Zastihnout lidi všeho druhu v novodobých Athénách

KDYŽ apoštol Pavel asi v roce 50 n. l. navštívil Athény, bylo toto město stále důležitým obchodním střediskem, přestože se už netěšilo ze slávy své klasické minulosti. V jednom historickém díle se píše: „[Athény] byly nadále duchovní a uměleckou metropolí Řecka, a také záviděníhodným místem, které navštěvovali tehdejší vzdělaní a mocní lidé.“

Pavel tam tehdy pravděpodobně mohl kázat Židům, pohanským Athéňanům a lidem z mnoha různých míst. Byl pohotovým a obratným učitelem, a proto v jednom proslovu řekl, že Bůh dal ‚každému život a dech‘, že „udělal z jednoho [člověka] každý lidský národ“ a že „by měli všichni všude činit pokání“, protože Bůh bude soudit „obydlenou zemi“. (Skutky 17:25–31)

Rozmanitý obvod

V posledních desetiletích se Athény opět staly městem, které přitahuje lidi ze všech koutů světa. V rámci zahraničních misí tam přijíždějí diplomaté a vojenští zástupci. Bydlí tam mladí lidé, kteří studují na místních univerzitách. Z Afriky, Asie a východoevropských zemí se přistěhovalo spousta dělníků. Mnozí lidé z Filipín a jiných částí jihovýchodní Asie sem přišli, aby se nabídli jako pomocníci v domácnosti. A také sem stále proudí uprchlíci ze sousedních zemí a z těch míst celého světa, kde jsou nepokoje.

Místní kazatelé dobré zprávy to tedy vůbec nemají snadné. Většina dočasných obyvatel mluví anglicky, ale někteří mluví jen svým rodným jazykem. Jsou to také lidé velmi rozdílného kulturního a náboženského původu. Mezi návštěvníky bychom mohli nalézt lidi vyznávající křesťanství, muslimy, hinduisty, buddhisty, animisty, agnostiky a ateisty. Svědkové Jehovovi se musí učit přizpůsobovat své úvody tomu, z jakého prostředí tito lidé pocházejí.

Mnoho nově příchozích prožilo velké těžkosti, a proto se často ptají po smyslu života a vyhlídce do budoucnosti. Někteří z nich si velmi váží Bible a nedělá jim potíže přijmout, co Bible říká. Lidé, kteří tvoří tento rozmanitý obvod, jsou většinou pokorní a mírní a hladovějí po pravdě. Když hledají pravdu, cítí volnost, protože jsou odloučeni od své rodiny a domova.

V roce 1986 byl v Athénách založen první anglický sbor, aby se mohlo začít sloužit lidem mluvícím anglicky. Výsledky byly úžasné. Během minulých pěti let bylo pokřtěno asi 80 nových křesťanů. Výsledkem toho bylo, že byl v Athénách založen arabský sbor, polský sbor a po nějakou dobu tam byla i francouzská skupina. Někteří zvěstovatelé z anglického sboru se přestěhovali, aby pomohli podobným skupinám ve městě Thessaloniki na severu, v Irákleiu, na Krétě a v Peiraieu, athénském přístavu. Chtěli byste se s některými z těchto cizinců, kteří v Athénách poznali pravdu, blíže seznámit?

Vcházejí žádoucí lidé z národů

Thomas se narodil v Asmeře v Eritreji a byl vychováván jako oddaný katolík. Když mu bylo patnáct let, vstoupil do kláštera. Jednou se zeptal jistého opata: „Jak je možné, že jeden Bůh jsou tři Bohové?“ Opat mu odpověděl: „Protože my přijímáme, co o duchovních věcech říká papež. A vůbec, je to tajemství a ty jsi moc mladý na to, abys to pochopil.“ Po pěti letech Thomas z kláštera odešel, protože byl rozčarovaný a znechucený jednáním a naukami církve. Ale nevzdal se a stále pátral po pravém Bohu.

Jednoho dne, krátce po tom, co se přistěhoval do Athén, nalezl u svých dveří výtisk Strážné věže, která měla hlavní námět „Můžeme získat zdraví a štěstí“. Přečetl ji několikrát. Dočetl se tam, že bychom měli hledat nejprve Boží Království a Boží spravedlnost. (Matouš 6:33) Thomas poklekl a prosil Boha, aby mu ukázal, jak to má dělat, a přitom mu slíbil: „Jestliže mi ukážeš, jak hledat tvé Království, budu se šest měsíců věnovat tomu, abych se naučil, jak ti sloužit.“ O čtyři týdny později na jeho dveře zaklepali dva svědkové Jehovovi. Thomas okamžitě přijal biblické studium a o deset měsíců později byl pokřtěn. Říká: „Jehova opravdu odpověděl na mou modlitbu a dal mi možnost být jedním z jeho svědků. Teď mě jeho láska podněcuje k tomu, aby hledání jeho Království a spravedlnosti bylo na prvním místě v mém životě.“

Dvě svědkyně jednou kázaly dveře ode dveří a zazvonily na zvonek, na kterém bylo cizojazyčné jméno.

Z mluvítka se ozval ženský hlas: „Co chcete?“

Jedna ze svědkyň řekla, že se snaží najít anglicky mluvící lidi, kteří se zajímají o Bibli.

„K jakému náboženství patříte?“ zeptala se ta žena.

„Jsme svědkové Jehovovi.“

„To je skvělé! Vyjeďte až nahoru.“

Svědkyně vyjely do horního patra a když otevřely dveře výtahu, stál tam neobyčejně velký muž a netvářil se zrovna přátelsky. Ale z bytu se ozvala ta žena:

„Pusť je dál. Chci s nimi mluvit.“

Nakonec vyšlo najevo, že ta žena byla na cestách se sportovním oddílem svého manžela a právě předešlý den se modlila o to, aby našla svědky Jehovovy. A tak s ní svědkyně okamžitě začaly studovat Bibli. Žena měla být v Řecku jen určitou dobu, a proto studovaly třikrát týdně a za deset týdnů probraly celou knihu Žít navždy.

Příští sportovní sezónu se tito manželé do Řecka vrátili. Manželka pokračovala ve studiu a udělala znamenitý pokrok. Za několik měsíců se ke svědkyním připojila v kazatelské službě jako nepokřtěná zvěstovatelka a rychle zavedla své první biblické studium. S kým? Se svým manželem, na něhož udělaly dojem svědkyně a také změny, které udělala jeho manželka.

Allan, syn protestantského pastora, vyrostl v Jižní Africe. Už od útlého mládí byl přesvědčen, že Bible je inspirované zjevení od Boha. Nebyl spokojen se svým náboženstvím, a proto se obrátil k filozofii. To způsobilo, že měl ještě větší pocit prázdnoty než kdykoli předtím. Když se přestěhoval do Řecka, jeho pocit prázdnoty vzrostl. Cítil, že jeho život nemá smysl ani žádný cíl.

Jednou v noci se však udála změna. „Klekl jsem si a otevřel své srdce Bohu,“ vypráví Allan. „V slzách, zarmoucen svým způsobem života, jsem se modlil k Bohu o to, aby mě přivedl ke svým pravým následovníkům. Slíbil jsem mu, že půjdu, kam mě povede jeho světlo.“ V následujícím týdnu byl na nákupu a mluvil s majitelkou obchodu, která, jak se později ukázalo, byla svědkem Jehovovým. Tento rozhovor znamenal v Allanově životě opravdový zlom. „V následujících dnech se zhroutily mé dřívější náboženské názory: Trojice, pekelný oheň, nesmrtelnost duše — bylo jasné, že žádná z nich nepocházela z Bible.“ V sále Království mu jedni manželé, svědkové Jehovovi, nabídli, že s ním budou studovat Bibli. Allan nabídku přijal a dělal rychlé pokroky. „Plakal jsem štěstím, že znám pravdu,“ vzpomíná Allan, „a ta pravda mě osvobodila.“ O rok později byl pokřtěn. Dnes šťastně slouží v místním sboru jako služební pomocník.

Elizabeth, která pochází z Nigérie, ve své vlasti pátrala po Bohu v různých církvích, ale neuspokojilo ji nic. Znepokojovala ji hlavně nauka o věčných mukách v pekelném ohni. Když se přistěhovala do Athén, navštívili ji dva svědkové Jehovovi a začali s ní studovat Bibli. Elizabeth byla uchvácena, když se dověděla, že Bůh lidi nemučí v pekle, ale že se postaral, abychom měli naději na věčný život na rajské zemi. Mělo se jí narodit čtvrté dítě a ona si chtěla dát udělat potrat. Pak se z Bible dověděla, jaký má Bůh názor na svatost života. Nyní má krásnou dcerku. Elizabeth dělala rychlé pokroky a brzo byla pokřtěna. Ačkoli má čtyři děti a zaměstnání na plný úvazek, přesto slouží téměř každý měsíc jako pomocná průkopnice. Byla velmi šťastná, že začal Bibli studovat její manžel. Řekla: „Konečně jsem našla pravého Boha a pravé uctívání, a to díky Jehovovi a Jeho láskyplné organizaci.“

Mnoho lidí z tohoto rozmanitého obvodu získá první kontakt díky službě na ulici; aby se však jejich zájem rozvinul, je třeba vytrvalosti. Takovou zkušenost měla jedna mladá žena jménem Sallay ze Sierry Leone. Jeden svědek Jehovův jí dal traktát a zajistil, aby ji někdo navštívil. Sallay o to měla zájem a přijala biblické studium, ale pro nesnáze v zaměstnání a jiné potíže bylo studium nepravidelné. Pak se najednou přestěhovala, aniž sestře nechala novou adresu. Svědkyně, která s ní předtím studovala, stále chodila na starou adresu, až nakonec Sallay té svědkyni vzkázala, aby ji navštívila na nové adrese.

Studium teď bylo mnohem pravidelnější, přestože Sallay byla v pokročilém stupni těhotenství. Po porodu se Sallay stala nepokřtěnou zvěstovatelkou. To vše by se mohlo zdát snadné, ale ono to snadné vůbec nebylo. V půl sedmé musí být Sallay připravena na půlhodinovou cestu autobusem, aby dala dítě do mateřské školy, a pak jede autobusem ještě přes hodinu do práce. Pracuje jako uklízečka a pak absolvuje stejnou cestu domů. Když je shromáždění nebo když jde do služby, cestuje autobusem další hodinu tam a zpět, i přes to, že s tím její manžel nesouhlasí. Projevovala mu lásku a trpělivost a přitom udělala takový pokrok, že se zasvětila Bohu a dala se pokřtít. A co její manžel? Navštívil slavnost na památku Kristovy smrti a přijal nabídku biblického studia.

Požehnáni znamenitými výsledky

Většina těchto cizinců žije v Athénách dočasně. Mnoho z nich se vrací do své vlasti, aby se mohli o dobrou zprávu dělit se svými příbuznými a přáteli. Jiní se stěhují do různých západních zemí a dále slouží Jehovovi. Ti, kdo zůstanou v Řecku, mají dobré výsledky, když vydávají svědectví svým krajanům, kteří se také přistěhovali do Řecka. Jindy semena pravdy přinesla své ovoce až později, když se tito lidé přestěhovali do jiné země, kde se setkali se svědky Jehovovými.

Z toho všeho vyplývá, že Jehova není stranický. Z každého národa přijímá lidi, kteří se ho bojí a milují spravedlnost. (Skutky 10:34, 35) Takoví lidé podobní ovcím, kteří se přestěhovali do jiné země kvůli hmotným výhodám, získali daleko větší požehnání, než čekali — poznali pravého Boha Jehovu a jeho slib věčného života v novém spravedlivém světě. Ano, Jehova bohatě požehnal úsilí zastihnout cizince v novodobých Athénách!

[Obrázky na straně 16]

V Athénách slyší dobrou zprávu lidé z mnoha zemí