Děti bez domova — Kdo je vinen?

Od dopisovatele Probuďte se! z Brazílie

JEDNOU večer jde Francisco se svou manželkou a dětmi do místního bistra. Na parkovišti jim otrhaný chlapec nabízí, že jim pohlídá automobil, než se najedí. Když Francisco se svou rodinou odchází z restaurace, chlapec dychtivě natahuje ruku po několika drobných za svou službu. Do pozdní noci podobné děti vedou v ulicích města boj o své životní potřeby. Nikam nespěchají, protože ulice je jejich domovem.

DĚTI bez domova jsou považovány za vyvrhele společnosti a jsou označovány jako „děti nikoho“ nebo „odhozené děti“. Jejich počet je děsivý, možná až 40 miliónů. I když se přesné číslo dá těžko zjistit. Odborníci se však naneštěstí shodují v tom, že tento problém vzrůstá na celém světě a zejména v Latinské Americe. Pohled na děti bez domova schoulené u domovních dveří nebo žebrající o peníze je tak úděsný, že se společnost raději chápe strohých statistik o pohřešovaných, krčí rameny a jde dál. Ale společnost už to tak dál dělat nemůže. Podle zprávy UNICEF (Mezinárodní fond Spojených národů pro pomoc dětem) 60 procent dětí bez domova ve věku od 8 do 17 let užívá halucinogenní látky, 40 procent z nich pije alkohol, 16 procent je závislých na drogách a 92 procent kouří. A protože nemají žádnou odbornou zručnost, často se udržují při životě žebráním, krádežemi nebo prostitucí. Jak „děti nikoho“ dospívají, jsou v nebezpečí, že se z nich stanou zločinci, a zločinci ohrožují bezpečnost celé společnosti.

Brazilský list O Estado São Paulo napsal o jedné partě dětí bez domova: „Nemají žádnou rodinu, žádné příbuzné a ani žádnou naději do budoucnosti. Žijí tak, jako by každý den byl ten poslední. . . Tyto děti. . . neztrácejí čas: Ve vteřině seberou mladistvému náramkové hodinky, ženě strhnou s krku řetízek, zaútočí na kapsu starého muže. A opět neztrácejí čas a bleskem mizí v davu. . . Nezletilí začínají velice brzy s pohlavními styky. Jedenáctiletá dívka a dvanáctiletý chlapec se dají dohromady a za měsíc či za dva svůj vztah přeruší se stejnou lehkostí, jak s ním začali.“

Proč žijí na ulici

Není snadné pomáhat dětem bez domova. Z jedné zprávy vyplývá, že 30 procent těchto dětí ulice je tak vystrašených, že odmítá úřadům podat jakoukoli informaci o svém původu a někdy ani nechce říci své jméno. Proč ale žijí na ulici? Je možné, že chtějí být nezávislé? To byl případ jednoho brazilského chlapce, který řekl, že se nevrátí domů, protože mu otec nedovolí, aby si dělal, co chce. Podle mexického listu El Universal je ovšem hlavním důvodem velkého počtu dětí ulice to, že je jejich otcové opustili. Rozpad manželství je tedy závažnou příčinou vzrůstajícího počtu dětí potloukajících se po ulicích.

Kromě toho se někteří rodiče starají o své potomky nezodpovědně, bijí je, pohlavně je zneužívají, vyhazují je z domova nebo si jich prostě nevšímají. Proto se zneužívané a odmítané děti mnohdy domnívají, že je lepší, aby odešly samy třeba i na ulici.

Děti ovšem potřebují láskyplnou péči a vedení. Tak to výstižně vyjádřil ředitel UNICEF James Grant. Citoval ho redakční článek listu Latin America Daily Post následovně: „U člověka ve věku tří až čtyř let je propojeno již 90 procent mozkových buněk a jeho tělesný rozvoj pokročil tak daleko, že je stanoven vzor pro celý jeho další život. Tato první léta života tedy vyžadují bezpodmínečnou ochranu, aby se uchránilo právo dítěte na nejlepší možný rozvoj a aby se lidé mohli utvářet tak, že by plně přispívali ku prospěchu svých rodin i svých národů.“

Pozorovatelé se tedy zajímají o to, zda vinu na bídě dětí bez domova má ekonomika, vlády či veřejnost. Tentýž redakční článek pokračuje: „Ani humanitární ani ekonomické ‚investice do dětí‘ příliš nepokročily. . . ‚Ekonomická úprava‘ často znamenala, že příspěvky na potravu a denní potřeby se zmenšily. . . Protože vzrůstá nezaměstnanost a klesají reálné mzdy, takovéto zmenšování znamená, že se tíže hospodářského poklesu přenáší na ty, kteří jsou nejméně schopni ji snášet — na nejchudší rodiny a na jejich děti.“

Špatná hospodářská situace v mnoha zemích je nepochybně dalším důvodem zvyšujícího se počtu dětí ulice. Rodiče pošlou své děti na ulici, aby si vydělaly cokoli a jak to umějí. Proč je ale tak těžké řešit problém dětí bez domova?