Lidská slabost vyvyšuje Jehovovu moc

„Každý si myslel, že jsem šťastná, veselá celodobá služebnice. Vždy jsem to byla já, kdo lidem pomáhal s jejich problémy. Zároveň jsem ale cítila, jako bych uvnitř odumírala. Padaly na mě znepokojivé myšlenky a vnitřní úzkost. Mezi lidmi jsem si připadala, jako bych byla někdo cizí. Chtěla jsem prostě zůstat doma v posteli. Celé měsíce jsem Jehovu prosila, aby mě nechal zemřít.“ — Vanessa

DÁ SE očekávat — jak je to patrné z uvedených slov —, že Jehovovi služebníci občas cítí následky toho, že žijí v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Někteří jsou možná i sklíčení. (Filipanům 2:25–27) Když malomyslnost trvá déle, může nás okrádat o sílu, což Bible potvrzuje: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ (Přísloví 24:10) Ano, když nám chybí odvaha, potřebujeme sílu a možná i to, čemu Pavel říkal „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7)

Jehova Bůh je zdrojem neomezené síly. To zjistíme, když prozkoumáme to, co stvořil. (Římanům 1:20) Zamysleme se třeba nad Sluncem. Země neustále zachycuje příliv sluneční energie o hodnotě přibližně 322 miliard wattů. Avšak toto číslo představuje jen asi půl miliardtiny energie, kterou Slunce vyzařuje. A ve srovnání s hvězdami, kterým se říká veleobři, je Slunce malé. Mezi takové hvězdy patří v souhvězdí Orion například Rigel, hvězda, která je padesátkrát větší než Slunce a vyzařuje 150 000krát více energie.

Stvořitel takových nebeských energetických zdrojů sám musí mít „hojnost dynamické energie“. (Izajáš 40:26; Žalm 8:3, 4) A skutečně, prorok Izajáš uvedl, že Jehova ‚se neunavuje ani neumdlévá‘. A Bůh je ochoten se o svou sílu dělit s těmi, kdo se kvůli lidské slabosti cítí vyčerpáni. (Izajáš 40:28, 29) Jak to dělá, je vidět z případu křesťanského apoštola Pavla.

Jak se vyrovnávat se zkouškami

Pavel vyprávěl Korinťanům o překážce, kterou musel snášet. Nazval ji ‚osten v těle‘. (2. Korinťanům 12:7) Tento „osten“ mohl být zdravotní problém, snad špatný zrak. (Galaťanům 4:15; 6:11) Nebo Pavel možná poukazoval na falešné apoštoly a na jiné narušitele, kteří zpochybňovali jeho apoštolské pověření a jeho práci. (2. Korinťanům 11:5, 6, 12–15; Galaťanům 1:6–9; 5:12) Ať už to bylo cokoli, tento ‚osten v těle‘ Pavla hluboce rmoutil, a proto se opakovaně modlil, aby mu byl odňat. (2. Korinťanům 12:8)

Jehova však Pavlově žádosti nevyhověl. Místo toho Pavlovi řekl: „Má nezasloužená laskavost ti stačí.“ (2. Korinťanům 12:9) Co tím Jehova myslel? Pavel v minulosti křesťany pronásledoval, a tak mohl mít vztah k Bohu jedině díky nezasloužené laskavosti — nemluvě o tom, že sloužil dokonce jako apoštol!a (Srovnej Zecharjáše 2:8; Zjevení 16:5, 6.) Jehova mohl Pavlovi oprávněně říci, že mu „stačí“ výsada být učedníkem. Nebylo s tím spojeno zázračné odstranění životních problémů. Vlastně mohly ještě nějaké těžkosti nastat, a to právě v důsledku dodatečných výsad. (2. Korinťanům 11:24–27; 2. Timoteovi 3:12) Pavel v každém případě musel svůj ‚osten v těle‘ snášet dále.

Jehova však Pavla nemilosrdně neopustil. Naopak, řekl mu: „Má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Korinťanům 12:9) Ano, Jehova Pavlovi láskyplně dodával sílu, aby se mohl vyrovnat se svou situací. A tak se Pavlův ‚osten v těle‘ stal názorným poučením. Naučilo ho to spoléhat se spíše na Jehovovu sílu než na svou vlastní. Pavel se z toho zcela evidentně poučil, protože o několik let později napsal Filipanům: „Naučil jsem se být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech. Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi předává sílu.“ (Filipanům 4:11, 13)

A co ty? Také snášíš nějaký ‚osten v těle‘, možná nějakou nemoc nebo životní situaci, která ti působí mnoho úzkosti? Pak se tedy upokoj. Jehova tuto překážku asi zázračně neodstraní, ale může ti dát moudrost a statečnost, aby ses s tím vyrovnal, zatímco budeš dávat zájmy Království na první místo v životě. (Matouš 6:33)

Pokud kvůli nemoci nebo vyššímu věku nemůžeš dělat v křesťanské službě tolik, kolik bys chtěl, nezoufej. Nedívej se na své trápení jako na překážku, která tě ve službě Jehovovi omezuje, ale spíše jako na příležitost více se spolehnout na Jehovu. Pamatuj též na to, že hodnota křesťana nespočívá v tom, kolik toho udělá, ale v jeho víře a hluboké lásce. (Srovnej Marka 12:41–44.) Milovat Jehovu celou svou duší znamená, že mu budeš sloužit podle svých vlastních nejlepších schopností — ne podle schopností někoho jiného. (Matouš 22:37; Galaťanům 6:4, 5)

Pokud tvůj ‚osten v těle‘ je nějaké životní trauma, jako například smrt někoho blízkého, řiď se biblickým vybídnutím: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Sylvia, jedna křesťanka, to udělala. Během několika let jí po padesáti letech manželství zemřel manžel a devět členů její rodiny, mezi nimiž byla i dvě její vnoučata. „Kdyby nebylo Jehovy,“ říká Sylvia, „svůj zármutek bych nezvládla. Velkou útěchu čerpám z modlitby. Ustavičně vedu s Jehovou rozhovory. Vím, že mi dává sílu to vydržet.“

Člověka opravdu uklidňuje, když ví, že „Bůh veškeré útěchy“ dokáže dát truchlícím sílu vytrvat! (2. Korinťanům 1:3; 1. Tesaloničanům 4:13) Když si to uvědomíme, pochopíme Pavlova slova, jimiž tuto věc uzavřel: „Mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:10)

Jak se vyrovnávat s projevy nedokonalosti

Všichni jsme zdědili od našich prvních lidských rodičů nedokonalost. (Římanům 5:12) To má za následek, že vedeme stálý boj proti touhám padlého těla. Jak skličující to je, když zjistíme, že rysy ‚staré osobnosti‘ nás ovlivňují více, než jsme si mysleli! (Efezanům 4:22–24) V takových chvílích se možná cítíme jako apoštol Pavel, který napsal: „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:22, 23)

I v tomto případě můžeme využít sílu od Jehovy. Když bojuješ s osobní slabostí, nikdy se k němu nepřestaň obracet v modlitbě a upřímně hledat jeho odpuštění — a nehleď na to, jak často se na něj musíš obrátit s týmž problémem. Kvůli své nezasloužené laskavosti tě Jehova, který „hodnotí srdce“ a který vidí, jak hluboká je tvá upřímnost, obdaří čistým svědomím. (Přísloví 21:2) Jehova ti prostřednictvím svého svatého ducha dokáže dodat sílu, abys mohl pokračovat v boji proti slabostem těla. (Lukáš 11:13)

Sílu od Jehovy také potřebujeme, když se vyrovnáváme s nedokonalostí druhých lidí. Spolukřesťan s námi může například mluvit „neuváženě, jako by bodal mečem“. (Přísloví 12:18) Může nás hluboce ranit, zvláště, když je to někdo, o němž jsme si mysleli, že je moudřejší. Mohlo by nás to značně rozrušit. Některým lidem taková urážka dokonce posloužila jako výmluva pro to, že opustili Jehovu, což je největší chyba, jakou mohli udělat!

Budeme-li však vyrovnaní, snáze uvidíme slabosti druhých ve správném světle. Od nedokonalých lidí nemůžeme čekat dokonalost. „Není člověk, který nehřeší,“ připomíná nám moudrý král Šalomoun. (1. Královská 8:46) Arthur, jeden pomazaný křesťan, který věrně sloužil Jehovovi asi sedm desetiletí, poznamenal: „Slabosti spoluslužebníků jsou pro nás příležitostí projevit ryzost, prověřuje se tak naše křesťanská povaha. Jestliže připustíme, aby to, co lidé říkají nebo dělají, narušilo naši službu Jehovovi, sloužíme lidem. A kromě toho, naši bratři Jehovu také určitě milují. Jestliže na nich hledáme to dobré, brzo uvidíme, že přece jen nejsou tak špatní.“

Síla ke kázání

Než Ježíš vystoupil do nebes, řekl svým učedníkům: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:8)

Toto dílo dnes přesně podle Ježíšových slov vykonávají svědkové Jehovovi ve 233 zemích na celém světě. Každoročně stráví dohromady více než miliardu hodin tím, že pomáhají jiným lidem, aby poznali Jehovu. Vykonávat toto dílo není vždy snadné. V některých zemích je dílo kázání o Království zakázáno nebo omezeno. Uvažuj také o tom, kdo toto dílo vykonává: křehcí, nedokonalí lidé, z nichž si každý nese svůj uzlíček problémů a starostí. Toto dílo přesto pokračuje a výsledkem je, že v minulých třech letech zasvětilo svůj život Jehovovi více než milion lidí a symbolizovalo své zasvěcení křtem ve vodě. (Matouš 28:18–20) Toto dílo se vykonává skutečně pouze díky síle od Boha. Jehova řekl prostřednictvím proroka Zecharjáše: „Ne vojenskou silou ani mocí, ale mým duchem.“ (Zecharjáš 4:6)

Jestliže jsi zvěstovatel dobré zprávy, máš na tomto velkolepém díle svůj podíl a nezáleží na tom, zda ti snad připadá malý. Musíš vydržet některé ‚ostny‘, ale buď si jist, že Jehova nezapomene ‚na tvou práci a na lásku, kterou jsi projevoval k jeho jménu‘. (Hebrejcům 6:10) Dále se tedy spoléhej na Zdroj veškeré dynamické energie. Pamatuj, že můžeme vytrvat jedině díky síle od Jehovy — a jeho moc se zdokonaluje v našich slabostech.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Kazatelské dílo se vykonává jedině díky síle od Jehovy