Proč to dělají?
1 O Kristu bylo předpověděno, že ho ‚stráví naprostá horlivost pro Boží dům‘. (Žalm 69:9) Horlivost pro pravé uctívání Jehovy podnítila Ježíše k tomu, aby dal službu na první místo. (Luk. 4:43; Jan 18:37) Tatáž horlivost pro vydávání svědectví o pravdě se dnes odráží na službě svědků Jehovových. Loni se jich na celém světě každý měsíc podílelo v průměru 645 509 na některé formě průkopnické služby. Vzhledem k tomu, že jsme zasvěceni Bohu, měl by každý z nás na modlitbách uvažovat o tom, zda si své okolnosti může uspořádat tak, aby mohl sloužit v pomocné nebo pravidelné průkopnické službě. (Žalm 110:3; Kaz. 12:1; Řím. 12:1)
2 Žijeme v systému věcí, který je sobecky a hmotařsky zaměřený, a proto mnozí lidé ve světě nechápou, proč by se někdo měl tolik namáhat ve službě, když z toho nemá ani finanční zisk, ani slávu. Proč to tedy dělají? Průkopníci vědí, že se podílejí na díle, které lidem zachraňuje život. Jsou motivováni hlubokou láskou k Jehovovi i ke svým bližním, a proto cítí silnou osobní odpovědnost za to, aby napomohli k záchraně životů. (Řím. 1:14–16; 1. Tim. 2:4; 4:16) Jeden manželský pár průkopníků to dobře shrnul těmito slovy: „Proč pracujeme jako průkopníci? Cožpak bychom to vůbec mohli před Jehovou nějak ospravedlnit, kdybychom to nedělali?“
3 Jedna sestra o svém rozhodnutí začít s průkopnickou službou napsala: „S manželem jsme sestavili plány, abychom mohli žít z jednoho příjmu, což znamenalo vzdát se všeho, co nebylo nezbytné. Ale Jehova nám bohatě požehnal a nikdy nás nezanechal v chudobě či nouzi. . . . Nalezla jsem skutečný důvod k životu — pomáhat potřebným lidem poznat, že Jehova, pravý Bůh, není daleko od těch, kdo jej hledají.“ Průkopníci si uvědomují naléhavost doby, a proto jsou spokojeni se základními životními potřebami, zatímco se usilovně snaží získat duchovní poklady, které budou trvat věčně. (1. Tim. 6:8, 18, 19)
4 Jestliže ti to tvé okolnosti dovolují, připoj se k těm statisícům bratrů a sester po celém světě, kteří slouží jako průkopníci, a okus jejich radost.