Mimozemšťané — prastarý sen

MYŠLENKA na mimozemšťany není výplodem novodobých vědeckofantastických spisovatelů. Již před třiadvaceti stoletími učil řecký filozof Metrodoros, že vesmír obsahující pouze jeden obydlený svět by byl stejně nepravděpodobný jako velké pole, na němž roste jediný obilný klas. Římský básník Lukrécius z 1. století př. n. l. napsal, že „v jiných částech vesmíru jsou jiné Země a různá lidská plemena“.

Toto učení nazývané mnohost světů bylo po staletí v nemilosti křesťanstva. A zhruba od roku 1700 do rané části našeho století většina vzdělaných lidí včetně některých největších vědců v dějinách pevně věřila v život na jiných světech. Jeden pedagog z poloviny 19. století byl dokonce mnohými napaden, když se odvážil napsat článek popírající tuto nauku.

Zdálo se, že lidé dychtí věřit v mimozemšťany i na základě nejslabších důkazů. V roce 1835 napsal novinový reportér, že astronomové objevili život na Měsíci. Napsal, že v teleskopu bylo vidět podivná zvířata, exotické rostliny a dokonce človíčky s křídly, jak se vznášejí a viditelně gestikulují. Náklad jeho listu prudce stoupl. Mnozí té pohádce věřili i potom, co byla odhalena jako podvod.

I vědci byli optimističtí. Koncem 80. let minulého století byl astronom Percival Lowell přesvědčen, že na povrchu planety Mars vidí složitou soustavu kanálů. Podrobně je zmapoval a psal knihy o civilizaci, která je postavila. Francouzská akademie věd si byla životem na Marsu tak jistá, že nabídla odměnu prvnímu, kdo naváže styk s jinými mimozemšťany než Marťany.

Někteří navrhovali prapodivné plány k navázání styku s bytostmi na blízkých světech, od zapálení obrovitých ohňů na saharské poušti po vysazení geometrických lesů na Sibiři. V roce 1899 postavil americký vynálezce stožár s měděnou koulí na vrcholku a vysílal z ní silné elektrické impulsy jako signály Marťanům. Lidem vstávaly vlasy a v okruhu padesáti kilometrů žhnula světla, ale odpověď z Marsu nepřišla.

Plni naděje

Technika stojící za dnešním hledáním života na jiných světech je snad nová, ale jedno se nemění: Vědci stále důvěřují tomu, že lidstvo není ve vesmíru samo. Astronom Otto Wöhrbach napsal do německého časopisu Nürnberger Nachrichten: „Sotva se najde přírodovědec, který by neřekl ano na dotaz, zda existuje mimozemský život.“ Autor knihy Life in Darwin’s Universe Gene Bylinsky to vyjádřil takto: „Máme-li věřit radiostronomům, každým dnem přiletí přes nepředstavitelnou propast kosmu signál z hvězd, aby ukončil naši kosmickou osamělost.“

Proč jsou si vědci tak jistí, že na jiných světech existuje život? Jejich optimismus začíná u hvězd. Je jich přece tolik — tisíce miliónů jen v naší galaxii! Pak začínají dohady. Kolem mnoha těchto hvězd jistě také musí obíhat planety a na některých z těch světů se musel vyvinout život. Takovou úvahou dospěli astronomové k spekulaci, že přímo v naší galaxii jsou miliardy civilizací.

Záleží na tom?

Záleží na tom, zda existuje život mimo Zemi, nebo ne? Vědci se domnívají, že jedna i druhá odpověď by měla velký dopad na lidskou rodinu. Říkají, že kdybychom se dozvěděli, že jsme ve vesmíru sami, naučilo by se lidstvo vážit si zdejšího života pro jeho jedinečnost. Jeden uznávaný vědec na druhé straně argumentuje, že jiné civilizace by pravděpodobně byly o milióny let pokročilejší než naše a mohly by se s námi podělit o svou velikou moudrost. Mohly by nás naučit léčit naše choroby, skoncovat se znečištěním, válkami a hladověním. Mohly by nám dokonce ukázat, jak překonat samotnou smrt!

Už nikdy nemoce, válka, smrt — taková naděje znamená pro lidi v  naší nepokojné době mnoho. Pro tebe jistě také. Budeš však asi souhlasit s tím, že je lepší nemít žádnou naději, než se opírat o falešnou. Je tedy pro nás důležité zjistit, zda mají vědci pevné podklady pro své tvrzení, že se vesmír hemží obydlenými světy.

[Praporek na straně 5]

Mají vědci pevné podklady pro své tvrzení, že se vesmír hemží obydlenými světy?