Proč hledat pravdu?

MNOHO náboženských organizací o sobě tvrdí, že mají pravdu, a horlivě ji nabízejí druhým lidem. Avšak mezi tím, co nabízejí, je také spousta zmatených „pravd“. Je to prostě další důkaz, že pravda je něco relativního a že žádná absolutní pravda neexistuje? Není.

Ve své knize The Art of Thinking (Umění přemýšlet) vyjádřil profesor V. R. Ruggiero svůj údiv nad tím, že někdy dokonce i inteligentní lidé říkají, že pravda je něco relativního. Uvažoval takto: „Jestliže si každý určuje svou vlastní pravdu, pak žádný člověk nemá představu lepší než jiný. Všechny představy jsou rovnocenné. Jestliže jsou tedy všechny rovnocenné, proč bychom měli vůbec něco zkoumat? Proč kopat v zemi a hledat odpovědi na archeologické otázky? Proč zkoumat příčiny napětí na Středním východě? Proč hledat lék na rakovinu? Proč zkoumat vesmír? Takové činnosti mají smysl jen za předpokladu, že některé odpovědi jsou lepší než jiné, že pravda je odloučená od osobních názorů a že na ni takové názory nemají vliv.“

Tomu, že pravda neexistuje, vlastně nikdo nevěří doopravdy. Pokud se jedná o věcná fakta, například o lékařství, o matematiku nebo o fyzikální zákony, pak dokonce i ti nejzapřisáhlejší relativisté věří, že některé věci jsou pravdivé. Kdo z nás by se odvážil letět letadlem, kdyby nevěřil, že zákony aerodynamiky jsou absolutními pravdami? Ověřitelné pravdy existují. Jsou všude kolem nás a my se na ně spoléháme.

Cena placená za relativismus

Nedostatky relativismu jsou však nejvíce patrné v morální oblasti, protože relativismus nejvíc škodí právě v této sféře. The Encyclopedia Americana uvádí tento postřeh: „Lidé vážně pochybovali o tom, zda je v lidských možnostech dojít k poznání neboli odhalit pravdu . . . Je však jisté, že kdykoli je ideál pravdy a poznání zavržen, následuje rozklad lidské společnosti.“

Snad jste si už takového rozkladu všimli. Například na biblická mravní pravidla, jež stanovují, že sexuální nemravnost je špatná, se už jen zřídka pohlíží jako na pravdy. Dnes je v módě „situační morálka“ — „rozhodni se pro to, co je správné pro tebe“. Mohl by snad někdo tvrdit, že tento společenský rozklad není důsledkem relativistických názorů? Celosvětová epidemie pohlavně přenášených nemocí, rozvrácené rodiny a častá těhotenství nedospělých dívek — to jsou jistě výmluvné skutečnosti.

Co je pravda?

A tak opusťme kalné vody relativismu a pojďme krátce prozkoumat, co říká Bible o čistých vodách pravdy. (Jan 4:14; Zjevení 22:17) V Bibli slovo „pravda“ není abstraktním, odtažitým pojmem, jak ho vidí filozofové.

Když Ježíš říkal, že celým smyslem jeho života je mluvit o pravdě, hovořil o tom, čeho si Židé vážili po celá staletí. Židé velmi dlouhý čas četli ve svých svatých spisech o „pravdě“ jako o něčem konkrétním, neteoretickém. Hebrejské slovo „ʼemeth“, které se v Bibli překládá slovem „pravda“, označuje něco pevného, celistvého a také — a to je nejdůležitější — něco spolehlivého.

K takovému chápání pravdy měli Židé oprávněný důvod. Svého Boha, Jehovu, nazývali ‚Bohem pravdy‘. (Žalm 31:5) Mluvili o něm tak proto, že cokoli řekl, že udělá, opravdu udělal. Když něco slíbil, splnil to. Když něco prorokoval, také se to splnilo. Když nad někým vyslovil definitivní rozsudek, pak tento rozsudek provedl. Miliony Izraelitů byly očitými svědky takových událostí. Inspirovaní pisatelé Bible to zapsali jako nesporná historická fakta. Bible, na rozdíl od jiných knih pokládaných za posvátné, není založena na mýtech nebo na legendách. Je pevně podpírána ověřitelnými fakty — historickými, archeologickými, vědeckými a sociologickými skutečnostmi. Není divu, že žalmista o Jehovovi říká: „Tvůj zákon je pravda . . . Všechna tvá přikázání jsou pravda . . . Podstata tvého slova je pravda.“ (Žalm 119:142, 151, 160)

Odrazem tohoto žalmu byla slova, která řekl Ježíš ve své modlitbě k Jehovovi: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) Ježíš věděl, že vše, co jeho otec řekl, bylo zaručeně spolehlivé. Podobně i Ježíš byl „plný . . . pravdy“. (Jan 1:14) Jeho učedníci byli očitými svědky toho, co zaznamenávali pro budoucí generace; vše, co Ježíš řekl, byla skálopevná pravda.a

Když řekl Pilátovi, že přišel na zem proto, aby mluvil o pravdě, měl na mysli jednu určitou pravdu. Ježíš tehdy odpovídal na Pilátovu otázku: „Jsi králem?“ (Jan 18:37) Když byl na zemi, soustředilo se jeho vyučování na Boží Království a na to, že v tomto Království bude mít Ježíš úlohu Krále. (Lukáš 4:43) Všichni praví křesťané věří „pravdě“ o tom, že toto Království posvětí Jehovovo jméno, ospravedlní Jehovovu svrchovanost a vrátí věrnému lidstvu věčný a šťastný život. Ježíš má ve splňování Božích slibů klíčovou úlohu, jeho prostřednictvím se všechna Boží proroctví stala „Amen“ neboli pravdivými, a proto Ježíš mohl právem říci: „Jsem cesta a pravda a život.“ (Jan 14:6; 2. Korinťanům 1:20; Zjevení 3:14)

Uznat, že je tato pravda zcela spolehlivá, je pro dnešní křesťany velmi důležité. Znamená to, že jejich víra v Boha a jejich naděje jsou založeny na faktech, na skutečnostech.

Pravda a skutky

Není vůbec překvapivé, že Bible spojuje pravdu s jednáním. (1. Samuelova 12:24; 1. Jana 3:18) Pro bohabojné Židy nebyla pravda námětem pro filozofování; byla pro ně způsobem života. Hebrejský výraz „pravda“ mohl znamenat i „věrnost“; užíval se také v souvislosti s člověkem, na kterého bylo spolehnutí. Ježíš učil své následovníky, aby se na pravdu dívali stejně jako on. Ostře odsuzoval pokrytectví farizeů, protože mezi jejich samospravedlivými slovy a nespravedlivými skutky byl propastný rozdíl. Stanovil pro nás vzor, protože žil podle toho, čemu vyučoval.

Všichni Kristovi následovníci by měli jednat stejně. Pravda z Božího slova — dobrá zpráva o Božím Království, v němž bude vládnout Ježíš Kristus — je pro ně daleko víc než pouhá informace. Tato pravda je podněcuje k jednání, podle této pravdy žijí a také o ní mluví s jinými lidmi. (Srovnej Jeremjáše 20:9.) Křesťanským sborům v prvním století byl způsob života, který přijali, znám jako „pravda“ či ‚cesta pravdy‘. (2. Jana 4; 3. Jana 4, 8; 2. Petra 2:2)

Neocenitelný poklad

Když někdo pravdu přijme, rozhodně musí zaplatit určitou cenu. Už první krok — poznat pravdu — může být ohromující zážitek. The Encyclopedia Americana o tom píše: „Pravda je často nepříjemná, protože nepodporuje předsudky ani mýty.“ Můžeme prožít zklamání, když vidíme, jak byly naše názory nesprávné, zvláště když nás vyučovali náboženské osobnosti, kterým jsme důvěřovali. Někdo by to mohl přirovnat ke zjištění, že rodiče, kterým děti důvěřovaly, jsou ve skutečnosti zločinci. Ale není lepší poznat pravdu než být obelháván? Není lepší znát fakta než být stále pod vlivem lží?b (Srovnej Jana 8:32; Římanům 3:4.)

Život podle pravdy nás může stát ještě něco. Možná nás opustí bývalí přátelé. Ti, kdo se pevně drží pravdy Božího slova ve světě, ve kterém mnozí lidé „vyměnili Boží pravdu za lež“, mohou vypadat podivně a ostatní se jim často vyhýbají a mnohdy jim nerozumějí. (Římanům 1:25; 1. Petra 4:4)

Ale pravda stojí za to, abychom tuto dvojitou cenu zaplatili. Poznání pravdy nás osvobodí od lží, od klamných představ a od pověr. A jestliže podle pravdy žijeme, může nás to posilnit, abychom dokázali snášet různé těžkosti. Božská pravda je tak spolehlivá a podložená skutečnostmi, že nás naplňuje nadějí, a proto můžeme obstát v jakékoli zkoušce. Není tedy divu, že apoštol Pavel přirovnal pravdu k širokému, tuhému koženému opasku či pásu, kterým se přepásávali vojáci, když šli do bitvy. (Efezanům 6:13, 14)

Biblické přísloví říká: „Kup si samotnou pravdu a neprodávej ji — moudrost a kázeň a porozumění.“ (Přísloví 23:23) Vzdát se pravdy s tím, že je relativní nebo že vůbec neexistuje, znamená připravit se o nejnapínavější a nejuspokojivější hledání, jaké život nabízí. Najít pravdu znamená najít naději; znát pravdu a milovat ji znamená znát a milovat Stvořitele vesmíru a jeho jediného zplozeného Syna; žít podle ní znamená žít smysluplně a mít pokoj mysli jak dnes, tak po celou věčnost. (Přísloví 2:1–5; Zecharjáš 8:19; Jan 17:3)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Je možné, aby se pravda změnila?

TUTO otázku položil V. R. Ruggiero ve své knize The Art of Thinking (Umění přemýšlet). Jeho odpověď zní: Ne. Dále potom upřesňuje: „Někdy to může vypadat, že se mění, ale z bližšího pohledu je stále stejná.“

Říká: „Uvažujme o tom, kdo napsal první knihu Bible, Genesis. Židé i křesťané po staletí věřili, že tato kniha má jediného autora. Občas byly proti tomuto názoru vzneseny námitky, a nakonec byl přijat názor, že na sepsání knihy Genesis se podílelo až pět autorů. V roce 1981 byly zveřejněny výsledky pětiletého lingvistického rozboru knihy Genesis. Vědci potvrdili původní názor, když pravděpodobnost, že kniha Genesis byla sepsána jedním autorem, stanovili na 82 procent.

Změnila se pravda o tom, kdo napsal Genesis? Ne. Změnil se pouze náš názor . . . Pravda se nemění podle toho, co známe, nebo neznáme.“

[Rámeček na straně 7]

Úcta k pravdě

„ÚCTA k pravdě není jen moderní pseudocynismus, který se snaží všechno ‚odmaskovat‘ a přitom věří, že nikdo a nic se nedá prohlásit za ryzí pravdu. Je to postoj, ve kterém se radostná důvěra v to, že pravdu je možné najít, spojuje s tím, že se pravdě kdykoli a kdekoli podřídíme. Taková otevřenost mysli je požadována od těch, kdo uctívají Boha pravdy, protože patřičná úcta k pravdě zaručuje, že jednáme se svým bližním poctivě, ať už slovem, nebo skutkem. To je postoj, o němž svědčí jak S[tarý], tak N[ový] Z[ákon].“ (The New International Dictionary of New Testament Theology, 3. svazek, s. 901.)

[Obrázky na straně 7]

Vědecký pokrok je založen na odhalování vědecké pravdy

[Obrázek na straně 8]

Pravda se týká i Království a jeho požehnání