Svobodný stav může být požehnaný

„Jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy pro nebeské království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ — Matouš 19:12.

1. Jak se v dávných dobách dívali Jehovovi služebníci na manželství a rodičovství a jak na svobodný stav?

MNOHO lidí těžko chápe, jak někdo může dát přednost svobodnému stavu. Poněvadž Jehova Bůh spojil prvního muže a ženu, Adama a Evu, v manželství, většina členů lidské rodiny se rozhodla dříve nebo později vstoupit do manželství, a ne zůstat svobodnými. V dávných dobách bylo mezi Božími služebníky rovněž výjimkou, jestliže někdo zůstal svobodný. Když se Jeftova dcera musela zřeknout svého práva vdát se, aby splnila slib svého otce, byla zpočátku smutná. Se svolením svého otce odešla se svými družkami na dva měsíce do hor, aby ‚oplakávala své panenství‘. (Soud. 11:38) Ano, manželství a rodičovství bylo považováno za větší požehnání než svobodný stav. — Rút 4:13–17; Žalm 127:3–5; Přísl. 5:18; 18:22; 31:10; Kaz. 9:9.

2. Jaké změny v názoru na závaznou povahu manželství vyplynuly z Ježíšova příchodu na zemi?

² Teprve po téměř 4 000 letech od uzavření prvního manželství bylo na svobodný stav poukázáno jako na něco lepšího pro jisté muže a ženy. Tehdy začala nová epocha, křesťanská éra. Změny, které s sebou přinesla, ovlivnily také názor na svobodný stav a na manželství, který dlouho existoval mezi Izraelity pod uspořádáním starozákonní smlouvy. Když Ježíš, zakladatel křesťanství, odpovídal na otázku o rozvodu, objasnil svým učedníkům, že bude opět platit Boží původní měřítko pro manželství. Polygamie a rozvod z jiného důvodu, než je manželská nevěra, budou věcí minulosti. — Mat. 19:4–9.

3. a) Jak reagovali učedníci na Ježíšovo vyjádření o závazné povaze manželského svazku? b) Došli učedníci k správnému závěru ohledně svobodného stavu? c) Co Ježíš řekl o tom, proč jsou jistí lidé eunuchy?

³ Jak reagovali Ježíšovi učedníci na jeho vyjádření o závazné povaze manželství? „Je-li člověk v takovém postavení vůči své manželce,“ řekli, „není radno vstupovat do manželství.“ (Mat. 19:10) Soudili, že by bylo lepší se neženit než vstoupit do nežádoucího stavu, který by nebylo možné podle přání zrušit. Strach z nežádoucí situace v manželství nebo neochota vydat se nesobecky pro svého druha nejsou však dobrými důvody pro toho, kdo se snaží za každou cenu vydržet ve svobodném stavu. Je to zřejmé ze slov, která svým učedníkům dále řekl Boží Syn: „Ne všichni učiní místo tomu slovu [o svobodném stavu], ale jen ti, kteří mají ten dar. Neboť jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky, a jsou eunuchové, kteří byli učiněni eunuchy lidmi, a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy pro nebeské království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ — Mat. 19:11, 12.

DUCHOVNÍ POHNUTKA

4. Jaká je nejšlechetnější pohnutka pro to, aby někdo zůstal svobodný, a proč?

⁴ Nejšlechetnější pohnutka k svobodnému stavu je tedy duchovní. Pro žádného muže či ženu neexistuje vznešenější účel života, než aby se oddali službě království a pomáhali lidem chopit se nádherné odměny věčného života a pevně se jí držet. Svobodný člověk může plněji sloužit Bohu, protože je osvobozen od péče a úzkostlivých starostí o manželského druha a děti. Proto je svobodný stav tak žádoucí a požehnaný!

5. Mohou všichni učinit místo svobodnému stavu? Jak je to zřejmé z pokynů vzhledem k mužům, kteří jsou způsobilí být služebními pomocníky a staršími?

⁵ Takový svobodný stav, který si člověk sám zvolí, je však pouze pro ty, kteří „tomu mohou učinit místo“. Mezi křesťany prvního století toho byla schopna pouze menšina. Je to patrné z pokynů, které se týkaly mužů způsobilých jako služební pomocníci a starší. Měl být brán v úvahu způsob, jakým vedou své vlastní rodiny, a to naznačovalo, že muži dost staří na to, aby byli jmenováni, byli obvykle ženatí a měli děti. — 1. Tim. 3:2, 12; Tit. 1:6.

6, 7. Jak si může být člověk jistý, že může učinit místo svobodnému stavu?

⁶ Protože během staletí většina Božích služebníků vstoupila dříve nebo později do manželství, můžeme se ptát: Jak si může být člověk jistý, že je jedním z mála, který může učinit místo svobodnému stavu? Apoštol Pavel poskytl inspirovanou odpověď: „Stojí-li však někdo pevně ve svém srdci, takže necítí pro to potřebu, nýbrž má v moci svou vlastní vůli a učinil rozhodnutí ve svém srdci zachovat své panenství, udělá dobře.“ — 1. Kor. 7:37.

⁷ Kdo má „dar“ svobodného stavu, měl by tedy být schopen sám poznat, že v jeho případě je zřeknutí se manželství z duchovních důvodů tou nejlepší cestou. Není to prostě jen potlačování stravující touhy srdce po manželství a rodinném životě. Ne, měl by být v srdci pevně přesvědčen, že je pro něj správné, že se zříká manželství, a měl by být ochoten vynaložit jakékoli úsilí, které je nutné, aby zachoval svou cudnost. V jeho smýšlení nebo sklonech by nemělo existovat nic, co by jej znepokojovalo, jestliže by měl setrvat ve svobodném stavu na neurčitou dobu.

8. a) Dělá svobodný stav někoho lepším? b) Jaký je podle Římanům 12:3–8 vyrovnaný názor na „dary“ a jak by měly být používány?

⁸ Kdo může zůstat svobodný pro království, neměl by samozřejmě pohlížet svrchu na ženaté či provdané křesťany. Z Božího hlediska není pro svůj svobodný stav lepší. Měl by uznat, že tím, čím je, je z Jehovovy nezasloužené laskavosti. Vyrovnaný názor na jakékoli „dary“, které snad jednotliví křesťané mají, vyložil apoštol Pavel v Římanům 12:3–8:

„Říkám každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je třeba, ale aby myslel tak, jak to odpovídá zdravé mysli, každý tak, jak mu Bůh udělil míru víry. Neboť jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou úlohu, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo ve spojení s Kristem, ale jsme údy, které patří jednotlivě k sobě navzájem. Protože tedy máme dary, které se liší podle nezasloužené laskavosti, jež nám byla dána, buď proroctví, pak prorokujeme podle víry, jež nám byla udělena; nebo služební úřad; pak se věnujeme tomuto služebnímu úřadu; nebo kdo učí, ať se věnuje svému učení; nebo kdo napomíná, ať se věnuje svému napomínání; kdo rozděluje, ať to činí velkoryse; kdo předsedá, ať to činí se skutečnou vážností; kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s veselostí.“

Neměli bychom tedy dary používat k tomu, abychom se povyšovali, ale k užitku sboru, k budování jeho členů.

TI, KTEŘÍ NEMAJÍ „DAR“

9. Jak může být pro dospělé, kteří nemohou učinit místo svobodnému stavu, užitečné několikaleté čekání před vstupem do manželství?

⁹ Dejme tomu, že křesťan skutečně touží po manželství. Ačkoli snad nemá dar svobodného stavu, neznamená to, že musí do manželství pospíchat. Zvláště když je mu kolem dvaceti let, existuje ještě mnoho věcí, které se může o životě naučit. Může získat zkušenost v mezilidských vztazích, jestliže udržuje společenství se svobodnými lidmi, manželskými páry a dětmi různého věku. Řada let, jež někdo tráví jako dospělý svobodný člověk, může mu přinést zkušenost a pochopení, které jsou nutné, aby si s dobrou rozlišovací schopností vybral svého celoživotního partnera a správně plnil povinnosti spojené s manželstvím.

10. Jak ukazují texty z 5. Mojžíšovy 7:3, 4 a 1. Korintským 7:39, že se Jehova zajímá o manželství svých služebníků?

¹⁰ Křesťan by neměl nikdy zapomenout, že Nejvyšší se zajímá o manželství svých věrných služebníků. Ví přesně, jak neblaze působí nešťastné manželství na víru. Proto Izraelitům přikázal, aby nevstupovali do manželského svazku se ctiteli jiných bohů. (5. Mojž. 7:3, 4) Také apoštol Pavel vyzdvihl, že křesťanská vdova „je volná, aby se vdala, za koho chce, jen v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Jestliže tedy Jehova Bůh vidí, že někdo z jeho služebníků opravdu potřebuje manželského druha, je pak rozumné se domnívat, že odpoví na jeho prosby o nalezení dobrého manželského partnera? Určitě ano, jestliže potřeba skutečně existuje!

11. a) Co by měli dělat křesťané, kteří chtějí skutečně vstoupit do manželství a ještě nenašli vhodného partnera? Proč? b) Jaké biblické příklady ukazují, že Jehova může opatřit i manželského druha těm, kteří jej opravdu potřebují?

¹¹ To neznamená, že se svatby uzavírají v nebi a že pro každého křesťana je mezi mnoha dospělými služebníky Jehovy jeden ideální partner. Ne, prostě to znamená, že Jehova se stará o to, aby jeho oddaní služebníci měli to, co potřebují, včetně manželského druha, jestliže se pro ně stává obtížné zůstat ve svobodném stavu čistými. (Přísl. 19:14) Nejvyšší opatřil znamenitou manželku Izákovi a dobrého manžela Rút. Obě manželství byla bohatě požehnána, protože prvořadým zájmem bylo činění Jehovovy vůle. (1. Mojž. 24:2–4, 12–27, 50, 51, 67; Rút 1:16, 17; 3:10; 4:13–17) Křesťané, kteří tedy chtějí vstoupit do manželství, by se o to měli modlit, a pak trpělivě čekat na Jehovu s důvěrou, že se zajímá o jejich štěstí a blaho.

VŠÍMEJ SI ZNAMENITÉHO PŘÍKLADU SVOBODNÝCH LIDÍ

12. Proč může být pro nás užitečné, jestliže uvažujeme o příkladu těch, kteří byli šťastní jako svobodní lidé?

¹² Ať má dospělý svobodný člověk dar svobodného stavu či nikoli, může se učit z biblických příkladů těch, kteří měli jako svobodní úspěch. Úvahy o takových příkladech mohou svobodnému člověku pomoci, aby jeho život měl hlubší smysl a uspokojoval jej. I manželské páry z nich mají užitek, protože čas a okolnosti mohou připravit o druha jednoho z manželů a ten pak stojí před otázkou, zda má uzavřít nový sňatek.

13. Na co se plně soustředil Ježíš Kristus jako svobodný muž a jaký měl postoj ke své službě?

¹³ Ježíš Kristus jako svobodný muž je jistě vynikajícím příkladem. Soustředil se plně na činění Otcovy vůle. „Můj pokrm je,“ řekl, „abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Boží Syn vstával časně ráno a sloužil až do noci, učil lidi, uzdravoval nemocné a osvobozoval ty, kteří byli posedlí démony. (Mar. 1:32; Luk. 21:37, 38) Ochotně sloužil lidem. Znázorňuje to jeho odpověď malomocnému, který řekl: „Pane, jestliže jen chceš, můžeš mne očistit.“ Bible podává zprávu: „A tak vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: ‚Chci, buď očištěn.‘ “ — Luk. 5:12, 13.

14. Co naznačuje, že Ježíš měl rád společenství s muži, ženami a dětmi?

¹⁴ Pozoruhodná je také skutečnost, že Ježíši Kristu bylo dobře ve společnosti všech — mužů, žen i dětí. Přijímal pozvání k jídlu, dokonce i na hostiny, a tím využíval příležitosti předávat na nich životně důležitá duchovní poučení. (Luk. 5:29–32; 14:1–24) Ženatí muži byli mezi jeho nejbližšími společníky. (1. Kor. 9:5) Zvláštní náklonnost měl k Lazarovi a k jeho sestrám Marii a Martě. V jejich domě v Betanii býval častým hostem. (Luk. 10:38–42; Jan 11:1, 5) Ježíš měl také radost z dětí. Jednou se učedníci pokoušeli odradit rodiče, aby nepřinášeli své maličké k Ježíši, aby se jich dotkl a modlil se nad nimi. „Když to Ježíš viděl,“ říká nám Písmo, „rozhorlil se a řekl jim: ‚Nechte ke mně přicházet malé děti; nepokoušejte se je zadržovat. . .‘ A bral děti do náručí, počal jim žehnat a pokládal na ně ruce.“ — Marek 10:13–16.

15. Jaké ponaučení mohou získat z příkladu Ježíše Krista svobodní lidé ohledně toho, co přispívá ke šťastnému a spokojenému životu?

¹⁵ Příklad Ježíše Krista ukazuje, že ti, kteří chtějí mít radost ze svobodného stavu, musí se celým svým srdcem, silou a všemi schopnostmi soustředit na pomoc lidem ve svém okolí. Musí mít upřímný zájem o lidi a ve společnosti mužů, žen a dětí nacházet potěšení. Měli by být také schopni rozumně se radovat ze života, žít bez přemrštěného sebezapírání, které ‚nemá cenu v boji proti uspokojování těla‘. — Kol. 2:23.

16. a) Co ukazuje, že Pavlův svobodný stav byl skutečně požehnáním pro druhé? b) Bylo by možné, vzhledem k apoštolovým slovům ve 2. Korintským 11:23–28, aby to dokázal jako ženatý člověk?

¹⁶ Apoštol Pavel, napodobitel Ježíše Krista, nalezl jako svobodný muž skutečné uspokojení ve své svaté službě. Z Jehovovy nezasloužené laskavosti mohl pracovat více než ostatní apoštolové. Cestoval tisíce mil po moři a po zemi a založil mnoho sborů v Evropě a v Malé Asii. (1. Kor. 15:9, 10) S manželkou a dětmi by samozřejmě nikdy nemohl podnikat takovou rozsáhlou evangelizační činnost, která ho opakovaně přiváděla do nebezpečných situací vzhledem k tehdy existujícím okolnostem. Asi v roce 55 n. l. mohl o sobě říci, že byl „v námahách hojnější, ve vězeních hojnější, v bití až nadmíru, v nebezpečích smrti často“. (2. Kor. 11:23) Pro svou nesobeckou službu celou duší Pavel zažíval neobyčejné štěstí, které pochází z dávání. Svým spoluvěřícím byl proto také velmi drahý. — Sk. 20:24–27, 31–38.

17. Jaký způsob života vede ten, kdo je svobodný pro království?

¹⁷ Když Pavel pod inspirací doporučoval svobodný stav, nechtěl tím samozřejmě povzbuzovat k zištnému, pohodlnému nebo samolibému životu. Ne, doporučoval způsob života, jenž znamená „stálou pozornost k Pánu bez rozptylování“. Bez úzkostlivých starostí a strachu o manželského druha a děti se může dospělý svobodný člověk dát cele k dispozici Pánu Ježíši Kristu a sloužit ve prospěch druhých. (1. Kor. 7:32–35) Pavel byl přesvědčen na základě své vlastní zkušenosti, že pro toho, kdo má dar svobodného stavu a setrvává v něm, je život šťastnější, jestliže je naplněn dáváním. (1. Kor. 7:40) Napsal: „Přeji si, aby všichni byli jako já sám. Ale každý má svůj vlastní dar od Boha, jeden ten, druhý onen.“ — 1. Kor. 7:7.

18. a) Jak prospěšně používaly svůj čas Anna a Dorkas? b) Jak na základě Matouše 28:19, 20; 1. Timoteovi 5:10 a Titovi 2:3–5 mohou ženy využívat svůj svobodný stav k požehnání druhých?

¹⁸ Ženy, které zůstávají svobodné, zažívají také mnoho radosti. Znamenitým příkladem byla Anna. Její manžel zemřel již po sedmiletém manželství a ona zůstala po zbytek svého života sama. Čím naplnila svůj čas? Duchovním věcem dávala přednost. I ve svých čtyřiaosmdesáti letech „nikdy nechyběla v chrámu a dnem i nocí přinášela svatou službu s posty a úpěnlivými prosbami“. (Luk. 2:36, 37) V křesťanském sboru byly později neprovdané ženy, které přinášely druhým skutečné požehnání. Dorkasa musela být jednou z nich. „Oplývala dobrými skutky a dary milosrdenství.“ Šila spodní i svrchní šaty pro potřebné vdovy ve sboru. (Sk. 9:36, 39) Mezi její dobré skutky patřilo i to, že pohostinně přijímala cizí křesťany ve svém domě a utěšovala a pomáhala těm, kteří byli v nějaké tísni. (Srovnej 1. Tim. 5:10.) Jako učednice Ježíše Krista bezpochyby dychtivě vyprávěla druhým o království. — Mat. 28:19, 20.

19. Proč bychom si měli vážit křesťanů, kteří učinili místo svobodnému stavu?

¹⁹ Dnes, jako v prvním století, jsou svobodní muži a ženy přínosem pro křesťanský sbor. Mají největší radost, když se vydávají plně pro druhé, jak uvnitř, tak vně sboru. Jejich svobodný stav je požehnaný, protože tito bratři neslouží svým vlastním zájmům, ale zájmům svého Mistra a Pána Ježíše Krista. A neměla by být mezi všemi ve sboru oceňována jejich znamenitá služba, kterou vykonávají a kterou mnohým z nich umožnil jejich dar?

20. Proč se oddaní svobodní křesťané radují z uspokojujícího života a jaké povzbuzení mohou načerpat z Izaiáše 56:5?

²⁰ Jejich život jistě není zbytečný, protože se zřekli manželství a rodičovství, ale má význam a přináší uspokojení. Ačkoli sami nemají rodiny, našli v křesťanském sboru ty, kteří je milují stejně hluboce jako své vlastní matky a otce, bratry a sestry, ano dokonce jako syny a dcery. (Mar. 10:30) Obšťastňuje je Jehovovo ujištění: „Chci jim ve svém domě a uvnitř svých zdí dokonce dát pomník a jméno, něco lepšího než syny a dcery. Dám jim jméno na neurčitý čas, jméno, které nebude odříznuto.“ — Iz. 56:5.

[Poznámka pod čarou]