I ten, kdo nevstoupí do manželství, může být šťastný

JEDEN opravdový mladý muž napsal starším křesťanského sboru dopis, v němž je prosil o pomoc. O rok dříve, když mu bylo jedenadvacet let, „rozhodl se, že zůstane svobodný“, aby se mohl bez překážek věnovat křesťanské službě Bohu. Ve svém dopise ještě napsal: „Nyní však již nejsem tak přesvědčen, že bych chtěl zůstat svobodný. Pozoruji totiž, že jsem se zamiloval . . . Skutečně nevím, co mám dělat.“

Musel ovšem sám rozhodnout, jak bude chtít jednat, ale bylo možné dát mu dobrou radu: „Snaž se žít podle svého rozhodnutí, že zůstaneš svobodný.“ Co to však znamená? Znamená to, že by měl člověk zůstat celý život svobodný? Nebo to znamená, že můžeme žít, jak chceme, pokud zůstaneme svobodní? Jak bychom se měli chovat, chceme-li trvat na svém rozhodnutí?

Tyto otázky stojí za to, abychom o nich blíže přemýšleli, protože každý z nás je alespoň po určitou část svého života svobodný. Lidé většinou nevstupují do manželství hned, jakmile se stanou zletilými, ale prožijí nějaká léta jako svobodní. Jiní se rozhodli, že zůstanou svobodní mnoho let, protože dávají přednost určité životní dráze nebo určitým zájmům před manželstvím. Jiní by chtěli vstoupit do manželství, ale nenašli ještě vhodného druha. Kromě toho je mnoho lidí, kteří byli v manželství, ale nyní jsou sami, protože smrtí ztratili manželského druha. Kdybys patřil k některé z těchto skupin lidí, co bys mohl dělat, abys mohl být šťastný ve svém stavu?

Přizpůsobit se Božskému měřítku

Je užitečné, abychom si povšimli toho, co Bůh říká ve svém Slově o svobodném stavu a o manželství. Je naším stvořitelem, a proto jeho názor nemůže být nerozumný nebo převrácený, ale jistě je správný a rozumný.

Bůh propůjčil manželství zvláštní důstojnost, neboť je sám založil. Věděl, že manželství bude pro muže a ženu znamenat, že budou mít po boku manželského druha a že budou spolu překonávat to, co jim přinese život. Věděl také, že dva lidé mohou být v manželství šťastní. Také jim to mělo umožnit, aby v čistotě plodili děti. (1. Mojž. 2:18, 22–24) V Hebrejských písmech je zpráva o mnoha pravých Božích ctitelích, kteří byli šťastní v manželství.

Také Ježíš a jeho apoštolové nebyli proti manželství, naopak, Kristus potvrdil božský původ manželství a apoštol Petr byl ženatý. (Mat. 19:4–6; 1. Kor. 9:5) Apoštol Pavel ukázal, jak se můžeme chránit před nemravností, neboť napsal: „Protože je však smilstvo všeobecně rozšířené, ať má každý svou vlastní manželku a každá žena svého vlastního manžela.“ — 1. Kor. 7:2.

Bible však nepřehlíží skutečnost, že manželství je také spojeno s problémy. Všichni lidé jsou nedokonalí a žijeme ve zlém světě, a proto manželství často přináší nejen radosti, ale také starosti a těžkosti. Pavel měl na mysli tyto problémy, když mluvil o ‚soužení v těle‘. Svobodný člověk je uchráněn před takovým ‚soužením‘, ale může mít zase jiné problémy. — 1. Kor. 7:28.

Doporučuje Bůh manželství, nebo doporučuje svobodný stav, jestliže oba stavy mají své problémy? Bible jednoznačně povzbuzuje ke svobodnému stavu, a to jak muže tak i ženy. To však neznamená, že by svobodný stav byl všeobecně doporučován jako konečný cíl, ale svobodný stav je doporučován tehdy, je-li spojen s pohnutkou sloužit Bohu s nerozdělenou pozorností. Pavel poukázal na to, že osoba v manželství má starost o to, aby se líbila manželskému druhu, což je také správné. Svobodný křesťan může naproti tomu projevovat „stálou pozornost k Pánu bez rozptylování“. V tomto ohledu je svobodný stav ‚lepší‘. — 1. Kor. 7:32–38.

Bible ukazuje, že zvláště mládí je doba příznivá k tomu, abychom sloužili Bohu. (Kaz. 12:1) Proto se mnozí mladí svědkové Jehovovi rozhodli, že zůstanou svobodní, alespoň na nějaký čas, aby se mohli bez překážek věnovat křesťanské službě. V Bibli se mluví o prorokyni Anně, která byla pokročilého věku; byla pouze sedm let vdaná a potom ovdověla. Pak zůstala neprovdaná. To jí umožnilo, aby ‚nikdy nechyběla‘ v chrámu; byla sama a své svobody, kterou proto měla, používala k tomu, aby chválila Boha. — Luk. 2:36–38.

Snad jsi kratší nebo delší čas svobodný. Může to být z tvého vlastního rozhodnutí nebo následkem určitých okolností. Co však můžeš dělat, abys byl přesto šťastný? A jakých nebezpečí se musíš vyvarovat?

Ježíš povzbuzoval ke svobodnému stavu, abychom mohli bez překážek sloužit jako kazatelé Božího království, a tehdy nazval tento stav ‚darem‘. Povzbudivě řekl: „Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Mat. 19:10–12) Je zřejmé, že neučinil ze svobodného stavu povinnost pro všechny, jinak by to přece nebyl „dar“. Z jeho slov je však patrné, že je třeba úsilí, abychom získali tento dar a uměli jej používat. Jsou s tím spojena nebezpečí nebo problémy.

Jsi-li svobodný, musíš dát pozor, abys nezáviděl těm, kteří jsou v manželství. Měl by snad první houslista v orchestru závidět koncertnímu pianistovi? Každý má své vlastní nadání a pociťuje v něm uspokojení. Osoby v manželství užívají určitých radostí, kterých nemůže užívat svobodný. Mají však také povinnosti a určitá omezení, jež nejsou uložena svobodnému. Jeden starší křesťan to vyjádřil slovy: „Kdyby svobodní byli dobrovolně tak filosofičtí, jakými musí být osoby v manželství, bylo by méně svobodných, kteří závidí ženatým a vdaným.“

Díváš-li se realisticky na svou situaci a na její přednosti a vpravíš-li se do ní, nebudeš kritizovat ani svobodný stav ani stav manželský. Svobodný stav nemusí vést k cynismu ani k pocitu marnosti. Když byl Ježíš na zemi, zůstal svobodný, měl však rozumný postoj vůči manželství, ženám a sexualitě. Kdyby byl zahořklý a cynický, nebyl by našel odezvu u lidí všeho druhu. Svobodní i ženatí a vdané, muži a ženy, všichni byli s ním rádi, a dokonce i děti cítily, že je k němu něco přitahuje. (Luk. 8:1–3; Mar. 10:13–16) Jsi-li také ty vyrovnaný, budeš šťastný, i když nežiješ v manželství.

Žij podle svého rozhodnutí

Chce-li svobodný člověk být šťastný, je třeba víc, než aby jen zastával odpovídající postoj; musí také podle toho jednat. Katolický „svatý“ Augustin žil jedenáct let s jednou dívkou bez sňatku. Řekl bys, že pěstoval dar svobodného stavu? Pavel vysvětlil, co si Bůh o tom myslí. O vdovách napsal: „Ta, která jde za smyslovým uspokojením, je mrtvá, ačkoli žije.“ — 1. Tim. 5:6.

Skutečnosti ukazují, že mnozí lidé, kteří nechtějí vstoupit do manželství nebo se domnívají, že ještě nemohou vstoupit do manželství, zastávají názor, že jsou dovoleny předmanželské pohlavní styky. Časopis Time přinesl v roce 1972 zprávu, z níž vyplývá, že ze 4611 svobodných dívek, které bydlely u rodičů nebo v internátě, nejméně 46 procent mělo pohlavní styky dříve než jim bylo dvacet let.

Jako svobodný nemůžeš však být šťastný ani tehdy, pěstuješ-li intimní styky s osobou druhého pohlaví. Dokazuje to velký počet pohlavních onemocnění a rostoucí počet nemanželských těhotenství. Ještě závažnější je skutečnost, že Bůh odsuzuje smilstvo. — Zjev. 21:8; Gal. 5:19–21.

Zdrženlivost ti pomůže nejen k tomu, abys byl šťastný, pokud jsi svobodný, ale přinese ti užitek ještě v jiném ohledu. Pokud se po letech svobodného stavu rozhodneš vstoupit do manželství, přispěje ti ke štěstí i v manželství. Jeden člen psychologické rady určité university napsal v knize Sex a dnešní generace (angl.) slova: „Pohlavní požitek bez lásky je pouhé uspokojení pudu. Vzniká při tom nebezpečí, že člověk ztěží dosáhne uspokojujících a obšťastňujících pohlavních styků, jestliže jich vůbec dosáhne. Člověk se tak snižuje na stupeň zvířete.“ A výzkum ukazuje, že lidé, kteří před manželstvím často měnili partnera při sexuálních stycích, mají sklon k nevěrnosti i v manželství. Vede-li někdo nemravný život jako svobodný, může to mít zhoubné následky pro jeho pozdější manželství.

Jako svobodný nebyl bys šťasten ani tehdy, kdybys hledal pudové uspokojení u osoby svého vlastního pohlaví a kdyby ses k ní obrátil v lásce, kdyby ses tedy stal homosexuálním. Bůh, který již mohl sledovat život stamilionů lidí, nás ujišťuje, že takový způsob jednání je nepřirozený; varuje nás před ním, protože ví, že takové spojení nemůže nikoho skutečně obšťastnit. (Řím. 1:26–32) Znamenalo by to, že by se člověk choval „nepatřičně vůči svému panenství“. Bible říká, že je lépe vstoupit do manželství, než dělat něco takového. (1. Kor. 7:36) Kdyby někdo pěstoval nepřirozenou náklonnost k osobě téhož pohlaví, nejednal by podle svého rozhodnutí, že zůstane svobodný.

Ani člověk, který si zvykne sám se ukájet, nejedná podle svého rozhodnutí, že chce zůstat svobodný. Mnozí lékaři sice tvrdí, že sebeukájení není škodlivé, ale všimněme si, co o tom řekli dva odborníci v knize Příručka pro manželství (angl.): „Mladí lidé, kteří delší čas pěstovali sebeukájení, mohou pociťovat jako obtížné, mají-li se změnit a dosáhnout plného uspokojení v pohlavním spojení s manželským druhem.“ Známe případy, kdy muži se nemohli zbavit tohoto zlozvyku ani tehdy, když vstoupili do manželství, a působili tím své rodině velké trápení.

Takové náhradní uspokojování a s ním spojené sexuální fantastické představy — ať již mají či nemají výše uvedené následky — jsou odmítnuty v Bibli, jež obsahuje Boží dokonalou radu. Nalézáme zde výzvu: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a lakotu.“ (Kol. 3:5) Není však sebeukájení více nebo méně totéž jako pohlavní spojení muže a ženy? Ne, sebeukájení slouží výlučně vlastnímu chtíči; je to projev lakoty. (Ef. 4:19) Neměl by ses proto vyvarovat sebeukájení, chceš-li být šťastný ve svobodném stavu?

Sebeovládání: jeho nutnost a jeho přednosti

Z dosavadního výkladu je jasně patrné, co je rozhodující pro to, abys byl šťastný, jestliže jsi svobodný: je to sebeovládání. Je sebeovládání obtížné břemeno? Musí se ovládat pouze svobodní? Ne, všichni křesťané musí pěstovat sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Také ti, kteří jsou v manželství, musí držet na uzdě svůj pohlavní pud, protože se musí řídit potřebami a náladou svého manželského druha, a také biblickými zásadami. V knize Proč čekat do manželství? (něm.) čteme: „Nikdo by neměl ponechávat prostě volný průchod svým pudům a dělat to, co se mu okamžitě dělat chce. Ke zralosti patří, abychom se učili sebeovládání a ohledu na druhé.“

Někteří se snad zeptají: „Nebude mně to však tísnit nebo neuškodím tak svému zdraví?“ Ve jmenované knize nacházíme odpověď i na tuto otázku: „Sebekázeň nijak neochuzuje pohlavní život. Naopak. Čím lépe umíte ovládat svou sexualitu, tím plněji a šťastněji ji budete prožívat. Dívky a chlapci, u nichž vzplanou přání a city, jsou v největším nebezpečí. Kdo se umí ovládat, snese i čekání.“

Sebeovládání je nutné i ve styku s osobami druhého pohlaví. Někteří tvrdí, že mohou občas jít s někým na schůzku, a přece mohou zůstat svobodní. Ale ruku na srdce: Není to téměř něco jako sebetrýznění? Zkušenost ukazuje, že ten, kdo chodí s někým z druhého pohlaví nebo s ním stále pěstuje styky, nevydrží ve svém předsevzetí zůstat svobodný. Někdo se však zeptá: „Nemůže to být jen platonické přátelství?“ Jeden lékař, který se po léta zabýval těmito problémy, o tom napsal: „Jako lékař si nemyslím, že existuje něco jako platonický vztah mezi mužem a ženou, kteří jsou často spolu sami.“

Měl bys také dát pozor, abys často nemluvil o osobách druhého pohlaví, abys také nečetl milostné romány a nedíval se na televizní programy a filmy, které pojednávají o tomto námětu. Onen lékař ještě píše: „Doporučuji [tomu] předcházet . . . Jestliže procházka potmě vyvolává v ženě touhu po muži jako průvodci, měla by chodit na procházky za světla. Při neworleánském džezu vzniká zvukem tamtamového bubnu rytmus, který rozrušuje vnitřní klid neprovdané ženy. Čajkovskij složil náladovou hudbu pro společnost ve dvou — a napsal také hudbu pro ty, kteří pociťují beznaděj a osamělost. Je sebetrýzněním, poslouchá-li někdo hudbu, která zneklidňuje.“

Občas se může stát, že potkáš bezmyšlenkovité lidi, kteří tě kritizují, protože jsi svobodný. Nepřipusť, aby tě to vyvedlo z rovnováhy. Pamatuj na to, že manželství a rodina jsou středem lidské společnosti; tvůj způsob jednání se tedy odlišuje. Snaž se proto, abys byl rozumný, když tě někdo kritizuje, protože snad nerozumí, proč zůstáváš svobodný. Může se však také stát, že osoby, které mají šťastné manželství, přály by ti stejné štěstí, a proto tě povzbuzují ke sňatku nebo se snaží seznámit tě s vhodným partnerem. Buď trpělivý — možná, že nikdy nepřemýšlely o tom, jaké radosti a přednosti má ten, kdo nežije v manželství.

Mnozí svobodní křesťané poznali uspokojení a štěstí, když mohou pomáhat druhým, aby porozuměli Božímu slovu a žili podle něho. Jeden lékař prohlásil: „Tělu neškodí, jestliže se někdo vzdá pohlavních požitků; škodí však duchu, jestliže člověk nemiluje, nic nevykoná, není respektován a necítí se v bezpečí.“ To všechno najdeme velkou měrou v srdečné společnosti křesťanského sboru a věnujeme-li se křesťanské kazatelské službě, která podporuje zdraví a je životně důležitá. — Skut. 20:35; 1. Petra 4:8; Mat. 24:14.

Patříš k lidem, kteří jsou nyní svobodní — ať již z vlastního rozhodnutí, nebo následkem okolností? Mnoho věcí ti může pomoci, abys byl v tomto stavu šťastný. Dáváš-li pozor na svůj postoj a na svůj způsob jednání, nebudeš nešťastný, i když nežiješ v manželství, ale přesvědčíš se o tom, že život svobodného může být spojen s příležitostmi a požehnáními, jež přinášejí štěstí a uspokojení.