Mluvit z hojnosti srdce
1 „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré . . . neboť z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Luk. 6:45) Tato slova pocházejí z Ježíšových úst a měla by hluboce a trvale ovlivnit všechny, kteří chtějí získat uznání našeho Boha a stvořitele, Jehovy. Každý den čelí člověk problémům života, které nevedou k dobrým skutkům, jimiž se vyznačují praví následovníci Pána Ježíše. Všeobecně je srdce lidí vlivem jejich okolí zatvrzelé, tak jako se „zatvrdilo“ proti Bohu faraónovo srdce.
2 Mnohá zatvrzelá srdce se však obměkčují hojivou silou Božího slova a jeho pravdami. Biblická zpráva mluví dokonce o tom, že Izraelity doprovázela velká smíšená společnost, když po desáté pohromě opouštěli Egypt. Jejich srdce se zjevně obměkčila projevem Jehovovy moci. (2. Mojž. 12:38) Ale jak je to s námi? Vynášíme z hojnosti srdce dobré věci, které jsou požehnáním pro nás a pro ty, kteří s námi pěstují společenství? Jak můžeme zjistit, zda máme ve svém srdci dobré věci a zda jsme schopni mluvit a dělat dobré?
3 Měli bychom si položit následující otázky: Těší mě pěstovat společenství s Jehovovým lidem dnes stejně tak jako v době, kdy jsem se dověděl o Jehovově opatření záchrany, které učinil skrze Ježíše Krista, a kdy jsem toto společenství začal pěstovat? V roce 96 n. l. se mohlo říci o křesťanech v Efezu, že „opustili“ lásku, kterou měli „na počátku“; proto dostali vážné napomenutí. — Zjev. 2:4.
4 Mám stále zájem o osobní studium Jehovova slova jako v době, kdy jsem se dověděl o jeho velkolepém zaslíbení prostřednictvím Krista? Apoštol Pavel povzbuzoval Timotea, aby dával pozor na sebe a na své vyučování. (1. Tim. 4:16) To znamenalo, že se Timoteus měl dále osobně věnovat Božímu slovu, jak to dělal od dětství. Ježíš znal dobře Písmo ve dvanácti letech. „Naše služba království“ často povzbuzuje rodiče, aby pravidelně vedli rodinné studium. Vedoucí studijní skupiny má nabídnout svou pomoc každému, kdo potřebuje v tomto ohledu podporu.
5 Využíváme příležitosti, abychom druhým vyprávěli o své pevné naději v Boha a v uskutečnění jeho budoucích zaslíbení pro lidstvo? Bible obsahuje mnoho zpráv o křesťanech, kteří se obětovali, aby druhým přinášeli pravdu. Ježíš, Pavel, Petr, Barnabáš, Timoteus, Sila a druzí jsou příklady, které jsou hodné napodobení, protože vynášeli z hojnosti svého srdce dobré věci druhým. (Mat. 4:23; Sk. 5:42; 13:1–5) Rodiče, zaučujte své děti, i když jsou ještě malé, aby mohly být počítány jako zvěstovatelé.
6 Chovám se denně tak, aby druzí mohli pozorovat, že činím to, co káži? Pavel ukázal, jak neúčinná jsou slova, nejsou-li zdůrazněna odpovídajícími činy. Napsal Římanům: „Ty, který kážeš: ‚Nekraď‘, ty kradeš? Ty, který říkáš: ‚Necizolož‘, ty cizoložíš?“ Dále ukázal, že u Boha se počítá to, čím je člověk uvnitř. Tímto způsobem tedy křesťan vydává svědectví o tom, že je opravdu následovníkem Krista. — Řím. 2:21–29.
7 Na začátku tohoto článku bylo řečeno, že člověk dnes čelí problémům, které mu zabraňují konat dobré skutky. Na každém kroku pozorujeme, jak násilí, zločin, nemravnost a nenávist plní srdce lidí. Často je naše poselství urážlivě odmítáno, takže bychom snadno mohli být sklíčeni. Zvláště tehdy se musíme obracet k Jehovovi, aby nám pomohl prostřednictvím Krista. Činíme dobře, připomínáme-li si všechny dobré věci, které máme. Jestliže tím naplňujeme svá srdce, budeme se potom dále snažit pomáhat druhým.
8 Jehova nám prostřednictvím své organizace opatřuje pomůcky, abychom mohli pomáhat lidem, kteří mají slyšící uši. Neexistuje lepší způsob jak dokázat, že je naše srdce plné, než že předáváme dobré poselství druhým. Kéž vynášíme všechno dobré z dobrého pokladu svých srdcí, neboť z hojnosti srdce mluví ústa.