Vážíš si svého majetku?
1 Raduješ se nyní ze svého majetku? Je to stejný majetek jako ten, který přinášel radost věrnému Božímu služebníkovi Davidovi? David o něm píše: „Jehova je část mého přiděleného podílu a mého poháru... Měřicí provazy mi padly na pěkných místech. Můj vlastní majetek je mi skutečně příjemný.“ — Žalm 16:5, 6.
2 Povšimni si, že David našel svůj „přidělený podíl“ v nejvyšším Bohu. Jeho vzácný majetek spočíval v přijatelném vztahu k Jehovovi a v tom, že byl schopen mu sloužit. Tento přidělený podíl byl pro něho nejpříjemnější. V protikladu k nevěřícím lidem tohoto světa neučinil David středem svého života hmotné věci. Skutečný význam pro něho mělo, že si vždy uvědomoval Jehovovu přítomnost. Když se ráno probudil, soustředil své myšlenky na nejvyššího Boha. David byl uspokojen poznáním, že Jehova je vždy s ním, že je vždy ochoten mu pomoci. — Žalm 17:14, 15.
3 Jak jednáme my dnes? Uvažujeme jako David o svém vztahu k Jehovovi a o své službě pro něho jako o svém nejcennějším majetku? Zrcadlí se to v našem podílu na vynikajícím díle, jako je kázání království a činění učedníků? Nebo se necháváme odsunout na vedlejší kolej každodenními starostmi, zábavou, nějakým koníčkem nebo jinými zájmy? Co děláš, jestliže máš volit mezi osobním přáním a účastí ve službě nebo návštěvou nemocného člena sboru? Vyhraje často osobní přání? Najdeš si čas, abys sledoval svůj oblíbený televizní program nebo si četl román, ale nenapadne tě, aby sis četl Bibli nebo biblickou publikaci? Trávíš v nedělním odpoledni hodiny tělesným cvičením nebo rekreací, ale dopoledne si neuděláš čas na službu, protože musíš udělat jiné věci? Nebo si ochotně sestavíš časový plán tak, abys mohl po vykonání důležitých úkolů věnovat velkou část zbylého času pomoci členům sboru a také lidem vně sboru?
4 Velmi důležitý způsob, jak můžeme pomoci vně stojícím, je dílo kázání a činění učedníků. Přirozeně nikdo nemůže určit pro každého jednotlivce, kolik času by mohl této práci věnovat. Bylo by však logické, kdyby ten, kdo Jehovu opravdu miluje, si myslel, že na tom nezáleží, protože dělá alespoň něco málo, když by mohl dělat mnohem více? Mohl by říci ten, kdo tráví více času svým koníčkem nebo jinými zábavami než duchovní prací, že si váží služby Bohu a Kristu? Dává takový člověk Bohu opravdu to nejlepší? — Srovnej Malachiáše 1:8.
5 Protože víme, že budeme Bohem a Kristem voláni k odpovědnosti, měli bychom prozkoumat, jak využíváme svůj čas. (Řím. 14:10; 2. Kor. 5:10; srovnej Luk. 12:35–40, 47, 48) Rozhodli jsme se, že budeme sloužit Bohu a Kristu, a přijali jsme proto neocenitelná požehnání jako odpuštění hříchů, Boží pomoc a vedení a zaslíbení věčného života. Způsob, kterým trávíme čas, by tedy měl být ve shodě s tím, co jsme prohlásili, že budeme dělat, a měl by projevovat ocenění pro to, co pro nás udělali Jehova Bůh a Ježíš Kristus. Každý z nás by si měl klást otázky: Chtěl bych se postavit před Boha a nechat si od něho prozkoumat své dílo? Jsem ochoten modlit se jako David: „Prozkoumej mne, Jehovo“? — Žalm 26:2.
6 Snad zjišťujeme, že nevyužíváme svůj čas tak dobře, a máme strach z prozkoumání. Je-li tomu tak, měli bychom vážně přemýšlet o tom, jak se v budoucnosti zlepšit. Naše láska k Jehovovi a Ježíši Kristu by nás měla podněcovat, abychom jim sloužili celou duší. Jestliže děláme to, co je rozumně možné, nebudeme mít důvod, abychom se obávali pečlivého prozkoumání toho, co jako křesťané vykonáváme. Ve skutečnosti budeme mít radost z toho, že bude naše výborné dílo prozkoumáno, s důvěrou, že nás Jehova odmění. — Žid. 6:10.
7 Opravdu, rádi bychom jako David našli radost ve svém vztahu k Jehovovi a ve své službě pro něho. Budeme-li to dále považovat za svůj drahocenný majetek, můžeme očekávat, že budeme uznáni soudcem Ježíšem Kristem i Jehovou Bohem.