Lidský mozek — půl druhého kilogramu tajemství
Kdo by tvrdil, že budova se může sama postavit, televizní přijímač sám vyrobit nebo počítač sám vytvořit a naprogramovat? K vytvoření takových věcí je zapotřebí mozků. Někteří přesto tvrdí, že mozky vznikly samy od sebe. Je lidský mozek jednodušší než budovy, televizní přístroje nebo počítače?
DAVID hleděl na hvězdnou klenbu a přijímal poselství, které se v ní zrcadlí: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o dílu jeho rukou.“ Byl naplněn posvátnou hrůzou z nebeské nesmírnosti a divil se, proč Bůh pamatuje na bezvýznamného člověka: „Když vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, Měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že na něj myslíš, a syn člověka, že se o něj staráš?“ Když David pozoroval své vlastní tělo, opět se divil: „Budu tě chválit, protože jsem podivuhodně vytvořen způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak to má duše velmi dobře ví.“ — Žalm 19:1; 19:2, KB; 8:3, 4; 8:4, 5, KB; 139:14.
Jaký je to rozdíl oproti dnešním lidem! David byl přemožen Boží majestátní silou, když viděl asi 2 000 hvězd. Dnes lidé rozeznají několik set miliard hvězd v naší Mléčné dráze a předpokládají sto miliard jiných galaxií ve vesmíru (každá s miliardami hvězd), a přece popírají existenci stvořitele. David se divil složitému výtvoru vlastního těla a chválil Jehovu. Dnes lidé znají mnohem víc o zázracích těla, ale připisují je slepé evoluci. Stále se učí, ale zdá se, že nejsou schopni dojít k poznání pravdy, kterou jim oznamují jejich objevy, že totiž musí existovat moudrý a mocný stvořitel, aby vznikly takové podivuhodné výtvory.
Časopis Scientific American si toho povšiml a říká: „Zdá se, jakoby vesmír musel v určitém smyslu předem vědět, že přijdeme.“ Časopis připisuje přípravy na náš příchod „mnohým fyzikálním a astronomickým náhodám, které společně působily k našemu dobru“. Nebyl to však vesmír, ale Jehova Bůh, kdo věděl, že přijdeme, a nikoli náhodami připravil Zemi a její bezprostřední nebesa na náš příchod. Není pochyby, že se cítíme jako David, když pozorujeme vznešenost Země a ohromnou rozlohu nebes — jak jsme malí a bezvýznamní! Ale když nám Jehova říká, že Země byla učiněna pro člověka a že očekává, že se člověk bude o ni starat, a že vyzbrojil člověka schopnostmi, aby se mohl ujmout této odpovědnosti, pak nemusíme mít pocit, že nás naše nepatrnost odsuzuje jako nehodné jeho pozornosti. — 1. Mojž. 1:14–18; 1:26–28; 2:15; Iz. 45:18.
PŮL DRUHÉHO KILOGRAMU TAJEMSTVÍ
Největším z Božích darů, kterým nás vyzbrojil, abychom se starali o Zemi, je šedá, kašovitá hmota, stěží větší než grapefruit. Její cennost je zdůrazněna jejím chráněným umístěním. Je obalena třemi blánami a prakticky pluje v tekutině jako na podušce; a to vše je uzavřeno v pevné kosti — lebce. Tato hmota nás odděluje od nerozumných zvířat a propůjčuje nám možnost, abychom byli k obrazu a podobě Boží. Myslíme, učíme se, cítíme, sníme a pamatujeme si — ale nerozumíme jí. Přes všechny usilovné vědecké výzkumy proniknout do její práce, zůstává tajemstvím. Britský fyziolog sir Charles Sherrington napsal: „Mozek je tajemstvím; byl a ještě bude. Jak tvoří mozek myšlenky? To je základní otázka a stále na ni nemáme odpověď.“ Známý antropolog dr. Henry Fairfield Osborn napsal: „Podle mého názoru je lidský mozek nejpodivuhodnějším a nejtajemnějším předmětem v celém vesmíru.“
Nervový systém je nesmírně složitý. Jeho buňky se nazývají neurony a sahají do celého těla. Některé jsou dlouhé pouze zlomek centimetru; jiné se dají měřit na metry. Nejdelší spojuje mozek s palcem u nohy. Elektrochemické podněty, které přenášejí informace do mozku a z něho, cestují rychlostí 3,2 až 320 kilometrů za hodinu. Větší nervy se skládají z tisíců vláken. Zrakový nerv má několik miliónů vláken; každé přenáší samostatnou informaci. Autonomní nervový systém řídí bez našich vědomých myšlenek práci orgánů, oběhový systém, blány a činnost mnoha svalů, jako například dýchací, polykací a peristaltické pohyby střev.
Mozek sám má 10 miliard neuronů a 100 miliard gliových buněk, které tvoří podpůrné struktury a mají asi vyživovací funkce. Mozkové neurony jsou činné ve dne v noci, i ve spánku, a spotřebovávají energii velkou rychlostí. Energie každé buňky pochází z oxidace glukózy. Mozek je nehybný, nestahuje se ani neroste a tvoří pouze dvě procenta tělesné váhy. A přece, aby stále fungoval, musí dostávat 20 procent krve pumpované ze srdce; vyžaduje 25 procent z dodávky kyslíku v krvi. Je-li zbaven krve na 15 sekund, ztrácí se vědomí; jestliže na čtyři minuty, může nastat nenapravitelné poškození mozku. Jeho elektrická činnost může být měřena a zaznamenána na papír jako vlnovky, nazývané mozkovými vlnami, a jejich záznamu se říká elektroencefalogram nebo EEG.
Vyšší myšlenkové pochody mozku jsou soustředěny do velkého mozku s jeho různými laloky a rozděleného na pravou a levou stranu. Levá polovina kontroluje pravou stranu těla, je většinou převládající a je střediskem logiky, vyjadřovacích schopností a zpracovávání údajů z miliónů informací, které proudí do mozku každou vteřinu. Pravá polovina kontroluje levou polovinu těla a je určena pro tvořivou intuitivní činnost mysli. Ale jestliže jedna strana velkého mozku selže v mladém věku, druhá strana převezme většinu z jejich funkcí. Mozek se považuje za nevyužitý; má potenciál činit z prostých, obyčejných lidí génie.
ZPRÁVY, MYŠLENKY, CITY
‚Slyšící ucho a vidoucí oko — obojí udělal sám Jehova.‘ (Přísl. 20:12) Ucho přijímá zvukové vlny a mění je v elektrické signály, které spouštějí podněty ve sluchovém nervu. Když dosáhnou v mozku sluchovou oblast, jsou tlumočeny jako zvuky a vytvářejí se myšlenky. Světlo vstupuje do oka a tyčinky spolu s čípky mění světlo na elektrické signály, které podněcují myšlení. Stejně tak Jehova opatřil smyslová nervová čidla v nose, ústech a na kůži, která mění vůně, chuti, dotyky a teplo na elektrické signály. Ty zase spouštějí podněty vysílané do mozku, který pak analyzuje přijaté zprávy a rozhoduje, jak má přiměřeně reagovat.
Neurony neboli nervové buňky mají na jednom konci dendrity, výběžky, které se rozprostírají jako větve stromu, a na druhém konci je výběžek dlouhý jako nit zvaný axon. Dendrity zachycují podněty a vysílají je po axonech, které je zase předávají dendritům dalšího neuronu. Avšak axony a dendrity se nikde nedotýkají. Mezi nimi je nepatrná štěrbina 500krát užší než lidský vlas a ta musí být překlenuta, když podněty postupují z neuronu na neuron, dokud nedospějí do mozku. Tyto štěrbiny neboli synapse, jak jsou nazývány, bývají obvykle přemostěny chemickými posly, kteří jsou známí jako nervové přenašeče. Zprávy necestují do mozku a z mozku jako elektřina po drátu. Mají elektrochemickou podstatu a jsou předávány v podnětech, které se liší ve frekvencích v závislosti na intenzitě podnětu. Nepotřebují pro svůj pohyb, aby byly poháněny vnějším energetickým zdrojem, jako to potřebuje elektřina v drátu. Každý neuron je jako malá baterie, je svým vlastním energetickým zdrojem a intenzita neboli síla podnětu je stálá po celé cestě z mozku nebo do mozku. Po cestě nedochází ke ztrátám.
Schopnosti mozku zpracovávat informace vzdorují našemu porozumění. Představ si, co se musí odehrávat v mozku dirigenta velkého symfonického orchestru! Jsou dirigenti, kteří se naučili nazpaměť partituru pro 50 nebo 100 nástrojů. Když orchestr hraje a stovky tónů za vteřinu se s různými frekvencemi vlévají do dirigentova mozku, srovnává je se vzory ve své paměti. Jestliže jeden z mnoha nástrojů zahraje falešný tón, on to odhalí! Nebo uvažuj nad koncertním klavíristou, který hraje obtížný part a všechny jeho prsty se jen míhají! Jaký ohromující smysl pro pohyb musí mít jeho mozek, aby nařídil přesné prostorové vztahy prstů, takže uhodí na správnou klávesu, aby to souhlasilo s tóny v jeho paměti!
Nervová síť mezi 10 miliardami neuronů v mozku dosahuje astronomického počtu spojů. Tento počet je mimo lidské chápání, nedává nám žádnou představu. Poslední výzkum ukazuje na to, že existují spojení nejen mezi axony a dendrity, ale také spojení mezi axony samotnými, a dále jsou mikroobvody mezi samotnými dendrity. Následující citáty poskytují další informace:
„Z mnoha miliard nervových buněk v mozkové kůře se zdaleka největší část využívá pro asociační paměť. Tyto buňky jsou pospojovány v řetězce miliardami asociačních vláken. Tyto buňky a vlákna mohou být nekonečně znovu a znovu používány. Pokaždé, když jsou použity, podněty překračují synapse s větší lehkostí. Pamětní stopy uchovávané v některých buňkách se tak mohou sdružovat s těmi stopami, které jsou uchovávány v jiných buňkách a nové vjemy mohou být srovnávány s pamětními stopami předchozích vjemů. Tak lze dospět k logickým uzávěrům a ty dále mohou dát vznik tvořivému myšlení.“ — Encyclopedia Americana, sv. 4, str. 423, vydání z r. 1977 (angl.)
‚Mozek váží méně než tři libry (1,5 kg) a přesto počítač, který by byl schopen pojmout výstup z jediného mozku, by pokryl celou zemi. Mozek třídí každou vteřinu milióny položek a údajů z očí, uší, nosu a ostatních smyslových výsep, a přece používá mnohem méně elektřiny než průměrná světelná žárovka. . . Protože každý neuron obsahuje kolem dvou set synapsí na svých početních výběžcích a jsou miliardy neuronů, synapse poskytují mozku téměř neomezenou přizpůsobivost.‘ — Mainliner Magazine z března 1978, str. 43, 44.
Myšlenka, je-li dost silná, vyvolá pocit. Pocit, je-li dosti silný, působí činnost. Myslíte na Jehovovo stvoření, cítíte vděčnost, sloužíte mu. Myslíte na milovaného člověka v nebezpečí, cítíte strach, uděláte něco, abyste jej zachránili. Špatné myšlenky pracují stejným způsobem. Když se někdo dívá na ženu s cizoložnými myšlenkami, roste žádost a cizoložství může být spácháno. Ježíš i učedník Jakub nás o tom ujišťují: „Každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích.“ (Jak. 1:14, 15; Mat. 5:27, 28) Smyslové nervy vedoucí do mozku vytvářejí pocity. Například v mozku jsou centra libosti, která, když jsou podrážděna elektrodami, způsobí pocit libosti. Jiná emotivní centra, jsou-li podrážděna, způsobí zlost, strach nebo klid. Tímto způsobem drážděné kočky se mohou hrbit strachem při pohledu na myš. Krysy s elektrodami na jednom místě cítí zuřivost; mají-li je na jiném místě, vnímají pocity libosti. Pedály byly tak seřízené, že krysy, když je sešláply, dráždily svá centra libosti. Šlapaly tyto pedály až 5 000krát za hodinu, nedbaly o jídlo, pohlaví a spánek, dokud neklesly z pouhého vyčerpání!
MNOHO TAJEMSTVÍ ZŮSTÁVÁ
Mnoho se lidé naučili o mozku, ale daleko více zůstává tajemstvím. S použitím elektrod byly zmapovány oblasti kůry velkého mozku, které ukazují, jaké funkce vykonává a kde. Byly odstraněny některé nesprávné názory, jako frenologie — určování ‚povahových rysů‘ ohmatáváním hrbolů na hlavě. Tvar lebky není určen tvarem velkého mozku, ani není možné připsat ‚povahové rysy‘ zvláštním oblastem mozku.
Není však známo, jak nervová zakončení ve smyslových čidlech mění podněty, které přijímají, na elektrické signály. Není známo, jak pracuje paměť. Není známo, jak vznikají myšlenky z elektrochemických podnětů, jak se dochází k rozhodnutím nebo jak začínají odpovědi odesílané po pohybových nervech. Také se zcela nerozumí přenosu podnětů v neuronech. Mimo naše chápání je, jak tyto elektrické podněty působí na sny, psaní básní, komponování hudby — nebo jaká je příčina toho, že existuje samotné vědomí.
Uvažoval jsi již někdy o rozsáhlé činnosti mozku, jež je nepostradatelnou pro děje, které považujeme za naprosto běžné — chození, mluvení, jedení, plavání, jízda na kole nebo chycení baseballového míče? Začátečník je pod vysoko letícím míčem bezradný, a ten obyčejně dopadne kus od něho. Profesionál naopak vystartuje při úderu pálky. Zvuk pálky při dotyku míče mu řekne, jak tvrdě byl míč udeřen, jeho oči sledují jeho dráhu a rychlost a jeho mozek vypočítá pravděpodobné místo dopadu. Potom běží v tom směru, ale když běží, jeho mozek-počítač koná neustálé výpočty, aby přesně určil místo, kde má být chycen. Je vítr? Jak je silný? Žene míč vpravo, nebo vlevo? Zpomaluje míč, nebo jej nadnáší? Má změnit směr, běžet rychleji, nebo pomaleji? Je půda nerovná, má se vyhnout díře, chce jej chytit jiný hráč, má mu jej přenechat, nebo mu zabránit?
To vše musí brát na vědomí, ale nikdy nespustí oči z míče! Kdyby to udělal, ‚odpojil by svůj počítač ze sítě‘ a nemohl by míč úspěšně chytit. Není čas vědomě činit tolik výpočtů a rozhodnutí. Mysl a svaly hráče, který je cvičen zkušenostmi uloženými v paměti, vykonávají vše automaticky, protože jeho mozek byl pro to naprogramován praxí. Jak dojde k tomu, že má schopnost chytit baseballový míč, je samo o sobě tajemstvím!
Může být inteligence mozku připisována náhodě, jak to nyní dělají mnozí vědci? Jsou velmi nedůslední, když uvažují o náhodě. Mluví o zaměřování radiových signálů ke hvězdám, aby navázali spojení se vzdálenými civilizacemi na domnělých planetách. Jak by tito vzdálení příjemci asi poznali, že signály přicházejí z inteligentního zdroje a nejsou pouhou náhodou? Mohou nést jednoduché aritmetické rovnice, jako že dvakrát tři je šest. To se dá udělat snadno. Nebo signály mohou být daleko složitější, ale musí mít řád, který by předal informaci, snad mohou dokonce vytvořit obraz člověka. A naopak, jestliže by jeden z našich velikých radioteleskopů, pátrajících v hlubokém prostoru, zachytil takové obrazové poselství, vědci by nikdy nepochybovali, že pochází z inteligentního zdroje. A přece je to vše ve srovnání s mozkem velmi jednoduché. A je to ještě mnohokrát jednodušší než jediná buňka v děloze, která může vytvořit nejen mozek, ale celého lidského tvora! Je tudíž důsledné říkat, že mozek mohl vzniknout sám od sebe, že buňka v děloze také mohla vzniknout sama od sebe, ale že uspořádané radiové signály nepochybně dokazují, že za nimi stojí nějaký inteligentní zdroj? Taková otázka nepotřebuje odpověď.
Když Albert Einstein diskutoval o podstatě Boha, vesmíru a člověka, náhle pohlédl k obloze a řekl: ‚Nevíme o tom vůbec nic. Naše vědomosti jsou pouze vědomosti školáků.‘ Ptali se ho: ‚Myslíte, že někdy odhalíme toto tajemství?‘ Odpověděl: ‚Možná, že budeme znát trochu více, než víme nyní. Ale skutečnou podstatu věcí — tu nepoznáme nikdy, nikdy.
Oba, Einstein i David, užasli nad záhadami noční oblohy a člověka. A my jsme stále užaslí nad půl druhým kilogramem tajemství uzavřeným v našich lebkách — nad lidským mozkem.