Děti bez domova — Proč je tak těžké pomáhat jim?

14. ŘÍJNA 1987 spadla malá Jessica McClureová ze Spojených států do nepoužívané studny hluboké téměř 7 metrů. Záchranci si klestili cestu tvrdou skálou 58 hodin naplněných úzkostí, aby se dostali k osmnáctiměsíční holčičce. Nehodou se zabývaly úvodníky v celé zemi a televizní diváci byli ve velkém napětí do té doby, než živá Jessica byla osvobozena z tmavé díry.

Ale Jessica měla domov. Je tedy velmi podivné, že bída dětí bez domova nevzbuzuje stejný zájem. Je to snad proto, že se jejich situace váže k chudobě? Jeden pisatel článku v časopisu Světové zdravotnické organizace World Health rozebíral situaci nuzných a prohlásil: „Chudí ve městech nejsou řádnými občany země, protože nemají žádná politická, sociální ani hospodářská práva. Chudí rychle stárnou a umírají mladí.“ Musí se tedy nejprve změnit postoj vlád a lidí k těmto chudým, a pak jim hospodářský systém v zemi zajistí dostatek potravy, oblečení a obydlí.

Jak se dá některým pomoci

Ideály vyjádřené v Deklaraci Spojených národů o právech dětí jsou skutečně ušlechtilé, ale proč připadají tak nedosažitelné? (Viz rámeček.) Lidé všeobecně mají rádi děti a chtějí pro ně to nejlepší. Kromě toho jsou děti velice důležité pro budoucí prospěch národa. James Grant z UNICEF napsal v Latin America Daily Post: „Jsou to přece děti, které musí nakonec vyvést svou zemi z ekonomické stagnace.“ Jedna zpráva ukazuje, jak uvádí Grant dále, „že výdaje na základní zdravotní péči a vzdělání mohou vést k podstatnému zvýšení produktivity a k hospodářskému vzrůstu.“ Takové země jako Brazílie si plně uvědomují, jak špatné světlo vrhá situace dětí ulice a s ní spojené násilí. V Brazílii se ovšem snaží tento problém řešit dobročinností, přijímáním dětí do pěstounské péče, dětskými domovy a polepšovnami.

Některé vlády považují za účinnější podporovat vlastní iniciativu chudých rodin a obcí v bytové výstavbě než stavět domy. Tak mohou chudí sami přispět ke změnám.

Když tedy chudé rodiny dostávají podporu od různých úřadů, měly by také udělat svůj díl. Rodina si polepší hospodářsky i společensky, jestliže se semkne a pustí se do řešení svých problémů. Když je to potřeba, mohou všichni schopní rodinní příslušníci přispět k rodinnému rozpočtu.

Jak se některým dařilo

Řada dětí bez domova byla schopná osvobodit se ze své situace. Podívejme se například na Guillerma. Než se narodil, žili jeho rodiče v malé vesnici. Protože však jejich hospodářská situace byla špatná, přestěhovali se do hlavního města. Když byly Guillermovi tři měsíce, jeho otec byl zavražděn. Za pět let nato mu zemřela matka a děti zůstaly u babičky. Tak se stal Guillermo již jako malý chlapec dítětem ulice. Pět let chodil den co den po restauracích a barech, prosil o jídlo a o peníze pro rodinu a až do pozdní noci se toulal po ulicích. Laskaví lidé, kteří se s ním na ulici seznámili, ho naučili základům osobní hygieny a chování. Jedna vládní agentura ho sebrala na ulici a dala ho do dětského domova, kde dostal jídlo i školní vzdělání. Svědkové Jehovovi mu pomáhali, aby pochopil, že stvořitel se o něj osobně zajímá, a uspokojovali jeho duchovní potřeby. Na Guillerma velmi zapůsobila upřímnost a přátelský postoj svědků a později řekl: „Kdo by chtěl pomoci chlapci, který vyrůstal prakticky bez vedení a bez kázně? Jen láskyplní bratři mi v tom pomáhali, a to se nedívám na finanční pomoc.“ V 18 letech se Guillermo dal pokřtít. Nyní slouží v kanceláři odbočky Společnosti Strážná věž ve své zemi.

Dalším příkladem je João, jehož jako malé dítě společně s bratry vyhodil opilý otec z domova. Joãoa přijal do zaměstnání jeden obchodník s potravinami. Protože João byl pilný, dobře prospíval a brzy získal důvěru svých spolupracovníků i jiných lidí. Nyní je šťastným otcem rodiny. Podívejme se také na dvanáctiletého Roberta, kterého jeho rodiče odhodili. Našel si práci jako čistič bot a jako prodavač sladkostí a později pracoval jako malíř. Díky své ochotě učit se a pracovat, João i Robert překonali mnoho překážek. Vzpomínají na chvíle úzkosti a nejistoty, jež postihují děti bez domova, ale posílilo je studium Bible se svědky Jehovovými. Z těchto několika příkladů je patrné, že děti jsou obvykle velice odolné, a při správné pomoci mohou nakonec překonat nepříznivé podmínky a opuštěnost.

Kromě toho, mají-li mladí lidé vedení od svých rodičů v souladu s Božím slovem, vytvářejí se pevné rodiny a nevznikají takové problémy jako je opuštěnost a zneužívání dětí.

Proč selhávají lidské snahy

Přesto existují milióny dětí bez domova a to dokazuje, že se lidem nedaří řešit tento ohromný problém. Časopis Time citoval následující výrok ředitele Ústavu péče o dítě: „Člověk, který má psychické poruchy a je nějak duševně oslabený, tedy nemocný člověk — nemocná, slabá populace —, nemůže působit jako činitel rozvoje.“ Tentýž časopis předpověděl, že následkem toho jedna latinskoamerická země bude mít „na sobě zátěž miliónů dospělých, kteří budou podvyživení, nekvalifikovaní a nevzdělaní do té míry, že nebudou přístupní žádnému civilizačnímu procesu“.

Můžeme se tedy vzhledem k tomu domnívat, že následky podvýživy, pohlavního zneužívání a násilí je možné odstranit pouze lidskými prostředky? Připadá nám, že nějakými lidmi vymyšlený program může vrátit zpět do společnosti všechny ty děti ulice, které bojovaly o přežití na ulicích mezi násilnými a bezohlednými jedinci? Umíme si představit vzdělávací program, který by poučil rodiče, jak zodpovědně jednat se svými potomky? Je smutné, že lidské snahy, ať jsou jakkoli upřímné, nemohou zcela vyřešit problémy dětí bez domova.

Proč ne? Někdo nebo něco brání vyřešení tohoto problému. Je zajímavé, že Ježíš poukázal na osobu, kterou označil jako „panovníka světa“. (Jan 14:30) Je to satan ďábel. (Viz stranu 12.) Záludně ovlivňuje lidstvo, což je základní překážka pro vyřešení těchto problémů a dosažení pravého štěstí. (2. Korinťanům 4:4) Je tedy nezbytné, aby tento neviditelný tvor byl odstraněn, a mohly nastat spravedlivé podmínky pro všechny děti bez domova a pro všechny poškozené lidi. Můžeme pak doufat v takový svět, kde nebudou děti bez domova ani bída? Je nějaká reálná a trvalá naděje pro děti bez domova?

[Praporek na straně 6]

‚Kdo by chtěl pomoci chlapci, který vyrůstal bez vedení a bez kázně?‘

[Rámeček na straně 7]

Deklarace Spojených národů o právech dětí:

◼ Právo na jméno a státní příslušnost.

◼ Právo na lásku, porozumění a hmotné zabezpečení.

◼ Právo na přiměřenou výživu, bydlení a lékařské ošetření.

◼ Právo na zvláštní péči při tělesném, duševním nebo sociálním postižení.

◼ Právo na okamžitou pomoc při neštěstí a v tísni.

◼ Právo na ochranu před jakoukoli formou zanedbávání, týrání a zneužívání.

◼ Právo na řádnou možnost hry a zotavení a pro všechny stejnou příležitost bezplatného a povinného vzdělání, aby se jim umožnil rozvoj individuálních schopností a staly se užitečnými členy společnosti.

◼ Právo na zdravý duchovní i tělesný rozvoj v podmínkách svobody a důstojnosti.

◼ Právo na výchovu v duchu porozumění, snášenlivosti, přátelství mezi národy, míru a univerzálního bratrství.

◼ Právo na stejný užitek z těchto práv bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženský, politický nebo jiný názor, národní či sociální původ, majetek, nebo jinou odlišnost.

Stručné shrnutí podle Everyman’s United Nations.

[Podpisek obrázku na straně 5]

Reuters/Bettmann Newsphotos