Naděje na Království není jenom sen

V ROCE 1948 jsme s mou manželkou Paulou a s dcerou začali chodit na shromáždění svědků Jehovových v Blanco Arriba. Museli jsme na cestě tam a zpět ujít 40 kilometrů, ale žádné shromáždění jsme nevynechali. Třetího ledna 1949 jsme byli s Paulou pokřtěni.

O šest měsíců později jsem byl s některými dalšími členy našeho sboru zatčen a odsouzen k tříměsíčnímu vězení. Museli jsme spát na podlaze a dostávali jsme jenom jedno jídlo denně – plantejny a čaj. Když jsme byli propuštěni, vládní úředníci nám pohrozili a mysleli si, že s kazatelskou službou přestaneme. Ale my jsme po návratu domů začali znovu tajně chodit na shromáždění a kázat. Protože nás vládní agenti neustále sledovali, scházeli jsme se v soukromých domech, na kávových plantážích nebo na farmách. Nedělali jsme shromáždění opakovaně na stejném místě, ale na konci každého programu jsme oznámili, kde se sejdeme příště. Kázat jsme chodili sami, nosili jsme při tom pracovní oblečení a nebrali s sebou publikace ani Bibli. Přesto jsem si mezi lety 1949 a 1959 odpykal několik tří- až šestiměsíčních trestů a dostal se do sedmi různých věznic.

Musel jsem být velice opatrný, protože někteří z mých pronásledovatelů byli mí vlastní příbuzní. Abych jim unikl, přespával jsem v horách nebo na nějaké farmě, ale přesto mě někdy chytili. Po jednom zatčení jsem byl poslán do věznice La Victoria v Ciudad Trujillo, kde bylo na jedné cele 50 až 60 vězňů. Tam jsme dostávali dvě jídla denně – ráno mletou kukuřici a k obědu malou porci rýže s fazolemi. Všichni svědkové samozřejmě kázali spoluvězňům a pravidelně jsme pořádali shromáždění, na kterých jsme zpaměti citovali biblické texty a vyprávěli si zážitky ze služby.

Když jsem byl ve vězení naposledy, jeden voják mě bil do hlavy a do žeber pažbou pušky. Ačkoli mi toto bití a další týrání trvale poškodilo zdraví, tyto zkoušky posílily mou víru, vytrvalost a odhodlání sloužit Jehovovi.

Teď je mi 96 let a jsem ve sboru služebním pomocníkem. Už toho moc neujdu, ale sedávám před domem a kážu všem, kdo procházejí kolem. Naděje na Království pro mě není jenom sen. Je to skutečnost, o které kážu už víc než 60 let. Nový svět je pro mě stejně skutečný jako v den, kdy jsem dobrou zprávu o Království slyšel poprvé.a