Svoboda vyznání v Japonsku podpořena

MLADÍ japonští studenti, kteří jsou svědkové Jehovovi, stáli po mnoho let před tímto dilematem: měli by se řídit svým biblicky školeným svědomím, nebo se podřídit školnímu rozvrhu, který je s jejich svědomím v rozporu? Proč takové dilema? Protože výcvik bojových sportů je na japonských školách součástí tělesné výchovy. Mladí svědkové věděli, že takový výcvik není v souladu s biblickými zásadami, například s tou, kterou nacházíme ve druhé kapitole Izajáše, ve čtvrtém verši. Tam je řečeno: „A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“

Mladí křesťanští svědkové se nechtěli učit bojovým dovednostem, mezi něž patří i ubližování jiným lidem, a proto svým učitelům vysvětlovali, že se nemohou s čistým svědomím účastnit bojových sportů. Mnozí učitelé se nejdříve snažili tyto studenty přesvědčit, aby školní rozvrh přijali, nakonec však věc pochopili, začali přesvědčení studentů respektovat a poskytli jim alternativní činnost.

Některé učitele to však rozčílilo a některé školy odmítly dát mladým svědkům zápočty z tělesné výchovy. V roce 1993 nebylo umožněno postoupit do vyššího ročníku přinejmenším devíti svědkům, a byli tak kvůli své neúčasti na bojových sportech nuceni studia zanechat, nebo byli vyloučeni.

Očividně nastala ta správná chvíle bránit právo mladých křesťanů na takové vzdělání, při němž by nemuseli jednat v rozporu se svým svědomím. Pět studentů, kterým nebylo umožněno postoupit do druhého ročníku na Municipal Industrial Technical College v Kóbe (dále jen zkráceně Kóbe Tech), se rozhodlo podniknout právní kroky.

Co bylo ve hře?

Když těchto pět studentů na jaře roku 1990 nastoupilo na Kóbe Tech, vysvětlili učitelům, že se kvůli svému biblicky školenému svědomí nemohou účastnit výcviku v kendu (v japonském šermířství). Tělocvikáři školy se proti tomu tvrdě postavili a neumožnili studentům získat zápočet z tělesné výchovy jakoukoli jinou alternativní činností. Studenti nakonec z tělesné výchovy propadli a museli opakovat celý první ročník studia. V dubnu 1991 odevzdali u okresního soudu v Kóbe žalobu, v níž prohlásili, že škola postupovala v rozporu s ústavně zaručenou svobodou vyznání.a

Škola tvrdila, že kdyby alternativní činnost umožnila, vlastně by tak upřednostňovala jedno náboženství a porušila by zásadu neutrality státního školství. Zástupci školy navíc uvedli, že pro takovou alternativní tělesnou výchovu nemají ani prostory, ani personál.

Rozsudek okresního soudu pobouřil zasvěcené

Když probíhal soud, dva z těchto pěti studentů opět kvůli tělesné výchově nepostoupili do vyššího ročníku a tři zbývající prospěli a postoupili jen tak tak. Studenti, kteří mají nevalné výsledky a kteří by měli opakovat tentýž ročník podruhé, mohou být podle školního řádu ze školy vyloučeni. Jeden z těchto dvou studentů se tedy rozhodl, že ze školy raději odejde, aby nebyl vyloučen, ale druhý, Kunihito Kobajaši, odejít ze školy odmítl. Byl tedy vyloučen. Není bez zajímavosti, že Kunihitův známkový průměr ze všech předmětů — včetně tělesné výchovy, z níž propadl s počtem 48 bodů — byl 90,2 bodů ze 100. Ve třídě čtyřiceti dvou studentů byl nejlepší.

Okresní soud v Kóbe vynesl 22. února 1993 rozsudek ve prospěch Kóbe Tech, v němž se uvádělo, že „postup školy nebyl protiústavní“, ačkoli bylo připuštěno, že „se nedá popřít, že strana žalobců utrpěla kvůli požadavku školy účastnit se výcviku v kendu jisté omezení své svobody uctívání“.

Žalobci se rozhodli, že se odvolají k vyšším právním instancím, podobně jako to v prvním století udělal apoštol Pavel. (Skutky 25:11, 12) Případ se dostal k vyššímu soudu v Ósace.

Nesobecký postoj žalobců

Uznávaný expert, profesor Tecuo Šimomura z Tsukuba University, svolil, že jako znalec podá u vyššího soudu v Ósace svědeckou výpověď. Tento specialista na vzdělání a právo zdůraznil, jak bezohledně škola jednala s těmito studenty. Kunihito Kobajaši vyjádřil před soudem své pocity a jeho upřímný postoj zapůsobil na srdce lidí v soudní síni. Asociace soudních obhájců v Kóbe navíc 22. února 1994 doporučila, aby škola Kunihita přijala zpět, a prohlásila, že jednání školy porušilo jeho svobodu uctívání a jeho právo na vzdělání.

Rozhodování u vyššího soudu v Ósace se chýlilo ke svému závěru a všichni zúčastnění mladí křesťané chtěli s horlivostí bojovat až do konce. Věděli, že vedou právní bitvu za tisíce mladých svědků, kteří musí na školách po celém Japonsku čelit stejným problémům. Tito studenti však nebyli ze školy vyloučeni, a tak se dalo očekávat, že by se soud jejich případem odmítl zabývat. Chápali, že když svou žalobu stáhnou, vynikne tím nerozumný postup školy v případě Kunihita. A tak všichni studenti kromě Kunihita žalobu odvolali.

Reisuke Šimada, předseda vyššího soudu v Ósace, vynesl 22. prosince 1994 rozsudek, který zvrátil výnos okresního soudu v Kóbe. Soudem bylo shledáno, že Kunihitův důvod k odmítnutí výcviku kenda byl upřímný a že student byl pro své jednání, jež vycházelo z jeho náboženského přesvědčení, extrémně znevýhodněn. Pan Šimada uvedl, že škola měla umožnit alternativní činnost. Lidem, kterým nejsou lidská práva lhostejná, zněl tento znamenitý rozsudek jako hudba. Škola se však odvolala k Nejvyššímu soudu Japonska a tak připravila Kunihita o další více než rok vzdělání.

U Nejvyššího soudu

Jeden úvodník novin Kóbe Šimbun později uvedl: „Školská rada města Kóbe a tato škola měly nyní [po rozsudku vyššího soudu v Ósace] přijmout pana Kobajašiho zpět do školy . . . Jejich zbytečně konfliktní postoj připravil tohoto muže o důležité období jeho mládí.“ Kóbe Tech se k věci stavěla nesmlouvavě. Výsledkem bylo, že se tento případ dostal do celonárodních sdělovacích prostředků. Začali se o něj zajímat učitelé a představitelé školství po celé zemi a rozsudek Nejvyššího soudu této země se měl stát významným právním precedentem pro podobné případy v budoucnosti.

Sedmnáctého ledna 1995 — týden potom, co se škola odvolala k Nejvyššímu soudu — postihlo Kóbe zemětřesení, jímž bylo zasaženo i město Ašija, kde žije Kunihito a jeho rodina. Toho rána přibližně v půl šesté — několik minut před začátkem zemětřesení — odjel Kunihito z domova do svého zaměstnání na částečný úvazek. Jel na kole po silnici, která vedla pod dálnicí Hanšin, a když začalo zemětřesení, právě se blížil k části dálnice, která se zhroutila. Okamžitě se vrátil domů a zjistil, že přízemí domu je zcela zničené. Kunihito si uvědomil, že při zemětřesení mohl lehce přijít o život, a děkoval Jehovovi, že ho ochránil. Kdyby zahynul, případ kendo by pravděpodobně skončil bez rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Japonský Nejvyšší soud zkoumá obvykle jen akta případu, při němž se někdo odvolal, a posuzuje, zda rozhodnutí nižšího soudu jsou, nebo nejsou správná. Pokud soud neshledá vážné důvody ke zvrácení výnosu nižšího soudu, případ se neprojednává. Tento soud neoznamuje zúčastněným stranám, kdy má k rozhodnutí dojít. A tak byl Kunihito příjemně překvapen, když se ráno 8. března 1996 dozvěděl, že rozhodnutí bude vyneseno to dopoledne. Velmi ho potěšilo, když mu bylo oznámeno, že Nejvyšší soud potvrdil rozsudek ósackého vyššího soudu.

Čtyři soudci, kterým předsedal Šiniči Kawai, se jednohlasně shodli na tom, že „posuzované jednání je třeba považovat za mimořádně nesprávné z hlediska společensky přijímaných norem; překročilo rámec práva volného uvážení, a je tudíž nezákonné“. Soud uznal, že Kunihitovo odmítnutí výcviku kenda je upřímné, a prohlásil: „Pohnutky, které k odmítání výcviku kenda žalobce měl, byly upřímné a těsně spjaté se samotnou podstatou jeho víry.“ Nejvyšší soud došel k závěru, že škola mohla a měla umožnit alternativy, aby tak byly respektovány náboženské názory žalobce.

Dalekosáhlý dopad

Tento rozsudek ve prospěch svobody uctívání na školách je bezpochyby znamenitým precedentem. Noviny The Japan Times napsaly: „To je první výnos Nejvyššího soudu, který se týká problému vzdělání a svobody vyznání.“ Rozhodnutí soudu však nijak neodstranilo odpovědnost, kterou nese každý mladý student: odpovědnost svědomitě čelit zkouškám víry.

Profesor Masajuki Učino z Tsukuba University uvedl, že jedním z činitelů, jež podnítily soudce k tomu, aby rozhodli ve prospěch Kunihita, bylo to, že to byl „upřímný student, jehož školní výsledky byly vynikající“. Křesťanům, kteří se setkávají se zkouškami víry, Bible radí: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) Tím, že se věrní mladí křesťané řídí v celém svém životě biblickými zásadami, ukazují, že si jejich postoj podložený Biblí zaslouží být respektován.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu byl Kunihito Kobajaši znovu přijat na Kóbe Tech. Většina studentů, kteří s Kunihitem začali studovat, už školu dokončila. Kunihito nyní studuje se studenty, kteří jsou o pět let mladší než on. Mnoha světským lidem možná připadá, že bylo promarněno pět drahocenných let jeho mládí. Avšak Kunihitova věrnost je v Jehovových očích drahocenná a jeho oběť jistě nebyla zbytečná.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 20]

Vlevo: Kunihitův domov po zemětřesení

Níže: Kunihito dnes