Návštěva v našem domácím misionářském poli

DÍKY skupině křesťanských sborů, které navštěvuji, cestuji od Portugalska po Čínu — tak to alespoň vypadá, ačkoli moje manželka Olive ani já přitom nikdy neopustíme Británii.

Navštěvujeme rostoucí počet cizojazyčných sborů, které jsou roztroušeny po celé zemi. Od ostrova Jersey, asi dvacet kilometrů od normandského pobřeží Francie, kde máme portugalskou skupinu, po město Sunderland v severní Anglii, kde navštěvujeme čínsky mluvící zájemce, máme podíl na vzrušujícím, duchovně vzkvétajícím mnohojazyčném poli. Jak to, že máme tak neobvyklé pověření? A co se děje v našem domácím misionářském poli? Dovolte mi, abych vám to vysvětlil.

Asi dvacet let jsem sloužil jako cestující dozorce a moje manželka Olive mě doprovázela. Každý týden jsme navštívili jiný sbor. Na našich cestách jsme se pohybovali ze severu na jih, od východu na západ po celé Británii a v poslední době jsme navštěvovali také naše křesťanské bratry na ostrově Malta ve Středomoří, kde jsme zažili mimořádnou křesťanskou pohostinnost. (Srovnej Skutky 28:1, 2.) Po třech letech na Maltě jsme začali být zvědaví, jaký bude náš další úkol. Domnívali jsme se, že budeme navštěvovat pravděpodobně venkovské oblasti v Anglii, a začali jsme se na tuto možnost myšlenkově připravovat. Byli jsme velmi překvapeni, když jsme dostali pověření sloužit v novém kraji tvořeném skupinami a sbory, které mluví 23 různými jazyky.

Honilo se nám hlavou, jak to zvládneme. Kromě našeho pobytu na Maltě jsme se nikdy příliš nedostali do styku s lidmi, kteří mají rozdílné zázemí a kulturu. Byli bychom vůbec schopni povzbuzovat ty, kdo anglicky příliš nerozumí? Jak budeme komunikovat, když neznáme cizí jazyky? A jak to bude s jídlem a s rozdílnými zvyklostmi lidí? Budeme dostatečně přizpůsobiví? Tyto myšlenky se nám honily hlavou, když jsme s modlitbami uvažovali o tom, jak na tuto makedonskou výzvu reagovat. (Skutky 16:9, 10; 1. Korinťanům 9:19–22)

Překonáváme jazykové překážky

„Nejprve jsem se cítila nedostatečná, protože jsem neznala jazyky,“ vysvětluje Olive. „Nevěděla jsem, jak bych mohla sestrám pomáhat. Potom jsem si vzpomněla, jak nás manželská dvojice, která Bibli studovala s námi, povzbuzovala, abychom žádný úkol neodmítali. Učili nás, že Jehova by od nás nikdy nežádal, abychom dělali něco, co nemůžeme.“ A tak jsme pověření oba dva ochotně přijali.

Zpětně si uvědomujeme, že naše neznalost cizích jazyků nám pomohla jednat s každým naprosto stejně. Například každotýdenní návštěva shromáždění, která jsou vedena v jiném jazyce, nám pomohla vnímat, jak se bratři cítili, když museli prosedět celé shromáždění, kde se mluvilo anglicky, a příliš tomu nerozuměli. Abychom pochopili, co je na shromážděních předkládáno, musíme se opravdu dobře připravovat. Na shromáždění Olive odpovídá vždy na jednu otázku. Odpověď si připraví v angličtině a nějaká sestra jí to přeloží a překlad zapíše foneticky. Olive přiznává, že když zvedá ruku, dělá to s jistým váháním. Její snahy někdy vyvolají smích. Ale to ji neodrazuje. „Vím, že bratři mou snahu oceňují,“ říká. „Ve skutečnosti moje odpovědi povzbuzují ty, kdo jazyk ovládají lépe, aby se na shromáždění podíleli.“

I pro mě je to něco nového, zvláště když mám proslovy, protože po každé větě musím dát prostor tlumočníkovi. Je velmi snadné ztratit myšlenkovou nit. Zjišťuji, že se musím mnohem více soustředit a velmi zkrátit látku. Ale mám z toho radost.

Naše rozmanitá služba

V mnoha městských oblastech v Británii jsou lidé, kteří mluví cizím jazykem, velmi roztroušeni, bydlí možná dva v jedné ulici a potom musíte poměrně daleko cestovat, abyste našli další. Když je ale pozdravíte v jejich vlastním jazyce a vidíte tu reakci, cítíte, že to stojí za to. Když bratr, kterého doprovázím, nabízí poselství o Království v jazyce osloveného, reakce je často nesmírně potěšující.

Ve skutečnosti je služba v cizojazyčném poli jedna z nejvíce vzrušujících, kterou jsme za čtyřicet let služby pro Království zažili. Možnosti pro růst jsou ohromné. Není pochyb o tom, že mnozí lidé se učí mnohem rychleji a mají hlubší ocenění, když jsou vyučováni ve své mateřštině. (Skutky 2:8, 14, 41) Je nesmírně dojemné vidět na konci shromáždění bratry a sestry se slzami štěstí v očích, protože v některých případech to bylo poprvé, kdy mohli naslouchat a rozumět celému programu.

Když kážeme dům od domu, snažíme se alespoň prvních pár slov říci v jazyce majitele bytu, ačkoli se tím někdy dostáváme do trochu obtížné situace. Například běžný pozdrav v gudžarátské domácnosti je Kemcho, což znamená jednoduše „nazdar“. Jednou jsem asi řekl něco, co znělo jako kdybych propagoval jistou velmi známou značku kávy. Nicméně v jedné domácnosti se manželská dvojice zasmála, když jsem je pozdravil v gudžarátštině. Hned nás pozvali dál a laskavě nám nabídli kávu — a to ne proto, že bych měl špatnou výslovnost. Ukázalo se, že to byli příbuzní jedněch svědků Jehovových ze skupiny, kterou jsme navštívili, a projevili upřímný zájem o pravdu.

Jedna anglicky mluvící sestra mnoho let nechávala časopisy u jisté Číňanky. Příležitostně této paní nabízela bezplatné domácí biblické studium, ale ta ho odmítala. Jednoho dne ji doprovázela sestra, která se učila čínsky a nabídla paní knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji v jejím jazyce, což zájemkyně ihned přijala.a Když nyní měla knihu ve svém jazyce, souhlasila s biblickým studiem. Tuto změnu dokázalo několik slov v její mateřštině.

Odlišné kultury

Než jsme začali sloužit v tomto pověření, neuvědomovali jsme si, že v některých kulturách manželé neradi vidí, když jsou jejich manželky večer mimo domov. Pro mnoho sester je tedy obtížné navštěvovat večerní shromáždění. Některá asijská společenství také věří, že mladá žena, která se rozhodne zůstat svobodná a žije dále doma, přináší na rodinu pohanu. Otec jedné mladé sestry se chtěl otrávit, když si jeho dcera odmítla vzít muže, kterého jí její rodina vybrala. Ano, to, s čím se tyto sestry musí vyrovnávat, je opravdu mimořádné! Když ale vidíte, jaký vliv má biblická pravda na rodinný život a jak oddanost sester působí na jejich rodiče, je to opravdu úžasné.

Když jsme toto pověření přijali, museli jsme udělat některé změny. Než jsme začali cestovat, stravoval jsem se podle anglické kuchyně, ale nyní vidím, že čím pikantnější jídlo je, tím je to lepší. Velmi litujeme těch mnoha let, která nám utekla, než jsme se začali těšit z rozmanitých kuchyní — od syrových ryb až po speciality s kari kořením.

Slibné vyhlídky

Zdá se, že nyní je v mnoha oblastech čas pro rozmach cizojazyčného pole. Stále více publikací je dostupných v mnoha jazycích. Když jsou organizovány nové sbory, cítíte v tom Jehovovo požehnání. Bratři, kteří umí cizí jazyky, přišli na pomoc i z dalekých sborů.

Výjimečným příkladem byla reakce na kázání dobré zprávy o Království ve francouzštině. Do Anglie přišlo v nedávných letech mnoho francouzsky mluvících uprchlíků ze Zairu a dalších afrických zemí. Když byl v Londýně vytvořen první francouzsky mluvící sbor, bylo v něm asi 65 zvěstovatelů. O rok později jich bylo již 117 a 48 z nich bylo v celodobé službě jako pravidelní průkopníci. Brzy byl založen druhý sbor, aby se staral o vzrůstající zájem. Nyní se může věnovat více pozornosti zájemcům, z nichž 345 přišlo v roce 1995 na Památnou slavnost. Absolventi školy Gilead, kteří dříve sloužili v Beninu, Côte d’Ivoire, Maroku a Zairu, nyní využívají své zkušenosti a starají se o toto rostoucí pole, a odezva je úžasná.

Během jedné návštěvy francouzského sboru jsem šel na biblické studium, které bylo vedeno s jednou mladou Afričankou. Když studium skončilo a my se chystali k odchodu, ta mladá žena vykřikla: „Prosím, nechoďte. Zůstaňte ještě chvilku.“ Chtěla se dozvědět ještě více. Připomnělo mi to Lydii, která žila v prvním století. (Skutky 16:14, 15)

Naše práce měla malým cizojazyčným skupinám nejdříve pomoci, aby se z nich staly sbory. Tam, kde bratři pořádali týdenní sborové studium knihy, jsme pro ně jednou měsíčně zavedli zkrácenou školu teokratické služby. To jim pomáhá, aby se ve službě dobře vyjadřovali. Oni potom dále pracují na tom, aby měli všech pět shromáždění každý týden. Nyní již máme nové sbory, které mluví kantonskou čínštinou, francouzsky, gudžarátsky, japonsky, portugalsky, paňdžábsky, tamilsky a velšsky.

Radovali jsme se také z výsady navštěvovat shromáždění neslyšících bratrů. Pozorovat bratry, jak zpívají svýma rukama, je neuvěřitelný zážitek. Když jsem si uvědomil, že oni ve službě mluví prostřednictvím gest, ocenil jsem jejich snahu podílet se na kázání o Království. Pro ty, kdo jsou neslyšící a zároveň nevidomí, existují dokonce tlumočníci. Zdá se, že Jehova chce zajistit, aby nikdo nezůstal stranou.

Kdybychom si měli přát něco mimořádného, bylo by to totéž, co si přál Ježíš: „Proste . . . Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:38) Mnozí naši bratři přijali obtížný úkol naučit se jazyk etnické skupiny, která žije v obvodu jejich sboru. Ačkoli nemáme zázračné dary mluvit různými jazyky, Jehova jistě otevírá službu v tomto domácím misionářském poli — poli, které je připravené ke žni. (Jan 4:35, 36) (Vyprávěl Colin Seymour.)

[Poznámka pod čarou]