Máte pocit, že došlo k nedorozumění?

ANTONIO byl rozrušen. Jeho dobrý přítel Leonardo se k němu začal náhle a bez vysvětlení chovat chladně.a Při různých příležitostech Antoniovi neodpovídal na pozdrav, a když byli spolu, jako by mezi nimi teď byla nějaká přehrada. Antonio začal mít obavu, že asi udělal nebo řekl něco, co si jeho přítel nesprávně vyložil. Ale co?

K nedorozuměním dochází běžně. Mnohá z nich jsou nezávažná a dají se snadno urovnat. Jiná však mohou být velice skličující, zejména v případech, kdy nesprávný dojem přetrvává, a to i přes všechny snahy uvést věci na pravou míru. Proč vůbec nedorozumění vznikají? Jak působí na ty, koho se týkají? Co můžete dělat, jestliže někdo nějaké vaše jednání nesprávně pochopil? Záleží vůbec na tom, co si o vás druzí myslí?

Nevyhnutelná skutečnost

Druzí lidé nemohou číst naše myšlenky ani úmysly, a dříve nebo později si proto někdo naše slova nebo skutky vysvětlí nesprávně. Nedorozumění mohou vzniknout z mnoha důvodů. Někdy jen nevyjádříme své myšlenky dost přesně a jasně. V okolí je možná hluk a jiné rušivé vlivy, takže nám druzí nemohou věnovat plnou pozornost.

K nedorozumění může snadno vést určitý způsob jednání. Například plachý člověk může být neprávem považován za chladného, lhostejného či pyšného. Minulé osobní zážitky mohou vést k tomu, že někdo na určité situace reaguje spíš emocionálně než rozumově. Tam, kde jednotlivci pocházejí z různých kultur a mluví různými jazyky, nelze počítat s tím, že každý všechno správně pochopí. Navíc informace někdy nejsou přesné a také dochází k tlachání, takže nás nemůže překvapit, že se někdy slovům nebo jednání přisuzuje jiný význam, než jaký původně měly. Ovšem pro ty, kdo mají pocit, že jejich úmysly byly špatně interpretovány, jsou tyto všechny okolnosti jen slabou útěchou.

Například Anně se stalo, že utrousila nevinnou poznámku o tom, jak velice je oblíbená jedna její přítelkyně, která však při tomto rozhovoru nebyla. Někdo její poznámku opakoval v jiné souvislosti, a Anna pak byla nemile překvapena, když ji ta přítelkyně, která se cítila dotčena, před několika přítomnými osočila, že na ni žárlí kvůli jistému muži. Annina poznámka byla reprodukována ve zcela nesprávném smyslu a Anna se marně snažila své přítelkyni vysvětlit, že neměla v úmyslu jí ublížit. Ta situace způsobila mnoho trápení a trvalo dlouho, než se Anně podařilo toto nedorozumění úplně urovnat.

To, jak vás druzí hodnotí, často závisí na tom, jak tito lidé vnímají vaše úmysly. Je tedy samozřejmě nepříjemné, když si lidé nesprávně vysvětlují vaše pohnutky. Můžete být rozhořčeni, protože máte dojem, že není důvod, proč by vám někdo neměl správně rozumět. Takové hodnocení se vám jeví zaujaté, kritické nebo úplně nesprávné a můžete se cítit hluboce zraněni — zejména pokud vám na názoru těch, kdo vás hodnotí nespravedlivě, velmi záleží.

Je sice pravda, že to, jak vás lidé posuzují, vám může být nepříjemné, ale přesto je na místě, jestliže názor druhých bereme v úvahu. Přehlížet to, co si druzí myslí, není křesťanské, a my bychom jistě nikdy nechtěli, aby naše slova nebo činy působily na druhé škodlivě. (Matouš 7:12; 1. Korinťanům 8:12) Je tedy možné, že se někdy budete muset snažit něčí nesprávný názor, který na vás má, napravit. Ale přehnaný zájem o uznání nepomáhá k dosažení cílů a vede ke ztrátě sebeúcty nebo k pocitu, že nás lidé nemají rádi. Koneckonců vaše pravá hodnota nezávisí na tom, co si myslí druzí.

Naproti tomu možná uznáte, že vás druzí kritizují oprávněně. To vás může také mrzet, ale pokud ochotně a čestně uznáte projevy své nedokonalosti, takové zážitky mohou být pozitivní, protože vás podnítí, abyste učinili potřebné změny.

Negativní důsledky

Nedorozumění mohou, ale také nemusí mít vážné následky. Když například slyšíme někoho mluvit v restauraci hlasitě, můžeme si myslet, že ten člověk buď sám sebe rád poslouchá nebo se rád předvádí. Můžeme se však mýlit. Osoba, které něco říká, možná špatně slyší. Nebo se nám zdá, že některá prodavačka je nepříjemná, ale je možné, že jí právě není dobře. Taková nedorozumění sice vyvolávají negativní dojem, ale pravděpodobně nebudou mít žádné vážné nebo dlouhodobé následky. Někdy však může nedorozumění vést ke katastrofě. Povšimněme si dvou epizod z dějin starověkého Izraele.

Když zemřel ammonitský král Nachaš, vyslal David posly, aby potěšili jeho syna Chanuna, který začal panovat místo svého otce. Ammonité si však návštěvu těchto poslů nesprávně vysvětlili jako nepřátelské vyzvědačství na ammonitském území, a tak Chanun nejdříve posly ponížil a pak se pustil s Izraelem do války. Dopadlo to tak, že zahynulo nejméně 47 000 lidí — a jediným důvodem bylo to, že dobré úmysly byly špatně pochopeny. (1. Paralipomenon 19:1–19)

Dříve v dějinách Izraele došlo k jinému nedorozumění, ale to bylo vyřešeno zcela odlišně. Kmeny Ruben, Gad a polovina kmene Manasse postavily u Jordánu nápadný oltář. Ostatní Izraelité v tom viděli projev nevěry, vzpoury proti Jehovovi. Shromáždili se proto k vojenské akci. Ale před tím, než by podnikli drastické kroky, tito Izraelité vyslali posly, aby vyjádřili rozhořčení nad skutkem, který byl považován za projev nevěrnosti. Bylo dobře, že to udělali. Stavitelé oltáře totiž odpověděli, že neměli v úmyslu odvrátit se od čistého uctívání. Naopak, tento oltář měl sloužit jako památník jejich věrnosti Jehovovi. Toto nedorozumění mohlo vést ke krveprolití, ale díky moudrosti byly takové hrozné následky odvráceny. (Jozue 22:10–34)

Objasněte záležitosti v duchu lásky

Porovnání těchto zpráv je poučné. Objasnit spornou otázku je nepochybně moudré. V situaci, která zde byla popsána jako poslední, spolu obě strany mluvily, a kdo ví, kolik životů bylo díky tomu ušetřeno? Jestliže nepochopíte něčí skutečné úmysly, ve většině případů asi nepůjde o život, ale mohlo by být ohroženo přátelství. Máte-li tedy dojem, že s vámi někdo jednal nesprávně, víte jistě, že vidíte věci takové, jaké skutečně jsou, nebo si je vysvětlujete nesprávně? Jaké pohnutky měl ten druhý člověk? Zeptejte se ho. Máte pocit, že někdo nesprávně rozuměl vám? Promluvte si o tom. Nedovolte, aby vám v komunikaci zabránila pýcha.

Ježíš poskytl pro řešení nedorozumění vynikající podnět: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24) Je tedy správné obrátit se na toho člověka soukromě, ne v přítomnosti druhých. Nijak by nepomohlo, kdyby ten, kdo vás urazil, slyšel o vaší stížnosti nejdříve od někoho jiného. (Přísloví 17:9) Vaším cílem by mělo být usmíření v duchu lásky. O problému se vyjadřujte klidně, jasnými a jednoduchými slovy, a nikoho přitom neobviňujte. Vysvětlete, co v této situaci pociťujete. Potom objektivně vyslechněte názor toho, s kým mluvíte. Nepřisuzujte mu ukvapeně nesprávné pohnutky. V případě pochybností raději důvěřujte, že ten druhý žádnou špatnou pohnutku neměl. Pamatujte, že láska „všemu věří“. (1. Korinťanům 13:7)

Zraněné city nebo dlouhodobé negativní následky mohou ovšem přetrvávat, i když se nedorozumění vyjasní. Co v té věci dělat? Pokud to je nutné, je samozřejmě na místě upřímně se omluvit a podniknout všechny další rozumné kroky, aby věc byla urovnána. Ve všech takových situacích bude dobré, jestliže se ten, komu bylo ublíženo, bude řídit inspirovanou radou: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:13, 14; 1. Petra 4:8)

Dokud budeme nedokonalí, k nedorozuměním bude docházet a city budou zraňovány. Každý může udělat nějakou chybu a každý také může něco říci tak, že to zní necitlivě nebo nelaskavě. Bible nám říká: „Všichni ... mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2) Jehova Bůh to dobře ví, a proto nám poskytl tyto pokyny: „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků. Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé, abys neslyšel, jak tvůj sluha na tebe svolává zlo. Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.“ (Kazatel 7:9, 21, 22)

„Jehova hodnotí srdce“

Co když se zdá, že špatný názor, který na vás někdo má, nelze napravit? Nezoufejte. Dál pěstujte a projevujte křesťanské vlastnosti, jak nejlépe to umíte. Proste Jehovu o pomoc, abyste se zlepšovali v těch směrech, v nichž to potřebujete. Skutečnou hodnotu, kterou jako lidé máte, nakonec neurčují jiní lidé. Pouze Jehova může přesně ‚ohodnotit srdce‘. (Přísloví 21:2) Ani Ježíše si lidé příliš nevážili, a mnozí jím pohrdali, ale Jehovův názor na něj tím ovlivněn nebyl. (Izajáš 53:3) Někteří lidé vás sice mohou posuzovat nesprávně, ale vy můžete ‚vylévat své srdce‘ před Jehovou a plně důvěřovat, že on vám rozumí, protože „Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce“. (Žalm 62:8; 1. Samuelova 16:7) Jestliže budete dál dělat to, co je znamenité, ti, kdo si o vás udělali špatný dojem, si možná časem uvědomí, že se mýlili, a mohou změnit svůj názor. (Galaťanům 6:9; 2. Timoteovi 2:15)

Vzpomínáte si na Antonia, o němž byla zmínka na začátku tohoto článku? Sebral odvahu, aby jednal podle biblické rady a promluvil si se svým přítelem Leonardem. Zeptal se ho, co udělal, že se na něho Leonardo zlobí. K čemu to vedlo? Leonardo byl ohromen. Odpověděl, že Antonio neudělal vůbec nic, čím by ho rozzlobil. Ujistil Antonia, že vůbec neměl v úmyslu nějak se ve svém jednání s ním změnit. Pokud vypadal jako chladný, byl možná jen zamyšlený. Leonardo se omluvil za to, že nevědomky zranil city svého přítele, a poděkoval mu za to, že ho Antonio na tu věc upozornil. Dodal, že v budoucnosti bude opatrnější, aby na druhé takovým dojmem nepůsobil. Veškeré napětí zmizelo a ti dva přátelé si byli stejně blízcí jako dřív.

Mít pocit, že nás někdo špatně pochopil, nikdy není příjemné. Jestliže však učiníte všechny potřebné kroky, aby se věc objasnila, a jestliže uplatníte biblické zásady lásky a odpouštění, je velmi pravděpodobné, že i vy dosáhnete stejně dobrých výsledků.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 23]

Jestliže problémy vyjasníme v duchu lásky a jsme ochotni odpustit, můžeme dosáhnout obšťastňujících výsledků