Co pro vás znamená náboženská svoboda?

Ve Spojených státech je svoboda vyznání považována za jedno ze základních práv, ale přesto se ve čtyřicátých letech přehnala touto zemí vlna davového násilí zaměřeného proti svědkům Jehovovým

BOJOVALY za ni miliony lidí. Někteří pro ni dokonce zemřeli. Skutečně patří k tomu, co je pro lidstvo nejcennější. Co je to? Svoboda. The World Book Encyclopedia svobodu definuje jako „možnost vybírat si a své volby dosáhnout“. Kniha pokračuje: „Z právnického hlediska jsou lidé svobodní tehdy, pokud na ně společnost neklade žádné neoprávněné, nadbytečné či nerozumné nároky. Společnost také musí chránit práva lidí, tedy základní lidská práva, pravomoci a privilegia.“

Vypadá to jednoduše. V praxi se však zdá, že je téměř nemožné, aby se lidé dohodli na tom, kde přesně by měly hranice svobody být. Někteří lidé si například myslí, že by vláda měla vydávat zákony na ochranu svobody svých občanů. Ale jiní lidé se snaží dokázat, že právě tyto zákony jsou ty okovy, kterých se musí lidé zbavit! Je jasné, že svoboda znamená pro každého něco jiného.

A náboženská svoboda?

Svoboda vyznání je druh svobody, o němž se vedou snad nejvášnivější spory. Tato svoboda byla definována jako „právo věřit v to, co si člověk zvolí, a právo řídit se podle toho“. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv vydané Spojenými národy se píše, že „každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“. To v sobě zahrnuje i právo na „náboženství nebo víru podle vlastní volby“ a rovněž svobodu „projevovat své náboženství nebo víru . . . prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním“. (Článek 18)

Jistě bychom očekávali, že každý národ, který se o své občany opravdu stará, takovou svobodu umožní. Je ale smutné, že to tak vždy není. „U mnoha lidí se náboženství dotýká jejich nejniternějších pocitů,“ uvádí The World Book Encyclopedia. „Některé vlády mají silné svazky s jedním náboženstvím, a příslušníky jiných náboženství považují za ohrožení politické autority. Vláda může na náboženství pohlížet také jako na politicky nebezpečné, protože náboženství mohou oddanost Bohu stavět nad poslušnost státu.“

Z těchto důvodů některé vlády náboženské projevy omezují. Několik států dokonce odrazuje občany od náboženství vůbec. Jiné vlády sice prohlašují, že zajišťují svobodu uctívání, ale přitom mají všechny náboženské aktivity pod dohledem.

Uvažujme například o situaci, která po mnoho let panovala v Mexiku. Ústava sice náboženskou svobodu zaručovala, ale s touto výhradou: „Kostely užívané pro veřejná náboženská shromáždění jsou majetkem národa zastoupeného federální vládou, která rozhoduje o tom, zda se budou takto užívat i nadále.“ V roce 1991 byla ústava pozměněna tak, že uvedené omezení bylo zrušeno. Tento příklad nicméně ukazuje, že termínem náboženská svoboda se v každé zemi může myslet něco jiného.

Jiný druh náboženské svobody

Je náboženská svoboda v zemi, kde žijete? Pokud ano, jak je definována? Můžete Boha uctívat způsobem, jaký si zvolíte, nebo jste nuceni být členy státního náboženství? Smíte číst a šířit náboženské publikace, nebo jsou tyto tiskoviny vládou zakázány? Můžete s lidmi mluvit o své víře, nebo je to považováno za zasahování do jejich náboženských práv?

Odpovědi na tyto otázky závisí na tom, kde žijete. Je však zajímavé, že jeden druh náboženské svobody vůbec na místě nezávisí. Ježíš v roce 32 n. l. v Jeruzalémě svým učedníkům řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32)

Co Ježíš tímto výrokem myslel? Jeho židovští posluchači toužili být osvobozeni z římského područí. Ježíš ale nemluvil o svobodě od politického útlaku. Jak uvidíme v následujícím článku, Ježíš svým učedníkům sliboval něco mnohem lepšího.