Sloužit Jehovovi nerozděleným srdcem

„Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ — Matouš 22:37, NS.

1, 2. a) Jakou vážnou radu dal král David svému synu Šalomounovi, aby mu ukázal, jak je důležité sloužit Jehovovi nerozděleným srdcem? b) Jak Ježíš poukázal na možnost sloužit Jehovovi nerozděleným srdcem?

BYL jeden starý muž a neměl již před sebou dlouhý život. Před shromážděným národem mluvil ke svému synu. Řekl mu: „Synu můj, poznej Boha svého otce a služ mu nerozděleným srdcem a rozradostněnou duší; neboť Jehova zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek. Budeš-li jej hledat, dá se ti nalézt; opustíš-li jej však, zavrhne tě navždy.“ — 1. Par. 28:9, NS.

² Starý muž, jeho syn a lid, který slyšel tato slova, nejsou již dlouho naživu. Ale tato slova, která řekl král David svému synu Šalomounovi, obsahují radu a pravdu, jež mají věčnou platnost a jsou dnes pro nás všechny životně důležité. Celá biblická zpráva, jež obsahuje i zprávu o službě Krista Ježíše, Božího Syna, potvrzuje skutečnost, že svrchovaný Bůh, Jehova, chce, abychom mu buď sloužili nerozděleným srdcem — nebo vůbec ne. Když byla Ježíši položena otázka: „Které je největší přikázání v zákoně?“, odpověděl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí a celou svou silou.“ (Mat. 22:36–38, NS; Mar. 12:28–30, NS) Nikdo z nás by jistě nechtěl, aby jej Bůh ‚zavrhl navěky‘. Naše srdce patří k srdcím, která Jehova zkoumá, ale jak můžeme přesně vědět, zda mu sloužíme „nerozděleným srdcem“, svým „celým srdcem“?

3. Proč je tak důležité jasně poznat rozdíl mezi srdcem a myslí?

³ Jestliže jasně poznáme, jaký rozdíl činí Bible mezi myslí a srdcem, pomůže nám to střežit srdce a sloužit Jehovovi nerozděleným srdcem. Někdo snad má vynikající poznání Bible; umí snad odpovědět na nejrůznější otázky a může dokázat, že drží krok s nejnovějším uveřejněným poučením. A přece může být tento člověk vážně ohrožen. Protože „prameny života“ nevycházejí z hlavy, z mozku nebo mysli, ale jak je řečeno v Příslovích 4:23, ‚ze srdce‘. Nejsme-li si plně vědomi této skutečnosti, můžeme se snadno klamat. Pamatujme na to, že i lidé, kteří se postavili proti pravdě a odpadli od víry, neztratili své biblické poznání do druhého dne; jejich srdce sice rozhodně zavrhlo Boží cesty, ale v jejich mysli zůstává určité poznání, které mizí teprve časem. Myšlenkové poznání samo o sobě tedy není bezpečným vůdcem k duchovnímu zdraví.

4. Co to znamená sloužit Jehovovi nerozděleným srdcem?

⁴ Proto si polož otázku: „Jaký jsem člověk jako ‚skrytý člověk srdce‘? Sloužím Jehovovi ‚nerozděleným srdcem‘, ‚celým srdcem‘?“ Sloužit mu nerozděleným srdcem znamená sloužit mu srdcem, které uplatňuje svůj vliv pouze jedním směrem; znamená to nebýt dvojitého srdce (Žalm 119:113) nebo rozděleného srdce. (1. Par. 12:33; Žalm 12:2) Sloužíme-li Jehovovi celým srdcem, je pro nás jeho zalíbení nejdůležitější věcí, která působí našemu srdci největší radost. Potom se modlíme jako žalmista: „Poučuj mne, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11, NS) Naše srdce je pak jednotné a zaměřené na jediný cíl. (Přísloví 23:19, NS) Pak nás podněcuje k tomu, abychom šli stále týmž směrem: po Jehovově cestě.

DOBRÉ POHNUTKY JSOU DŮLEŽITÉ PŘI VŠEM, CO ČINÍME

5. Jaký máme postoj ke všemu, co zahrnuje služba Bohu, jestliže je naše srdce nerozdělené?

⁵ Sloužit Jehovovi nerozděleným srdcem dále znamená, že máme správný postoj srdce ke všemu, co v plném rozsahu zahrnuje služba Bohu. Patří k tomu manželský vztah, výchova dětí, světská práce, vztah k našim bližním, osobní studium, křesťanská shromáždění a kongresy, zájem o naše bratry a plnění úkolů a povinností ve sboru. Naše srdce nemůže odpovídat Jehovově vůli jen částečně.

6, 7. a) Jaký stav srdce projevili mnozí Izraelité krátce poté, kdy je jejich srdce podnítilo ke štědrosti? b) V jakém ohledu je to pro nás příkladem?

⁶ Uvažujme například o době, kdy měli Izraelité stavět svatostánek neboli stan setkání. Bible ukazuje, že je srdce podněcovalo k takovým příspěvkům, že bylo „dosti . . . a více než dosti“ věcí, které z velké části sami zhotovili. Mojžíš jim musel dokonce říci, aby již více nenosili. (2. Mojž. 36:4–7, NS) To bylo krásné. A přece zakrátko začali titíž Izraelité reptat a naříkat si na poměry, ve kterých byli. (4. Mojž. 11:1–6, 10) Mirjam, Mojžíšova sestra (která tak radostně zpívala k Jehovově cti po zničení faraónova vojska v Rudém moři) spojila se se svým bratrem Áronem a mluvila proti dozorci, kterého Bůh jmenoval k vedení lidu. (4. Mojž. 12:1–8) Když Izraelité slyšeli špatnou zprávu zvědů, kteří byli vysláni do Kanáanu, pojal většinu strach a pochybnosti, a mluvili dokonce o tom, že Mojžíše a Árona ukamenují. (4. Mojž. 13:1, 2, 25–33; 14:1–10) Byli hotovi dávat ze svých hmotných věcí a dát k dispozici svou pracovní sílu. Sloužili však Jehovovi „nerozděleným srdcem“, „celým srdcem“? — Jak. 3:13, 14.

⁷ Jsme snad také takoví? Dáváme snad také rádi a ochotně ze svého hmotného majetku nebo přiložíme ruce k pilné práci, je-li vynakládáno zvláštní úsilí k uskutečnění nějakého většího plánu, například při přípravě kongresu nebo stavbě sálu Království —, ale potom, nejde-li snad všechno tak, jak bychom si přáli, začínáme reptat a stěžovat si nebo se u nás dokonce projevuje duch vzpurnosti?

8. Proč musíme v každé době střežit srdce a proč nesmíme považovat za samozřejmé, že nás bude v každé době ovlivňovat správně?

⁸ I když křesťan zná pravdu a cítí se snad zcela jistý, musí pamatovat na to, že jeho srdce může být zrádné, a musí je chránit, chce-li zůstat ve službě Jehovovi „nerozděleným srdcem“. Musí být velmi opatrný, aby se nedostal do nějakého pokušení. Apoštol Pavel uvádí jako příklad hříchy Izraelitů, k nimž patřilo i hanebné smilství, a potom říká: „Proto kdo si myslí, že stojí pevně, dej pozor, aby nepadl.“ (1. Kor. 10:6, 12, NS) A inspirovaný pisatel Přísloví říká: „Kdo spoléhá na své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ — Přísl. 28:26, NS.

OPATŘENÍ K ZACHOVÁNÍ NEROZDĚLENÉHO SRDCE

9. Co musíme dělat, abychom poznali „myšlenky a úmysly srdce“?

⁹ Abychom ‚chodili v moudrosti‘, musíme pravidelně zkoumat své srdce a zkoušet své pohnutky; musíme vyhledávat své slabosti a snažit se je odstraňovat. Učiníme dobře, jestliže se někdy pozastavíme a uvažujeme: vím, co mi říká moje mysl; co však je v mém srdci? Proč bych chtěl dělat to nebo ono? Jakou mám pohnutku? Jsou mé úvahy skutečně upřímné, nebo se ve skutečnosti sám sobě snažím něco zakrývat nebo se chci omlouvat? Protože srdce je zrádné, potřebuje pomoc. Bůh nám nabízí tuto pomoc svým slovem. „Neboť Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha . . . a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ — Žid. 4:12, NS.

10, 11. a) Jakým opatřením nám Jehova pomáhá, abychom měli dobré a nerozdělené srdce? b) Jak dalece závisí na každém jednotlivci, zda je jeho srdce nerozdělené?

¹⁰ Aby však Bible mohla k našemu užitku posuzovat myšlenky a úmysly, které si určilo naše srdce, musíme my učinit své. Musíme ‚obměkčit své srdce‘, abychom ji přijali. Boží viditelná organizace nám opatřuje hojnost duchovní potravy, která nám pomáhá, aby ‚naše ucho věnovalo pozornost moudrosti a abychom naklonili své srdce k rozlišovací schopnosti‘, takže naše srdce nebude ‚otupělé v porozumění‘, ale ‚oči našeho srdce‘ jsou osvíceny. Protože ‚srdce rozumného nabývá poznání a ucho moudrých se snaží nalézt poznání‘, bylo postaráno o to, abychom se mohli pravidelně účastnit křesťanských schůzek, při nichž jsme posilováni a budováni poučením a společenstvím. Dále máme k dispozici ‚radu v srdci‘ zralých mužů, kteří slouží jako dozorci a svou zkušeností v určitém uplatňování Jehovových zákonů se podobají hlubokému pramenu, z něhož můžeme „čerpat“. — 2. Par. 34:27; Přísl. 2:1, 2, NS; 18:15; 20:5, NS; Mar. 6:52, NS; Efez. 1:18, NS.

¹¹ Chceme-li však mít užitek z těchto opatření, která nám mají pomáhat, abychom posilovali a střežili své srdce, musíme se snažit a horlivě jich užívat. Jehova schválil krále Jozafata, protože ‚připravil své srdce, aby hledal pravého Boha‘. (2. Par. 19:3, NS) „Rozumné srdce je to, které hledá poznání.“ (Přísl. 15:14, NS) David se modlil: „Stvoř mi také čisté srdce, ó Bože.“ Jehova to však neučinil zázrakem, protože „pozemskému člověku patří uspořádání srdce“. — Žalm 51:10, NS; Přísl. 16:1, NS.

12. Proč nestačí chápat pravdu jenom rozumem?

¹² Nestačí, abychom jen rozumem chápali to, co se učíme; mělo by nás to podněcovat; měli bychom to pociťovat ve svém srdci. Náš nebeský Otec nám říká prostřednictvím inspirovaného pisatele Přísloví: „Synu můj, dávej pozor na má slova. Nakloň své ucho k mým výrokům. Nechť se ti neztratí z očí. Uchovávej je uprostřed svého srdce. Neboť jsou životem pro ty, kteří je nalézají, a zdravím celému jejich tělu. Více než všechno ostatní, co je nutno střežit, chraň své srdce, neboť z něho pocházejí prameny života.“ (Přísl. 4:20–23, NS) Ano, to, co se učíme, musíme ‚napsat na desku svého srdce‘. (Přísl. 3:3, NS; 7:3) A to učiníme, jestliže vynaložíme čas a necháme Boží pravdu vniknout do nitra svého srdce, aby nás potom správně podněcovala. (Žalm 37:31) Jednáš tak při svém osobním studiu doma a při shromážděních?

13. a) Jsme vzdáleni myšlenkami, nebo spíše něčím jiným? Co ukáže poctivé sebezkoumání? b) Před čím nás varuje Židům 3:12 a jak se často nejprve projevuje, že se v někom ‚vyvinulo zlé srdce postrádající víry‘?

¹³ Někdy říkáme, že při čtení nebo při shromážděních se přistihneme, že jsme myšlenkami někde jinde. To se může stát. Snad na chvíli odpoutá naši pozornost něco, co dělá nějaké dítě, nebo něco jiného. Buďme však k sobě docela poctiví: Nejsme někdy spíše jinde svým srdcem než svými myšlenkami? Přistihneme se při tom, že myslíme na hmotné věci, snad na něco, co si chceme koupit, na něco zajímavého, co chceme dělat doma, na finanční záležitosti nebo na uspokojení těla: na jídlo, zábavu nebo na někoho jiného pohlaví? Jestliže nás tyto věci dále zajímají více než uvažování o Božím slovu a o jeho vynikajících radách, jestliže si dokonce přejeme, aby byl brzy konec shromáždění, abychom mohli věnovat pozornost těmto jiným věcem, pak je to s námi špatné a jsme v nebezpečí, že se naše srdce stane necitlivým, jako by bylo pokryto vrstvou tuku (Žalm 119:70), nebo že se zatvrdí a vzepře se Božímu vedení. (Žid. 3:8) To by bylo důkazem, že nevěříme v Jehovovu dobrotivost a že se nespoléháme na to, že nás odmění za naši věrnou oddanost jemu; bylo by to důkazem, že očekáváme odměnu od někoho jiného. Křesťané jsou nabádáni, aby na sebe dávali pozor, aby se v nikom z nich „nevyvinulo zlé srdce postrádající víru, které se odtahuje od živého Boha“. (Žid. 3:12, NS) Začátek takové neblahé cesty se obvykle projevuje nejprve v postoji k Božímu slovu a v tom, jak oceňujeme to, co v něm čteme nebo co z něj slyšíme.

14. Znázorni, jak může srdce ovlivnit naše ocenění pro křesťanské schůzky a jejich návštěvu?

¹⁴ Stejně je tomu se samotnou návštěvou shromáždění nebo s účastí na kazatelské službě. Není nic neobvyklého, že je někdo čas od času nemocný, a dokonce může být nemocný tak, že musí zůstat doma. Také není nic neobvyklého, že má člověk někdy pocit, že je prostě příliš unaven a že nemá energii k tomu, aby šel na shromáždění nebo se účastnil kazatelské služby — tělo je slabé ačkoli duch je ochotný. Proto se musíme někdy na začátku přinutit, ale víme, že se později budeme radovat, že jsme to udělali. Musíme se tedy vést v kázni, abychom se nepoddali sobeckým přáním srdce a padlého těla. Můžeme si to znázornit takto: Představme si, že je dnes v sále království shromáždění věnované biblickému studiu. Je čas vyjít, ale bratr se k tomu prostě necítí v tělesném ohledu schopen. Přece by tak rád šel! Ale prostě nemůže. Cítí se tak špatně. Kde však je jeho srdce? Jiný bratr přijde domů po celodenní těžké práci. Jeho srdce mu našeptává: „Bylo by vlastně docela pěkné zůstat dnes večer doma.“ (Vzpomeňme si, že srdce je sídlem našich přání a pohnutek.) Ale k tomu, aby člověk zůstal doma a nešel na shromáždění, musí mít nějaký důvod. Srdce tedy začíná ovlivňovat bratrovu mysl v tomto směru a sotva se naděje, napadají jej různé rozumně vypadající důvody pro to, aby zůstal doma. Nedá-li dobrý pozor, nepůjde ten večer do sálu království. To se může někomu stát ve spojení s kteroukoli jinou naší křesťanskou činností. Jde při tom o otázku: kde je naše srdce? Jestliže by něco rádo dělalo, jestliže si něco přeje dělat nebo jestliže miluje nějakou činnost, pak obvykle najde nějakou cestu. Ježíš to shrnul ve slovu: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ — Mat. 6:21, NS.

15. Co bychom měli ihned dělat, zjistíme-li, že hledáme důvody, proč se neúčastnit kazatelské služby a nechodit na shromáždění?

¹⁵ Jednotlivci mají také osobní nebo rodinné povinnosti. Každý musí zařizovat své záležitosti tak, jak to považuje za nejlepší. Někteří snad mohou v některých měsících věnovat více času kazatelské službě než v jiných. To je jejich osobní věc. Přistihneme-li se však při tom, že hledáme důvody, omluvy nebo záminky k tomu, abychom nebyli na shromážděních nebo se neúčastnili kazatelské služby, jsme v nebezpečí! Naše srdce nás tak pohání nesprávným směrem. V tomto případě musíme dělat to, co říká Jakub: „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Očisťte své srdce, hříšníci, a vyčisťte své srdce, vy nerozhodní.“ (Jak. 4:8, NS) Je to problém, který musíme předložit svému nebeskému Otci a o kterém s ním musíme mluvit v modlitbě.

16. a) Co zjevují naše modlitby o našem srdci? b) Co znamená Jehovovo pozvání: „Synu můj, dej mi své srdce“?

¹⁶ Modlitby jsou dalším prostředkem ke zkoumání našeho srdce. Prozradí snad stejně jako kterákoli jiná složka naší služby Jehovovi, jaký je náš poměr k našemu Bohu, co k němu cítí „náš skrytý člověk srdce“. Jaký poměr k němu se projevuje ve tvých modlitbách? To můžete vědět jen vy dva, ty a On. Ale měl by to být stejně srdečný, důvěrný a vřelý vztah, jako vztah mezi synem nebo dcerou a otcem, kterého si celým srdcem váží a kterého milují. (Přísl. 4:3, 4) Prozrazují tvé modlitby takový vztah? Nebo máš k Bohu vztah pouze jako k nějakému sousedu, ke svému zaměstnavateli nebo k nějakému celkem dobrému známému, kterého znáš jen proto, že s ním tu a tam mluvíš? Není-li tvůj poměr takový, jaký by měl být, můžeš si být jist jednou věcí: chyba není u tvého nebeského Otce, neboť prostřednictvím pisatele Přísloví 23:26 (NS) říká: „Synu můj, dej mi své srdce a nechť tvé oči mají radost z mých cest.“ Otevři mu své srdce ve svých modlitbách; řekni mu, co je v tvém srdci; pros jej, aby ti pomohl jednat podle správných přání tvého srdce, poznávat slabosti tvého srdce a postupovat proti nim. Dej mu potom své srdce tím, že se podvolíš vedení a řízení, které ti dává svým Slovem, svým duchem a křesťanským sborem.

PŘEDEM POSILOVAT SRDCE

17. Proč je důležité posilovat a střežit srdce dříve, než se dostane do pokušení?

¹⁷ Žijeme ve světě, který je každý den zkaženější. Proto je naše srdce vystavováno stále větším zkouškám, pokud jde o naši nedílnou oddanost Jehovovi Bohu a jeho službě. Chceme-li je střežit, musíme je stále pozorovat a musíme stále myslet na to, že má důležitou úlohu, protože má schopnost rozvíjet pohnutky a sklony. Neměli bychom čekat, až na nás přijdou zkoušky a pokušení v celé síle, ale měli bychom posilovat své srdce dlouho předem, aby potom mohlo obstát.

18. Jaké otázky nám pomáhají zkoumat naše pohnutky?

¹⁸ Již při první myšlence na nemravné jednání bychom si měli dát otázku: „Chtěl bych skutečně udělat něco takového? Přece vím, k čemu to vede. Chtěl bych uvést hanbu na svou rodinu a na sbor, s nímž jsem spojen? A můj manželský druh? Je pravda, že snad má chyby a slabosti — ale ty mám já také. Chci skutečně způsobit bolest, jakou s sebou nutně přináší takové jednání? Byl by to projev vděčnosti mému manželskému druhu, s nímž jsem strávil tolik let svého života? Ano, chtěl bych být skutečně tak nevděčný a zavrhnout Jehovovu nezaslouženou dobrotivost jenom proto, abych se na několik okamžiků oddal nedovolenému potěšení? Kde je moje láska k mravnosti, přímosti a poctivosti?“

19. Jaké vhodné otázky bychom si mohli položit, začínáme-li pociťovat přitažlivou sílu hmotařství?

¹⁹ Pocítíme-li přitažlivou sílu hmotařství nebo láká-li nás přítomný svět se svými zdánlivými výhodami a zisky, měli bychom se zeptat sami sebe, to znamená ‚skrytého člověka srdce‘: „Mohu poctivě říci, že mi někdy hmotné věci způsobily stejnou radost jako služba Jehovovi, jako společenství s mými bratry nebo jako vědomí, že mohu druhým skutečně pomáhat a ukazovat jim cestu k životu? Může mi tento svět nabídnout budoucnost, kterou by si upřímné srdce skutečně přálo? Chtěl bych mu skutečně věnovat svou náklonnost, ačkoli přesně vím, že mne bude potřebovat jenom nějaký čas a potom mne odhodí, až pro mne nebude mít žádné použití?“ Na Boží spravedlivý nový svět a na jeho požehnání musíme ještě čekat, ale Jakub nám radí: „Buďte rovněž trpěliví, upevňujte svá srdce, neboť přítomnost Páně se přiblížila.“ — Jakub 5:7, 8, NS.

20. Na co bychom měli pohlédnout zpět ve svém srdci, stojíme-li před otázkami, které se týkají naší neutrality?

²⁰ Kdybys byl vystaven tlaku, který by tě měl přimět, abys odstoupil od své neutrality vůči tomuto světu a aby ses vzdal své ryzosti vůči Bohu, pak se v srdci podívej na odporné věci, které bůh tohoto světa, satan ďábel podporuje mezi národy. Krveprolévání, zločiny, lakotu a krutost. Jak bychom mohli souhlasit s tím, že bychom se třeba jen na okamžik postavili na jeho stranu! I kdybychom byli pronásledováni, zavíráni a kdyby s námi bylo špatně zacházeno, jak bychom se mohli odvrátit od Jehovy, Boha nového světa, a postavit se na stranu satana a jeho zkaženého a necitelného světa, který je srovnán s divokými zvířaty?

21. a) Jak můžeme v tomto „čase konce“, který tolik pokročil, zabránit, aby naše srdce nebylo ‚obtíženo‘? b) Co ukazuje, že Šalomoun se neřídil radou svého otce, aby si zachoval nerozdělené srdce?

²¹ Podobně můžeme ve svém srdci posilovat lásku ke všemu, co je správné, mravné a poctivé, a můžeme rozvíjet pravou nenávist ke všemu, co Jehova odsuzuje a co je mu odporné. (1. Par. 29:17; Žid. 1:9) Jestliže jsme však již rozvinuli dobré srdce, nesmíme se s tím spokojit. Musíme své srdce střežit. „Dávejte . . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a životními starostmi a tento den by na vás přišel náhle, v okamžiku jako osidlo. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na celém povrchu země.“ (Luk. 21:34, 35, NS) Šalomoun si od Jehovy vyprosil poslušné srdce a rozlišovací schopnost, aby soudil Boží lid. Bůh dal Šalomounovi „moudrost a porozumění ve velmi veliké míře a širokost srdce“. Jak je proto smutné, když o něm čteme: „V době, kdy Šalomoun stárnul, stalo se, že jeho ženy naklonily jeho srdce k jiným bohům; jeho srdce se však neukázalo být úplné s Jehovou, jeho Bohem, jako srdce jeho otce Davida.“ (1. Král. 4:29, NS; 11:1–6, NS) Představ si to! Jehova jej vybavil takovou moudrostí a dal mu tolik předností ve spojení se svým předobrazným královstvím a se stavbou Jehovova nádherného chrámu — a potom Šalomoun připustil, aby jeho pohanské ženy obrátily jeho srdce k uctívání jiných bohů! A právě on napsal pod inspirací tolik o srdci.

22. Proč je důležité, abychom sloužili Jehovovi ne proto, že musíme, ale proto, že si přejeme konat jeho vůli?

²² Proto všechno, co děláme, dělejme jako pro Jehovu! Velmi jej těší, jestliže mu sloužíme. Není nevděčným Bohem. Oceňuje všechno, co činíme; s radostí nás chválí a odměňuje, žehná nám a poskytuje nám dary. Naše služba musí být upřímná, ryzí a vykonávaná z celého srdce. Jehova může prohlédnout každou záminku a vidí, činíme-li něco z jiných důvodů. Vidí, zda máme větší zájem o zprávu než o to, abychom jej chválili, a vidí také, zda nám obzvlášť záleží na našem vzhledu a dojmu, jaký vyvoláváme u druhých, a zda něco děláme jen proto, že myslíme, že to musíme dělat. Je pravda, musíme Jehovovi sloužit, chceme-li žít; nikdy bychom však nevytrvali a nikdy bychom nedosáhli cíle, kdybychom neměli přání a hlubokou tužbu, abychom mu sloužili; kdybychom nedychtili žít v době, kdy mu budeme moci dokonale sloužit, osvobozeni od všeho, co nás dnes podněcuje k nesprávnému jednání a k tomu, abychom neodpovídali jeho dokonalým měřítkům.

23. a) Proč mohou být někteří vyloučení ze závodního běhu, při kterém jde o život? b) O co se můžeme s důvěrou modlit, jako se modlil Pavel, ve prospěch těch, kteří by chtěli mít nerozdělené srdce?

²³ Všechno nasvědčuje tomu, že Boží nový pořádek je bezprostředně před námi. Ale přesto, že je tak pokročilá hodina, stává se, že odpadnou někteří, kteří byli mnoho let v Jehovově službě. Proč? Je snad důvodem to, že by chtěli být nezávislí? Nebo si snad uvědomili, že již nyní brzy zavládne Boží panství nad všemi přežijícími obyvateli země, a ve svém srdci to ve skutečnosti nechtějí? Nechtějí, aby tato spravedlivá vláda panovala nad celou zemí? Hledal jsi Jehovu a také jsi jej nalezl; proto si vůči němu zachovej nerozdělené srdce, miluj jej a služ mu celým srdcem. Neopouštěj jej, jinak tě navždy zavrhne. Jako se tehdy modlil Pavel za své bratry, tak se nyní modlíme i my za tebe: „Kéž Pán nadále úspěšně vede vaše srdce k lásce k Bohu a k vytrvalosti pro Krista.“ — 2. Tes. 3:5, NS.