Absolventi Gileadu touží šířit dobrou zprávu
„TO NEJÚŽASNĚJŠÍ, o čem jsme kdy snili.“ Tak se na své misionářské školení dívali Anders a Amalia Grothovi. Svými dalšími slovy vyjádřili pocity všech osmačtyřiceti absolventů 97. třídy biblické školy Strážné věže Gilead: „Školení v Gileadu nám dalo podněty ke službě a připravilo nás na ni, a tak se těšíme, až půjdeme za svými novými úkoly.“
Můžeme pociťovat tuto radost společně se studenty, kteří se vyjadřovali k programu graduace, při níž se 4. září 1994 sešlo 6420 lidí.
„Program zahájil Theodore Jaracz z vedoucího sboru proslovem na námět ‚Jsme vyučováni Jehovou‘,“ říkali David Abel a jeho manželka Kelli. „Nikdy nezapomeneme na to, když bratr Jaracz řekl: ‚Musíme uznat, jak jsme ve srovnání s Jehovou maličcí,‘ a tuto myšlenku dokreslil působivým poučením z 38. a 39. kapitoly Joba. Bratr Jaracz zdůraznil, že jsme si díky škole Gilead sice rozšířili biblické poznání, ale že přece jen neumíme odpovědět na každou otázku. Musíme dále studovat Boží slovo.“
Christian a Angele Coffyovi nyní vyprávěli: „Velmi na nás zapůsobil proslov na námět ‚Jakou hodnotu mají dobré základy?‘, který přednesl Max Larson. Líbilo se nám, že nás přirovnával k budově, která musí mít hluboké základy v pevné půdě, aby i při zemětřesení zůstala nepohnutelná. Jestliže pilně studujeme, můžeme si vytvořit důvěrný vztah k Jehovovi a můžeme svou víru založit na hlubokém poznání, a tak zůstat nepohnutelní i v dobách těžkostí.“
„Dlouho si budeme pamatovat proslov, který přednesl prezident školy Milton Henschel. Proslov měl námět ‚Pole se bělají ke žni‘,“ říkali Gary a Lynn Elfersovi. „Klíčové biblické verše proslovu — Jan 4:35–38 — zdůrazňovaly, jakou máme výsadu, když přicházíme na pole, které již osévali předchozí dělníci. To nás bude podněcovat, abychom sloužili s pocitem naléhavosti.“ Jan a Sirpa Vaahtolovi to potvrdili svými postřehy: „Bratr Henschel ještě zvýšil naše očekávání budoucí sklizně, když uvedl nejnovější zprávu z pobaltských států. V Estonsku byl vzrůst 51 procent, v Lotyšsku 106 procent a v Litvě 51 procent. To je úžasné! Tamní bratři prosí Pána, aby vyslal další dělníky. Ty zprávy rozradostnily hlavně nás, protože jsme byli přiděleni do Estonska!“
„Pak mluvil Joel Adams na námět ‚Důvěřuj Jehovovi‘,“ vzpomínali Kevin a Evelyn Cortinovi. „Radil nám, abychom si nemysleli, že Jehovovi můžeme důvěřovat jen někdy, a jindy že se můžeme spoléhat na vlastní uvažování. Při plnění našeho úkolu se setkáme s mnoha náročnými situacemi — s problémy týkajícími se zdraví, jídla, jazyka, zvyků a podobně. To všechno od nás bude vyžadovat, abychom důvěřovali Jehovovi.“
Dalším řečníkem byl člen vedoucího sboru Gerrit Lösch, který rozebíral námět „Neustále zrcadleme Jehovovo milosrdenství“. Alen a Ann Marie Gokaviovi vyprávěli: „Zdůrazňoval, že znakem křesťanské zralosti je to, do jaké míry projevujeme milosrdenství svým spolupracovníkům-misionářům a lidem, jimž sdělujeme dobrou zprávu. Úkoly v zahraničí vyžadují oběti, ale jestliže nám chybí milosrdenství, pak naše oběti budou mít jen velmi malou hodnotu.“ (Matouš 9:13) Peter a Fleur Hupstonovi to doplnili: „Bratr Lösch říkal, že bychom měli projevovat milosrdenství také svým bratrům a sestrám a že bychom se na ně měli dívat jakoby obráceným dalekohledem. Tak nám jejich chyby budou připadat poměrně nevýznamné a nebudeme je zveličovat.“
„Pak jeden z instruktorů Gileadu, Jack Redford, přednesl proslov na námět ‚Umíš přijímat pokárání?‘,“ vzpomínali Mickey a Sherry Minskyovi. „Upozorňoval na pýchu, která působí, že člověk těžko přijímá pokárání. A jestliže jsme přecitlivělí, když nám někdo dává radu, připravíme se o to dobré, co z ní vyplývá. Pak uvedl několik praktických podnětů, jak přijímat pokárání. Tyto podněty byly založeny na Nářcích 3:27–31.“ Charles a Joan Heldovi k tomu dodali: „K vlastním nedostatkům jsme většinou slepí, a proto se na pokárání musíme dívat jako na způsob, jak jsme upozorňováni na to, co jsme si neuvědomili. Když nás Jehova kárá nebo nám radí, je to důkazem, že nás miluje.“
Kenneth a Lisbeth Ardkällovi říkali: „Další instruktor, Ulysses Glass, mluvil na námět ‚Získávej praktickou moudrost, která vede k životu‘. Zeptal se nás: ‚Jak uplatníte, co jste se naučili?‘ Pak na základě Přísloví 30:24–26 uvedl znázornění o malém damanovi syrském a o tom, jak ho Jehova plně vybavil pro život. My, na rozdíl od damana, nejsme instinktivně moudří, a tak na získání moudrosti musíme vynakládat úsilí. Jehova nás vybavil vším, co k tomu potřebujeme. Pokud se přibližujeme k Jehovovi a k sobě navzájem s láskou, hodně vykonáme.“
Hlavní proslov
„Bratr Karl F. Klein, člen vedoucího sboru, ve svém proslovu ‚Drahokam mezi drahokamy‘ s námi laskavě rozebíral 19. žalm,“ vyprávěli Jay a Gwen Abraczinskasovi. „Poukazoval na to, jak hluboké ocenění pro Jehovu a jakou zálibu v Božím slově měl žalmista David.“ Keith a Donna Hornbackovi řekli: „Bratr Klein rozdělil 19. žalm na tři části. V první části (verše 1–6) David chválí Boží stvoření, ve 2. části (verše 7–10) vyjadřuje, že si velmi váží Božích zákonů, a 3. část (verše 11–14) nám připomíná, že bychom i my, stejně jako David, měli toužit po dobrém vztahu k Jehovovi.“
„Líbila se nám myšlenka, že je pro nás nesmírně důležité mít bázeň před Jehovou, jestliže se máme vyhýbat tomu, co je špatné. Z toho důvodu chceme dělat to, co je v jeho očích čisté,“ říkali David a Raylene Longovi. Frank a Vibeke Madsenovi jejich slova potvrdili: „Bratr Klein mluvil o tom, jak jsou Jehovovy prospěšné připomínky, zákony a přikázání pěkně shrnuty v tom, co jsme se učili v Gileadu. To na nás zapůsobilo tak, že jsme do budoucna rozhodnuti lpět na Božím slově ještě pevněji a zacházet s ním jako s pokladnicí plnou drahokamů.“
Po hlavním proslovu dostali studenti diplomy a bylo jim oznámeno, do jakých zemí jsou přiděleni. Následovala přestávka na občerstvení a po ní se všichni znovu sešli k odpolednímu programu. Absolventi také odpovídali na otázky při zkráceném studiu Strážné věže.
„Potom následoval program ‚Vyškoleni, aby se stali hlasateli Království po celé zemi‘, který připravili studenti,“ vyprávěli Bob a Shannon Lakatosovi. „První část tohoto programu pojednávala o tom, co během svého pětiměsíčního kursu studenti zažili v kazatelské službě. Zaměřovala se na to, jak máme ve službě obratně klást otázky. V následujících rozhovorech bylo ukázáno, jak je možné pozitivním způsobem zvládat náročné úkoly a měnící se okolnosti misionářského života. Promítáním tří souborů diapozitivů z Kostariky, Indie a Malawi jsme se letmo podívali na Jehovovu celosvětovou organizaci.“
„Následovala dramatizace Buď teokratický, a ne světský, která názorně předvedla, jak špatný vliv na nás mohou mít někteří světští příbuzní se svobodomyslnými názory,“ připomněli Jesse a Michelle Duncanovi. A Wenzel a Kelly Koulovi dodali: „Dramatizace ukázala, že křesťané musí uznávat nezbytnost a prospěšnost teokratických měřítek a pokynů.“
Závěrečnou písní a modlitbou tento nádherný program skončil. Absolventi odcházeli s myšlenkou na to, že brzy odjedou do osmnácti zemí, kam byli přiděleni, a jejich úvahy dobře vyjádřili svými slovy na rozloučenou Tommi a Jael Kaukovi: „Velmi se těšíme, až půjdeme za svými úkoly a až to, co jsme se naučili, uplatníme v praxi. Hodně jsme dostali, a teď jsme na řadě, abychom dávali.“
[Obrázek na straně 26]
Absolventi 97. třídy biblické školy Strážné věže Gilead
Na seznamu jsou řady očíslovány odpředu dozadu a jména jsou v každé řadě uvedena zleva doprava.
1. J. Hong; D. Hongová; A. Grothová; E. Cortinová; S. Lakatosová; D. Hornbacková; L. Acevedová; A. Coffyová 2. L. Elfersová; A. Gokaviová; L. Ardkällová; G. Abraczinskasová; K. Knottová; T. Lizerová; K. Abelová; D. Abel 3. M. Duncanová; A. Gokavi; J. Heldová; F. Hupstonová; B. Lakatos; R. Longová; S. Minskyová; E. Acevedo 4. K. Ardkäll; J. Kauková; S. Vaahtolová; K. Cortina; N. Carsonová; M. Minsky; G. Lizer; K. Koula 5. J. Duncan; J. Abraczinskas; J. Vaahtola; F. Madsen; V. Madsenová; D. Long; C. Carson; G. Elfers 6. T. Kauko; P. Hupston; C. Held; A. Groth; K. Hornback; W. Koula; D. Knott; C. Coffy