Z „Ročenky 1983“
Největší muž, který kdy chodil po zemi, nejvýznačnější postava lidských dějin, byl bezpochyby Ježíš Kristus. Tuto pověst si nezískal tím, že by byl tělesně mimořádně velký nebo mimořádně zdatný a silný, ani tím, že by byl geniálním vojevůdcem nebo vychytralým politikem či lstivým znalcem obchodu. Od všech ostatních lidí se lišil něčím jiným: svým velkým dílem, které vykonal jako kazatel a učitel.
A pro které rysy se tento muž, Ježíš, stal tak velkým učitelem? Bylo jich několik. Vždy mluvil pravdu. Slovo svého nebeského Otce podporoval jako pravdu a vybízel jiné, aby jednali stejně. (Jan 17:17; 18:37) Těm, kteří se stali jeho učedníky, Ježíš řekl: „A poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“, ano, osvobodí od nevědomosti, pověr a strachu. — Jan 8:32.
Kromě toho vynikal Ježíš vysoko nad všechny ostatní učitele také tím, jak laskavě a jemně jednal s poníženými a opovrhovanými lidmi, mezi nimiž se volně pohyboval. I jeho odpůrci připustili, že „tak žádný nikdy nemluvil“. (Jan 7:46) Byl zcela jistě silný a přímý, ale nikdy nebyl hrubý, vyzývavý nebo bezohledný. „Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je učil jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Písma.“ — Mat. 7:28, 29.
Jak získal tento muž, Ježíš, takové podivuhodné vlastnosti, které jej charakterizovaly jako velkého učitele? Je pravda, že byl Božím jednozplozeným Synem, který opustil místo v nebesích, kde přebýval, a stal se tělem, dokonalým člověkem. Ale to samo o sobě mu neposkytlo ty podivuhodné učitelské rysy, jimiž se vyznačoval. Ježíš chtěl spíše vždy poznat, jak má mluvit a jednat, aby to odpovídalo přání jeho nebeského Otce.
Tento postoj byl patrný již od samého začátku jeho služby. Apoštol Pavel popisuje Ježíše slovy: „Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně psáno), abych činil tvou vůli.“ — Žid. 10:7–9; srovnej Žalm 40:8; 40:9, „KB“.
V případě Ježíšově neskončila věc tím, že se u řeky Jordánu dal k dispozici svému nebeskému Otci a že byl pokřtěn. Šest měsíců po svém křtu řekl Ježíš: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ O rok později řekl: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe,... protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ Potom za rok pravil: „Sestoupil jsem z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 4:34; 5:19, 30; 6:38) Ano, „Kristus se nelíbil sám sobě“, ale vždy se snažil konat vůli svého Otce. — Řím. 15:3.
Hlavní námět Ježíšova kázání a učení byl o ‚nebeském království‘, o ‚Božím království‘. (Mat. 4:17; Mar. 1:15) Mnohá z jeho podobenství se soustřeďovala na tento námět o království. (Mat. 13:10–53; Mar. 4:10–34; Luk. 13:18–30) Když učil své učedníky, jak se mají modlit, spojil posvěcení Jehovova jména s příchodem království a konání Boží vůle. — Mat. 6:9, 10.
Hlubokým dojmem na nás působí, pozorujeme-li, jak se Ježíš stále snažil poznával vůli svého Otce a líbit se mu, a to až do posledních hodin v Getsemanské zahradě. Tam jej nalézáme, jak se vroucně modlí a svému Otci říká: „Ne jak já chci, ale jak ty chceš... staň se tvá vůle.“ „Ne co chci já, ale co chceš ty.“ — Mat. 26:39, 42; Mar. 14:36.
Jiní jsou vybízeni, aby se řídili Ježíšovým příkladem
Ježíš zanechal svým učedníkům ve všech směrech své služby dokonalý příklad, ‚aby věrně následovali jeho šlépěje‘. (1. Petra 2:21) Apoštol Pavel napsal: „[Přijali] jste od nás... poučení o tom, jak máte chodit a líbit se Bohu — jak také skutečně chodíte —, abyste to tak dále dělali ještě plněji.“ — 1. Tes. 4:1.
Tito křesťané v prvním století vykonávali své poslání a kázali o království, přičemž dosáhli úžasných výsledků. V několika málo letech bylo možné říci, že dobré poselství „bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kol. 1:23) Jejich činnost se setkávala s velkým nepřátelstvím a s otevřeným odporem, a svou práci mohli vykonat jen proto, že se spoléhali na to, že vedoucí silou v jejich kazatelské službě je Jehovův svatý duch.
Jak je tomu v dnešní době? Můžeme dnes najít lidi, kteří opravdu jdou ve šlépějích Krista Ježíše? Jistě. Není tajemstvím, že svědkové Jehovovi jdou věrně ve stopách svého krále, který je jejich vzorem, Krista Ježíše, ať je vede kamkoli. Oddali se, aby činili Jehovovu vůli, a ne svou vlastní. Nejsou částí tohoto světa, který ovládá satan, a nemají nic společného s jeho politikou a územními válkami. Jsou morálně čistí a hodní toho, aby zastupovali čistého a svatého Boha Jehovu jako vyslanci a zplnomocněnci jeho spravedlivého království. Celosvětová zpráva svědků Jehovových za minulý služební rok o tom poskytuje mnoho důkazů.