Co říká Bible?

Jsou pověry škodlivé?

SKUPINA studentů psychologie opřela na rušné londýnské ulici žebřík o zeď, čímž postavila kolemjdoucí před rozhodnutí: zůstat na chodníku a projít pod žebříkem nebo sejít z chodníku do vozovky a vyhýbat se provozu. Sedm z deseti chodců se žebříku vyhnulo.

Mnozí lidé připouštějí, že se v tísni potají utíkají k několika oblíbeným pověrám. A co ty? Pociťuješ někdy nutkání zaklepat na dřevo, držet někomu palec nebo házet špetku soli přes levé rameno? Jestliže ano, pozastav se a uvažuj, proč to chceš udělat?

Někteří lidé vůbec nepovažují pověry za něco závažného. Spisovatel Robertson Davies vysvětluje: „Parapsychologie, UFO, zázračné léčení, transcendentální meditace... jsou celkově odsuzovány, ale pověry pouze vzbuzují nelibost.“

Jiní se dívají na pověry jako na něco nepodstatného a vůbec je neberou vážně. Jedna kniha říká i pověrách: „Dívejme se na ně shovívavě a pobaveně.“ Mnoho lidí to tak dělá. Uvažují tak, že nejsou sice k ničemu dobré, ale nejsou ani škodlivé. Nejsou však opravdu škodlivé?

Neškodné, či škodlivé?

„Každé jednání má nějaký význam,“ vysvětluje dr. Alan Dundes, profesor folkloristiky na jedné univerzitě. „Lidé by nepěstovali žádné zvyky, které by neměly význam pro jejich psychiku.“ Badatelé říkají, že tyto pověrečné představy nejsou nic jiného než „okno do psychiky“. Proč bychom tedy toto „okno“ neotevřeli a nepodívali se, co se za ním skrývá?

Psycholog Eward Hornick říká, že „pověry jsou jedna z lepších životních opor“. Nepřiklání se však k názoru, že hodnota opory či podpory závisí na tom, jakou kvalitu má její podklad? Například židle na pevné kuchyňské podlaze vytváří výbornou, neškodnou oporu. Posadil by ses však na židli, která by stála na tekutém písku? Samozřejmě, že ne.

Tentýž určující činitel platí i na pověry, „lepší životní opory“. Jaký mají základ? Jsou založeny na pevných biblických naukách, nebo snad na tekutém písku falešných náboženských představ?

Snad ti to bude připadat přitažené za vlasy a nebudeš vidět souvislost mezi vyhýbáním se žebříku, klepáním na dřevo a podobnými zvyky a mezi náboženskými názory. A přesto vzájemně souvisejí. Vezměme si jako příklad pověru se žebříkem.

Někdy je prozíravé pod žebříkem nechodit, protože z něho může spadnout nářadí. Nevyhýbají se však lidé žebříku, i když nehrozí žádné nebezpečí, jen proto, aby zabránili „smůle“? Jaký základ má tedy tento zvyk? Žebřík opřený o zeď tvoří trojúhelník. „A trojúhelník,“ vysvětluje „Encyklopedie pověr“ (angl.), „vždycky symbolizoval trojici.“ Procházení pod žebříkem se tedy dostalo na stejnou úroveň s opovrhováním trojicí, pronikáním do svatého prostoru a mohlo „hrát do ruky tomu Zlému“, jak uvádí stejná encyklopedie. Je však nauka o trojici opravdu založená na Bibli?

Zcela naopak. Učení o trojici pochází ze starověkých pohanských náboženství. Boží slovo vyvrací myšlenku o trojici. Říká, že Jehova je vyšší než Kristus. (Jan 14:28; 1. Korinťanům 11:3) Pověra o nebezpečném žebříku je tedy založena na představě falešného náboženství. Totéž platí o pověře házet sůl přes levé rameno.

Sůl, konzervační prostředek, byla symbolem života a štěstí. Jestliže ji někdo rozsypal, musel podle pověry usmířit ďábla a démony. A protože ďábel a démoni jsou prý vždy po levé straně člověka, na nedobré straně, musí člověk hodit trochu soli přes své levé rameno. Není však součástí usmiřování i to, že člověk dělá ústupky? Samozřejmě, a to odporuje biblickým výstrahám: „Postavte se proti ďáblu“, „nedávejte místo ďáblovi“ a ‚stůjte pevně proti ďáblovi‘. (Jakub 4:7; Efezanům 4:27; 6:11) Tato pověra je tedy také založena na názorech, které jsou v rozporu s Biblí.

Jak jsou škodlivé?

Snad namítneš, že to třeba může být pravda, ale když ty se vyhýbáš žebříku nebo házíš sůl, nepřemýšlíš o trojici ani o ďáblovi a rozhodně je tím neuctíváš. Řekneš, že to je jen zvyk a co by tedy na něm mohlo být škodlivého? Ale uvažuj: Ten, kdo ví, že určité pověrečné zvyky jsou založené na lži, ale dále tyto zvyky pěstuje, podobá se tomu, kdo ví, že jeho židle stojí na tekutém písku, ale přesto říká: ‚Neuvažuji o tekutém písku, a tak mi nemůže škodit,‘ a dál na té židli sedí. (Zjevení 22:15) Je v nebezpečí, a můžeš v něm být i ty. Proč?

Možná, že jsi stále více závislý na pověrách, a než se naděješ, mohly by ovládnout celý tvůj život. Pověry jsou založeny na lži, a proto by ses ve skutečnosti mohl stát otrokem „otce lži“, satana. (Jan 8:44) To může dále vést ke zotročení další zvyklostí založenou na lži — ke spiritismu.

Pověry se na první pohled opravdu jeví jako neškodné, ale při bližším pohledu rozeznáš, že ve skutečnosti jsou při nejmenším bezcenné a v horším případě velice škodlivé.

[Rámeček na straně 10]

„Uvědom si také, že pověry poskytují nezralému jedinci omluvu pro to, že svádí vinu za svůj špatný osud na nějakou sílu mimo sebe.“ — „Pověrčivý? Už víš proč!“ (angl.)