Boží slovo potrvá navždy
„Slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“ (IZAJÁŠ 40:8)
1. (a) Co se zde míní výrazem „slovo našeho Boha“? (b) Jak dopadne srovnání lidských slibů a Božího slova?
LIDÉ mají sklon věřit slibům mužů a žen ve vysokém postavení. Ale bez ohledu na to, jak žádoucí se tyto sliby jeví lidem, kteří touží po zlepšení své životní situace, ve srovnání se slovem našeho Boha jsou tyto sliby jako vadnoucí květiny. (Žalm 146:3, 4) Před více než 2 700 lety Jehova Bůh inspiroval proroka Izajáše, aby napsal: „Všechno tělo je zelená tráva a všechna jejich milující laskavost je jako polní květ. . . . Zelená tráva uschla, květ zvadl; ale slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“ (Izajáš 40:6, 8) Co je tím ‚slovem‘, které trvá? Je to prohlášení, které Bůh udělal o svém záměru. My dnes máme toto „slovo“ v psané podobě v Bibli. (1. Petra 1:24, 25)
2. Navzdory jakému postoji a jednání Jehova splnil svoje slovo ohledně starověkého Izraele a Judy?
2 Lidé, kteří žili ve starověkém Izraeli, zažili pravdivost toho, co Izajáš zaznamenal. Jehova skrze své proroky předpověděl, že kvůli hrubé nevěrnosti k němu bude nejprve desetikmenné izraelské království a potom i dvoukmenné judské království odvedeno do vyhnanství. (Jeremjáš 20:4; Amos 5:2, 27) Lidé sice pronásledovali, a dokonce zabíjeli Jehovovy proroky, spálili svitek, který obsahoval Boží varovné poselství, a obrátili se k Egyptu s žádostí o vojenskou pomoc, aby zabránili splnění tohoto proroctví, ale Jehovovo slovo neselhalo. (Jeremjáš 36:1, 2, 21–24; 37:5–10; Lukáš 13:34) Později se mimořádným způsobem splnil Jehovův slib o navrácení ostatku kajícných Židů do jejich země. (Izajáš, 35. kapitola)
3. (a) Které sliby zaznamenané Izajášem nás zvláště zajímají? (b) Proč jsi přesvědčen, že se tyto věci skutečně splní?
3 Jehova skrze Izajáše také předpověděl spravedlivé panství nad lidstvem prostřednictvím Mesiáše, propuštění z hříchu a smrti a proměnu země v ráj. (Izajáš 9:6, 7; 11:1–9; 25:6–8; 35:5–7; 65:17–25) Splní se i tyto věci? Nemáme ani stín pochybností. „Bůh . . . nemůže lhát.“ Nechal svá prorocká slova zapsat k našemu užitku a zajistil, aby se dochovala. (Titovi 1:2; Římanům 15:4)
4. Proč je pravdivý výrok, že Boží slovo je „živé“, ačkoli se nedochovaly původní rukopisy?
4 Jehova neuchoval původní rukopisy, do kterých jeho starověcí pisatelé svá proroctví zapisovali. Ale jeho „slovo“, jeho oznámený záměr, se prokázalo jako živé slovo. Tento záměr se nezadržitelně naplňuje a při tom se dotýká života lidí a tak vycházejí najevo jejich niterné myšlenky a pohnutky. (Hebrejcům 4:12) Z historie navíc vyplývá, že ochrana inspirovaného Písma a jeho překládání byly vedeny Bohem.
Boží slovo a pokusy o jeho umlčení
5. (a) Jak se syrský král snažil zničit ispirovaná Hebrejská písma? (b) Proč se mu to nepodařilo?
5 Vládcové se mnohokrát snažili inspirované spisy zničit. V roce 168 př. n. l. syrský král Antiochos Epifanés (zobrazený na straně 10) postavil oltář Diovi v chrámu, který byl zasvěcen Jehovovi. Pátral také po ‚knihách Zákona‘, spálil je a prohlásil, že každý, kdo bude tyto spisy vlastnit, bude usmrcen. Bez ohledu na to, kolik opisů v Jeruzalémě a v Judeji spálil, nemohl Písmo umlčet úplně. V té době byly v mnoha zemích roztroušeny židovské osady a každá synagóga měla vlastní soubor svitků. (Srovnej Skutky 13:14, 15.)
6. (a) Jaké intenzívní snahy byly vyvíjeny, aby byly zničeny opisy Písma, které používali první křesťané? (b) K čemu to vedlo?
6 Podobně jednal v roce 303 n. l. římský císař Dioklecián. Vydal výnos, který přikazoval zničit místa, kde se shromažďovali křesťané, a jejich ‚Písmo spálit v ohni‘. Takové ničení pokračovalo deset let. Ačkoli to bylo hrozné pronásledování, Dioklecián křesťanství nepotlačil a Bůh nepřipustil, aby císařovi služebníci zničili všechny opisy třeba i jediné části Božího inspirovaného slova. Svojí reakcí na rozšiřování a kázání Božího slova však odpůrci ukázali, co je v jejich srdci. Projevili se jako lidé zaslepení Satanem, vykonávající jeho vůli. (Jan 8:44; 1. Jana 3:10–12)
7. (a) Jak se lidé snažili zastavit šíření biblického poznání v západní Evropě? (b) Čeho se dosáhlo překládáním a vydáváním Bible?
7 Snahy zastavit šíření biblického poznání měly i jinou podobu. Když se jako běžný jazyk přestala používat latina, nebyli to pohanští vládci, ale lidé, kteří o sobě tvrdili, že jsou křesťané — papež Řehoř VII. (1073–1085) a papež Inocenc III. (1198–1216) —, kteří intenzívně bránili tomu, aby se Bible překládala do jazyka prostých lidí. V roce 1229 zasedal ve francouzském městě Toulouse římskokatolický koncil, který vyhlásil, že laici nesmějí vlastnit biblické knihy přeložené do běžně užívaného jazyka. To mělo přispět k úsilí o potlačení nesouhlasu s autoritou církve a tento výnos byl násilně prosazován pomocí inkvizice. Ale během čtyř set let inkvizice přeložili lidé, kteří Boží slovo milovali, celou Bibli do dvaceti jazyků a vydali ji tiskem. K tomu je nutné připočítat ještě další dialekty, do nichž byla Bible přeložena, a dalších šestnáct jazyků, do nichž byly přeloženy větší části Bible.
8. Co se dělo v 19. století, pokud jde o biblické překlady do ruštiny a jejich rozšiřování?
8 Nebyla to ovšem pouze římskokatolická církev, kdo se snažil nedat Bibli prostým lidem. Na začátku 19. století přeložil z řečtiny do ruštiny Matoušovo evangelium Gerasim Petrovič Pavskij, profesor na Bohoslovecké akademii v Sankt Peterburgu. Do ruštiny byly přeloženy také další knihy Křesťanských řeckých písem, a profesor Pavskij se na této práci podílel jako editor. Tyto knihy byly široce distribuovány až do roku 1826, kdy církevní kruhy lstí přiměly cara, aby Ruskou biblickou společnost podřídil „svatému synodu“ ruské pravoslavné církve, která potom činnost této společnosti účinně potlačovala. Profesor Pavskij pak z hebrejštiny přeložil do ruštiny Hebrejská písma. Přibližně ve stejné době přeložil Hebrejská písma z hebrejštiny do ruštiny také archimandrita pravoslavné církve Makarij. Oba byli za svoje úsilí potrestáni a jejich překlady byly uloženy do církevních archívů. Církev byla rozhodnuta uchovat Bibli ve staroslověnštině, kterou v té době nemohli prostí lidé číst ani jí rozumět. „Svatý synod“ provedl vlastní synodní překlad teprve v roce 1856 — tehdy, kdy již nebylo možné snahy lidí získat biblické poznání potlačovat. Překlad byl proveden podle směrnic, které byly vytvořeny tak, aby se zajistilo, že překlad bude odpovídat názorům církve. Při rozšiřování Božího slova se tedy ukázalo, jaký je rozdíl mezi tím, jaké zdání náboženští vůdcové budili, a jejich skutečnými záměry. Ukázaly to jejich slova a skutky. (2. Tesaloničanům 2:3, 4)
Ochrana Slova před znehodnocením
9. Jak někteří překladatelé Bible ukázali, že Boží slovo milují?
9 Mezi těmi, kdo překládali a opisovali Písmo, byli lidé, kteří Boží slovo skutečně milovali a velmi se snažili, aby byla Bible dostupná všem. V roce 1536 byl umučen William Tyndale za to, že se snažil zpřístupnit Bibli v angličtině. Po roce 1544 byl katolickou inkvizicí uvězněn Francisco de Enzinas za překlad Křesťanských řeckých písem do španělštiny a za jejich vydávání. V letech 1807 až 1818 nasazoval život Robert Morrison, když překládal Bibli do čínštiny.
10. Které příklady ukazují, že existovali i překladatelé, kteří byli ovlivněni něčím jiným než láskou k Božímu slovu?
10 Někdy ovšem ovlivňovaly práci opisovačů a překladatelů i jiné zájmy než láska k Božímu slovu. Zamysli se nad čtyřmi příklady: (1) Obyvatelé Samaří postavili chrám na hoře Gerizim, který měl soupeřit s chrámem v Jeruzalémě. Na podporu tohoto záměru byla ve 2. Mojžíšově 20:17 v Samaritánském Pentateuchu udělána úprava. K Desateru byl přidán příkaz, aby byl na hoře Gerizim vybudován kamenný oltář a aby tam byly obětovány oběti. (2) Člověk, který první překládal Danielovu knihu pro řeckou Septuagintu, vytvořil překlad velmi volný. Do textu vložil myšlenky, o nichž si myslel, že vysvětlí nebo zdůrazní původní význam hebrejského textu. Vypustil také podrobnosti, o kterých se domníval, že budou pro čtenáře nepřijatelné. Když překládal proroctví o tom, kdy se má objevit Mesiáš, které je v Danielovi 9:24–27, zfalšoval uvedené časové období, přidal tam jiná slova a změnil a přemístil původní slova očividně proto, aby se zdálo, že toto proroctví podporuje boj Makabejců. (3) Ve čtvrtém století našeho letopočtu v jednom latinském pojednání nějaký přespříliš horlivý zastánce Trojice uvedl slova „na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou“, jako kdyby to byla citace z 1. Jana 5:7. Později se tato pasáž stala součástí rukopisu latinské Bible. (4) Ludvík XIII. (1610–1643) pověřil ve Francii Jacquesa Corbina, aby přeložil Bibli do francouzštiny a tak aby vyrovnal snahy protestantů. Corbin měl tento cíl na mysli, a proto udělal v textu některé změny, například ve Skutcích 13:2 přidal zmínku o „svaté mešní oběti“.
11. (a) Jak Boží slovo přetrvalo navzdory nepoctivosti některých překladatelů? (b) Jaké množství průkazního materiálu máme k dispozici v podobě starověkých rukopisů, které dokazují, co Bible říkala původně? (Viz rámeček.)
11 Jehova těmto zásahům do svého Slova nebránil, ale ty nezměnily jeho záměr. K čemu tedy takové zásahy vedly? To, že se přidala zmínka o hoře Gerizim, nezpůsobilo, že Bůh použil náboženství Samaritánů jako nástroj pro požehnání lidstvu. Tento zásah naopak potvrdil, že ačkoli náboženství Samaritánů bylo údajně založeno na Pentateuchu, nedalo se spolehnout, že učí pravdu. (Jan 4:20–24) Překroucení slov v Septuagintě Mesiášovi nezabránilo, aby přišel v době, která byla předpověděna prorokem Danielem. Navíc ačkoli se Septuaginta v prvním století používala, je zřejmé, že Židé byli zvyklí poslouchat ve svých synagógách Písmo čtené v hebrejštině. Výsledkem toho bylo, že když se blížil čas splnění proroctví, „lidé byli v očekávání“. (Lukáš 3:15) Pokud jde o úpravu v 1. Jana 5:7 na podporu Trojice a úpravu ve Skutcích 13:2, která měla oprávnit mši, nic na pravdě nezměnily. A během doby byly tyto podvody zcela odhaleny. Velké množství biblických rukopisů v původních jazycích umožňuje zkontrolovat spolehlivost jakéhokoli překladu.
12. (a) Které zásadní změny udělali někteří překladatelé Bible? (b) Jak byly tyto změny rozsáhlé?
12 Další snahy změnit Písmo znamenaly více než jen přeformulování několika veršů. Představovaly útok na totožnost samotného pravého Boha. Povaha a rozsah změn jasně ukazují, že jde o vliv ze zdroje mnohem mocnějšího, než je člověk nebo lidská organizace — ano, je to vliv Jehovova největšího nepřítele, Satana Ďábla. Překladatelé a opisovači se tomuto vlivu poddali — někteří dychtivě, jiní neochotně — a začali odstraňovat Boží osobní jméno Jehova z Božího inspirovaného slova, kde se objevovalo na tisících míst. Některé rané překlady z hebrejštiny do řečtiny, latiny, němčiny, angličtiny, italštiny, holandštiny a dalších jazyků odstraňovaly Boží jméno úplně nebo je nechávaly pouze na několika místech. Bylo také vyňato z překladů Křesťanských řeckých písem.
13. Proč všeobecné snahy změnit Bibli neznamenaly, že Boží jméno bylo vymazáno z lidské paměti?
13 Nicméně toto slavné jméno nebylo vykořeněno z lidské paměti. Překladatelé Hebrejských písem do španělštiny, portugalštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny a mnoha dalších jazyků totiž Boží osobní jméno poctivě uváděli. V 16. století se Boží osobní jméno začalo opět objevovat také v různých hebrejských překladech Křesťanských řeckých písem, v 18. století v německých překladech a v 19. století v překladech chorvatských a anglických. Ačkoli se lidé mohou snažit Boží jméno skrýt, Bůh prohlašuje, že až přijde „Jehovův den“, tehdy „budou muset [národy] poznat, že já jsem Jehova“. Boží záměr, který byl oznámen, neselže. (2. Petra 3:10; Ezekiel 38:23; Izajáš 11:9; 55:11)
Poselství se rozšiřuje po celé zemi
14. (a) V kolika evropských jazycích se Bible tiskla na začátku 20. století a jaké to mělo důsledky? (b) V kolika afrických jazycích byla Bible dostupná do konce roku 1914?
14 Na začátku 20. století byla Bible tištěna již v 94 evropských jazycích. Bible upozornila badatele Bible v této části světa na skutečnost, že s koncem časů pohanů v roce 1914 nastanou události, které otřesou světem. Tyto události skutečně přišly. (Lukáš 21:24) Než skončil historický rok 1914, Bible jako celek nebo některé její knihy byly vydány ve 157 afrických jazycích kromě běžného používání Bible v angličtině, francouzštině a portugalštině. Tím byl položen základ pro to, aby pokorní lidé z mnoha kmenů a národnostních skupin, které tam žijí, byli vyučováni duchovně osvobozujícím biblickým pravdám.
15. Do jaké míry byla Bible dostupná v jazycích lidí na americkém kontinentě v době, kdy začaly poslední dny?
15 Když svět vstoupil do předpověděných posledních dnů, byla Bible běžně dostupná na americkém kontinentě. Přinesli ji s sebou v mnoha jazycích přistěhovalci z Evropy. V činnosti byl rozsáhlý program biblického vzdělávání, kdy se pořádaly biblické přednášky a intenzívně se rozšiřovala biblická literatura vydávaná badateli Bible, jak se tehdy nazývali svědkové Jehovovi. Kromě toho biblické společnosti již tiskly Bibli v dalších 57 jazycích, aby uspokojily potřeby domorodých obyvatel západní polokoule.
16, 17. (a) Do jaké míry byla Bible dostupná, když nastal čas k celosvětové kazatelské činnosti? (b) Jak se ukázalo, že Bible je kniha, která přežívá a má významný vliv?
16 Když přišel čas pro celosvětové kázání dobré zprávy, předtím než „přijde konec“, Bible už nebyla ničím novým v Asii ani na ostrovech v Tichém oceánu. (Matouš 24:14) Již byla tištěna ve 232 jazycích, kterými se mluví v této části světa. Někdy šlo o celou Bibli, mnohdy o Křesťanská řecká písma nebo o jednotlivou knihu Svatého Písma.
17 Je jasné, že Bible se nedochovala jako muzeální exponát. Ze všech existujících knih byla Bible nejpřekládanější a nejvíce rozšiřovanou knihou. V souladu s tímto dokladem o božské přízni se splňovalo to, co bylo v této knize zapsáno. Její nauky a Boží duch měly také stálý vliv na život lidí v mnoha zemích. (1. Petra 1:24, 25) Ale mnoho dalších věcí mělo ještě nastat — ano, mnohem více.
Vzpomínáš si?
◻ Co je „slovo našeho Boha“, které trvá navždy?
◻ Jaké snahy byly vyvinuty, aby byla Bible umlčena, a jaké to mělo výsledky?
◻ Jak byla ochráněna původní podoba Bible?
◻ Jak se Boží prohlášení o záměru ukázalo být živým slovem?
[Rámeček na straně 12]
Skutečně víme, co Bible původně říkala?
Asi 6 000 ručně psaných hebrejských rukopisů potvrzuje obsah Hebrejských písem. Několik z nich pochází z předkřesťanské doby. Nejméně 19 dochovaných rukopisů úplných Hebrejských písem vzniklo před vynálezem knihtisku. Z téže doby pocházejí také překlady, které byly pořízeny v 28 dalších jazycích.
Bylo katalogizováno asi 5 000 řeckých rukopisů Křesťanských řeckých písem. Jeden z nich je datován do doby před rokem 125 n. l., tedy do doby krátce po vzniku originálních spisů. A některé fragmenty se považují ještě za výrazně starší. Pro 22 z 27 inspirovaných knih je k dispozici 10 až 19 úplných unciálních rukopisů. Nejmenší počet úplných unciálních rukopisů jakékoli knihy z této části Bible je tři — pro Zjevení. Jeden rukopis úplných Křesťanských řeckých písem se datuje do 4. století n. l.
Žádná jiná starověká kniha není potvrzena takovým množstvím starověkých dokladů.