Mysli prospívá, jestliže má lásku

Dvě malá děvčátka ve věku 13 a 16 měsíců projevila v sirotčinci tak překvapivé zpoždění ve svém vývoji, že byla poslána do ústavu pro duševně choré. Asi o šest měsíců později psycholog zjistil, že jsou to čilé, normální děti. Nevěřil, že by toto zlepšení mohlo být trvalé, a proto je vyšetřoval ještě dvakrát, v rozmezí asi 12 měsíců, a pokaždé byla jejich inteligence normální. Jediný rozdíl v jejich životě byl ten, že ženy, které v ústavu žily, je hýčkaly, hrály si s nimi a měly k nim osobní vztah.

Kniha „Kvalita života — raná léta“, kterou vydala Americká lékařská společnost (AMA), říká: „Kdyby nedostaly lásku od žen žijících okolo nich, strávily by zbytečně svůj život v ústavech. Tento případ objasňuje skutečnost, že dítě, i když jeho dědičné vlohy mohou být skvělé, musí mít milující péči a povzbuzení, jestliže má své schopnosti realizovat.“