Afghánští sirotci, kteří chtěli vidět farmu

DNEŠNÍ společnost se stále více soustřeďuje ve městech, a tak milióny dětí nikdy neuvidí farmu se zvířaty, která k ní patří. Dětem z Afghánistánu by se za normálních okolností zcela jistě nepodařilo navštívit nějakou americkou farmu. A tak si určitě umíte představit vzrušení afghánských sirotků postižených a zmrzačených válkou, když mohli navštívit farmy Strážné věže ve Wallkillu, asi dvě hodiny cesty vozem na sever od New Yorku.

Se skupinou dětí přišli afghánští tlumočníci, aby jim pomohli porozumět veškeré činnosti tohoto jedinečného komplexu sestávajícího z farmy a tiskárny. Provozují jej svědkové Jehovovi a obsluha se skládá z více než tisíce dobrovolných pracovníků, kteří tvoří část rodiny bétel na farmách Strážné věže.

Před prohlídkou byly děti příjemně pohoštěny čajem a pečivem a pak se skupina vydala prohlédnout si obrovské tiskařské stroje, na kterých se tisknou barevné časopisy Strážná věž a Probuďte se! Jeden průvodce řekl: „K mému překvapení se dětem líbila výkonnost strojů a rozsah výroby, i když se nejvíce těšily na to, že uvidí zvířata na farmách.“

Průvodce pokračoval: „Pak jsme šli k telátkům a děti si je mohly hladit a krmit. Byla radost na ně pohledět — děti běhaly tam a zpět a nosily zelené listy, kterými tato mláďata krmily. V drůbežárně si všechny mohly vzít do rukou malá kuřátka. Bylo však legrační, když jsme se jich zeptali, jaké je jejich oblíbené americké jídlo. Odpověděly: ‚Smažené kuře!‘“

Když přišel čas oběda, usedly děti v jídelně k talířům kuřete s rýží. Stolovaly společně s velikou rodinou, která spravuje tyto farmy. Pak členové rodiny hromadně přivítali mladé návštěvníky, kteří přicestovali z takové dálky. Bylo zřejmé, že mají rádi děti.

Odpoledne se děti vyšplhaly na traktory a s potěšením si sedly za volant. Všechny samozřejmě toužily jet také na koni a toto přání se jim brzy splnilo. A co bylo dalším překvapením? Požární zbrojnice náležející k těmto farmám Strážné věže. Děti zde viděly velké, zářivě červené požární auto. To bylo vzrušení! Úplně vyzařovalo z jejich tváří, když se střídaly za volantem a když troubily na požární sirénu. Děti na celém světě mají vlastně rády stejné věci — barvy a hluk!

Když se měly děti ke své návštěvě vyjádřit, jeden starší chlapec, Ahmad, řekl: „Velice se mi líbily tiskařské stroje, modlitba před jídlem a po něm — a všechno v jídelně!“ A děti byly do jednoho nadšené zvířaty a jízdou na koni.

Tato krátká zkušenost ukazuje, že laskavost projevená sirotkům — nebo komukoli jinému — může sloužit jako znamenité doporučení křesťanské víry a milujícího Boha Jehovy. Jak říká Bible: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jakub 1:27) — Zasláno.