Dnešní mládež — Problémy, kterým čelí

„VÝZKUMY ukazují, že věk od třinácti do devatenácti je bezpochyby nejzmatenějším obdobím života a je nejvíce naplněné stresy.“ To napsala ve své knize Helping Your Teenager Deal With Stress dr. Bettie B. Youngsová. V minulosti měla mládež plné ruce práce jen se svým mládím. Nyní se musí vypořádat jak s bolestmi dospívání, tak s hrozivými tlaky života devadesátých let, jimž čelí dospělí.

Dr. Herbert Friedman napsal v časopise World Health: „Přechod od dětství k dospělosti se nikdy neodehrával v období takových dramatických změn, ať už je to neobyčejný růst světové populace, stále rychlejší urbanizace, která jej doprovází, nebo technologická revoluce ve spojích a v dopravě, která téměř přes noc vytvořila podmínky, jež svět nikdy předtím nepoznal.“

Jedna mladá dívka jménem Kathy říká: „Je tak těžké dospívat v době, jako je ta naše.“ Drogová závislost, sebevraždy, zneužívání alkoholu — to jsou reakce některých mladistvých na stresy a napětí těchto „kritických časů, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. — 2. Timoteovi 3:1.

Dnešní rodina

Dr. Youngsová vzpomíná: „Naši rodiče na nás měli čas. Mnozí z nás měli matky, jejichž celodenním zaměstnáním byla výchova dítěte.“ Ale dnes „mnoho žen nemůže nebo se nerozhodne zůstat doma a vychovávat celodenně své děti. Pracují a musí ošidit zaměstnání i rodinu. Den nemá dost hodin; něco musí ustoupit. Příliš často je tím, co ustupuje, čas a podpora, jež mohou dát rodiče svému dítěti. V nejcitlivějším období života zůstává mladistvý sám na to, aby se vypořádal s fyzickými, mentálními a emocionálními změnami.“ — Helping Your Teenager Deal With Stress.

Během devadesátých let budeme bezpochyby dále svědky toho, jak se rodinné uspořádání dramaticky mění rozvodem (50 procent manželství v USA končí rozvodem), rozením nemanželských dětí a rostoucím trendem žít společně bez uzavření sňatku. Už dnes jednu ze čtyř rodin vede jen jeden rodič. Vzrůstá počet rodin vzniklých dalším sňatkem, tzn. jeden z rodičů je nevlastní.

Existuje u dětí v takovém rodinném uspořádání nebezpečí citového nebo psychologického poškození? Někteří například tvrdí, že děti z rodiny, kde vede domácnost jeden rodič, jsou náchylnější k osamělosti, smutku a nejistotě než mladí vychovávaní v tradičních rodinách. Je pravda, že mnohé rodiny s jedním rodičem a „nevlastní“ rodiny neznamenají pro děti velké nebo zjevné škody. Přesto Písmo objasňuje, že Bůh zamýšlel, aby děti byly vychovávány oběma rodiči. (Efezanům 6:1, 2) Odchylky od tohoto ideálního stavu jistě přinášejí dodatečné stresy a napětí.

Revoluce v rodinném životě pokračuje také v mnoha rozvojových zemích. Tam byla tradiční strukturou rozvětvená rodina, ve které měli všichni dospělí členové podíl na výchově dětí. Urbanizace a industrializace rychle přetínají svazky rozvětvené rodiny — a znemožňují příliv potřebné podpory pro mládež.

Jedna mladá africká žena píše: „Nejsou žádné tety nebo jiní příbuzní, aby mi poradili, co znamená dospívat. Rodiče očekávají, že se tato záležitost probere ve škole — a škola to nechává na rodičích. Pocit dětí, že patří ke společenství, je pryč.“a

Ekonomické starosti

Mnoho lidí cítí velkou úzkost ze zhoršující se světové ekonomiky. Čtyři z pěti mladých žijí v rozvojových zemích a mají před sebou vyhlídku na celoživotní chudobu a nezaměstnanost. Sedmnáctiletý Luv, žijící v Indii, říká; „V naší zemi je v současné době mezi mladými velká nezaměstnanost; je tedy překvapivé, že mladí lidé jsou nemocní a nešťastní, stávají se obětmi neřestí, utíkají z domova nebo dokonce spáchají sebevraždu?“

Mládež na bohatém Západě má své vlastní finanční starosti. Vezměme například průzkum americké mládeže, publikovaný v časopise Children Today: „Když byli mladiství dotázáni na věci, které jim zvlášť dělají starosti, většinou uváděli problémy týkající se peněz a budoucnosti.“ Mezi prvními deseti obavami mladistvých bylo „zaplacení školy“, „země spějící k [ekonomické] depresi“, „nedostatečný výdělek“.

Je ironií, že někteří odborníci se domnívají, že i finančně zvýhodněná mládež bude mít nakonec potíže. Časopis Nesweek zaznamenal: „V osmdesátých letech pracovali tři ze čtyř [amerických] středoškoláků posledního ročníku průměrně osmnáct hodin týdně a nosili domů více než 200 dolarů měsíčně“ — pravděpodobně větší kapesné, než měli jejich rodiče. Jak se dalo očekávat, tyto „výdělky byly okamžitě utraceny za auta, oblečení, sterea a jiné předměty patřící k dobrému životu mladých“.

Spisovatel Bruce Baldwin poznamenává, že takoví mladí „vyrůstají v očekávání. . ., že dobrý život vždy umožní klást si otázky, zda rozvíjejí osobní odpovědnost a přání mít úspěch, nebo ne“. Ale „jakmile odejdou z domova, čeká je drsné probuzení. Umělé domácí prostředí může být totiž tak vzdálené reálným požadavkům trhu a nárokům na roli zralého, dospělého člověka, že možná zažijí něco podobného kulturnímu šoku.“

Posun morálních zákonů a hodnot

Dramatické změny v morálce a jiných hodnotách jsou pro mladé také zdrojem zmatků. „Sex. . . byl za dob mládí mé babičky slovem, které nebylo slyšet,“ říká Ramani, mladá žena ze Srí Lanky. „O sexu v manželství se nemluvilo dokonce ani v rodině nebo u lékaře, a sex mimo manželství neexistoval.“ Nicméně stará tabu skoro vymizela. Říká: „Sex u mladistvých se stal téměř životním stylem.“

Nepřekvapuje, že při průzkumu konaném mezi 510 středoškoláky v USA byl jejich problém číslo dvě, „že by mohli dostat AIDS“! Ale nyní, když jsou dveře „nové morálky“ dokořán otevřené, málo mladých se zdá být ochotno vážně mluvit o jejich zavření tím, že by žili monogamním způsobem — natož aby čekali až do svatby. Jak se zeptal jeden mladý Francouz: „Můžeme se my, v naší době, zavázat věrností až do konce života?“ AIDS a jiné pohlavně přenášené nemoci budou tedy dále ohrožovat život a zdraví mnoha mladých lidí.

Existuje nějaká budoucnost?

Mladí lidé mají další palčivý problém. Mnohým dělá starosti vyhlídka na to, že zdědí zruinovanou Zemi — atmosféru zbavenou ozónu, teplotu rostoucí při globálním skleníkovém efektu, bohaté lesy vykácené, vzduch a vodu nevhodné k dýchání a k pití. Ačkoli se hrozba jaderné války v současnosti zmenšuje, vede to některé k pochybnostem, zda lidstvo vůbec má nějakou budoucnost.

Je jasné, že mladí stojí tváří v tvář ohromným problémům. Bez pomoci, orientace a vedení je jejich přítomnost i budoucnost ve vážném nebezpečí. A bez naděje do budoucnosti nemůže žádné bezpečí existovat. Naštěstí je pomoc pro dnešní mládež po ruce.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

Rozpad rodin rozvodem a rozlukou zbavil mnoho mladých potřebné rodičovské podpory