Ohnivé fontány na Havaji

NA NOČNÍ obloze žhne rudá záře, ve vzduchu je štiplavý dým a člověka pálí oči z prachu v ovzduší. Co se stalo? Proč se lidé připravují na možnost evakuace ze svých domovů? Je to lesní požár? Ne, rozruch způsobila sopka, která je opět v činnosti a ještě jednou poskytuje velkolepou ohnivou podívanou.

Výbuchy sopek na „Velkém ostrově“, jak se nazývá Havaj, jsou poměrně běžné. Například sopka Kilauea měla od svého výbuchu 3. ledna 1983 nejméně 48 období sopečné činnosti. Tato období trvají obvykle nejvýše 24 hodin a v jejich průběhu tryská láva do výšky až několik set metrů a také se rozlévá v proudech do vzdálenosti až několika kilometrů od kráteru.

Výbuch poskytující velkolepou podívanou

Výbuch na jaře roku 1984 byl však zcela jiný. Tehdy ožila největší činná sopka na světě, Mauna Loa, která ode dna oceánu až ke svému vrcholu měří více než 10 000 metrů. Mauna Loa byla od svého posledního krátkého výbuchu (trval jen jeden den) v červenci 1975 v klidu, ale v březnu a v dubnu 1984 soptila 22 dnů. Tehdy vychrlila v průměru asi milión krychlových metrů lávy za hodinu. Za pouhou hodinu to bylo tolik sopečného materiálu, který by pokryl 1,2 metry široký chodník deseticentimetrovou vrstvou z Honolulu až do New Yorku — tedy přes 7 800 kilometrů.

Ohromné množství lávy vytékalo v několika velkých proudech. Některé směřovaly k hlavnímu městu ostrova, k Hilu, které má více než 35 000 obyvatel. Úřady pozorně dohlížely na situaci a ve chvíli, kdy se hlavní proud lávy přiblížil na šest kilometrů od města, dostoupil strach vrcholu. I když vyteklo velké množství lávy, nebyly nakonec vážně ohroženy ani životy lidí, ani jejich majetek.

Během výbuchu Mauna Loy se znovu krátce probudila k životu Kilauea, z níž tryskala láva do výšky přes 200 metrů. Tak vznikla neobvyklá situace, kdy na ostrově byly současně v činnosti dvě sopky. Došlo k tomu poprvé od roku 1868.

Havajské báje

Dá se předpokládat, že taková mocná přírodní podívaná vyvolá u někoho tradiční a někdy i pověrčivé představy. Havajská báj říká, že v sopce přebývá bohyně ohně Pele, která vyjadřuje svůj hněv, když ohrožuje životy lidí a jejich majetek. Tehdy starověcí Havajané obětovali jídlo a alkohol, aby Pele usmířili.

Někteří novodobí Havajané se stále drží některé z těchto tradic. Podle zpráv při výbuchu Mauna Loy v roce 1984 prý nejméně jeden kahuna (havajský duchovní) vystoupil ke kráteru hory, aby bohyni ohně, Madame Pele, předložil jako oběť lososa a kořen taro.

V době výbuchu Mauna Loy i Kilauey se znovu vynořila další havajská legenda. V noci viděli mnozí, a to i zaměstnanci služeb Národního parku, na nebi bílý pruh doprovázený velkým, jasným bleskem. Podle výkladu havajské báje to byla Pele, která putovala ve své ohnivé kouli neboli popoahi od jedné sopky ke druhé, aby hájila své panství.

K dalšímu jevu došlo v průběhu činnosti sopky. Přírodní podmínky v oblasti Mauna Loy způsobily, že na horu padal sníh právě ve chvíli, kdy chrlila lávu. Vědci vysvětlovali, že ke tvorbě sněhu přispěl kouř a popel, které létaly do atmosféry, ale ti, jimž byla dobře známá havajská legenda, měli jiné vysvětlení.

Podle havajské báje dokazoval sníh, který padal na sopku, že o Mauna Loy bojovaly dvě bohyně — Pele a její sestra Lilince, bohyně sněhu. Sníh se rozpustil, jakmile se dotkl lávy, a to mělo zmanemat, že Pele v boji o panství zvítězila.

Nová sopečná činnost

Mauna Loa je od roku 1984 opět v klidu, ale Kilauea měla od ledna 1983 48 pravidelných výbuchů a od 18. července 1986 stále vylévá lávu. Loni v listopadu se proud roztavené horniny, které vytéká téměř 400 000 krychlových metrů denně, dostal až k moři. Téměř 13 kilometrů dlouhý tok lávy, který přerušil silnici Kalapana, sice připojil k pobřeží novu zemi, ale do prosince zničil 26 domů a dalších 80 je dosud ohroženo.

Havajské sopky jsou sice poměrně nevinné, ale v poslední době značně škodily majetku. Lidé nejsou v tak velkém nebezpečí, protože okolí sopek a vytékající lávy není obydlené. Přibližuje-li se proud lávy k obydlené oblasti, jsou úřady schopné dostatečně předem varovat obyvatelstvo, aby se mohlo bezpečně a v pořádku vystěhovat.

Sopky hrály důležitou úlohu při přípravě Země jako bydliště pro lidi a značně přispěly k zúrodnění půdy a ke zmírnění klimatu. Úžasnou podívanou na havajské ohnivé fontány je možné sledovat bez pověrečného strachu. Spíše nás podněcuje k tomu, abychom oslavovali Jehovu, Boha, který všechno stvořil.