Melitón ze Sard — Byl obhájcem biblických pravd?

PRAVÍ křesťané slaví každoročně Pánovu večeři v den, který odpovídá 14. nisanu hebrejského kalendáře. Poslouchají Ježíšův příkaz: „Stále to čiňte na mou památku.“ Právě toho dne roku 33 n. l. Ježíš po oslavě Pasach zavedl Památnou slavnost, jež měla být připomínkou jeho obětní smrti. Zemřel ještě téhož dne. (Lukáš 22:19, 20; 1. Korinťanům 11:23–28)

V průběhu druhého století n. l. začalo být datum vzpomínkové slavnosti pozměňováno a měnil se i způsob této oslavy. V Malé Asii se slavnost nadále konala ve výroční den Ježíšovy smrti. Jedna odborná publikace však poukazuje na to, že „v Římě a v Alexandrii bylo zvykem slavit Ježíšovo vzkříšení, a to následující neděli“. Tato oslava byla nazývána svatá Pascha neboli svátek Vzkříšení. Názor, že se slavnost na památku smrti Ježíše Krista má konat dne 14. nisanu, zastávala skupina známá jako Kvartodecimáni (Čtrnáctníci). Podobně smýšlel také Melitón ze Sard. Kdo to byl? Jak obhajoval biblickou pravdu o této věci a také jiné biblické pravdy?

Velké ‚světlo‘

Podle zprávy, kterou uvádí Eusebius z Cesareje ve svém díle nazvaném Církevní dějiny, koncem druhého století poslal Polykratés Efezský do Říma dopis, v němž obhajoval slavení ‚Velikonoc (Paschy) vždy čtrnáctého dne podle předpisu evangelia‘. Zmiňoval se v něm o mužích, kteří se nikdy ‚od toho neodchýlili a vždy se řídili pravidly víry‘. V tomto dopisu je také řečeno, že jedním z mužů, kteří obhajovali čtrnáctý nisan jako den, jenž se má zachovávat, byl Melitón, biskup v Sardech v Lýdii. Podle tohoto dopisu jej jeho současníci považovali za jedno z velkých ‚světel‘, jež zesnula. Polykratés napsal, že Melitón se neoženil a „byl pln Ducha Svatého a v Sardech očekává navštívení nebe, kdy vstane z mrtvých“. To mohlo znamenat, že Melitón patřil k lidem, kteří věřili, že vzkříšení nastane teprve při Kristově návratu. (Zjevení 20:1–6)

Zdá se tedy, že Melitón musel být statečný a odhodlaný člověk. Dokladem toho je skutečnost, že Marku Aureliovi, který byl v letech 161 až 180 n. l. římským císařem, napsal Melitón ve prospěch křesťanů Obranu, jednu z prvních apologií, o nichž se zachovala zpráva. Tento muž se nebál hájit křesťanství a veřejně kritizovat muže, kteří byli ničemní a chamtiví. Takoví muži se snažili využívat různých císařských nařízení jako záminky k tomu, aby pronásledovali křesťany a aby je nespravedlivě odsuzovali a mohli jim potom ukrást jejich majetek.

Tomuto císaři Melitón odvážně napsal: „Jen o jedno tě prosíme: aby ses sám první dozvěděl o takové tvrdohlavosti obviněných lidí [křesťanů] a pak podle své spravedlnosti rozhodl, zda si zaslouží mučení a smrt či žít v jistotě a klidu. Kdyby však ony směrnice a neslýchaná nařízení — což by nebylo dovoleno ani vůči barbarským nepřátelům — měly vyjít od tebe, prosíme tě co nejúpěnlivěji, abys nás nenechával na pospas veřejné loupeživosti.“

K obhajobě křesťanství používal Písmo

Melitón se velmi zajímal o studium Svatého Písma. Úplný seznam jeho spisů nemáme, ale z některých jejich názvů vidíme, že se o biblické náměty velmi zajímal. Jeho spisy pojednávají například o křesťanském životě a prorocích, o víře člověka a o stvoření. Je mezi nimi spis o křtu, pravdě, víře a Kristově narození, spis o pohostinnosti a o klíči a spis o Ďáblovi a Janově Zjevení.

Melitón osobně cestoval do biblických zemí, aby vyzkoumal přesný počet knih Hebrejských písem. Napsal o tom: „Cestoval jsem na Východě a přišel jsem až k místu, kde toto všechno bylo hlásáno a kde se to splnilo. Tady jsem poznal přesný počet knih Starého Zákona a posílám ti jejich seznam.“ V tomto seznamu sice nejsou uvedeny knihy Nehemjáš a Ester, ale je to nejstarší seznam kanonických knih Hebrejských písem uvedený ve spisech mužů, kteří se hlásili ke křesťanství.

Během tohoto výzkumu Melitón sestavil z Hebrejských písem řadu pasáží, které obsahují proroctví o Ježíšovi. Toto dílo se nazývá Výtahy a ukazuje, že Ježíš byl tím dlouho očekávaným Mesiášem a že na Krista poukazoval mojžíšský Zákon i Proroci.

Obhajoval hodnotu výkupného

Ve významných maloasijských městech byl znatelný silný vliv židovských komunit. V Sardech, kde Melitón žil, slavili Židé hebrejský Pasach dne 14. nisanu. Melitón napsal kázání nazvané O Velikonocích. Ukázal v něm, že slavení Pasachu mělo pod Zákonem své opodstatnění, a dokazoval, proč je správné, aby křesťané slavili Pánovu večeři 14. nisanu.

Melitón komentoval 12. kapitolu 2. Mojžíšovy, pak ukázal, že Pasach byl předobrazem Kristovy oběti, a potom vysvětlil, proč nemá smysl, aby Pasach slavili křesťané. Bůh totiž mojžíšský Zákon odstranil. Potom Melitón ukázal, proč byla nutná Kristova oběť: Adam mohl šťastně žít v ráji, do něhož jej Bůh postavil. První člověk však neuposlechl příkaz, že nesmí jíst ze stromu poznání dobrého a špatného. Tehdy se ukázalo, že bude třeba opatřit výkupné.

Melitón znovu zopakoval, že Ježíš byl poslán na zem a zemřel na kůlu, aby vykoupil věřící lidi z hříchu a smrti. Je zajímavé, že když Melitón psal o kůlu, na němž Ježíš zemřel, používal přitom řecké slovo xylon, jež znamená „dřevo“. (Skutky 5:30; 10:39; 13:29)

Melitón byl znám nejen v Malé Asii. Jeho díla znali také Tertullianus, Kléméns Alexandrijský i Origenes. Historik Raniero Cantalamessa však píše: „V době, kdy se prosadil zvyk slavit Velikonoční neděli a Kvartodecimáni začali být považováni za kacíře, začal být Melitón odsouván do pozadí a jeho spisy postupně mizely.“ Nakonec se téměř všechny jeho spisy ztratily.

Podlehl odpadlictví?

Po smrti apoštolů proniklo do pravého křesťanství předpověděné odpadlictví. (Skutky 20:29, 30) Je zřejmé, že to ovlivnilo i Melitóna. Zdá se, že v jeho složitém způsobu psaní se projevuje styl, jímž byla psána řecká filozofická díla a který byl obvyklý v římském světě. Možná právě proto Melitón označoval křesťanství výrazem ‚naše filozofie‘. Skutečnost, že takzvané křesťanství srostlo s Římskou říší, považoval také za „velmi pádný důkaz . . . požehnání“.

Melitón si rozhodně nevzal k srdci radu apoštola Pavla: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ Biblické pravdy tedy sice do určité míry obhajoval, ale v mnoha ohledech je opustil. (Kolosanům 2:8)

[Obrázek na straně 18]

Ježíš zavedl Pánovu večeři 14. nisanu