Masakr v restauraci Luby’s

STŘEDA šestnáctého října 1991 začala pro mě i pro mou manželku Paulu stejně jako každý jiný den. Nyní na ni však vzpomínáme jako na nejvýjimečnější den našeho života.

To odpoledne jsme byli v samoobslužné restauraci Luby’s v Killeen (Texas), když najednou jakýsi šílenec prorazil svým nákladním autem okenní tabuli ze zrcadlového skla a začal střílet. Zabil 22 lidí a dalších 20 zranil. Nakonec se sám střelil do hlavy. V historii Spojených států to bylo nejvražednější řádění střelce.

Paula a já jsme svědky Jehovovými a sloužíme plným časem. V restauraci Luby’s jsme se zastavili po dopolední službě. Ráno se nás asi 50 sešlo v našem místě uctívání, v sále Království, a rozebírali jsme si dopolední činnost. Někteří navrhovali, abychom se sešli na oběd v restauraci Luby’s, ale pak všichni, kromě Marie, Pauly a mne, svůj plán změnili.

Do restaurace jsme přišli v 12.25 a zařadili jsme se do fronty. Postupovali jsme pomalu, a tak se Maria rozhodla, že odejde, protože měla v jednu hodinu odpoledne vést biblické studium. Paula odešla na toaletu. Bylo štěstí, že se brzy vrátila, protože několik vteřin nato se oknem, které právě minula, vřítilo dovnitř nákladní auto.

Byl to zvuk, jako by se sypaly tuny nádobí. Všude létaly vzduchem střepy, stoly a židle. Pak se ozvala rána. Myslel jsem, že vyšla z výfuku. Někteří se domnívali, že má řidič potíže se svým vozidlem, a šli mu na pomoc. On je však zastřelil. Kdosi nevěřícně zvolal: „On střílí na lidi!“ Muž začal střílet ještě dříve, než vystoupil z vozu.

Fronta byla ve tvaru písmene U. Byli jsme v jejím ohybu. Auto zastavilo na začátku fronty, kde byla pokladna. Paula mě popadla za ruku a řekla: „Musíme pryč!“ Já ji ale strhl k zemi. Střelec šel podél fronty a cestou střílel. Celou dobu vykřikoval věci jako: „Stálo vám to za to, vy z Bell County? Stálo vám to za to, vy z Beltonu?“ Prokládal to oplzlostmi.

Došel k nám na vzdálenost několika desítek centimetrů a po celou dobu střílel. Nespatřili jsme jeho tvář, ale byl tak blízko, že jsme cítili, jak se pod dopadem kulek otřásá podlaha. Oba jsme se s Paulou tiše modlili k Jehovovi. Leželi jsme bez hnutí; ti, kteří se pohnuli, byli zastřeleni. Držel jsem manželku za kotníky a nevěděl jsem, jestli žije, nebo ne.

Potom začal stejnou cestou ustupovat a pořád střílel. Přišel k druhému konci fronty a zastavil se blízko mých nohou. Vystřelil na ženu, která byla za mnou. „A tahle je pro tebe,“ řekl a vpálil do ní kulku. Krátce před výstřelem ta žena řekla: „Jde k nám.“ Možná přitom zvedla hlavu.

Myslel jsem, že jsem byl postřelen já, jak byl výstřel hlasitý. Pak jsem slyšel, jak se střelec otočil a šel do jídelny, vzdálené patnáct až dvacet metrů. Věděl jsem, že je tam zeď, která nás bude částečně krýt, a on nás neuvidí. Konečně jsem se tedy zvedl, abych se podíval, je-li Paula v pořádku. Udělala totéž a řekla: „Pojďme!“

Spěchali jsme ven předními dveřmi a s námi osm nebo deset dalších. Před námi šla starší žena, která se nemohla rychle hýbat. Donutili jsme se k trpělivosti i přesto, že jsme cítili úzkost. Proběhli jsme otevřeným prostranstvím o velikosti fotbalového hřiště a ukryli jsme se v nedalekém činžovním domě. Zatelefonovali jsme přítelkyni a požádali ji, aby nás čekala o několik bloků níž.

Když jsme dům opouštěli, viděli jsme, jak z druhé strany přijíždí policie. Blížily se také vrtulníky, aby odnesly raněné. Stále ještě jsme byli nervózní, protože jsme nevěděli, kde střelec je. Přítelkyně přijela s pláčem. Slyšela v rozhlase, co se stalo.

Vyrovnáváme se s důsledky

Když jsme se vrátili domů, přicházeli za námi přátelé. Jejich přítomnost byla pro nás velikou útěchou. Druhého dne ráno jsme podle svého zvyku vyšli do kazatelské služby. Po cestě jsem koupil noviny a zprávy mi celou událost znovu zřetelně připomněly. Uvědomili jsme si, že z citových důvodů nejsme schopni vyjít mezi lidi, a tak jsme se vrátili domů.

Ještě několik týdnů potom jsme byli nervózní, když jsme se ocitli na veřejných místech. Jednou jsme zašli na hamburger a někomu praskl nafukovací balónek. Úplně nás to vynervovalo! Odborníci v oblasti nervových otřesů říkají, že pro ty, kteří prožili podobnou tragédii jako my, je nejlepší léčbou otevřeně o tom s někým hovořit. To nám umožnili přátelé, kteří nás v následujících dnech navštěvovali, a jsme jim za to nesmírně vděčni.

Jedna přítelkyně řekla Paule: „Služba to zahojí.“ Měla pravdu. Ačkoli se Paula první týden zdráhala vyjít do veřejné služby, později se rychle znovu zapojila do služby dveře ode dveří i do vedení biblických studií.

Bible má rozhodně pravdu, když varuje, že ten, kdo se odlučuje, si přivodí problémy. (Přísloví 18:1) Dozvěděli jsme se, že se někteří z účastníků masakru uchýlili do ústraní. To udělalo i několik lidí, kteří toho dne v restauraci ani nebyli. Následkem toho měli strach jít na veřejnost ještě celé měsíce po masakru.

K tomu, abychom se s tímto zážitkem vyrovnali, nám obzvlášť pomohlo porozumění biblickým proroctvím. Naše dny jsou v Božím slově označeny jako ‚poslední dny, kdy tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1) Takové tragédie, jako masakr v restauraci Luby’s, se proto žel dají očekávat. Ano, obecně uznávaný odborník dr. James A. Fox si povšiml, že k deseti největším masovým vraždám v dějinách Ameriky došlo od roku 1980.

Jack Levin, profesor sociologie a spoluautor knihy Mass Murder (Masová vražda), řekl, že tyto hromadné vraždy zrcadlí rozpad společnosti a ekonomiky. Řekl: „Stále více mužů středního věku má dnes dojem, že jim život uniká mezi prsty. Buď ztratili zaměstnání, nebo se rozvedli. Dřívější podpůrné systémy, jako například rodina a církev, se rozpadají.“ To byl zřejmě i případ vraha — pětatřicetiletého George J. Hennarda —, který pocházel z rozvrácené rodiny a jemuž byly nedávno odebrány námořnické doklady pro podezření z užívání drog.

Ano, lidé potřebují biblicky podloženou naději na spravedlivý nový svět, který Bůh slíbil. (2. Petra 3:13; Zjevení 21:3, 4) V tomto těžkém období Paulu i mě podpíralo vědomí, že se brzy všechny tragédie stanou jen matnou vzpomínkou. Boží slovo slibuje, že Bůh opravdu poskytne útěchu. Nás skutečně utěšil. (2. Korinťanům 1:3, 4) — Vyprávěl Sully Powers.

[Obrázek na straně 23]

Policie provádí inspekci vnitřních prostor restaurace Luby’s, kde střelec prorazil nákladním autem přední okno

[Podpisek]

S laskavým svolením Killeen Daily Herald

[Obrázek na straně 24]

Neznámé ženy před restaurací, kde střelec zabil 23 lidí, včetně sebe

[Podpisek]

S laskavým svolením Killeen Daily Herald

[Obrázek na straně 24]

S manželkou Paulou