Změny hodnot v průběhu dějin
„SOUSTAVA pravidel, jimiž se člověk řídí (nebo jimiž by se měl řídit) ve svém osobním a společenském životě.“ Tak definuje slovo „morálka“ francouzská Encyclopædia Universalis.
Tato definice skutečně platí na každého. Zahrnuje věřícího, který se řídí zásadami svého náboženství, a také osoby, která se nedrží žádného etického systému ani náboženství, ale řídí se v životě jistými zásadami. I anarchista, který tvrdí, že nemá „ani Boha ani pána“, si zvolil své hodnoty, i kdyby jen právo sám rozhodovat.
Co je však podkladem těchto hodnot? Na čem jsou založeny takové mravní volby? Mění se časem?
Různé hodnoty v minulosti
„Spartánský“ je slovo, které v mnoha jazycích popisuje nedostatek pohodlí. Pojem připomíná drsné podmínky, v nichž byli vychováváni mladí občané starověkého řeckého města Sparty. Od útlého dětství byli odloučeni od rodičů a museli se učit bezpodmínečné poslušnosti. Cílem této výchovy bylo udělat z nich vzorné vojáky.
Jiné národy se řídily jinými hodnotami. Například starověký Izrael měl zákoník, který dostal Mojžíš od Boha. K zákonům patřila stravovací, tělesná, mravní a duchovní omezení. Izraelité měli uctívat Jehovu Boha a nikoho jiného.
V oblasti sexuální mravnosti mojžíšský Zákon přísně odsuzoval smilstvo, cizoložství, homosexualitu a styk se zvířaty. Účelem bylo oddělit Izraelity od jejich sousedů nejen nábožensky, ale i mravně. To proto, že mnohé z národů v okolí Izraele pěstovaly pokleslé, škodlivé uctívání sexu včetně mužské i ženské chrámové prostituce. Někteří dokonce obětovali svým falešným bohům vlastní děti.
V prvním století n. l. poučil výnos rady křesťanských apoštolů a starších v Jeruzalémě křesťany, že se mají v základu řídit stejnou sexuální morálkou jako Židé. Říkal jim, ‚aby se zdržovali smilstva‘. Podle Vigourouxova Dictionnaire de la Bible bylo toto poučení nesmírně cenné, protože smilstvo bylo tehdy mezi pohany běžnou zvyklostí. — Skutky 15:29.
Rozmanitost mravních norem během historie trvala, a střídala se období tolerance a přísnějších etických pravidel. Homosexualita, ve středověku silně odsuzovaná, byla za renesance v Evropě více méně tolerována. Když se za reformace usídlil v Ženevě Kalvín, zavedl ve Švýcarsku období nesmlouvavé morální přísnosti. Naproti tomu francouzská revoluce o 200 let později legalizovala dříve zavrhované hodnoty. Vyšla vstříc nové „mravní svobodě“ a usnadnila rozvod.
Dnešní různorodé mravní hodnoty
Dnes lidé uznávají různé mravní normy i uvnitř téže společnosti. Jedni doporučují přísná morální pravidla, kdežto jiní se zastávají mravní „svobody“.
Mravní zákoníky se rychle mění. „Pro většinu Francouzů má cizoložství přesný význam. Je negativní a je v rozporu s dobrou morálkou,“ říká francouzská kniha Francoscopie. Tentýž pramen však uvádí, že mnozí jiní „nenahlížejí na manželskou nevěru jako na únik, ale jako na právo, jež by nemělo zpochybnit náklonnost, kterou snad má k sobě dvojice, ale mělo by ji naopak obohatit a posílit“.
Jiná oblast, v níž se rychle změnily etické hodnoty, je potrat. Zatímco v některých zemích je potrat stále zločinem, v jiných je tolerován — nebo dokonce vyžadován. Je zajímavé, že Francouzské lékařské sdružení považovalo potrat za zločin, dokud nebyl roku 1974 legalizován. Dnes jej mnozí Francouzi považují za mravně přijatelný.
Ale na čem je taková morálka založena? Měly by být naše mravní hodnoty pouze relativní a měnit se podle okolností?
Člověk nastolil své vlastní mravní hodnoty
Během staletí nabízeli filozofové mnoho myšlenek, jimiž se snažili odpovědět na takové otázky. Někteří navrhovali ‚univerzální mravní kodex‘, ale nemohou se dohodnout, čí definice mravnosti by měla být normou.
Jiní soudili, že by se chování člověka mělo řídit zájmem o bližní. Ale to, co jeden považuje za patřičný zájem o druhé, může jiný vidět jinak. Například otrokáři po staletí považovali za laskavý zájem o otroky, když jim dávali byt a stravu, kdežto otroci soudili, že patřičný zájem by měl vést k propuštění z otroctví.
Není divu, že rozmanitost často protichůdných názorů, které měli filozofové na mravní hodnoty, mnohé lidi zmátla. Jejich myšlenky nevytvořily žádnou společnou normu mravnosti, a filozofování také nevedlo lidskou rodinu k pokoji a jednotě. Četnost a protichůdnost jejich názorů přinejlepším dovedla rostoucí počet lidí k závěru, že osobní norma mravnosti každého člověka není o nic horší než norma „odborníků“.
Proto dnes mnozí přijali názor francouzského filozofa Jean–Paula Sartra, který se domníval, že člověk by měl být sám svým soudcem v mravních sporných otázkách. Toto smýšlení přejali i mnozí návštěvníci kostelů. Například katolické autority mají starost, protože mnozí katolíci se již neřídí učením církve v otázkách sexu a používají antikoncepci, kterou církev odsuzuje.
Dějiny nás tedy učí, že lidé nastolili různé mravní zákoníky, ale během doby byly všechny takové zákoníky zpochybněny, změněny nebo zapomenuty. Ale biblické zásady, o nichž byla v tomto článku také zmínka, nepodléhají rozmarům filozofů nebo proměnám společnosti. Jakou hodnotu mají takové biblické zásady dnes? Je možné se jimi řídit?
[Praporek na straně 7]
„NENAHLÍŽEJÍ NA MANŽELSKOU NEVĚRU JAKO NA ÚNIK, ALE JAKO NA PRÁVO“