Plnili Jehovovu vůli
Poslechli Ježíšova slova na rozloučenou
BYL VEČER 14. nisana roku 33 n. l. a v Jeruzalémě v jedné horní místnosti spočíval u stolu Ježíš Kristus se svými jedenácti věrnými učedníky. Věděl, že ho brzy čeká smrt, a proto jim řekl: „Jsem s vámi ještě chvíli.“ (Jan 13:33) Jidáš Iškariotský byl již na cestě, aby zosnoval spiknutí s ničemnými muži, kteří chtěli dát Ježíše zabít.
Nikdo v té horní místnosti si neuvědomoval naléhavost situace tak silně jako Ježíš. On dobře věděl, že zakrátko bude trpět. Věděl také, že jeho apoštolové ho ještě téže noci opustí. (Matouš 26:31; Zecharjáš 13:7) Byla to jeho poslední příležitost, aby si před smrtí promluvil se svými apoštoly, a proto si můžeme být jisti, že se jeho slova na rozloučenou zaměřovala na velmi důležité věci.
„Stále to čiňte na mou památku“
Ježíš se svými věrnými apoštoly zavedl novou slavnost, která měla nahradit židovský Pasach. Apoštol Pavel ji nazval „Pánovou večeří“. (1. Korinťanům 11:20) Ježíš vzal nekvašený chléb a pomodlil se. Potom chléb rozlámal a podal apoštolům. „Vezměte, jezte. To znamená mé tělo,“ řekl. Pak vzal pohár vína, v modlitbě poděkoval Bohu, podal pohár apoštolům a řekl: „Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26:26–28)
Jaký význam měla tato událost? Ježíš uvedl, že ten chléb představoval jeho bezhříšné tělo. (Hebrejcům 7:26; 1. Petra 2:22, 24) Víno symbolizovalo jeho prolitou krev, která měla umožnit odpuštění hříchů. Jeho obětní krev měla také uvést v platnost novou smlouvu mezi Jehovou Bohem a 144 000 lidmi, kteří měli nakonec vládnout s Ježíšem v nebesích. (Hebrejcům 9:14; 12:22–24; Zjevení 14:1) Když Ježíš svým apoštolům nabídl, aby s ním přijali tento pokrm, ukázal tak, že s ním přijmou podíl na nebeském Království.
Ježíš v souvislosti s touto památnou večeří vydal příkaz: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19) Ano, Pánova večeře měla být každoroční událostí právě tak, jako byl v dřívějších dobách Pasach. Pasach byl připomínkou osvobození Izraelitů z otroctví v Egyptě, avšak Pánova večeře byla zaměřena na daleko velkolepější osvobození — na to, jak bude vykupitelné lidstvo osvobozeno z otroctví hříchu a smrti. (1. Korinťanům 5:7; Efezanům 1:7) Kromě toho Pánova večeře slouží těm, kdo přijímají symboly v podobě chleba a vína, jako připomínka jejich budoucích výsad — být králi a kněžími v Božím nebeském Království. (Zjevení 20:6)
Smrt Ježíše Krista byla vskutku tou nejdůležitější událostí lidských dějin. Lidé, kteří oceňují, co Ježíš udělal, poslouchají jeho příkaz týkající se Pánovy večeře: „Stále to čiňte na mou památku.“ Svědkové Jehovovi si každoročně připomínají Ježíšovu smrt v den, který odpovídá 14. nisanu. V roce 1996 připadne toto datum na 2. dubna po západu slunce. Vřele vás zveme, abyste se této události zúčastnili v místním sále Království.
„Dávám vám nové přikázání“
Ježíš nejen zavedl Pánovu večeři, ale dal také svým apoštolům na rozloučenou určité rady. Přestože tito muži byli od Ježíše znamenitě vyučeni, bylo toho ještě mnoho, co se museli naučit. Neuvědomovali si plně, jaký má Bůh záměr s Ježíšem a s nimi samotnými, a nerozuměli ani tomu, co Bůh zamýšlí udělat v budoucnosti. Ježíš se jim však v tu chvíli nesnažil všechny tyto věci vysvětlit. (Jan 14:26; 16:12, 13) Místo toho mluvil o něčem velmi důležitém. „Dávám vám nové přikázání,“ řekl, „abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.“ A potom dodal: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35)
V jakém smyslu bylo toto ‚přikázání nové‘? Mojžíšský Zákon přikazoval: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:18) Ježíš však od svých následovníků žádal, aby projevovali sebeobětavou lásku, která je tak hluboká, že budou ochotni za své spolukřesťany obětovat život. ‚Zákon lásky‘ se samozřejmě měl vztahovat i na méně vypjaté situace. Následovník Ježíše Krista se měl v každé situaci ujímat iniciativy v projevování lásky a měl ostatním lidem pomáhat — duchovně i v jiných ohledech. (Galaťanům 6:10)
V poslední noc jeho pozemského života přiměla Ježíše láska k tomu, že se za své učedníky modlil k Jehovovi Bohu. V té modlitbě mimo jiné řekl: „Oni jsou ve světě, a přicházím k tobě. Svatý Otče, bdi nad nimi kvůli svému vlastnímu jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako jsme my.“ (Jan 17:11) Stojí za povšimnutí, že při této úpěnlivé prosbě ke svému Otci se Ježíš modlil o to, aby mezi jeho následovníky panovala láskyplná jednota. (Jan 17:20–23) Bylo nutné, aby ‚milovali jeden druhého, právě jako si Ježíš zamiloval je‘. (Jan 15:12)
Věrní apoštolové Ježíšova slova na rozloučenou poslechli. I my bychom měli jeho přikázání poslouchat. V těchto kritických „posledních dnech“ je více než kdy dříve důležité, aby mezi pravými Božími ctiteli byla láska a jednota. (2. Timoteovi 3:1) Ano, praví křesťané poslouchají Ježíšova přikázání a prokazují si bratrskou lásku. K tomu patří i to, že poslouchají jeho příkaz slavit Pánovu večeři.