víru a postoj projevující se v častých modlitbách. Na štědrost, s níž poskytovali ubytování a jídlo, přestože jsou sami v okolnostech, kdy mají nouzi; na to, jak projevují jednotu a jak si jsou blízcí, a na jejich vděčnost. Také jsme mysleli na naše bratry a sestry doma, kteří tak štědře dávali.“

Švýcarsko

Švýcarská odbočka svou zprávu začíná citací Jakuba 2:15, 16: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dostatek jídla na ten den, a přece jim kdosi z vás řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, k čemu je to prospěšné?“ Zpráva pak pokračuje: „Tento text se nám vybavil, když nás vedoucí sbor svědků Jehovových vybídl, abychom poskytli hmotnou pomoc našim bratrům, kteří mají nouzi.

Všichni se dali okamžitě do práce. Už za dva dny bylo na Ukrajinu posláno 12 tun potravin v 600 balících, a to ve třech nákladních vozech, které pocházely z Německa a měly být darovány na tamější dílo. Zpráva, že všichni bezpečně dorazili, vyvolala mezi našimi bratry velkou radost. Sbory mezitím shromažďovaly oblečení a naše odbočka byla brzy zaplavena krabicemi, kufry a taškami! V taškách s dětským oblečením byly i některé hračky od švýcarských dětí pro neznámé kamarády daleko na severu. A mezi vrstvy oblečení si svou cestu našlo i mnoho čokolád.“

Jak se to všechno mělo přepravit? Zpráva říká: „Na pomoc nám přišla francouzská odbočka, která nám dala k dispozici dva kamióny a čtyři řidiče. Na Ukrajinu jsme měli dopravit 72 tun věcí, a tak jsme kromě toho potřebovali ještě jedno nákladní auto z naší odbočky a další čtyři auta, která patří místním bratrům.“ Sto padesát metrů dlouhý konvoj bezpečně dorazil do skladiště ve Lvivě, kde na vyložení nákladních vozů čekalo asi sto místních bratrů. Řidiči se vyjadřovali, že jazyková bariéra nebyla překážkou, protože se na tvářích bratrů zračilo hluboké ocenění.

Rakousko

Rakouští bratři zaslali do Lviva a Užgorodu na Ukrajině 48,5 tuny potravin, 5 114 krabic oblečení a 6 700 párů obuvi. Také do Bělehradu, Mostaru, Osijeku, Sarajeva a Záhřebu v někdejší Jugoslávii poslali 7 tun potravin, 1 418 krabic oblečení a 465 párů obuvi. Ve zprávě odbočky se říká: „S dvanácti naloženými kamióny jsme procestovali 34 000 kilometrů. Velkou část přepravy provedl jeden bratr se synem, kteří se zabývají autodopravou.“

Pokud jde o darované oblečení, zpráva pokračuje: „Jako ústřední skladiště jsme použili jeden sjezdový sál. Proudilo sem jedno plné auto za druhým, až tu nebylo žádné místo. Lidem se muselo zabránit, aby už více nepřinášeli — jako za dnů Mojžíše. (2. Mojžíšova 36:6) Peníze věnovaly i některé osoby, které nejsou svědky Jehovy, ‚protože,‘ řekly, ‚tak víme, že to potřební lidé dostanou.‘ Také jsme od světských firem bezplatně dostali tolik potřebné prázdné krabice.“ Věk bratrů a sester, kteří všechno třídili a balili, se pohyboval od devíti do osmdesáti let. Dokonce se snažili ke každému obleku najít vhodnou kravatu a košili.

Ve zprávě se uvádí: „Úřady v Rakousku a na hranicích nám velmi pomohly, protože nám umožnily přepravu hmotné pomoci a vystavily nezbytné dokumenty, takže se veškerá rozvážka mohla uskutečnit méně obtížně.“

Itálie

Z Říma bylo do někdejšího Sovětského svazu posláno celých 188 tun potravin, a to ve dvou konvojích nákladních aut, které projely Rakouskem, Československem a Polskem. V každé sestavě konvoje bylo šest řidičů, mechanik, autoelektrikář, tlumočník, dopravce, kuchař, lékař, vedoucí konvoje v džípu a bratr s kempinkovým vozem.

Potraviny se získaly od sedmi dodavatelů. Odbočka podává zprávu: „Když se naši dodavatelé dozvěděli důvod této iniciativy, někteří z nich si přáli podílet se na ní. Světští dodavatelé darovali několik set kilogramů těstovin a rýže a také krabice na zabalení. Další darovali pro nákladní vozy pneumatiky se zimním vzorkem nebo nabídli, že přispějí penězi.

Bratři v Itálii ocenili tuto příležitost pomáhat. Přispívat chtěly i děti. Jeden pětiletý chlapec poslal malý příspěvek, za nějž se koupí, jak doufal, ‚obrovská konzerva tuňáka pro bratry v Rusku‘. Jedna malá dívenka obdržela od prarodičů peníze za dobré známky ve škole, aby za ně koupila nějaký dárek rodičům. Napsala: ‚Ale když jsem si uvědomila, že mnozí moji bratři nemají všechny ty dobré věci k jídlu, které mám já, pomyslela jsem si, že nejlepším dárkem, který bych rodičům mohla koupit, bude, když pomůžu těmto bratrům.‘ Do schránky na příspěvky vložila značný obnos. ‚Doufám, že budu stále dostávat dobré známky, a tak budu moci posílat další peníze,‘ řekla.“ Zpráva odbočky končí vyjádřením, že dopisy od ukrajinských bratrů obsahující vřelé díky, mnohá slova ocenění italských bratrů a znamenité zkušenosti z přípravy zásob a jejich rozvozu byly dojemné, povzbuzující a vyjadřovaly jednotu.

Potraviny pro tisíce delegátů

Ve dnech 28.–30. června 1992 se na Kirovově stadiónu v Petrohradu (Rusko) konal první mezinárodní sjezd svědků Jehovových v někdejším Sovětském svazu. Tento milník, sjezd s námětem „Nositelé světla“, navštívilo přes 46 200 delegátů z 28 zemí. Poskytl další příležitost, jak projevovat křesťanskou lásku „k celému společenství bratrů“. — 1. Petra 2:17.

Tisícům sjezdových delegátů z někdejšího SSSR se ke spotřebě během sjezdu bezplatně rozdělovaly tuny potravin z Dánska, Finska, Švédska a dalších zemí západní Evropy. Když delegáti po závěrečné části programu ze sjezdu odcházeli, také dostali potravinové balíčky, aby byli zaopatřeni na cestu domů.

Zprávy, o nichž jsme se zde zmínili, ukazují, že dávání neprobíhalo jenom jedním směrem — na východ. Docházelo k vzájemné výměně dávání. Ano, na východ proudily potraviny a oblečení, ale na západ směřovala nespočetná vřelá vyjádření lásky a podnětné zkušenosti, které zrcadlí vytrvalost a věrnost tisíců Jehovových ctitelů v průběhu desetiletí útlaku a strádání. Obě strany tak zažily, jak pravdivá jsou Ježíšova slova: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

[Nákres a obrázek na straně 21]

1. Z Finska: Petrohrad, Rusko; Tallin a Tartu, Estonsko; Riga, Lotyšsko; Vilnius a Kaunas, Litva; Kaliningrad, Rusko; Petrozavodsk, Karélie

2. Z Nizozemska: Lviv, Ukrajina

3. Ze Švédska: Petrohrad, Rusko; Lviv, Ukrajina; Nevinnomyssk, Rusko

4. Z Dánska: Petrohrad, Rusko; Lviv, Ukrajina

5. Z Rakouska: Lviv, Ukrajina; Bělehrad, Mostar, Osijek, Sarajevo, Záhřeb (v někdejší Jugoslávii)

6. Ze Švýcarska: Lviv, Ukrajina

7. Z Itálie: Lviv, Ukrajina

[Obrázky na straně 23]

Krabice s oblečením ve švédské odbočce

Nakládání potřebných věcí

Potraviny v jednom balíčku

Slanina a šunka z Dánska

Konvoj: 11 nákladních aut a 1 osobní

Balíky a kufry v rakouské odbočce

Nákladní auto se vykládá ve Lvivě na Ukrajině