I pomluvy mohou oznamovat pravdu

Boží služebníci by neměli být překvapeni, jestliže jsou pomlouváni oni i jejich poselství. Křesťanský apoštol Petr napsal svým bratrům ve víře: „Protože s nimi tím směrem dále neběžíte ke stejnému hlubokému bahnu prostopášnosti, jsou zmateni a stále o vás mluví utrhačně.“ (1. Petra 4:4) Občas takové řeči vzbuzují u jiných zájem o poselství Bible.

Jeden muž z republiky Senegal podává zprávu o tom, co prožil první den na svém novém pracovišti: „Byl jsem svými kolegy v práci štván proti jednomu muži, který ten den nepřišel do práce. Říkali: ‚Je potrhlý. Neumí mluvit o ničem jiném než o Bohu a pokouší se každého z nás odvést do jeho náboženství. Dávej si před ním pozor! Jistě tě také bude chtít odvést od tvé církve.‘

Bylo to, poctivě řečeno, překvapující. Tito lidé mne ještě vůbec neznali. Proč se všichni o mne tak velice ‚zajímali‘ a byli ke mně tak ‚přátelští‘? Byl jsem velmi zvědavý a napjatý, abych poznal toho tak opovrhovaného ‚pomatence‘.

Ráno mého třetího pracovního dne jsem potkal někoho, koho jsem ještě předtím neviděl. Dělal dojem, že se těší ze života. Zvláště nápadná byla jeho zářivá pokora a jeho odzbrojující úsměv. Přivítal mne s rozpřaženýma rukama a řekl: ‚My dva máme spolu pracovat.‘ Zdálo se mi, že je v každém ohledu úplně normální. Byl jsem si však jistý, že on je ten ‚pomatenec‘, před nímž mne všichni varovali. Bez okolků jsem řekl: ‚Ty musíš být . . .‘ Překvapeně odpověděl: ‚Ano. Ale jak jsi na to přišel? Znáš mne?‘

Vysvětlil jsem mu, že ho v určitém ohledu znám, protože jsem o něm hodně slyšel v minulých dvou dnech od jiných dělníků. Protože jsme museli spolu pracovat, využil každou volnou minutu, aby mi povídal o dobrém poselství o království. Objasnil jsem mu hned na začátku, že nemám nic proti tomu, když se mnou mluví, že bych však své náboženství nevyměnil za nic na světě. Přece však se mi poselství, o němž mluvil, ono odpoledne líbilo stále více. Příští den jsem se rozhodl pro pravdu.“