Úspěšná svědecká kampaň v Řecku

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI v Řecku dlouhou dobu čelili odporu. Někteří představitelé policie, justice a vlády svědky pronásledovali, a to často na popud duchovenstva řecké pravoslavné církve. Někdy to bylo pod záminkou uplatňování řeckého zákona proti proselytismu a jindy údajně kvůli tomu, že svědkové z biblických důvodů odmítají jít do války nebo přijímat transfúze krve. (Izajáš 2:2–5; Skutky 15:28, 29)

Svědkové Jehovovi usilovali o to, aby čestní vládní úředníci v Řecku více rozuměli jejich názorům, a proto se nedávno asi dvě stě svědků, které vláda uznává jako náboženské služebníky, spolu s jinými svědky, kteří pracují v oblasti práva, společně účastnili celostátní kampaně. Nabízeli brožuru Svědkové Jehovovi v Řecku vydanou zvlášť pro tuto příležitost a knihu Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království. Rozšiřovali rovněž sadu dokumentů, které ukazují, že neexistuje žádný právní podklad pro pronásledování svědků Jehovových. Svědkové navštívili náčelníky policie, starosty, veřejné žalobce a jiné úředníky.

A jaká byla odezva? Přišly zprávy o stovkách pěkných reakcí. Uveďme si jen některé příklady.

Velitel jedné policejní stanice v západní Makedonii bratry uvítal a řekl: „Už vás znám pěkně dlouho . . . a obdivuji, jak respektujete zákon . . . Se zákonem o proselytismu nesouhlasím, a kdyby to záviselo na mně, zrušil bych ho.“

Velitelé různých policejních stanic v mnoha městech se vyjadřovali například takto: „Zasloužíte pochvalu za svou činnost v sociální oblasti.“ „Vaši lidé nikdy nepřidělávají policii práci; věnujete se sociální činnosti.“ „Nemáme s vámi naprosto žádné problémy. Vážíme si vás a obdivujeme vás.“

Jeden vysoce postavený úředník tajné policie ve městě Pireus bratrům se slzami v očích vyprávěl, že se modlí k Jehovovi Bohu prostřednictvím Ježíše Krista a přitom používá jméno Jehova. Ještě více svědky udivil, když jim řekl, že ví o tom, že před Armagedonem očekávají určité pronásledování, ale doufá, že ho Bůh použije, aby mohl v té době svědkům pomoci! Tento úředník přijal od bratrů nabídku na další rozhovor.

Jak reagovali představitelé vlády

O knize Hlasatelé se jeden starosta z Thesálie vyjádřil takto: „Zaslouží si místo v městské knihovně — nějaké význačné místo!“ Nato vyndal knihy z police a umístil tam knihu Hlasatelé tak, aby byl její hřbet dobře vidět.

V severním Řecku jeden starosta bratry vřele přivítal a řekl: „Jste těmi nejlepšími lidmi, jaké bych mohl ve své obci mít.“ Laskavý starosta v severní části ostrova Euboia bratrům řekl: „Jsem bývalý armádní důstojník. Ale vás — vás obdivuji.“ Živě souhlasil s tím, co mu svědkové vysvětlili. Když mu ukazovali některé vybrané publikace, které vydává Watch Tower Society, řekl: „Kdybych vám slíbil, že si všechny ty knihy přečtu, dali byste mi je?“ Bratři odpověděli: „Samozřejmě. Jsou vaše!“ Byl tím velmi potěšen a téměř nenechal bratry odejít.

Na jednom předměstí v Atice přijal jistý starosta literaturu, kterou mu bratři nabídli, a požádal je, aby mu publikace Společnosti nosili dále. Když odcházeli, řekl jim: „Politikové veřejnost velmi zklamali, a lidé tedy hledají pravdu někde jinde. Jsem si jistý, že od nynějška budete mít hodně práce, protože máte pravdu.“

Jak reagovali veřejní žalobci

Bratři, kteří navštívili zástupce veřejného žalobce v severním Řecku, vyprávějí: „Naše publikace a způsob nabídky na něj udělaly dobrý dojem. Líbila se mu i snaha zajistit, aby naši lidé nebyli bezmocní při řešení závažné otázky krevních transfúzí. Nakonec nám poděkoval a vřele nás pochválil za iniciativu projevenou tím, že jsme ho navštívili a informovali. Později jsme zjistili, že před čtyřmi lety zavolal policii na dva bratry, kteří byli v kazatelské službě, a dal je zatknout.“

Dva svědkové-právníci, kteří navštívili veřejné žalobce v Aténách, byli překvapeni, když k nim přišel jeden proslulý, všeobecně uznávaný a zkušený veřejný žalobce. Vzal si je stranou a řekl jim, že zákon proti proselytismu není ničím podložen a že tento zákon jen působí v řeckém soudnictví zmatek. Poděkoval jim vřelým stiskem ruky.

Na severu Řecka byl jeden veřejný žalobce velmi přátelský a přijal literaturu. Listoval v knize Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi a byl udiven, když viděl v obsahu tak rozmanité kapitoly. Podotkl: „To, o čem tato kniha pojednává, jsem v žádné knize pravoslavné církve nikdy neviděl.“

Veřejný žalobce v Boiotii přiznal, že v minulosti vydal nařízení, aby byla svědkům Jehovovým proti jejich vůli podána krevní transfúze. Když s ním o této věci bratři nějakou dobu debatovali, prohlásil: „Už nikdy v budoucnu takové nařízení nevydám!“ Rozhodl, že při léčbě svědků Jehovových bude konzultován místní Výbor pro styk s nemocnicemi, aby se tak mohly prozkoumat všechny alternativy. Rád přijal knihu Otázky mladých lidí.

Jak reagovali knihovníci

Výše zmíněné publikace byly také nabídnuty mnoha knihovníkům. V jisté knihovně v Aténách jeden zdvořilý knihovník přijal literaturu a vyjádřil se takto: „Je velmi pěkné, že jste nám přinesli vaše knihy, protože většina knih, které v naší knihovně máme, je zaměřena proti vám . . . Když kněz viděl vaše knihy v knihovně, velmi ho to rozladilo . . . To je ale jedno. Je třeba si poslechnout každý názor.“

Jistý úředník v obecní knihovně na Krétě, který poznal svědky Jehovovy v jednom vojenském táboře, řekl bratrům, že na něj zapůsobilo odmítání svědků podílet se na válce. Stále si kladl otázku ‚Proč by měli tihle lidé trpět?‘ Přijal od bratrů literaturu a o jejich právě probíhající kampani řekl: „Odvedli jste vynikající práci a měli jste to udělat už před lety. . . . V Řecku je hodně předsudků.“ Požádal bratry, aby ho brzy znovu navštívili.

Během této zvláštní kampaně bratři rozšířili více než tisíc knih Hlasatelé, tisíc šest set brožur Svědkové Jehovovi v Řecku a také stovky knih a časopisů. Ale největším přínosem bylo, že mluvili přímo se stovkami řeckých úředních činitelů. Věrní služebníci Jehovy Boha v Řecku a po celém světě nyní doufají, že poctiví vládní úředníci v Řecku zaujmou ke svědkům Jehovovým objektivnější stanovisko.