Těší Boha oslavy sklizně?

LÁKAVÉ ovoce, nádherná zelenina a snopy pěkného obilí vyrovnané do vysoké hromady jsou přitažlivé na pohled. V době sklizně jsou takovou výstavkou zdobeny oltáře a kostelní kazatelny po celé Anglii. V Evropě i jinde jsou pro začátek i konec období sklizně typické mnohé slavnosti.

Zvláště vděční za to, co jim dala země, jsou lidé, jejichž živobytí je na úrodě závislé. Bůh od starověkých Izraelitů dokonce vyžadoval, aby slavili tři výroční svátky, které byly se sklizní těsně spjaty. Začátkem jara, během Svátku nekvašených chlebů, Izraelité předkládali Bohu snop z prvního sklizeného ječmene. O Svátku týdnů (neboli o Letnicích), který byl ke konci jara, předkládali bochníky z první sklizené pšenice. Na podzim se konal Svátek sklizně, který byl završením izraelského zemědělského roku. (2. Mojžíšova 23:14–17) Tyto svátky byly „svatými shromážděními“ a dobou radování. (3. Mojžíšova 23:2; 5. Mojžíšova 16:16)

Jak je to tedy s novodobými oslavami sklizně? Těší Boha?

Pojítka s pohanstvím

Jeden anglikánský duchovní z Cornwallu v Anglii byl znepokojen světskou povahou tradičních oslav sklizně a silným pitím alkoholu spojenými s těmito svátky. Byl znepokojen natolik, že se roku 1843 rozhodl oživit středověké zvyky sklizně. Vzal něco z prvního sklizeného obilí a udělal z něj chléb pro obřad svatého přijímání ve svém kostele. Tím zachránil slavnost Lammas — „křesťanskou“ oslavu, která údajně má co do činění se starověkým uctíváním keltského boha Luga.a Současné anglikánské oslavy sklizně mají tedy pohanský původ.

A co jiné slavnosti, které se pořádají ke konci období žně? Mnohé zvyky, jimiž se tyto oslavy vyznačují, nás podle díla Encyclopædia Britannica dovedou zpět k „animistické víře v obilného ducha nebo obilnou matku“. V některých oblastech rolníci věřili, že tento duch přebývá v posledním snopu obilí, které má být sklizeno. Vyháněli ducha tak, že tento snop rozmlátili. Jinde si ze stébel upletli „obilnou panenku“, kterou si uschovali „pro štěstí“ do doby setí napřesrok. Pak klasy zaorali zpět do země, v naději, že jejich nová úroda bude požehnána.

Některé legendy spojují dobu sklizně s uctíváním babylónského boha Tamuze, chotě bohyně plodnosti Ištar. Sekání zralých klasů odpovídalo předčasné smrti Tamuze. Jiné legendy spojují dobu sklizně dokonce s lidskými obětmi — zvyklostmi, které jsou Jehovovi odporné. (3. Mojžíšova 20:2; Jeremjáš 7:30, 31)

Jaký názor má Bůh?

Boží jednání se starověkým Izraelem jasně ukazuje, že Jehova, Stvořitel a Zdroj života, vyžadoval od svých ctitelů výlučnou oddanost. (Žalm 36:9; Nahum 1:2) Za dnů proroka Ezekiela Jehova považoval zvyk plakat nad bohem Tamuzem za ‚velikou odpornou věc‘. Kvůli tomu a kvůli jiným nesprávným náboženským obřadům Bůh potom před modlitbami těchto falešných ctitelů zavíral své uši. (Ezekiel 8:6, 13, 14, 18)

Srovnejme to s tím, co měli podle Jehovy Boha v souvislosti se sklizní dodržovat Izraelité. O Svátku sklizně Izraelité pořádali slavnostní shromáždění, během něhož lidé mladí i staří, bohatí i chudí žili v dočasných příbytcích zdobených bujným listovím nádherných stromů. Byla to pro ně doba velké radosti a také si připomínali, jak Bůh vysvobodil jejich předky v době vyjití z Egypta. (3. Mojžíšova 23:40–43)

V době izraelských svátků byly Jehovovi, jedinému pravému Bohu, předkládány oběti. (5. Mojžíšova 8:10–20) Na rozdíl od výše zmíněných animistických názorů se v Bibli nikde nemluví o tom, že by nějaká úroda, třeba snopy pšenice, v sobě měla duši.b A Písmo jasně ukazuje, že modly jsou neživé, neschopné mluvit, slyšet, cítit, hmatat ani jakkoli pomoci svým ctitelům. (Žalm 115:5–8; Římanům 1:23–25)

Křesťané dnes nejsou pod smlouvou Zákona, kterou Bůh uzavřel se starověkým izraelským národem. Bůh totiž Zákon „odstranil z cesty tím, že jej přibil na [Ježíšův] mučednický kůl“. (Kolosanům 2:13, 14) Jehovovi novodobí služebníci žijí podle ‚Kristova zákona‘ a velmi si váží všeho, co od Boha dostávají. (Galaťanům 6:2)

Apoštol Pavel zřetelně uvedl, že židovské svátky byly „stínem budoucích věcí“, a připojil, že „skutečnost patří Kristu“. (Kolosanům 2:16, 17) Praví křesťané tedy přijali následující biblické závěry: „Věci, které obětují národy, obětují démonům, a ne Bohu . . . Nemůžete pít Jehovův kalich a kalich démonů.“ (1. Korinťanům 10:20, 21) Křesťané se dále řídí pokynem, že se mají ‚přestat dotýkat nečistého‘. Mají oslavy sklizně, které se slaví ve vaší oblasti, podtext pohanství či falešného náboženství? Pokud ano, praví křesťané, kteří se nechtějí znelíbít Bohu, se nebudou nijak podílet na tomto nečistém uctívání. (2. Korinťanům 6:17)

Když vnímavé dítě dostane od svého otce dar, komu poděkuje? Naprosto cizímu člověku, nebo svému rodiči? Boží ctitelé ve svých upřímných modlitbách denně děkují Jehovovi, svému nebeskému Otci, za jeho nesmírnou štědrost. (2. Korinťanům 6:18; 1. Tesaloničanům 5:17, 18)

[Poznámky pod čarou]