Zakázáni a vězněni

Vězněni kvůli neutralitě

Dne 19. června 1949 přiletěla do Dominikánské republiky skupina emigrantů, která měla za cíl svrhnout diktátora Rafaela Trujilla. Útočníci byli sice rychle zneškodněni, ale Trujillova vláda začala zavírat ty, kdo odmítali vykonávat vojenskou službu, a každého, koho pokládala za nepřítele. K prvním svědkům, kteří se kvůli odepření vojenské služby dostali do vězení, patřili León, Enrique a Rafael Glassovi.

León vzpomínal, jak to bylo s ním a s bratry, s kterými pracoval. „Vojenská tajná služba nás zatkla a vyslýchala. Pohrozili nám a pak nás propustili, ale za několik dnů nás povolali do armády, aniž by dodrželi standardní postup. Když jsme odmítli splnit jejich požadavky, byli jsme posláni do vězení. Zjistili jsme, že už tam jsou čtyři další svědkové, z nichž dva byli moji vlastní bratři. Po propuštění jsme byli odsouzeni znovu. To se stalo třikrát a mezi jednotlivými výkony trestu jsme nebyli na svobodě déle než několik dní. Ve vězení jsme strávili sedm let, přičemž poslední trest byl pětiletý.“

Vězení bylo pro bratry jednou nepřetržitou zkouškou. Vězni i dozorci se jim neustále vysmívali. Velitel pevnosti Ozama, kde byli zpočátku vězněni, řekl: „Až se vy svědkové Jehovovi stanete svědky Ďábla, dejte mi vědět, abych vás mohl propustit.“ Víru těchto věrných bratrů však odpůrci zlomit nedokázali. León vysvětluje proč: „Jehova nám vždy dával sílu, abychom vytrvali, a i na maličkostech jsme viděli, jak zasahuje v náš prospěch. I když nás bičovali nebo bili holemi a puškami, snášeli jsme to dobře, protože nám Jehova pomáhal.“

Zákaz činnosti

Nepřátelé pravého uctívání ve všech částech Dominikánské republiky pronásledovali svědky stále víc. Přesto tam v květnu 1950 bylo kromě misionářů už 238 zvěstovatelů. Dvacet jedna z nich bylo v průkopnické službě.

Někdy v té době jeden agent tajné služby napsal prezidentovu tajemníkovi toto: „Členové náboženské sekty svědků Jehovových zapáleně pokračují ve své činnosti ve všech částech tohoto města [Ciudad Trujillo].“ A dodal: „Znovu zdůrazňuji, že svědkům Jehovovým musí být věnována zvláštní pozornost, protože jejich kázání a činnost deformují názory veřejnosti, obzvlášť lidových mas.“

Ministr vnitra a policie J. Antonio Hungría požádal bratra Brandta, aby předložil dopis, ve kterém vysvětlí postoj svědků Jehovových k vojenské službě, zdravení vlajky a placení daní. Bratr dopis napsal a založil ho na informacích v knize „Bůh budiž pravdivý“. Přesto ale 21. června 1950 ministr Hungría vydal nařízení, kterým byla činnost svědků Jehovových v Dominikánské republice zakázána. Bratr Brandt byl předvolán do ministrovy kanceláře, aby si nařízení vyslechl osobně. Bratr se zeptal, zda misionáři musí opustit zemi. Ministr ho ujistil, že pokud nebudou přestupovat zákon a nebudou s lidmi mluvit o svém náboženství, mohou zůstat.a