Zpěvní ptáci — Virtuósové nad naše chápání

„BRZY ráno mě probudily zvuky, které zněly mým uším, navyklým městskému ruchu, neobvykle. Byly sice zvláštní, ale překrásné. To zpívali ptáci. Ne jen jeden či dva, ale mnoho. Mnoho ptáků. Někteří blízko, jiní o něco dál, a všichni zpívali. Ležel jsem v posteli, poslouchal a stále více jsem žasnul. Vstal jsem, šel jsem k oknu, otevřel ho a klekl si s lokty opřenými o parapet. Nyní jsem všemu blíž, zvuk sílí, až se zdá, že celá příroda ožila hudbou. Tolik ptáků, každý se svou vlastní písní, ale všichni splývali v jeden velkolepý chór. Nevěnoval jsem pozornost chladu. Byl jsem uchvácen.“

Předchozí zkušenost prožil jeden muž z města New Yorku, který byl navštívit své přátele v hrabství North Yorkshire v Anglii. Jejich dům obklopovala políčka, lesíky — a ptáci. Když se toho rána vítal se svým hostitelem a hostitelkou, překypoval nadšením. Vysvětlili mu, že právě naslouchal zpěvu ‚ranního chóru‘. Opakuje se to každé jaro až do půli léta. Je tu i ‚večerní chór‘. O něco tlumenější, ale přesto strhující. Taková představení se v mnoha částech světa stávají vzácností; a v jiných oblastech již naprosto vymizela.

Je známo asi 9 000 druhů ptáků, a z nich patří zhruba 5 000 druhů do podřádu zpěvných neboli pěvců. Zpívají sice i některé samičky, ovšem tyto ranní a večerní hudební fantazie předvádějí samečkové. Dozvěděli jsme se, že zpívají proto, aby si udrželi svá území a zajistili družky, ale je také docela možné, že zkrátka mají radost ze zpěvu. Rozhodně, když zpěv ranního chóru dosáhne svého vrcholu a zní nepřetržitě dalších třicet minut, zdá se, jako by tito pěvci dosáhli svých slavnostních špičkových výkonů.

Nesmírná rozmanitost písní

Písně jsou rozmanité, od jednoduchých přes složité až po velmi komplikované. Pěnkava bělohlavá, jak se zdá, je docela spokojená s jedinou prostou písničkou, kterou donekonečna opakuje. Melospiza melodia má větší repertoár, střízlík obecný má písniček stovky a drozd mnohohlasý zpívá své líbezné písně celé hodiny. Kdyby ovšem šlo jen o počet písní, pak se jich drozdu hnědému dá připsat více než 2 000. Slavíci, drozdi, pěnkavy, červenky, kosi, pěnice, kardinálové, lyrochvosti, skřivani, a mnozí další ze všech částí světa mohou sklízet slávu jako virtuózní umělci.

Kromě základních písní je při ranním nebo večerním chóru slyšet řadu dalších. Zvlášť zajímavé jsou „šeptavé“ písně — tlumeně provedené vytržené části základních písní, spolu s variacemi a přídavky — slyšitelné jen na vzdálenost několika metrů. Tyto drobné tichounké písně často zpívá sameček i samička, když sedí v hnízdě na vejcích, nebo když jsou schovaní v soukromí hustého podrostu, a mohou vyjadřovat klidnou spokojenost.

Mnoho druhů ptáků zpívá po spáření duety. Pár může zpívat buď tutéž píseň, nebo různé písně, nebo také střídavě části téže písně. Jsou ve zpěvu tak dokonale sladěni, že se zdá, jako by zpíval jenom jeden pták. Časové intervaly mezi tím, kdy jeden ukončí zpěv a druhý jej vystřídá, se dají měřit v milisekundách. Jediný způsob, jak se ujistit, že se zpěvu účastní dva a ne jeden, je postavit se mezi ně. Jedinečnými pěvci duetů v Jižní Americe jsou Cyphorhinus aradus, jejichž písně mnozí v tamějších lesích považují za nejkrásnější hudbu.

Troufalé plagiátorství

Některé druhy ptáků pěstují s oblibou hlasové napodobování. Ornitologové se o tom zmiňují jako o záhadném jevu a nevidí v tom žádný účel, i když jeden badatel navrhuje vysvětlení, že si ptáci jen tak hrají. V Severní Americe je v této oblasti přeborníkem drozd mnohohlasý. Jeho vědecký název Mimus polyglottos znamená „mnohojazyčný napodobitel“. Jeden drozd mnohohlasý údajně během jediné hodiny napodobil 55 druhů ptáků.

Drozd mnohohlasý ovšem není jediným monopolním napodobitelem hlasů. Australský lyrochvost nádherný má „ze všech ptáků jednu z nejpůsobivějších a nejmelodičtějších písní“, a přesto „přidává k vlastní písni ještě písně téměř každého druhu ptáka, který žije na blízku“. Robert Burton v knize Bird Behavior (Chování ptáků) na stránkách 130–1 popisuje, jakou schopnost napodobovat zvuky má lemčík, rákosník zpěvný a kanár. „Byly pořízeny nahrávky lemčíků napodobujících kočky, psy, zvuk sekery při štípání dřeva, automobilovou houkačku a cinkání drátů v plotě, kromě zpěvu mnoha druhů ptáků. Jeden lemčík prý tak dobře napodobil orla, že slepice, která to slyšela, se dala i se svými kuřátky na útěk.“ Jistěže tito lemčíci nezpívali proto, že by se chtěli pářit se sekerami, které štípaly dřevo, ani vyhánět ze svého území cinkající dráty v plotě! Možná, že se jen tak bavili, stejně jako lidé, kteří je poslouchali.

Evropský rákosník zpěvný toho krade jiným ptákům tolik, že „skutečný rozsah jeho plagiátorství pochopili odborníci teprve při jednom výzkumu v Belgii. Analýza sonogramů neboli záznamů pořízených na přístroji, který zaznamenává zvuky, odhalila, že celý jeho repertoár se skládal z napodobenin. Nejen že se na sonogramu daly rozpoznat písně takřka stovky evropských ptáků, ale také více než sta afrických druhů, které rákosník zpěvný slyšel na svých zimovištích.“

Kanárci „jsou velmi žádaní pro chov v kleci, protože napodobují bez rozdílu cokoli. Je známý slavný případ z počátku tohoto století, kdy naučili jednoho hýla obecného hvízdat anglickou hymnu. Kanárek ve vedlejším pokoji se ji během roku také naučil, a když hýl příliš dlouho váhal na konci třetí sloky, kanárek se připojil a melodii dokončil.“

Každý druh ptáka přesně ví, kterému jevišti dá přednost pro svůj přednes. Někteří zpívají na zemi, jiní ze špičky nějaké byliny, další z nechráněné větévky na vrcholu stromu. Drozd mnohohlasý si volí taková nechráněná místa ve výšce a čas od času se vymrští tři až šest metrů do vzduchu, opět se spustí na větévku a přitom prozpěvuje. Ptáci, kteří hnízdí na poli, často zpívají v letu, zatímco se vznášejí nad svým územím. Tak je tomu i u skřivánků, jak to vidíme u básníka Shelleyho v jeho krásné „Ódě na skřivánka“. Hovoří v ní o této „jaré duši“, která vzlétá vysoko a vylévá své srdce „v bohaté melodii svého bezprostředního umění“.

Pravý čas pro ranní a večerní chóry je jaro a časné léto. Dokonce i sama Bible naznačuje, že to je vhodné období pro zpěv ptáků. Šalomounova píseň hovoří o čase, kdy zima pominula, kvetou květiny, stromy nasazují plody, ptáci se vrátili ze svých zimovišť a „ptáci budou zpívat a cukrování hrdliček bude slyšet v naší zemi“. (2:11, 12, Nová anglická Bible) Mnoho ptáků ovšem zpívá dál, i když jaro a léto skončilo, i když uplynul čas páření a hnízdění.

Jeden spisovatel říká, že je na ptačím zpěvu mnoho záhad, a „největší záhada ze všech je, proč se vlastně takové složité výlevy zvuků vyvinuly“, tak „zbytečně složité na to, aby plnily jakýkoli možný účel“. Snad by měl vzít v úvahu, že se tyto „složité výlevy zvuků“ vlastně nevyvinuly, ale že Jehova Bůh, který projevuje zájem o vrabce a o ptačí matky, které sedí ve svých hnízdech, jim tyto hudební dary dal, když je stvořil. (5. Mojžíšova 22:6, 7; Matouš 10:29) Snad je jedním z možných účelů poskytnout ptákům potěšení. Drozdi mnohohlasí a také další ptáci často zpívají pozdě do noci. Kdo ví, zda to nedělají pro své — a pro naše — potěšení.

Jak to dělají — tajemství pokračuje

Největším „tajemstvím“ možná není otázka, proč zpívají tak velmi komplikované písně; ale spíše jak to dělají. Bylo navrženo mnoho teorií, a dokonce ani dnes, po rozsáhlém vědeckém výzkumu, nepanuje všeobecná shoda názorů. Ptačí zpěvné ústrojí se nazývá syrinx. Je to vlastně kostěná rezonující komůrka, podobná krabičce, opatřená pružnými membránami, které jsou ovládány zvláštními svaly. Velmi se liší u různých druhů ptáků, nejsložitější bývá u pěvců. Nalézá se na spodním konci průdušnice a má dva oddělené zdroje zvuku. Každý z těchto zdrojů má své vlastní nervy, svaly a membrány, a proto se o pěvcích říká, že mají ‚dva hlasy‘. Střídáním svalového napětí na membránách a tlaku vzduchu mění pták hlasitost a výšku tónu. Ptáci, kteří mají ve svém hlasovém ústrojí nejvíce svalů, mají také největší možnost vytvářet různé složité písně a volání. Nejvšestrannější z těchto opeřených zpěváků mají sedm až devět párů těchto svalů.

Ve své knize Bird Behavior ukazuje Robert Burton, proč jsou pěvecké výkony ptáků nad naše chápání: „Svého vrcholu dosahuje vytváření zvuků u takových druhů, jako jsou rákosník obecný a drozd hnědý, kteří zpívají současně ve dvou tónech, pocházejících v jednom okamžiku ze dvou polovin zpěvného ústrojí. Drozd hnědý vydává dokonce v jedné chvíli čtyři různé zvuky naráz, ale nikdo neví, jak to dělá.“

Uznávaná teorie o způsobu ptačího zpěvu se během posledních dvaceti let zakládala jenom na činnosti zpěvného ústrojí ptáků. ‚Dva hlasy‘ syrinxu, schopné najednou vytvářet nezávisle na sobě dva různé tóny, se považovaly za jediné zdroje kvality a různorodosti ptačích písní. Poté, co tyto dva zvuky opustí syrinx, musí putovat celou délkou průdušnice, než vyjdou ven. Žádná úloha ve vytváření zpěvu nebyla přičítána průdušnici a její rezonanci.

V posledních několika letech se v důsledku intenzívních vědeckých výzkumů vynořila nová teorie. Vyslovuje se pro „koordinaci obou hlasových zdrojů syrinxu“ a aktivní účast průdušnice jako rezonančního neboli hlasového ústrojí. Tak vzniká představa „vzájemné koordinace dějů uvnitř syrinxu a konfigurace hlasového ústrojí. Tato koordinace je určena k tomu, aby byly rezonance neustále upravovány, často velmi rychle a přesně, aby odpovídaly měnícímu se obrazci na výstupu zpěvného ústrojí.“ Kdybychom naslouchali každému „hlasu“ zvlášť, nenašli bychom některé tóny výsledné písně.

O schopnosti pěvců upravovat svůj hlasový rejstřík pojednává Stephen Nowicki ve svém článku do časopisu Nature: „Pták může upravovat svůj hlasový rejstřík několika způsoby: například střídavou změnou délky průdušnice, přiškrcením hrtanu nebo rozšiřováním hrdla a zobáku. Takové změny konfigurace hlasového ústrojí zřejmě odpovídají pohybům hlavy, které běžně pozorujeme u zpívajících ptáků.“ Pan Nowicki z toho usuzuje: „V protikladu k předchozím teoriím se ptačí zpěv musí považovat za výkon několika svalově hybných soustav, které pracují ve vzájemném souladu.“

Výzkumníci rozlišují mezi ptačím hlasem a čistým pískáním. N. H. Fletcher napsal v Journal of Theoretical Biology, že pískání v ptačí písni, jak se zdá, není vytvářeno kmitající membránou ve zpěvném ústrojí, ale nějakým naprosto jiným pochodem. Možná, že je „vytvářeno způsobem čistě aerodynamickým bez pomoci mechanicky pohyblivých ploch“. Tento půvabný melodický zpěv některých virtuosů je nad naše chápání.

Jeffery Cynx z Přírodovědného střediska Rockefellerovy univerzity nabízí tuto zajímavost: „Čtenáři mohou být naplněni pokorou i velmi potěšeni objevem, že ptáci ve svých písních projevují absolutní sluch. . . Se svými spolupracovníky jsem testoval mnoho druhů ptáků, pokud jde o jejich absolutní sluch, a zjistil jsem, že tuto schopnost mají v bohaté míře.“

Krásné pro ně, krásné pro nás

„Jsme vědci, kteří studují chování zvířat,“ napsali v knize Music Perception (Vnímání hudby) Stephen Nowicki a Peter Marler, „a často nás natolik upoutá funkční a evoluční význam ptačího zpěvu jako dorozumívacího znamení, že zapomínáme na mocné estetické pocity, které nám skýtá tento zpěv jako druh přírodní hudby.“ Dále vzpomenuli, jak někteří vědci od dvacátých let „navrhují, že se ptačí zpěv musí považovat za primitivní umění, které je jak z ptačího tak i z našeho vlastního hlediska krásné“.

Šeptavé písně ptačí matky sedící v hnízdě, duety v hlubokých lesích, bohaté melodie spontánního skřivánčího umění, lemčík napodobující orla a také ta slepice s kuřaty, která se dala na útěk, výlevy zpěvu drozda mnohohlasého za rozbřesku, a jako vyvrcholení toho všeho velkolepý ranní chór, který oživuje celou krajinu hudbou! Ptačí zpěv by měl mít jistě větší význam, než aby byl jenom pouhým předmětem zkoumání statistiky nebo záznamem sonogramu. Ptačí představení možná odolávají naší snaze pochopit, jak to ptáci dělají, ale toto tajemství by mělo jedině posílit naše upřímné ocenění pro tyto úžasné ptačí virtuosy a pro Boha, který je vytvořil!

[Obrázky na straně 16 a 17]

Vpravo nahoře, ve směru hodinových ručiček: Emblema temporalis, lemčík hedvábný, Melospiza melodia, Malurus lamberti lamberti, Sturnella magna

[Podpisek]

Philip Green

[Podpisek]

Philip Green

[Podpisek]

J. P. Myers/VIREO/H. Armstrong Roberts

[Podpisek]

Philip Green

[Podpisek]

T. Ulrich/H. Armstrong Roberts

[Podpisek obrázku na straně 15]

Paul A. Berquist