Sestrojen tak, aby trval věčně
BYL-LI člověk stvořen, aby žil věčně, můžeme očekávat, že najdeme důkazy, že jeho organismus a jeho mozek byly přiměřeně sestrojeny. Prozrazuje vybavení jeho mozku a ostatního těla, že člověk by mohl s Boží pomocí žít nejen sta nebo tisíce let, ale věčně?
Aby byl věčný život cenný — žádoucí, potřeboval by člověk mozek, který by mu mohl sloužit věčně. Mozek by musel být tak sestrojen, aby mohl přijímat a uchovávat neomezené množství informací. Musel by člověku umožňovat, aby ustavičně stavěl na předešlých znalostech a aby tak mohl dělat stálý pokrok.
Má člověk takový mozek? Ano, a je jediné pozemské stvoření, které jej má. Jeho mozek je jedinečný. Světová encyklopedie (vydání z r. 1970, sv. 2, str. 459, angl.) říká: „Lidský mozek je mnohem komplikovanější než mozek jakéhokoli zvířete.“
Skutečně, je nesmírná propast mezi lidským a zvířecím mozkem a to nám ukazuje, že byly sestrojeny k různým účelům. Žádné zvíře nemá schopnost stavět na vědomostech dřívějších generací. Je možno vycvičit zvířata až k určitému stupni, ale nemohou předat svým mláďatům to, čemu se naučila, člověk musí každou novou generaci ovčáckých psů znovu vycvičit. Zvířata jsou především vedena instinktem, který jim dal stvořitel. Proto stavějí ptáci po staletí hnízda, bobrové hráze a včely plástve. Ale další pokrok nečiní.
Pouze člověk má mozek, který mu umožňuje dále stavět na vědomostech nashromážděných dřívějšími generacemi. Proto mohl pouze on zkrotit oheň, elektřinu a atomovou energii. Proto mohl pouze on vyrobit elektronické samočinné počítače a pouze on mohl vyletět raketou na Měsíc. Není v prvé řadě veden instinktem, ale silou rozumu.
Ano, pouze člověk má mozek, který by mu umožnil věčně se učit a dělat pokroky. Je tomu tak, protože bylo Božím záměrem, aby člověk na rozdíl od zvířat žil věčně. Stvořitel vybavil člověka i zvíře mozkem, který je nutný pro jejich život; člověka takovým mozkem který by mohl pracovat věčně, zvíře mozkem, který má sloužit pouze po krátkou dobu života.
Úžasná schopnost
Schopnost lidského mozku je úžasná. Ve Světové encyklopedii je mimo jiné řečeno: Kdyby chtěli vědci zkonstruovat elektronický samočinný počítač, který by odpovídal lidskému mozku, musel by být tak velký jako Empire State Building [nejvyšší mrakodrap světa] v New Yorku!
Klíčovou součástí mozku je nervová buňka, nazývaná též neurón. Odhaduje se, že lidská mozková kůra obsahuje asi 10 miliard (10 000 000 000) neurónů. V časopise LIFE (z 28. června 1963) jsme mohli číst:
„Nervové buňky mozku mají tisíce vzájemných spojení. Ale nesčíslná další spojení, která jsou možná v kůře velkého mozku, stupňují prakticky do nekonečna schopnost mozku přijímat a rozebírat informace. A tato velká schopnost zpracovávat vjemy staví člověka nesrovnatelně výše nad všechny živé tvory.“
Schopnost každého jednotlivého neurónu je ohromná. Biochemik Isaak Asimov řekl:
„Zdravý dospělý člověk s normální inteligencí může mít v každém neurónu víc než 20 miliónů molekul RNK [má se zato, že slouží jako „vyplňovací systém“ paměti]... Jedna molekula RNK, která by sestávala pouze z 25 článků, by mohla vybrat kteroukoli z miliónů miliard různých kombinací... Avšak každá molekula RNK obsahuje sta jednotek — nikoli pouze 25.“ (New York Times Magazine, 9. října 1966.)
Jaké jsou možnosti lidského mozku s takovou konstrukcí nervových buněk? Asimov píše:
„Není pochyby o tom, že RNK představuje vyplňovací systém, který je dokonale schopný splnit každý nárok na učení i paměť — ano, může dokázat ještě miliardkrát více.“
Není to obdivuhodné? Mozek může zvládnout nejen úkoly, které mu dává člověk během svého života po sedmdesát až osmdesát let, nýbrž miliardkrát více. To znamená, že může s Boží pomocí pracovat neomezeně.
Bylo by rozumné, aby Bůh stvořil člověka s tak fantastickým mozkem, kdyby takový mozek nikdy nemohl být plně využit? Proč stvořil mozek, z něhož může člověk během sedmdesáti nebo osmdesáti let svého života využít pouze nepatrnou část? Má to vše svůj smysl a Bible nám ukazuje proč. Jehova Bůh stvořil člověka, aby žil věčně na zemi, a dal mu mozek, který se k tomu výtečně hodí.
Avšak mozek, který byl zkonstruován, aby pracoval věčně, potřebuje tělo, které by též bylo věčně v činnosti. Je v možnostech lidského těla žít věčně?
Regenerace buněk
Lidské tělo se stále mění. Jak jsme již viděli, staré buňky odumírají a jsou nahražovány novými. Tím je tělo uchováváno.
Tento proces můžeš pozorovat u svých vlasů a nehtů. Můžeš je dnes ostříhat, ale brzy je budeš muset stříhat znovu, protože mezitím dorostly. Můžeme to pozorovat i u jiných buněk těla. Walter Sullivan, vědecký redaktor newyorských Times, napsal:
„Buňky našeho těla se stále obnovují (až na určité výjimky, např. mozkové buňky). Zdálo by se, že tento proces regenerace — pokud není přerušen neštěstím nebo nemocí — by mohl pokračovat nekonečně, avšak pro nějaký nepatrný vliv je regenerační proces nedokonalý.“ (Z knihy „Nejsme sami“ z roku 1964, str. 282, angl.)
Životnost různých buněk je rozdílná. Na příklad bílé krvinky žijí asi 13 dní, červené krvinky asi 120 dní.
V knize The Human Brain (Lidský mozek z roku 1955, str. 3, angl.) píše John Pfeiffer: „Dokonce i v kostech, které se zdají být nejstálejší ze všech tkání, probíhá neustálá změna. Má se za to, že každých sedm let se dokonale obnovuje celá podstata těla. Jinými slovy: Tvé tělo neobsahuje ani jedinou molekulu, kterou jsi měl před sedmi lety.“
Proces, kterým může být tělo navždy udrženo naživu, tedy v lidském organismu existuje: je to regenerace buněk. O tomto procesu řekl T. M. Sonneborn z oddělení zoologie university v Indianě: „Je jasné, že buňky, které v těle normálně rostou a rozmnožují se, jsou zřejmě schopny růst a rozmnožovat se neomezeně... Potenciální nesmrtelnost v oblasti buněk tedy existuje.“ Proces regenerace buněk tu tedy je. Avšak je nutno ještě více: odstranění nedokonalosti zaviněné hříchem, tak aby se lidské buňky prostě nepřestaly obnovovat po určité řadě let. Bůh může odstanit kletbu hříchu a smrti, které nyní podléháme; a jak ještě uvidíme, učinil již pro to opatření.
Regenerace mozkových buněk
Většina vědců zastávala dosud názor, že neuróny, důležité mozkové buňky, se neobnovují. Domnívali se, že neuróny, s nimiž jsme se narodili, musí vydržet po celý život a jsou-li poškozeny, nemohou být nahraženy. V knize Your Brain — Master Computer (Tvůj mozek — dokonalý počítač, 1962, str. 52) čteme:
„Po léta se věřilo, že nervové buňky, na rozdíl od ostatních buněk organismu, se nemohou dělit. Mělo se za to, že zničená nervová buňka je navždy ztracená a že poškozený mozek nemůže být nikdy uveden zpět do dobrého stavu. Před nedávnem objevili vědci při zkoumání mozků krys, že se v poškozených částech mozku utvořily nové nervové buňky...
Proto snad přece existuje možnost, že lidský mozek je schopen napravit určitá zranění.“
Snad nemají mozkové buňky nedokonalého člověka velkou regenerační schopnost, ale kdo se odváží tvrdit, že jim tato schopnost nebude dána v Bohem určeném čase?
I kdybychom přijali jako skutečnost tvrzení, že mozkové buňky nepodléhají a nikdy nebudou podléhat stejnému procesu dělení a regenerace jako jiné buňky, znamenalo by to, že se vůbec neobnovují? Nikoli, bereme-li v úvahu zprávu nervového specialisty Paula A. Weisse v časopise American Scientist, (podzim 1969, str. 288):
„Pozoroval jsem náhodou něco, co zcela mění naši [dosavadní] představu o nervech. Co dosud platilo za nezměnitelné, projevilo se mi najednou jako něco, co je stále v pohybu, co bez přestání, po celý náš život roste jako nejrychleji se rozmnožující buňky těla dospělého člověka.“
Vysvětlil, že mozkové buňky se neobnovují dělením a rozmnožováním jako jiné buňky v těle, nýbrž že vyrábějí stále nový materiál, aby mohlo být nahraženo to, co vydávají při řízení jiných orgánů. Je to podobné, jako by někdo měl všechny součástky k výrobě kompletního nového stroje a místo toho je používal jako náhradní díly pro stroj téhož druhu.
Nervový specialista Paul A. Weiss píše o tomto neobvyklém procesu, který podle jeho názoru probíhá v mozku: „Příští týden budou naše mozkové buňky jiné, než jsou nyní.“ Tak mohou mozkové buňky stále doplňovat svou podstatu, ale zároveň zachovávat „závity“, které vznikly výchovou a okolím člověka.
Ale ať již je to s mozkovými buňkami jakkoli, můžeme být jisti, že stvořitel může opatřit vše, co potřebují, aby vydržely věčně a aby se stále obnovovaly.
Obnovení původních podmínek
Bůh stvořil první lidský pár tak, aby mohl žít věčně, a také mu dal vyhlídku na věčný život. Mysl i tělo obou prvních lidí byly dokonalé a byly by mohly být v činnosti věčně. Lidé měli láskyplně vládnout nad zemí a nad vším živým. Původně tedy byli bez vady, ale když se vzbouřili proti Bohu, začal proces degenerace.
V době na začátku lidských dějin žili lidé mnohem déle než dnes, protože byli blíže k dokonalosti, než jsme nyní my. Zde jsou údaje o stáří lidí, kteří žili před potopou:
Jméno: Stáří:
Adam 930
Set 912
Enos 905
Kainan 910
Mahalalel 895
Jared 962
Matuzalém 969
Během staletí byl lidský život stále kratší, a to zvlášť po potopě. Sem žil 600 let, Abraham, který žil o něco později, jen 175 let. V Mojžíšově době byl lidský život průměrně již jen 70 až 80 let. — Žalm 90:10; 1. Mojž. 5:3–27; 11:10, 11; 25:7.
Tyto dějinné záznamy nám ukazují, že lidé dříve dosáhli věku, který byl více než desetkrát vyšší než dnešní stáří 70 nebo 80 let. Protože tělesné i duševní síly člověka i v nedokonalém stavu vydržely skoro tisíc let, je jistě možné, že člověk může žít věčně, kdyby byl osvobozen od hříchu a žil pod Božím požehnáním a vedením.
Biblický žalmista řekl Bohu: „Budu tě chválit, protože jsem podivuhodně vytvořen způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ (Žalm 139:14, NS) Ano, Bůh vybavil člověka jedinečnou kombinací mozku a těla. Stvořil člověka tak, aby mohl věčně žít na zemi.
Avšak někdo by si mohl myslet, že by bylo nudné a únavné žít v dokonalosti věčně. Je to pravda?