Ztrácí slovo „křesťan“ svůj význam?

CO TO znamená být křesťanem? Jak byste na to odpověděli? Právě tato otázka byla položena náhodně vybraným lidem z různých zemí a zde jsou uvedeny některé z jejich odpovědí:

„Následovat Ježíše a napodobovat jej.“

„Být dobrým člověkem a dělit se o věci s druhými lidmi.“

„Přijímat Krista jako Pána a Zachránce.“

„Chodit na mši, odříkávat růženec a chodit ke svatému přijímání.“

„Nemyslím si, že musíte chodit do kostela, abyste byl křesťanem.“

Dokonce i slovníky uvádějí ohromnou řadu definic. Jedno dílo obsahuje pod heslem „křesťan“ deset různých vymezení tohoto pojmu — od člověka „věřícího v Ježíše Krista nebo patřícího k jeho náboženství“ až po „slušného nebo společensky přijatelného člověka“. Není tedy divu, že pro mnoho lidí je obtížné vysvětlit, co to znamená být křesťanem.

Liberalizace

Mezi těmi, kdo se prohlašují za křesťany — a dokonce i mezi těmi, kdo si sedají do stejných kostelních lavic —, se dnes člověk může setkat se širokou škálou názorů na takové věci, jako je božská inspirace Bible, evoluční teorie, angažovanost církve v politice a úkol dělit se o svou víru s druhými lidmi. Morální otázky týkající se potratu, homosexuality a dvojic, které spolu žijí, aniž by uzavřely manželství, se často stávají předmětem sporu. Tento vývoj je neklamnou známkou liberalizace.

Časopis Christian Century například uvádí, že jeden protestantský církevní soud nedávno hlasováním potvrdil právo církve „zvolit si do své rady starších takového staršího, o němž je veřejně známo, že je homosexuál“. Někteří teologové dokonce vyjádřili názor, že víra v Ježíše není pro záchranu rozhodující. Jak říká jedna zpráva v listu The New York Times, tito teologové se domnívají, že Židé, muslimové a další věřící „mohou přijít do nebe se stejnou pravděpodobností [jako křesťané]“.

Dovedete si představit marxistu, který by obhajoval kapitalismus, nebo demokrata, který by podporoval diktaturu, či ochránce životního prostředí, který by se zastával odlesňování? Možná si řeknete: „Takový člověk přece ve skutečnosti nemůže být marxistou nebo demokratem či ochráncem životního prostředí,“ a měli byste pravdu. Přesto když vezmete v úvahu všechna ta různorodá stanoviska, jež zastávají lidé, kteří se prohlašují za křesťany, uvědomíte si, že jejich náboženské názory se diametrálně rozcházejí a často odporují tomu, co učil zakladatel křesťanství, Ježíš Kristus. Co se dá tedy říci o jejich formě křesťanství? (1. Korinťanům 1:10)

Jak uvidíme, snahy změnit křesťanské učení, aby vyhovovalo duchu doby, trvají již dlouho. Jak se na tyto změny dívají Bůh a Ježíš Kristus? Mohou se církve, které zastávají nauky, jež nejsou pevně založeny na Kristově učení, oprávněně prohlašovat za křesťanské? O těchto otázkách se bude uvažovat v následujícím článku.