‚Koupili si pravdu!‘

„KUP si samotnou pravdu a neprodávej ji,“ vybízel moudrý muž Šalomoun. (Přísloví 23:23) Tato slova platí na pravdu všeobecně, a tím více, jde-li o pravdu z Božího slova, Bible. Tato pravda může vést k věčnému životu! (Jan 17:3, 17) Povšimněte si však, že taková pravda není zadarmo. Člověk musí být ochoten si ji „koupit“, tedy něco obětovat, něčeho se vzdát, aby ji mohl získat. (Srovnej Matouše 13:45, 46.) Lidé to většinou nechtějí udělat. V mnoha zemích však přibývá odvážných lidí, kteří si biblickou pravdu kupují — a často je to osobně nestojí málo.

Jako příklad si uveďme svědky Jehovovy z Ghany, země v západní Africe. V červnu 1989 tam bylo více než 34 000 lidí, kteří přijali biblickou pravdu a aktivně ji sdělovali jiným lidem. V té době byla na kazatelskou službu uvalena zákonná omezení. Avšak upřímní lidé dále „kupovali pravdu“ navzdory právním překážkám. Bariéra byla prolomena 31. října 1991 a do poloviny roku 1995, teprve tři a půl roku po odstranění překážek, bylo v Ghaně už 46 104 aktivních svědků! Letos toto číslo vzrostlo na více než 52 800.

Co lidi k pravdě z Božího slova přitahuje? Co někteří z nich obětovali, aby si mohli „koupit pravdu“? Odpověď hledejme ve zkušenostech tří ghanských křesťanů.

Přitahováni biblickými naukami

Uvažujme nejprve o ženě, které je něco přes dvacet let. Její otec byl pastorem, ona si však zvolila, že náboženství svého otce opustí. Z jakého důvodu? Z lásky k pravdě.

Vysvětluje: „Svědkové k nám chodili, když vykonávali svou službu dveře ode dveří. Po několika rozhovorech s nimi jsem zjistila, že to, co vyučují, se zakládá na Bibli. Dávala jsem jim otázky na takové náměty jako třeba Trojice, peklo, nesmrtelnost duše a hlavně uzdravování vírou. Pevně jsem věřila, že tyto nauky pocházejí z Bible. Ale svědkové mi pomohli zjistit, že to tak není.“ (Chcete-li zjistit, co o těchto námětech říká Bible, najděte si Marka 13:32; Římanům 6:23; Skutky 10:40; a 1. Korinťanům 13:8–10.)

Mladá žena dodává: „Moje rodina mi však silně odporovala, zvláště můj tatínek. Myslel si, že jsem byla svedena. Věděla jsem však, že to, co jsem poznala od svědků Jehovových, je pravda. Zkoušela jsem tatínkovi tyto věci na základě Bible vysvětlit, ale nenaslouchal mi. Odpor naopak zesílil.

Nedala jsem se však zastrašit. Věděla jsem, že jen pravé poznání vede k věčnému životu v ráji, a byla jsem rozhodnuta se ho držet. Když místní svědkové slyšeli o problémech, jimž jsem čelila, láskyplně mi pomohli, povzbudili mě a postarali se o některé mé základní potřeby. Tak jsem začala plně chápat Ježíšova slova u Jana 13:35: ‚Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.‘ Mé přesvědčení, že svědkové Jehovovi mají pravé náboženství, se prohloubilo. Později, když si mí rodiče uvědomili, že můj život se změnil k lepšímu, byli rádi a jejich postoj ke mně se změnil — natolik, že otec požádal svědky, aby studovali Bibli s mým starším bratrem!“

Dokázat si pravdu

‚Koupit si pravdu‘ je těžké také pro některé mladé lidi vychované rodiči, kteří jsou svědky. Někteří mladí lidé mají sklon brát pravdu za samozřejmost. Jestliže si biblické pravdy neosvojí, jejich víra slábne a stává se povrchní. (Srovnej Matouše 13:20, 21.) Nathaniel z Ghany, kterému je přes třicet let, vypráví, jak si ‚koupil pravdu‘ v době, kdy dospíval.

„Moji rodiče mě vyučovali z Bible od doby, kdy jsem byl ještě nemluvnětem,“ vzpomíná. „Jak jsem rostl, doprovázel jsem je v kazatelské službě, ale nebyl jsem opravdově rozhodnut stát se svědkem. Za čas jsem si uvědomil, že musím tyto věci sám prozkoumat.

Nejprve jsem musel získat přesvědčení, že Božím slovem je Bible, a ne nějaká jiná náboženská kniha. Z osobního studia jsem poznal, že to je jediná posvátná kniha, která obsahuje mnoho jasných proroctví, jež se přesně splnila. Také jsem se dověděl, že Bible obsahuje některé vědecké pravdy — například to, že země ‚visí na ničem‘. (Job 26:7) Tato slova byla napsána tisíce let před tím, než se vědci dověděli o naší sluneční soustavě. Jedině Bůh mohl lidi inspirovat k tomu, aby napsali takové věci.a

Pak jsem chtěl zjistit, která náboženská organizace vyučuje a uplatňuje pravdy z Bible. Většina náboženství učí o pekle, Trojici a nesmrtelné duši, která přežívá smrt. Avšak tyto nauky mi nešly na rozum. Říkal jsem si: Nebyl by otec, který by své dítě trestal tak, že by držel jeho ruku v hrnci s vařící vodou, ničemný? Jak by tedy mohl láskyplný Bůh dávat své děti do pekla a nechávat je trpět? Učení svědků Jehovových je však v souladu s takovými biblickými texty, jako je třeba Římanům 6:23, kde je řečeno: ‚Mzda, kterou platí hřích, je smrt‘ — a ne pekelný oheň. To mi dávalo smysl.

Také jsem si všiml, že svědkové Jehovovi od všech svých členů vyžadují, aby žili podle biblických měřítek, a že těm, kdo hřeší a nečiní pokání, odnímají pospolitost. Z toho všeho jsem učinil závěr, že svědkové Jehovovi mají pravdu, a osobně jsem se rozhodl, že se stanu jedním z nich. Usilovně jsem se snažil splnit požadavky pro to, abych mohl být pokřtěn jako svědek.“ (1. Korinťanům 5:11–13)

Nathanielova zkušenost pěkně ukazuje, že dokonce i mladí lidé vychovaní křesťanskými rodiči si musí ‚koupit pravdu‘. Neměli by jen pasivně chodit na křesťanská shromáždění. Měli by podobně jako starověcí Beroané ‚denně pečlivě zkoumat Písma, zda je tomu tak‘. (Skutky 17:11) To vyžaduje úsilí, avšak může to vést k pevné víře a přesvědčení. (Srovnej Efezanům 3:17–19.)

Rozčarováni kvůli falešnému náboženství

Godwin, muž žijící v Ghaně, v sedmdesáti letech opustil presbyteriánskou církev a zednářskou lóži. „V církvi se děly věci, které považuji za nesprávné,“ říká Godwin. „Bylo a stále tam je například mnoho rozepří. Někdy musela dorazit policie a udělat klid a pořádek! Nemyslel jsem si, že se to hodí pro Kristovy následovníky. Pak se rozvinul problém mezi mnou a jedním mým spoluvěřícím, presbyteriánem. Veřejný soud případ projednal a toho muže uznal vinným. Kazatel církve však nespravedlivě stranil tomuto muži a pokusil se mne kritizovat před celým sborem. Řekl jsem mu pár slov pěkně od srdce, z kostela jsem odešel — a nikdy se tam nevrátil.

Po nějaké době mě navštívili svědkové Jehovovi. Zpočátku jsem prostě jen naslouchal, protože jsem nechtěl odmítnout lidi, kteří mluvili o Bohu. Pak jsem si ale uvědomil, že ačkoli jsem byl desítky let presbyteriánem, stále jsem toho mnoho o Bibli nevěděl. Například jsem nevěděl, že v Bibli je vyjádřena naděje na věčný život v ráji na zemi.b A když jsem začal chodit na shromáždění svědků Jehovových, velký dojem na mě učinilo jejich chování, a zvláště oblečení a upravenost mladých lidí. Byli to lidé, kteří opravdu žili podle biblických zásad.“

Musel si však ‚pravdu koupit‘ a to vyžadovalo, aby učinil některé bolestivé změny ve svém životě. Godwin vzpomíná: „Byl jsem členem zednářské lóže. I když jsou zednáři známí jako bratrstvo, které pomáhá svým členům, zažil jsem rituály, při nichž se vyvolávali duchové a používaly lebky a kosti. Tito duchové prý pomáhají těm, kdo s nimi přicházejí do styku, aby duchovně rostli.

Ze studia jsem zjistil, že Jehova Bůh si oškliví vše, co jakkoli souvisí se spiritismem, protože člověk se pak může dostat pod vliv Satana a jeho duchovních sil.c Měl jsem být dále členem zednářské lóže se vším tím mysticismem, nebo jsem s tím měl přestat a potěšit tak Jehovu? Zvolil jsem si to druhé. Zničil jsem všechny zednářské náboženské předměty, a dokonce i oblek, který jsem používal na setkáních lóže. Poznal jsem pravdivost Ježíšova slibu ‚pravda vás osvobodí‘. (Jan 8:32) Teď se radostně dělím o věci, které jsem sám poznal, s dalšími lidmi. Vůbec ničeho nelituji.“

Mnoho tisíc upřímných lidí učinilo podobné obrovské oběti, aby si mohli ‚koupit pravdu‘. Stejně jako ti tři křesťané, o nichž jsme pojednali, nelitují žádných změn, které učinili. Biblická pravda jim dala „znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života“. (1. Timoteovi 6:19) Tento ‚skutečný život‘ a všechna požehnání, která s ním souvisejí, můžete provždy získat i vy — pokud si ovšem ‚koupíte pravdu‘.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Nathaniel

[Obrázek na straně 9]

Godwin