Oblékněte si pokoru
1 Mladý pastýř vloží svou důvěru v Jehovu a porazí mocného válečníka. (1. Sam. 17:45–47) Bohatý muž trpělivě snáší neštěstí. (Job 1:20–22; 2:9, 10) Boží Syn připisuje veškerou zásluhu za své vyučování svému Otci. (Jan 7:15–18; 8:28) V každém z uvedených příkladů hrála klíčovou roli pokora. Podobně i dnes je pokora důležitá k tomu, abychom zvládli situace, s nimiž se setkáváme. (Kol. 3:12)
2 V kazatelské službě: Jakožto křesťanští služebníci se o dobrou zprávu pokorně dělíme s lidmi všeho druhu, aniž bychom je předem odsoudili na základě toho, k jaké rase patří nebo z jaké kultury či z jakého prostředí pocházejí. (1. Kor. 9:22, 23) Pokud někteří lidé arogantně odmítají naslouchat poselství o Království nebo s námi mluví hrubě, nereagujeme stejným způsobem, ale dál trpělivě pátráme po těch, kdo si to zaslouží. (Mat. 10:11, 14) Místo abychom se snažili udělat na druhé dojem svými znalostmi nebo vzděláním, obracíme přemýšlivě pozornost na Boží slovo, protože si uvědomujeme, že je přesvědčivější než cokoli, co bychom snad řekli my sami. (1. Kor. 2:1–5; Hebr. 4:12) Podle Ježíšova vzoru připisujeme veškerou chválu Jehovovi. (Mar. 10:17, 18)
3 Ve sboru: Křesťané se také musí ‚přepásat ponížeností mysli k sobě navzájem‘. (1. Petra 5:5) Pokud považujeme své bratry za sobě nadřazené, budeme hledat způsoby, jak jim sloužit, spíše než abychom očekávali, že oni budou sloužit nám. (Jan 13:12–17; Fil. 2:3, 4) Nebudeme si o sobě myslet, že jsme příliš důležití na to, abychom se podíleli na takových úkolech, jako je úklid sálu Království.
4 Díky pokoře se můžeme ‚navzájem snášet v lásce‘, což vede k pokoji a jednotě ve sboru. (Ef. 4:1–3) Pokora nám rovněž pomáhá podřizovat se těm, kdo jsou ustanoveni, aby poskytovali vedení. (Hebr. 13:17) Podněcuje nás k tomu, abychom přijali jakoukoli radu nebo ukáznění, které snad dostaneme. (Žalm 141:5) Také nás vede k tomu, abychom se spoléhali na Jehovu, když plníme nejrůznější úkoly, jež jsou nám ve sboru přiděleny. (1. Petra 4:11) Uvědomujeme si, stejně jako David, že úspěch nezávisí na lidských schopnostech, ale na Božím požehnání. (1. Sam. 17:37)
5 Před Bohem: Nejdůležitější je, abychom se ‚pokořili pod mocnou Boží ruku‘. (1. Petra 5:6) Pokud musíme bojovat s obtížnými okolnostmi, pravděpodobně toužíme po úlevě, kterou přinese Boží Království. Pokorně však projevujeme trpělivost, zatímco čekáme na to, až Jehova ve svém ustanoveném čase splní svoje sliby. (Jak. 5:7–11) Stejně jako v případě Joba, který se opravdově držel své ryzosti, i naším prvořadým zájmem je to, aby bylo „Jehovovo jméno nadále požehnáno“. (Job 1:21)
6 Prorok Daniel ‚se pokořoval před svým Bohem‘, a proto mu Jehova projevoval přízeň a svěřil mu mnoho vynikajících výsad. (Dan. 10:11, 12) Kéž si i my oblékneme pokoru a pamatujeme na to, že „výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život“. (Přísl. 22:4)