Jít s hostem

● V knize „Orientalismy v biblických zemích“ poznamenává Edwin W. Rice, že „je to zcela ve smyslu orientální zdvořilosti doprovázet hosta při jeho odchodu určitý kus cesty. . . mnohokrát až několik hodin. Je to druh největší zdvořilosti a říká se jí ‚vypravit hosta na cestu‘.“ Autor potom vypráví zkušenost jednoho muže pocházejícího ze Sýrie, který řekl: „Když někdo odchází, přátelé jej doprovázejí několik mil a při rozloučení jej políbí. . . Když jsem opouštěl několik přátel v libanonských horách, šli se mnou dvě hodiny, dokud jsem je svými prosbami nepřiměl, aby se vrátili.“

Byl to tento zvyk, utvrzený křesťanskou láskou, který podněcoval křesťany k tomu, aby doprovázeli milovaného apoštola Pavla, když odcházel z Milétu, Týru a Cézareje. — Sk. 20:37, 38; 21:5, 15, 16.